Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Patrik  OUŘEDNÍK

* 23. 4. 1957, Praha  
 
 
Esejista, prozaik, básník a překladatel
 Narodil se v rodině lékaře a středoškolské profesorky francouzštiny, Francouzky italského původu, žijící od 1949 v Čechách. Po absolvování ZDŠ vystřídal v letech 1973–1983 řadu zaměstnání, mj. jako knihkupecký příručí, pomocný archivář, skladník, listonoš, domácí dělník a sanitář. Současně se aktivně věnoval šachu. V roce 1984 emigroval do Francie, kde po několik let pracoval jako šachový trenér a konzultant, později jako knihovník v Bibliothèque des Anciens Débattants. V letech 1986–1998 byl redaktorem a vedoucím literární rubriky ve čtvrtletníku L'Autre Europe (Paříž). V letech 1991–1995 studoval jako volný posluchač dějiny idejí a dějiny náboženského myšlení na Katolickém institutu v Paříži. Příležitostně též přednášel českou literaturu na francouzských univerzitách, mj. v Toulouse a Rennes. V roce 1992 inicioval založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde od roku 1995 přednáší „prospěšné vědy“ („sciences utiles“).
 Publikuje od druhé poloviny 70. let; jako překladatel debutoval v samizdatovém sborníku Boris Vian: Kroniky, texty, povídky (1978), který sám uspořádal, a oficiálně 1984 ve Světové literatuře texty Jacquese Brela; vlastní tvorbu začal uveřejňovat až po odchodu do Francie. Česky publikoval literární a společensko-kulturní články od konce 80. let ve Svědectví (Paříž), francouzsky dlouhodobě přispívá do řady francouzských periodik, mj. do čtvrtletníku L’Autre Europe (nakl. L’Âge d’homme Paříž; 1988 zde uspořádal soubor studií o vztahu spisovatele k moci L’Écrivain et le pouvoir). V roce 1990 připravil pro revue Plain Chant (Bassac) soubor pojednání o Vladimíru Holanovi doplněný ukázkami z básníkova díla. Po roce 1989 přispívá do Respektu, Lidových novin, Literárních novin, Nové Přítomnosti, Češtiny doma a ve světě, Kritické Přílohy Revolver Revue, Souvislostí aj.
Používá pseudonymů mj. Petr Sedlický, Petr Sedlecký a šifer P. O., P. T. O., P. T. T., P. S. a P. P. S.
 

Ouředník upoutal už svými vynalézavými překlady jazykově a stylisticky náročných děl moderní francouzské literatury, mj. experimentálních próz Borise Viana, Beckettova Čekání na Godota i díla Alfréda Jarryho. Překládá rovněž českou literaturu do francouzštiny, zejména básnickou tvorbu Vladimíra Holana, Jana SkácelaIvana Wernische. Do širšího kulturního povědomí vstoupil na přelomu 80. a 90. let dvěma díly slovníkového charakteru. Ve Šmírbuchu jazyka českého dosud nejšířeji a nejsoustavněji představil tzv. nekonvenční slovní zásobu, tedy hovorovou, argotickou a slangovou polohu češtiny, vytvářející barvitý a invenční protipól spisovného jazyka. Slovník Aniž jest co nového pod sluncem pak shromažďuje (a citacemi z literatury dokládá) slova, úsloví a rčení biblického původu v současné i starší slovní zásobě, často pozastřené ve svém výchozím i proměňujícím se významu. Oba Ouředníkovy slovníky mají přitom k sobě blízko jak zábavně rozverným způsobem výkladu, tak přesahem z jazykové sféry do sociologie a antropologie. O češtině na pozadí obecnějších problémů božského, ideálního a matečného jazyka Ouředník uvažuje v eseji Hledání ztraceného jazyka.
Důrazem na jazykovou stránku literárního projevu se vyznačuje také Ouředníkova vlastní umělecká tvorba. Vedle tří básnických sbírek (Anebo, Neřkuli, Dům bosého) a jazykově hravé pohádky (O princi Čekankovi...) upoutávají Ouředníkovy kompozičně důmyslné, litanicky formulované vzpomínky s fiktivními prvky. Ač sevřeny rámcem čtyřiadvaceti let (až po rok 1989), nad historickými fakty v nich převažuje evokace dobového ideologického jazyka, jazyka oficiálních frází a hesel, ale také jeho perzifláž tak, jak ji reprezentovala hovorová řeč metafor, přirovnávání, úsloví a vtipů (Rok čtyřiadvacet). Metodou asambláže historických faktů, fiktivních epizod či výkladu signifikantních pojmů Ouředník vytvořil alternativní dějiny 20. století v textu Europeana, jenž se pohybuje na pomezí beletrie a esejistiky. Jeho dějiny nejsou přímou mystifikací, jsou pohledem zdola, rezignujícím na tzv. velké dějiny; odhalují křehkost metod konstrukce dějin a způsobů, jak je vytvářena historické paměti společnosti. S marností snah překonat stereotypy a konvence se Ouředník vyrovnává i v knize Příhodná chvíle, 1855, jejímž tématem je zakládání osad na americkém kontinentu Evropany, toužícími po vytvoření svobodných, na evropském kontextu nezávislých společenstvích. Do Čech se vrací v próze Ad acta, zdánlivé detektivce s hlavními postavami důchodců, především však sarkastické a provokativní výpovědi o současné češtině a jejích mluvčích.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o jazyku: Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny (Paříž 1988, ed. O. Špilarová; 1992; rozšíř. 2005); Anebo (BB 1992); O princi Čekankovi, jak putoval za princeznou, a o všelijakých dobrodružstvích, která se mu přitom přihodila (pohádka, 1993); Aniž jest co nového pod sluncem. Slovník biblismů a parabiblismů (1994, ed. O. Špilarová); Rok čtyřiadvacet. Progymnasma 1965–89 (vzpomínky s fiktivními prvky, 1995); Neřkuli (BB 1996); Hledání ztraceného jazyka (E 1997); Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku (E 2001, dopl. vyd. 2006); Dům bosého (BB 2004); Příhodná chvíle, 1855 (P 2006); Ad acta (P 2006).
Překlady z francouzštiny: B. Vian: Kroniky, texty, povídky (1981) + Rozruch v Andénách (1992) + Mravenci (1994, s J. Pelánem); R. Queneau: Stylistická cvičení (1985; uprav. 1994) + Na ženský je člověk krátkej (2001); S. Beckett: Čekání na Godota (1986); J. Vaché: Dopisy z války (1994); H. Michaux: Jistý Plume (1995); F. Rabelais: Pantagruelská Pranostyka, nesporná & neklamná & neomylná, pro perpetuální rok nově sepsaná ku prospěchu & ponaučení slovutných zevlounů mistrem Alcofribasem, vrchním číšníkem řečeného Pantagruela (1995) + Pojednání o případném pití vína, totiž velikém & ustavičném, pro potěchu ducha & těla & proti všelikým chorobám oudů zevnitřních i vnitřních, sepsané ku poučení & užitku brachů mokrého cechu (1995); A. Jarry: Spekulace (1997); do francouzštiny: V. Holan: À tue-silence (Paříž 1990) + L’Abîme de l’abîme (Bassac 1991); J. Skácel: Paysage avec pendules (Paříž 1990); I. Wernisch: Au jour d’ hier (Paříž 1990); M. Holub: Programme minimal (Štrasburk 1997).
Účast v týmových pracích: Encyklopedia Universalis (Paříž 1992, zde heslo La culture en Tchécoslovaquie); Dictionaire des auteurs et des oeuvres (Paříž 1994).
Uspořádal a vydal: Francouzská literatura 1, 2 (Paříž 1986, 1988, s O. Špilarovou); Podzimní píseň Paula Verlaina v českých překladech (přeprac. a rozšíř. výboru A. Kroupy, neprodejného tisku Odeonu z 1977, Paříž 1988; Praha 1993); Klíč je ve výčepu. Z folklóru WC (2000); Kde domov můj. Varianty a parafráze (2004).

LITERATURA

Studie a články: A. Stich: předmluva in Aniž jest co nového pod sluncem (1994); V. Hárl: doslov in P. Ouředník: Europeana (2001).
Recenze: Šmírbuch jazyka českého: I. K. (I. Kubíček), Svědectví (Paříž) 1989, č. 88; V. Písecký (= J. Čulík), Obrys (Mnichov) 1989, č. 3; D. Šlosar, Host 1991, č. 7; luk (J. Lukeš), LidN 6. 8. 1992, příloha Národní 9, č. 32; V. Macura, Tvar 1992, č. 37; J. Marvan, LitN 1992, č. 43 * Anebo: P. A. Bílek, MFD 2. 9. 1992 * O princi Čekankovi...: T. Randák, LidN 3. 1. 1994 * Aniž jest co nového pod sluncem: I. Lutterer, LitN 1995, č. 4; E. Veselská, Tvar 1995, č. 10 * Rok čtyřiadvacet: J. Chuchma, MFD 13. 1. 1996; M. Hybler, Kritická Příloha Revolver Revue 1996, č. 6 * Neřkuli: A. Haman, NK 1997, č. 6; P. Kotrla, Tvar 1997, č. 6 * Hledání ztraceného jazyka: MaV, NK 1997, č. 11; P. V. Blažek, Viselec 1998, č. 6 * Europeana: M. Kabát, LidN 20. 11. 2001; I. Matějka, Hospodářské noviny 22. 11. 2001; J. Chuchma, MFD 4. 12. 2001; A. Stich, LidN 29. 12. 2001, příl. Kniha roku 2001; V. Bělohradský, Právo 28. 2. 2002, příl. Salon; E. Hakl, Tvar 2002, č. 11; J. Krajčovičová, Romboid (Bratislava) 2992, č. 5/6; J. Peňás, Týden 2002, č. 2; J. Richter, Souvislosti 2002, č. 1; M. Svatoš, Dějiny a současnost 2002, č. 5; V. Šlajchrt, Respekt 2002, č. 8 * Dům bosého: R. Kopáč, MFD 15. 12. 2004 * Příhodná chvíle,1855: J. Chuchma, MFD 1. 4. 2006, příl. Kavárna; P. Zídek, LidN 15. 4. 2006, příl. Orientace; F. Cinger, Právo 12. 7. 2006; I. Adamovič, Reflex 2006, č. 19; J. Holub, A2 2006, č. 24; E. F Juříková, Host 2006, č. 4 + polemika: J. Mareček, Host 2006, č. 6; R. Kopáč, Uni 2006, č. 5; J. Lörinc, Protimluv 2006, č. 2; J. Mácha, Literární novinky 2006, č. 5/6; U. Matzer, Prager Zeitung 2007, č. 11, příl. Literatur; J. Peňás, Týden 2006, č. 21; S. Škoda, Babylon 15, 2005/2006, č. 9 * Ad acta: R. Kopáč, Právo 18. 11. 2006; J. Chuchma, MFD 20. 11. 2006; P. Fischer, Hospodářské noviny 28. 11. 2006; V. Turek, LidN 16. 12. 2006, příl. Orientace; P. Mandys, Týden 2006, č. 48; P. Kotrla, Týdeník Rozhlas 2007, č. 8; A. Burda, Tvar 2007, č. 5; J. Staněk, Host 2007, č. 3; V. Trpka, A2 2007, č. 2.
Rozhovory: J. Krupka, Tvar 1993, č. 35–36; V. Mates, Labyrint 1994, č. 9–10; P. Matoušek, LidN 19. 11. 1994, příloha Národní 9, č. 47; L. Verecký, MFD 29. 12 1994, příl. Magazín Dnes; M. Ležák, Interview 1995, č. 1; haz (H. Zahradníčková), LidN 29. 12. 2001, příl. Kniha roku 2001; P. Klusák, Týden 2002, č. 7, příl. Panská; J. Rulf, Reflex 2002, č. 12; O. Mališ, Host 2002, č. 3; L. Verecký, MFD 5. 10. 2002; M. Škodová, Přítomnost 2002, podzim; O. Vágner, Aluze 2003, č. 3; R. Kopáč, Uni 2005, č. 9 + Labyrint revue 2006, č. 19/20; A. K. K. Kudláč, Dějiny a současnost 2006, č. 6.

Autor hesla: Bohumil Svozil (1998); Kateřina Bláhová (2008)
Aktualizace hesla: 2. 1. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu