Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vilém SACHER

* 17. 2. 1907, Prostějov 
† 14. 8. 1987, Praha 
 
Autor vzpomínkových próz
 Vyrůstal v početné rodině krejčího. Maturoval na prostějovském reálném gymnáziu (1925) a jako vynikající student byl doporučen na vojenskou akademii v Hranicích (1925–1927). Po jejím absolvování sloužil jako poručík u 105. dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích. V letech 1934–1937 pokračoval ve studiu na Vysoké škole válečné v Praze, poté byl v hodnosti kapitána přeložen na velitelství 3. rychlé divize do Bratislavy. Se vznikem Slovenského štátu a okupací Čech a Moravy se musel vrátit do Prahy, kde mu bylo v rámci likvidace velitelského sboru bývalé Čs. armády přiděleno civilní zaměstnání v Elektrických podnicích. Do uzavření vysokých škol krátce navštěvoval novinářské oddělení Svobodné školy politikých nauk. Aktivně pracoval v ilegální vojenské odbojové organizaci Obrana národa. Počátkem roku 1940 se přes Slovensko, Maďarsko (zde byl několik týdnů vězněn, propuštěn na zásah jugoslávského diplomata M. Kićevace), Srbsko a Blízký východ dostal do Francie. Po její kapitulaci odešel v červnu 1940 do Velké Británie, kde působil jako přednosta 2. (zpravodajského) oddělení 1. čs. brigády na základnách v Cholmondeley a Leamingtonu. Později byl přidělen do studijní skupiny exilového ministerstva národní obrany v Londýně (mj. se zde připravovalo ozbrojené povstání v protektorátu a na Slovensku). Roku 1943 byl odvelen do SSSR s úkolem založit a vycvičit 2. čs. paradesantní brigádu v Jefremově. Po vážném zranění při autohavárii, které jej natrvalo vyřadilo z výsadkářského výcviku, převzal velení dělostřelectva 3. čs. brigády v Sagaduře. S touto jednotkou prošel boji u Dukly, Jasla, Liptovského Mikuláše aj. V letech 1946–1947 působil na Akademii generálního štábu K. J. Vorošilova v Moskvě. Po návratu vedl 3. oddělení hlavního štábu a stal se velitelem dělostřelecké divize Kolín a Mladá Boleslav. Jako zapálený sportovec stanul v čele Armádního tělovýchovného klubu, byl autorem armádního vystoupení na 9. Všesokolském sletu v červnu 1948. Roku 1950 byl povýšen na generálporučíka, ale již v následujícím roce byl během armádních čistek propuštěn do zálohy. Po nuceném vystěhování do Skalice u České Lípy byl až do roku 1955 zaměstnán u lisu v českolipské Tatře a jako lesní dělník, později pracoval v pohostinství (Jablonec nad Nisou, Hamr na Jezeře, Lázně Libverda, Mariánské Lázně, Doksy, Špindlerův Mlýn). V roce 1965 byl částečně rehabilitován, stal se provozářem pražské vojenské zotavovny a od roku 1967 vedoucím svazáckého Junior-hotelu. V roce 1970 neprošel prověrkami, byl zbaven místa a poslán do důchodu. Jeho knihy byly vyřazeny z knihoven i edičních plánů. Po podpisu Charty 77 byl degradován na vojína a současně mu byly odňaty čs. řády a vyznamenání spolu se zákazem nosit vyznamenání jiných států. Plně rehabilitován byl v roce 1990.
 

Přispíval do vojenských listů Plamen svobody, Lidová armáda a dalších, sportovních periodik. Byl redaktorem čtyř ročníků armádního časopisu Výcvik malých jednotek (od 1947). Na začátku sedmdesátých let byly některé vzpomínkové prózy autorovi vráceny z nakladatelství (mj. životopisný román Válka skončila na Hané, který k vydání připravoval brněnský Blok). V samizdatové edici Petlice vyšla kniha pamětí Krvavé velikonoce (1978, původně připravovalo k vydání Naše vojsko v roce 1970) a čtyřsvazková próza Armádo, k noze zbraň! (1983–1984). Část Sacherovy tvorby zůstala v rukopise: Psáno na lafetě (vzpomínky na boje dělostřelců u Jasla), Ve stínu popraviště (špionážní román vycházející ze zážitků ve Francii a Anglii, 1975) a Daleká cesta (1985); většina samizdatových i rukopisných publikací je k dispozici v knihovně Libri prohibiti v Praze.

 Těžištěm Sacherovy tvorby jsou vzpomínkové prózy, které začaly vznikat ve druhé polovině šedesátých let na základě autorových předválečných a válečných deníků, válečných deníků 1. čs. sboru a 3. čs. brigády. Cele zaujat snahou o pravdivost záznamu v nich Sacher rezignoval na zachycení širších historických souvislostí a podal osobní, subjektivně zabarvené svědectví o událostech a bojích druhé světové války. V protikladu k oficiální historiografii a dobové propagandě se ve svých pamětech dotýkal některých tradičně zamlčovaných nebo účelově pozměňovaných skutečností a usiloval o odkrytí pravé lidské a profesionální tváře vojáků a vyšších velitelů. Současně s tím demytizoval i hrdinství čs. vojáků na frontě a odmítl prázdné, slovně proklamované vlastenectví. Od širokého záběru první vzpomínkové prózy (Pod rozstříleným praporem), která ve zkratce zachycuje události od 28. září 1938 do května 1945, přešel Sacher k vylíčení dílčích válečných epizod: próza Na počátku stála smrt popisuje přesun 3. čs. brigády ze Sagadury na frontu a její první těžké boje v okolí Krosna a Wrócanky v září 1944, kde nekompetentní velení a špatná taktika zavinily zbytečné utrpení a ztráty, próza Krvavé velikonoce pak bojový postup brigády na jaře 1945 přes Malou Fatru na Liptovský Mikuláš a Žilinu. Se zaměřením na detail tu autor zároveň zvyšuje míru literární stylizace, popisnost a dokumentárnost jsou postupně nahrazovány živými, z paměti rekonstruovanými dialogy, psychologickou drobnokresbou postav a podrobným popisem prostředí, v němž se lyrické prvky mísí se strategickými úvahami. Z pozůstalosti vyšly vzpomínkové prózy Válka skončila na Hané, jež chronologicky navazuje na Krvavé velikonoce, Nebeská brigáda, kde autor reflektuje formování a výcvik 2. čs. paradesantní brigády v Jefremově. Sacherovy střízlivě psané texty jsou působivým a plastickým obrazem války a zároveň sondou do psychologie frontového vojáka, výpovědí o nepatetickém, přirozeném a na strachu vyvzdorovaném hrdinství.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Pod rozstříleným praporem (paměti, 1969); Na počátku stála smrt (paměti, slovensky s tit. Dukla bez legiend, Bratislava 1969; česky 1970); Krvavé velikonoce (paměti, Toronto 1980; 1990; poprvé v samizdatu 1978); Válka skončila na Hané (paměti, 2012); Nebeská brigáda (paměti, 2016).
Ostatní práce: Pěchota a dělostřelectvo v útočném boji (příručka pro velitele, 1945); Poslání a úkoly Svazu brannosti (programové stati, 1948); Dukelská operace (příručka pro velitele, 1949); Jaselská operace (příručka pro velitele, 1949).

LITERATURA

Studie a články: Palach-Press: Případ generála S., Listy (Řím) 1977, č. 3–4; J. Ruml: Generál Legenda (k životnímu jubileu), Listy (Řím), 1987, č. 2; L. Vaculík: předmluva, + J. Gruša: životopisná poznámka, in Krvavé velikonoce (1990, poprvé ve vyd. Toronto 1980); K. Richter: doslov, in Pod rozstříleným praporem (2. vyd., 1991); L. Vaculík: Krvavé Velikonoce (fejeton), LidN 13. 4. 2004; Z. Petráček: Generál Charty, Respekt 2007, č. 7; J. Dolívka: Generál – poručík Vilém Sacher byl velmi významný voják i spisovatel, Prostějovský týden 2013, č. 47; P. Balhuš: Vilém Sacher vyvázl se ctí, Véčko 2017, č. jaro.
Recenze: Na počátku stála smrt: V. Vrabec, SvSl 28. 10. 1970 * Pod rozstříleným praporem: dd, NK 1970, č. 4; L. Václavů, NK 1991, č. 32/33 * Krvavé velikonoce: J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1981, č. 65; jrf (J. Rulf), LidN 20. 5. 1991; L. Václavů, NK 1991, č. 14; -zk-: Národní osvobození, 1991, č. 26.
Nekrolog: K pohřbu generála Viléma Sachera. Dokument Charty 77, č. 51, se smutečním projevem J. Rumla, Listy (Řím) 1987, č. 5.

Autor hesla: Milena Vojtková (1998)
Aktualizace hesla: 24. 7. 2017 (kb; eb)
Aktualizace bibliografie: 24. 7. 2017 (kb; eb)
 
zpět na hlavní stranu