Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Petr Jedinák

 Zdeněk  NEUBAUER

* 30. 5. 1942, Brno 
 
 
Biolog, filozof a estetik
 Jeho otec Zdeněk Neubauer byl politologem, zabývajícím se teorií státu. Neubauer maturoval na gymnáziu v Praze (1960), vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK (1960–1965) a filozofii na FF UK (1965–1970, diplomová práce: Zamyšlení nad vědou a filozofií). V letech 1967–1970 absolvoval studijní pobyt v Neapoli (molekulární genetika). 1970–1982 byl vědeckým asistentem na Přírodovědecké fakultě UK (mikrobiologie), 1982–1990 programátorem v podniku Meta. V roce 1974 se podílel na založení neoficiální Platonovy akademie (Radim Palouš, Daniel Kroupa, Martin Palouš, Zdeněk Kratochvíl, Ivan Havel, Václav Havel aj.). V roce 1990 se stal vedoucím katedry filozofie přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK, přednáší rovněž na FF UK. Docentem jmenován 1991, univerzitním profesorem 1992.
 Do roku 1984 přispíval do odborných biologických časopisů, poté až do roku 1989 měl zákaz publikování. Své texty zveřejňoval v samizdatových časopisech Paraf, Střední Evropa, Kritický sborník. V zahraničí byly jeho texty uveřejňovány v časopisech Studie (Řím), Rozmluvy (Londýn) a v reprintech pražského samizdatového časopisu Spektrum (Londýn). Po roce 1989 přispívá do periodik: Prostor, Filozofický časopis, Kritický sborník, Souvislosti, Iniciály, Vesmír, Gemma, Host, Cesta, La nuova Europa (Milano), Biology Forum (Perugia), Přítomnost, Tvar, Unitář aj.
Od roku 1979 vycházely v samizdatu také jeho filozofické práce. V Edici Expedice a v edici Platonovy akademie Nové cesty myšlení (vydávané Radimem Paloušem) vydal soubory esejů Deus et natura. Náboženské úvahy na pozadí ontologie subjektivity (1979), Od Smyslu Vědeckého Poznání k vědě jako poznávání smyslu (1982), Bytí a subjektivita (1986), Golem: Mythus a symbol (b. d.), Chiliasmus a eschatologie (b. d.), Nový Areopág (b. d.), O divadle (1986, s Helenou Webrovou), Pouť na Turzovku (b. d., se Zdeňkem Kratochvílem), Slavnost – hra – subjektivita. Pocta Ladislavu Klímovi (b. d.), Tajemství svatého grálu (b. d.), Tractatus de peccato originali – O dědičném hříchu (b. d.), Z atmosgéry současného filozofického myšlení – o idealismu a materialismu poněkud jinak (b. d.), dále čtrnáct literárně filozofických Dialogů Sidonia a Sakateky. Přispěl i do samizdatových sborníků Cesty myšlení (1979), Filosofický sborník (1979), Polemos (1979), Přirozený svět jako politický problém. Eseje o člověku pozdní doby (1984), Smysl smyslu (1984), Svatojánský výlet (1985), Hostina (1987) a do sborníků k padesátinám Václava Havla (Faustování s Havlem, 1986) a Ivana Havla (Jednota měkkého a tvrdého stylu, 1988) a k sedmdesátinám Josefa Zvěřiny (Polis a religio, 1983). V edici Kybernetické problémy přírodovědy vydávané Vědeckotechnickou společností vyšly od roku 1984 čtyři svazky epistemologických esejů (Kybernetické problémy přírodovědy, 1984; Střetnutí paradigmat v současné biologii, 1985; Implikátní a explikátní řád živé skutečnosti, 1986; Cesta za smyslem bytí a poznání, 1988).
Neubauerovy literární interpretace lze dále nalézt v řadě jeho doslovů, mj. ke knihám Eduarda Tomáše, Carlose Castanedy, Martina C. Putny, Harrie Salmana. – Užíval pseudonymu Sidonius.
 

V pracích o literatuře, které tvoří jen zlomek rozsáhlého díla „biologa a filozofa“ a spisovatele, aplikuje Neubauer důsledně mytopoetickou metodu. Opíraje se o filozofické postoje Friedricha Nietzscheho, Ladislava Klímy, Paula Ricoeura a Thomase Samuela Kuhna hlásá nové, postmoderní, tvořivé subjektivitě znovu otevřené, a tudíž pluralitní myšlení, jež má překonat objektivismus a scientismus moderny. Součástí jeho myšlenkového zázemí je však i tradice široce chápaného katolicismu, hermetika a názory Carla Gustava Junga. Slovo mýtus má v Neubauerově koncepci dvojí smysl. Z hlediska autora literárního díla vykládá mýtus jako kosmopoetický příběh, tedy „více než jen text“, a autora jako demiurga, který svým subjektem svět nejen přetváří, nýbrž přímo vytváří. Z hlediska čtenářova pak chápe mýtus jako příběh scelující, navracející racionalistického člověka končící moderní doby k jeho kořenům, do světa archetypů, prapříběhů o hledání místa člověka v rámci kosmu a o cestě jeho duchovního zrání a proměny. Literární text se tak stává prostředkem iniciace, textem zasvěcujícím. Skrze tento klíč interpretuje Neubauer nejen díla středověkých literatur (esej Vyprávění o svatém Grálu, in Souvislosti 1991), ale i texty autorů 20. století. Dílo Ladislava Klímy tak vykládá jako příklad kosmotvorné činnosti subjektu (esej Slavnost – hra – subjektivita – Ladislav Klíma, in Spektrum, Londýn 1981, též samizdatově), Havlovy Dopisy Olze jako svědectví o autorově zasvěcovací „cestě do hlubiny“ (esej Consolatio philosophiae hodierna, in Václav Havel: Výzva k transcendenci, Londýn 1984) a drama Pokoušení jako příklad novodobé reinterpretace faustovského mýtu (Faustova tajemná milenka). Podobného druhu je i srovnání různých verzí mýtu o Golemovi (studie Golem, in Studie, Řím 1979; resp. knižní vydání Golem a jiná vyprávění o symbolech a podivuhodných setkáních). Spolu s Jakubem Hlaváčkem podal stručný výklad základních prvků hermetické symboliky ve Slabikáři hermetické symboliky a čítance tarotu. Interpretace trilogie J. R. R. Tolkiena pak spojuje oba aspekty mýtu: literární dílo jako vytváření alternativního světa, ale i četba textu jako příležitost k iniciaci a zasvěcení (Do světa na zkušenou čili O cestě tam a zase zpátky). Vzahu vědy a filozofie se dotýká v knize O sněhurce aneb Cesta za smyslem bytí a poznání, jež obsahuje i rozsáhlé pojednání o imaginaci a pohádku o Sněhurce. Kniha Biomoc dává nahlédnout do Neubaerova myšlení na poli přírodních věd od 70. let po současnost. Práce Skrytá pravda Země. Živly jako archetypy ekologického myšlení nabízí Neubauerův pohled na ekologii jako životní princip. Neubauer často užívá termínu „postmoderna“, avšak ve zcela opačném smyslu než většina dnešních autorů: postmoderna mu není krizí a relativizací, nýbrž přechodným, „renesančním“ obdobím návratu k subjektivitě, archetypu, religiozitě a životodárnému mýtu (Přímluvce postmoderny, esej Postmoderna jako renesance, in Kritický sborník 1993). Filozofické a náboženské úvahy shnul do knih Deus et natura. Náboženské úvahy na pozadí ontologie subjektivity, jež byla již v samizdatovém oběhu, a Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět. Tři stěžejní Neubauerovy hermeneutické eseje O přírodě a přirozenosti věcí, O vosku a včelách a O kameni mudrců nabízí soubor O přírodě a přirozenosti věcí. Kniha Svatojánský výlet, do níž přispěli i Ivan M. Havel a Martin Palouš mapuje skutečnou svatojánskou pouť z roku 1982, shrnuje však především Neubauerovy eseje o poznávání, nalézání smyslu i možnostech vnímání. V cestě i trialogu všichni tři filozofové pokračují v knize Sidonia a Sakateky čtrnáctero vykročení, jejíž texty kolovaly v samizdatu. První část připravované Neubauerovy trilogie O svatém Františku přináší zprávu o celoživotním autorově hledání kořenů novověké vědy.

BIBLIOGRAFIE

Filozofické práce a práce o literatuře: Do světa na zkušenou čili O cestě tam a zase zpátky. Malá rukověť k trilogii J. R. R. Tolkiena Hobit – Pán prstenů – Silmarillion (E 1990); Faustova tajemná milenka. K faustovskému mýtu nad Havlovým Pokoušením (E 1991); Nový Areopág (EE 1992); Přímluvce postmoderny (EE 1994); O přírodě a přirozenosti věcí (E 1998); Golem a jiná vyprávění o symbolech a podivuhodných setkáních (EE 1998, rozšíř. vyd. pod tit. Golem a další příběhy o kabale, symbolech a podivuhodných setkáních, 2002); Deus et natura. Náboženské úvahy na pozadí ontologie subjektivity (EE, b. d. 1999); Svatojánský výlet (E 1999, s I. M. Havlem a M. Paloušem); Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět (EE 2001, ed. J. Fiala); Do světa na zkušenou čili O cestách tam a zase zpátky (EE 2001); Biomoc (EE 2002); Respondeo dicendum. Autosborník k desátému výročí padesátých narozenin (2002, ed. J. Fiala, 2. vyd.); Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu (E 2003, s J. Hlaváčkem); Sidonia a Sakateky čtrnáctero vykročení (E 2004, s I. M. Havlem, ed. K. Palek); O Sněhurce aneb Cesta za smyslem bytí a poznání (E 2004); Skrytá pravda Země. Živly jako archetypy ekologického myšlení (E 2005, s T. Škrdlantem); O svatém Františku aneb Zrození ducha novověku (E 2006).
Výbor: O počátku, cestě a znamení časů. Úvahy o vědě a vědění (2007, ed. A. Markoš aj.).
Příspěvky ve sbornících: Hostina. Filozofický sborník (Toronto 1989); Turzovka. Lurdy v srdci Evropy (1991); Člověk a náboženství (1991); SciPhi (1991); Symbol v lidském vnímání, myšlení a vyjadřování (1992); Don Juan and Faust in the XXth Century (Praha 1993); Literature and Politics in Central Europe: Studies in Honour of Markéta Goetz-Stankiewicz (Columbia 1993); O posvátnu (1993); Obnova ideje univerzity (1993); Hegel v Čechách, na Moravě a v Americe (1993); Golem v náboženství, vědě a umění (2003); Bytí ve vlnobití (2004); PARAF /PARalelní Akta Filozofie/. Vydávání samizdatového časopisu 1985–1989 (2006).
Uspořádal a vydal: Střetnutí paradigmat v současné biologii. Sborník přednášek cyklu Kybernetické problémy přírodovědy (1985); E. Rádl: Dějiny biologických teorií novověku 1–2 (2006, s T. Hermannem a A. Markošem).

LITERATURA

Knižně: Laudatio Zdeňku Neubauerovi (sb. k padesátinám, 1992); Charisteria Sidonio Neubauero sexagenario (2002, ed. G. P. A. Fiala).
Recenze: Faustova tajemná milenka: J. Olšovský, LitN 1991, č. 29 * Consolatio...: L. Tvrdý, Reflexe 1990, č. 2; P. Rezek in Filozofie a politika kýče (1991) * Do světa na zkušenou...: N. Savický ml., NK 1992, č. 18–19; kol. v in Česká filozofie 20. století (1995) * Přímluvce postmoderny: J. Kříž, Nová přítomnost 1995, č. 6 * Svatojánský výlet: I. Adamovič, NK 2000, č. 19; P. Rezek, Respekt 2000, č. 26 * Sidonia a Sakateky čtrnáctero vykročení: V. Jirousová, Přítomnost 2005, zima.
Rozhovory: M. Růžička, LidN 27. 9. 1993; J. Stern, Právo 14. 6. 2001, příl. Salon; E. Bobůrková, MFD 6. 10. 2001.

Autor hesla: Maritn C. Putna (1998); Kateřina Bláhová (2008)
Aktualizace hesla: 27. 5. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu