Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vlasta JAVOŘICKÁ

* 25. 3. 1890, Studená (u Telče) 
† 1. 8. 1979, Velký Újezd (u Moravských Budějovic) 
 
Prozaička
 Vlastním jménem Marie Zezulková, rozená Barešová. Literární pseudonym si zvolila podle hory Javořice, jméno Vlasta mělo upomínat na její práci pro vlast. Narodila se jako nejmladší ze tří dětí Josefa Bareše, toho času obvodního lékaře ve Studené, a švadleny Antonie Egrové. Ve svém rodišti v letech 1896–1904 navštěvovala obecnou a měšťanskou školu, poté přešla na rodinnou školu do Německého (Havlíčkova) Brodu. V roce 1911 se provdala za Františka Zezulku, vrchního účetního továrny na uzeniny a konzervy ve Studené. Roku 1912 se rodina přestěhovala do Tišnova u Brna. Po neúspěšném manželově pokusu založit zde vlastní podnik se v roce 1916 vrátili zpět do Studené, kde se Zezulka roku 1920 stal ředitelem výše zmíněné továrny. S manželem vychovala Javořická pět dětí vlastních a jedno osvojené. – Život Vlasty Javořické výrazně ovlivnily události po únoru 1948, kdy byla z několika příčin konfrontována s režimem. V roce 1949 byl její muž definitivně propuštěn z továrny, v témže roce manželé museli odevzdat Státnímu statku své rodinné hospodářství. V lednu 1950 tři z jejich dcer i se svými rodinami emigrovaly a spisovatelka byla vystavena opakovaným výslechům Státní bezpečnosti. Jako proskribované autorce jí byl vyčítán také silný příklon ke katolické víře. Po manželově smrti v prosinci 1952 Javořická odolávala tlakům, aby se vystěhovala ze Studené, na základě rozhodnutí z roku 1960 byl její rodině zabrán dům pro potřeby státního statku. Ve svém rodišti spisovatelka přesto setrvala a opouštěla je už jen sporadicky: v roce 1965 na pozvání krajanských spolků navštívila San Antonio v USA, kde žily její dcery, a roku 1968 vycestovala do Švýcarska a Itálie. Ve Studené vedla ochotnický divadelní spolek. – Syn MUDr. František Zezulka (1915–1999) je autorem dvoudílného povídkového souboru Z deníku praktického lékaře (1997, 1999).
 

Po debutu v Brněnských ilustrovaných listech (1915) publikovala v řadě katolických kalendářů a regionálních periodik: Eva (Olomouc; zde v letech 1917–1918 na pokračování román Na faře a v roce 1922 próza Prstýnek), Neděle (Černovice u Tábora), Právo (Přerov), Selka (Brno; jako románová příloha zde roku 1921 vyšla próza Po kamenité stezce), Naše Omladina (Nová Říše), Našinec (Zábřeh na Moravě); později i v centrálních listech, vydávaných Čs. stranou lidovou: Lidová demokracie, Pražský večerník, Lid, Venkovan, Československá žena (zde roku 1936 povídka Pudřenka). Byla též přispěvatelkou krajanských listů v USA, zejména v Chicagu: Denní hlasatel, NárodThe Daily, SvornostHlas (St. Louis). Knižně vycházely její práce především u královéhradeckého nakladatele Františka Šupky a v Českoslovanské akciové tiskárně. Po roce 1948 se práce Javořické objevovaly pouze v čechoamerických periodikách, zejména v Denním hlasateli, jenž byl s autorkou v pravidelném kontaktu. Pokusy o vydávání jejích děl byly učiněny roku 1968 (Naše rodina otiskla na pokračování reedici románu Na faře, Zemědělské noviny román Dva mlýny). Od roku 1990 dochází k četným reedicím starších děl Vlasty Javořické (zvláště ve vydavatelstvích Bonus A, Kamélie, Akcent, Blok, JotaRoad), včetně prací otištěných původně v časopisech a kalendářích. Romány a povídky napsané po roce 1948 jsou vydávány z obsáhlé pozůstalosti spisovatelky, která i přes zákaz publikovat zůstávala literárně činná. Při textologické úpravě jejích próz se uplatňují dvě odlišné tendence: jedna razí zásadu minimálních vstupů do díla, aby byl uchován osobitý ráz autorčina vypravěčského stylu, druhá jde naopak cestou zásadnějších úprav i škrtů, směřujících k modernizaci textu a komerčnímu úspěchu edice. S ohledem na současného čtenáře bývají aktualizovány také názvy některých starších děl (román Letící hvězda byl reeditován pod názvem Šťastná hvězda, román Děti panímámy Zlatuškové pod názvem Vykoupený hřích, název Poslední ratolest byl nahrazen titulem Ta jejich věrná láska atd.). Výbory z díla Vlasty Javořické i antologie, do nichž jsou její povídky zařazovány, zpravidla sledují úzkou škálu témat, a mnoho autorčiných povídek jimi proto prochází opakovaně. – Román Granáty upravil pro činohru Josef Šrámek (1933), román Bez lásky zdramatizoval jako hru se zpěvy František Bušák (b. d., mezi lety 1926 a 1931). – Od roku 1995 vydávalo brněnské nakladatelství Bonus A „bulletin pro čtenáře díla Vlasty Javořické“ Studánka (v roce 1998 vydávání převzalo nakladatelství Books, od roku 1999 Jota), který zanikl v roce 2001 (celkem 19 čísel). Jeho původní redaktor Pavel Kryštof Novák však již v roce 1998 založil časopis Pramínek, který vydával spolek Kubínek prostřednictvím vydavatelství Tempo v Moravských Budějovicích (do roku 2015, celkem 72 čísel). – Javořická používala také pseudonymu Vlasta Javornička.

 Prózy Vlasty Javořické jsou typickými díly oddechové ženské četby. Pojetím ženského údělu jako oběti přinášené ve prospěch rodiny, jež vyrůstá z autorčina patriarchálního konzervativismu a katolicismu, navazují na Karolinu Světlou, Sofii Podlipskou a Věnceslavu Lužickou. Tvárně vycházejí z realismu přelomu 19. a 20. století, jehož postupy však autorka využívá ve zjednodušené podobě odpovídající potřebám zamilovaných příběhů, které tvoří osu všech jejích románů a povídek. Typově lze Javořické prózy rozdělit do několika skupin. První skupina navazuje na žánrové líčení maloměstských domácností a na sentimentální milostné novely (Osudy srdcí, Dvojí polibek). Skupina druhá je populární odnoží vesnického realismu (Bez lásky, Na Veveřím gruntě, Na faře, Granáty). Od poloviny třicátých let pak Javořická reagovala na změněný rytmus doby a na proměny čtenářského vkusu také produkcí standardních zamilovaných románků se zběžně načrtnutými reáliemi a s důrazem na peripetie milostného příběhu (Na nůž, Petra). Zvláštní skupinu tvoří práce vznikající po roce 1948. V obšírných vesnických kronikách autorka na osudech několika generací selských rodů mapovala rozlehlé úseky našich nejnovějších dějin (včetně Mnichova, okupace a násilné kolektivizace zemědělství). Je pro ně příznačná nostalgie po zaniklé vesnici autorčina mládí, spojená s obhajobou její mravní ryzosti, jež tu funguje jako ideální protiklad k rozpornému dnešku (Malá, ale naše, Meze rozorané, Dva mlýny). Okrajovou část autorčina díla tvoří drobné časopisecky publikované humoresky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Dvojí jaro (P 1920); Na faře (R 1920); Nebeská krůpěj (R 1921); O šťastném člověku (P 1921, společně s tit. V. Pittnerová: Osiřelo dítě a jiné povídky); Pohádka jejich života (R, b. d., 1921); Pro bratra (R 1921, společně s tit. J. J. Krejčí: Na novém mlýně); Rodina Ambrožova (R, b. d., 1922); V zámku a v chatrči (P pro ml., 1922); Jiřina (R, b. d., 1923); Popelka a jiné povídky (b. d., 1923); Pro peníze + Stříbrná struna (RR 1923); Dvě růže 1, 2 (R 1923, 1925); Bez lásky (R 1924); Duška (R pro ml., 1924, 1995 pod názvem Matka a dcera); Na Veveřím gruntě (R, b. d., 1924); Trnitou cestou ke štěstí (R, b. d., 1924); Vrak rodiny Tomanovy 1, 2 (R 1924, 1925, 1996 pod názvem Vykoupené štěstí); Duha (R 1925); Jan Koloděj (R, b. d., 1925, 1993 pod názvem Zámecký román); Jeho pomsta a jiné povídky (b. d., 1925, společně s tit. L. Grossmannová-Brodská: Na rozcestí); Milostpaní a jiné povídky (b. d., 1925); Na Radosti (PP, b. d., 1925, spolu s prózou Pohádka jejich života); Mezihoří 1–4 (R, b. d., 1925–1926); Domeček pod lipami (R 1926); Granáty 1, 2 (R 1926); Hruška v poli (P, b. d., 1926); Poslední ratolest (R 1926, 1994 pod názvem Ta jejich věrná láska); Děti štěstěny 1, 2 (R 1927); Letící hvězda (R, b. d., 1927, 1994 pod názvem Šťastná hvězda); Májová bouře 1, 2 (PP 1927); Našim dětem (PP pro ml., 1927); Prstýnek (R, b. d., 1927); Rozkvetlý suchopár (R, b. d., 1927); Spasení domu Pýchova (R 1927); Za pluhem (R 1927); Blýskání zdaleka (R pro ml., b. d., 1928); Ticho po pěšině + Vičíhorovina (RR 1928); Ve vichřici života (R 1928); Za kouskem štěstí 1, 2 (R, b. d., 1928); Brána do ráje 1, 2 (R 1929); Dvojí polibek (R 1929); Potok (R, b. d., 1929); Zlatý ptáček (R 1929); Osudy srdcí 1, 2 (R 1929, 1930); Na nůž (R, b. d., 1930); Omyl (R pro ml., b. d., 1930); Skryté drahokamy (P 1930); Šla léta (R 1930); Třtina ve vichřici (R 1930); Do cizích rukou (R 1931); Kletba milionů 1, 2 (R, b. d., 1931); Děti panímámy Zlatuškové (R, b. d., 1932, 1994 pod názvem Vykoupený hřích); Jitřenka (R pro ml., 1932); Modré z nebe (R, b. d., 1932); Modré zvonky (R 1932); Pro rodný krov a jiné povídky (1932); Ubožáci 1–4 (R, b. d., 1933); Lodě, které se potkávají (R, b. d., 1934); Údolím slz (R, b. d., 1934); Vlnobití (R 1934); Hory a propasti 1–4 (R 1934–1935); Bříza v bouři (R 1935); Mrtvé oči (R, b. d., 1935); Otcovský dům (R 1935); Princezna se zlatou hvězdou na čele (R pro ml., 1935); Ta druhá (P, b. d., 1935); Bílá laň (R 1936); Maják (R, b. d., 1936); Míjející se hvězdy 1–4 (R 1936); Pod tíhou života 1, 2 (R, b. d., 1936); Proti zákonu (R 1937); Rozdrcené štěstí (R 1937); Strhané struny (R, b. d., 1937); Stříbrný otazník 1, 2 (R, b. d., 1937); V nepříznivé půdě (R 1937); Balvany v cestě 1–5 (R 1938); Cilka (R pro ml., b. d., 1938); Fantazie na dovolené (P 1938); Požár na obzoru (R, b. d., 1938); Brzkovský Dvořáci (R 1939); Mateřství 1, 2 (R 1939); Střechy domova (R, b. d., 1939, nedokončeno); Ze životního filmu 1, 2 (R, b. d., 1939, 1940, 1994 pod názvem Splněný sen); Čejka v zajetí 1, 2 (R, b. d., 1940); Láska Ondřeje Vazdy (R 1940–1941); Vesnice u lesa 1–3 (R, b. d., 1941–1942); List ve větru (R 1942); Oheň bez uhlí (P, b. d., 1942); Mezi lesy (R, b. d., 1943); Předurčení 1–3 (R, b. d., 1943); Petra (R pro ml., 1944); Při západu slunce (R 1944, na tit. listě chybně 1946); V Samotách (R 1944); Tři zlaté vlasy děda Vševěda (B Montreal 1970, na motivy Erbenovy pohádky; příl. tisk k 80. narozeninám V. J.); Dva mlýny (R 1991, ed. H. Pražáková); Jana (PP 1991, spolu s prózami Povídka o nešťastném srdci a Marjánčin Mikuláš); Májová bouře (PP 1991); Po kamenité stezce (PP 1991; čtyři prózy vybrané ze souboru Popelka a jiné povídky /1923/ + povídka Dvojice poupat); V samotách + Krabička bonbonů + Písnička (R + PP 1991); Vyhaslý krb (R 1991); Z jednoho hnízda (PP 1991); Malá, ale naše (R 1992); Meze rozorané (R 1992); Na pouti (PP 1992); Otcova vina (R 1992); Rodné brázdy (PP 1992); U Dvořáků (R 1992); Čekání na jarní den (R 1993); Hlas krve 1, 2 (R 1993, upravený text, vyd. podle rkp. 2006 pod názvem Láska a krev); Nezlomená (R 1993); Pohádka o štěstí (PP 1993); Šla léta (R + PP, 1993, k reedici románu připojeny povídky Závist, Pavouk a Konec románku); Zámecký román (R 1993, poprvé 1925 pod názvem Jan Koloděj); Bratříček (PP 1994); Hřivna zakopaná (R 1994); Kamarádky (R 1994); Na hrobech zelených (R 1994); Na Radosti (R 1994, spolu s prózou Před půl stoletím, později vydanou pod názvem Jabloň v květu; 2004 R Na Radosti též samostatně); Nemám jen sebe (R 1994); Obrácení (R 1994); Splněný sen (R 1994, poprvé 1939 a 1940 pod názvem Ze životního filmu); Šťastná hvězda (R 1994, poprvé 1927 pod názvem Letící hvězda); Ta jejich věrná láska (R 1994; poprvé 1926 pod názvem Poslední ratolest); Vykoupený hřích (R 1994, poprvé 1932 pod názvem Děti panímámy Zlatuškové); Matka a dcera (R pro ml. 1995, poprvé 1924 pod názvem Duška); Na časy (PP 1995, spolu s prózou Macecha); Nezhyne rod (R 1995); Pod horou Javořicí (PP 1995); U Ctiborů (R 1995); Zápasy o štěstí (R 1995); Žárovky kaštanů (PP 1995); Brázdami života (PP 1996); Do posledního dechu + Prstýnek (PP 1996); Host do domu + Hra s ohněm (PP 1996); O splašené koloběžce (PP pro ml. 1996); Srdce hladová (R 1996); Ta čtvrtá (R 1996); Vykoupené štěstí (R 1996, poprvé 1924 a 1925 pod názvem Vrak rodiny Tomanovy); Čisté srdce (R 1997); Matčin osud (PP 1997); Na pevném základě (R 1997); Rackové (R 1997); Vítězná láska (R 1997; rkp. nesl název Silnější než smrt); Dana (R 1998); Když přišlo jaro (RR 1998, spolu s R Majdina láska); Malý člověk s velkým srdcem (PP 1998, spolu s prózou Sklenice vody); Mraky nad zemí (R 1998); Princezna (R 1998); Obrázky z Vysočiny (PP + BB 1999); Podemleté břehy 1, 2 (R 1999); Pohádka svatováclavských oslav (PP 1999, spolu s prózou Slavné jubileum); Pokoj lidem dobré vůle (PP 1999, s Václavem Kosmákem, ed. P. K. Novák); Zvláštní případ (R 1999); Poslání (R + PP 2000, k románu připojeny povídky Pudřenka a Voda ve víno); Boží mlýny (P 2001, společně s tit. L. Grossmannová-Brodská: Na rozcestí); Dočkala se (PP 2001); Koukol v pšenici (PP 2001); Na scestí (PP 2001); V lesním zátiší (PP 2001); Matka panna 1, 2 (R 2002); V měsíci máji (PP 2002, spolu s prózou Dvě srdce); Jitčino bloudění (PP 2003); Věrné milování (PP 2003); Dvě Andulky (PP 2004); Jabloň v květu (PP 2005, titulní povídka 1994 pod názvem Před půl stoletím); Láska a krev 1, 2 (R 2006); Macecha (PP 2006); Bez požehnání (PP 2008, spolu s prózami Vlastní cestou a Stará láska); Pyšný dům (PP 2008); Čápi (PP 2010); Povídky pod polštář (PP 2010); Svatý hřích (PP 2012, spolu s prózou Ta druhá…); Z lásky (PP 2013, spolu s prózami Hra s ohněm a Host do domu); Příběh Jary Šamborové (P 2014); Tři sestry (PP 2015, spolu s prózami Pokuta a Zlomená růže); Loďka v peřejích (PP 2017).
Vzpomínky: Můj život (vzpomínky, 6 sv. 1999–2000).
Vybrané spisy: Spisy V. J. (Lípa, Vizovice, 1990–1991, 2 sv.).
Příspěvky ve výborech a antologiích: Dva Štědré večery. Venkovské povídky (1995, Dva Štědré večery); Vánoční dárek (1996, Na Převlku); Námluvy. Povídky o lásce (1998, Honza Orangutan); Štědrovečerní návštěva. Povídky k Vánocům (1998, Třtina nalomená); Cesta z pouti (2000, Na pouti); Bohatí chudáci (2011, Honza Orangutan); Co život dal (2011, Dočkal se); Dvě ženy (2011, Do posledního dechu); Kouzlo zimy (2011, Třtina nalomená); Po stopách štěstí (2011, Dvojice poupat, Pyšný dům); Vánoční sen (2011, Pokoj lidem dobré vůle); Kletba lásky (2012, Kaplička v lese); Síla vášně (2012, Lenka Štěpánová); Střídavé štěstí (2012, Prstýnek); Ve stínu viny (2012, Na Převlku); Co létem dozrálo (2013, Jeho pomsta); Hříšné myšlenky (2013, Na časy); Osudová setkání (2013, Osudný párek); Vánoční střípky (2013, Svatý Mikuláš u nás, Co Ježíšek nadělil Lidunce); Vůně života (2013, Macecha); Skrytá vášeň (2014, Šťastný člověk); Smíření (2014, Na pouti); Touha a naděje (2014, Kristýnka); Trny a růže (2014, Poklad); Zklamané naděje (2014, Ubohá Nána); Nevinné hříchy (2015, Konečně); Milostné románky (2016, Konec románku); Splněná touha (2016, Splněná touha, Julinka); Srdce mluví (2017, Konec).

LITERATURA

Knižně: Vše o Vlastě Javořické (sb., 1994, ed. P. K. Novák, obsahuje abecední soupis díla V. J.); M. Spazierová: Život v románu. Z díla Vlasty Javořické (2007, včetně abecedního soupisu díla V. J.).
Studie a články: (hob): Návštěvou u Vlasty Javořické, LD 22. 7. 1968; mn (= M. Hemzalová): Setkání po letech, Naše rodina 1969, č. 6; M. Macková: Kdo byla V. J.?, Vlasta 1991, č. 34; F. Brzoň: Kdo je V. J.?, Českobudějovické listy 8. 9. 1994; D. Mocná: Život v „jiné“ literatuře, Tvar 1994, č. 6, přeprac. též in LidN 2. 4. 1994, příl. Nedělní LN; I. Zítková: Fenomén Vlasta Javořická, NK 1994, č. 36; D. Mocná: Literárnost V. J., Tvar 1995, č. 1; S. Motl: Causa V. J., Reflex 1995, č. 9; D. Mocná: Populární romány V. J., ČL 1995, č. 5; P. Peňáz: O brakové a jiné literatuře ještě jednou, Čtenář 1995, č. 4; D. Mocná: Královna lidového románu, in V. J.: Do posledního dechu – Prstýnek (1996); D. Mocná: Královna opásaná zástěrou, in D. M.: Červená knihovna. Studie kulturně a literárněhistorická (1996); P. K. Novák: předmluva in V. J.: Otcovský dům (1996); R. B. Pynsent: Obchod a smyslnost. České spisovatelky a židé okolo přelomu století, in Sborník prací FF MU. Řada literárněvědná (D), 1996, č. 43; B. Smutný a kol.: Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě. Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko (2000); M. Zbela: Královně červené knihovny Vlastě Javořické odpovídal diktátor Stalin v rozhlase, Jihlavské listy 24. 6. 2005; S. Urbanová: Několik poznámek ke knížkám lásky a touhy aneb Dva stojí vedle sebe a jeden opodál, Ladění 2006, č. 4; L. Bobíková: Dvě Vlasty z červené knihovny, Právo 13. 2. 2016, příl. Magazín Právo; P. Bartušek: V. J. Životní osudy spisovatelky a její rodiny v kontextu „Vítězného února“, Theatrum historiae 2017, sv. 20, s. 251–270; J. Trávníček in Česká čtenářská republika (2017).
Recenze: Bez lásky: an., Vlast 1924/1925, č. 4; V. Brtník, Venkov 1925, č. 38; M. Krausová, SvSl 28. 12. 1992 * Dvojí jaro: an., Vlast 1924/1925, č. 4 * Vrak rodiny Tomanovy: an., Vlast 1924/1925, č. 7 * Domeček pod lipami: an., Vlast 1925/1926, č. 8; B. J., Archa 1926, č. 5 * Poslední ratolest: -š- (= F. Košák), Vlast 1925/1926, č. 9–10 * Májová bouře: an., Vlast 1926/1927, č. 8 * Granáty: E. M. (= E. Masák), Archa 1927, s. 134 (též ad Májová bouře); K. Neradová, Katolický týdeník 1991, č. 29; pal (= P. Janáček), LidN 8. 7. 1991 * Děti štěstěny: k (= J. Hronek), Vlast 1927/1928, č. 1; an., Vlast 1927/1928, č. 5 * Spasení domu Pýchova: an., Vlast 1927/1928, č. 3 * Dvě růže: F. Skácelík, Samostatnost 1930, č. 49 * Otcovský dům: B. J., Archa 1935, č. 5 * Malá, ale naše: vl (= Š. Vlašín), Naše pravda 23. 9. 1992 * U Dvořáků: J. Mervart, Rovnost 11. 7. 1992 * Meze rozorané + Malá, ale naše + Otcova vina: mt., LD (Brno) 4. 2. 1993 * Ta jejich věrná láska: an., ZN 31. 5. 1994 * Vítězná láska: J. Suchomelová, Rovnost 24. 4. 1997 * Nemám jen sebe: an., Spy 1998, č. 2 * Můj život: jv, Jihlavské listy 14. 1. 2000; J. Someš, Katolický týdeník 2000, č. 6; I. Harák, ČJL 2001/2002, č. 9/10; I. Fencl, Dobrá adresa 2006, č. 11 * Brzkovský Dvořáci: kz (= J. Kojzar), Haló noviny 19. 12. 2001.
Rozhovory: an., Naše rodina 1968, č. 4; H. Holejšovská, Naše rodina 1970, č. 13.
K životním jubileím: sch (= J. Schilka), Jihočeská pravda 25. 3. 1969; zh (= Z. Heřman), LD 25. 3. 1970; gf (= G. Francl), LD 24. 3. 1990; A. J. Rychlík, NK 1990, č. 38; (ry), LD 20. 9. 1990; H. Novorková, Naše rodina 1990, č. 40; an., Jihlavský deník 2. 8. 2012.
Nekrology: jn (= J. Nejedlová), Naše rodina 1979, č. 36; A. Kratochvil, České slovo (Mnichov), 1979, č. 10; J. Roháček, Katolické noviny 2. 9. 1979.
Vzpomínky: S. Jungmann: Krajina dětství, in V. J.: Pod horou Javořicí (1995); P. K. Novák: předmluva in V. J.: Malý člověk s velkým srdcem (1998) + Po dvaceti letech, in V. J.: Obrázky z Vysočiny (1999); L. Šebela: Vzpomínka na spisovatelku Vlastu Javořickou, Prostějovský týden 30. 3. 2005 a 6. 4. 2005; L. Šebela: Obdivovaná i vysmívaná, milovaná i zatracovaná spisovatelka..., Prostějovský týden 29. 5. 1996.
Absolventské práce: P. Bartušek: Střídání elit v obci Studená po roce 1948. Osudy dvou podnikatelů a proměny maloměsta v době poúnorové (diplomová práce), JČU České Budějovice 2014 + Spisovatelka Vlasta Javořická a dva totalitní režimy v polovině 20. století (disertační práce), JČU České Budějovice 2019.
Autor hesla: Dagmar Mocná (1995)
Aktualizace hesla: 25. 11. 2020 (av)
Aktualizace bibliografie: 25. 11. 2020 (av)
 
zpět na hlavní stranu