Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vladimír HOLAN

* 16. 9. 1905, Praha  
† 31. 3. 1980, Praha 
 
Básník a překladatel
 Pocházel z úřednické rodiny. V šesti letech se s rodiči přestěhoval z Prahy do Podolí u Bělé pod Bezdězem. Od 1919 žil opět v Praze. Studoval na gymnáziu (maturoval 1926) a od 1927 byl úředníkem Penzijního ústavu. 1935 odešel ze zdravotních důvodů do penze. 1929 navštívil Itálii, 1937 Francii. Později žil uzavřeným způsobem života a věnoval se pouze tvorbě.
 Přispíval do novin a časopisů: Oheň (Opava), Studentský časopis, Cesta, M 20, Rudé právo (od 1926), Lidové noviny, Lumír, Čin, Život, Listy pro umění a kritiku, Rozhledy pro literaturu a umění, Panoráma, Kvart, Právo lidu (od 1937), Kritický měsíčník, Čteme, Svobodné noviny, Listy (1946–1948), Kulturní politika, Blok, Tvorba, Lidová demokracie, Nový život, Host do domu, Literární noviny, Plamen, Kultura, Listy Klubu přátel poezie, Kulturní tvorba, Květy, Práce, Zlatý máj, Svědectví (Paříž, 1963), Knižní kultura, Tvář, Orientace aj. 1933–1938 redigoval časopis Život (od 1936 s K. Šourkem), 1939–1940 Program D 40 a knižnici Epilion (1948–1949). Ve 30. letech příležitostně užíval pseudonymů a šifer Ivo Holan, Ivo Roll, V. Starlet, Dt., h, H. v., V. H. – Své jméno půjčil Evženii Drmolové coby překladatelce komedie G. Neveuxe Londýnská zlodějka (rozmn. 1962).
 Holanovo básnické dílo představuje jednu z největších a nejsložitějších hodnot české poezie 20. století. V jeho básnickém debutu, sbírce Blouznivý vějíř, jsou zřetelné prvky poetismu, velmi brzy si však Holan uvědomil rozporuplnost a problematičnost skutečnosti, jejíž podstatu chtěl vyslovit. To jej podnítilo k hledání nových výrazových prostředků. V průběhu 30. let tvořil intelektuálně náročnou, hermetickou poezii (Triumf smrti, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš...), která svou mnohovýznamovou platnost skrývá do obrazně bohaté řeči plné paradoxů, významových zvratů, ale i jazykových deformací a neologismů. Postupně se tak konstituuje autorův zcela svébytný básnický svět, plný dramatického napětí, které vyrůstá z bytostného metafyzického dualismu vnímajícího realitu jako stálou oscilaci mezi dobrem a zlem, bytím a nicotou, plynutím času a věčností. Dualistická dramatičnost podstatně podmiňuje také Holanovu obraznost, pro niž je charakteristické napětí mezi konkrétním a abstraktním, mezi realitou a její znakovou mýtotvornou hodnotou. Nástup fašismu v druhé polovině 30. let (Habeš, Španělsko) a následná československá tragédie (Mnichov 1938 a nacistická okupace) znamenaly zásadní obrat v Holanově tvorbě. Jeho poezie se výrazně společensky aktivizovala, Holan píše útočně emocionální a až pamfleticky zahrocené verše proti viníkům této tragédie (po válce vydaný soubor Havraním brkem). Společensko–politickou realitu doby vnímal básník jako součást celosvětového dramatu, v němž se odvěké zlo personifikovalo do podoby nacismu. Třebaže i v těchto verších zůstává Holan básníkem výrazné a jazykově experimentující obraznosti (Záhřmotí), vzrůstající kontakt s dějinnou realitou oprostil a zcivilnil jeho básnický výraz. Dokládají to jeho poválečné básnické knížky (Dík Sovětskému svazu, Panychida, Tobě), zejména pak básnická kniha Rudoarmějci, v níž Holanova výrazová oproštěnost a civilnost dosáhla vrcholu. Přispěl k tomu jak element hovorovosti v básnické struktuře, tak prozaizovaný volný verš, jímž básník podtrhoval autentičnost zobrazovaných lidských osudů i své básnické výpovědi. Silný epický prvek vstoupil do Holanovy poezie ještě za války, kdy vznikají první „básně–příběhy“, inspirované konkrétními osudy (Terezka Planetová) a koncipované jako symbolická podobenství obecného lidského údělu. Holanova epická tvorba dosáhla vrcholu v Příbězích a v Noci s Hamletem: zejména tato skladba představuje jakousi sumu Holanových názorů na člověka, svět i smysl umělecké tvorby. Tradiční lyriku, kterou Holan psal paralelně s epikou, shrnul do několika básnických sbírek (Bez názvu, Na postupu, Trialog,Bolest). Trvalým znakem veškeré Holanovy tvorby je reflexivnost, bezmála vše v jeho lyrice usiluje o přesah z jevové roviny do oblasti filozofické. Přesto se básníkův zorný úhel vnímání skutečnosti v průběhu času podstatně změnil: zatímco v 30. letech měl jeho metafyzický dualismus mnohdy charakter racionalistické konstrukce, jeho lyrika 60. a 70. let vyrostla z účastného soucitu křesťana s tajemnou nedokonalostí lidského bytí. Poslední čtyři Holanovy knihy veršů (Na sotnách, Asklépiovi kohouta, Předposlední, Sbohem?) tak představují básníkovu závěrečnou vývojovou etapu a tvoří jeden myšlenkový a tvárný celek. Jsou jakýmsi básnickým deníkem, v němž se Holan téměř zřekl metafory a svůj výraz oprostil až k lapidární gnómičnosti. – Pro hlubší pochopení Holanovy tvorby mají zásadní význam také jeho originálně pojaté prozaické texty: Kolury, Torzo, Lemuria Hadry, kosti, kůže. Její podstatnou součástí jsou i jeho překlady. Zejména básnická tvorba Rainera Marii Rilka, Charlese Baudelaira, Luise de Góngory, Charlese Vildraca, Jeana de Lafontaina, Nicolause Lenaua a Adama Mickiewicze nalezla v Holanovi kongeniálního tlumočníka, jenž jim zajistil trvalé místo v našem básnickém kontextu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Blouznivý vějíř (BB 1926); Triumf smrti (BB 1930; 1. přeprac. 1936; 2. přeprac. in První básně); Vanutí (BB 1932); Kolury (BB v próze, BB 1932); Torzo (E 1933); Oblouk (BB 1934; 1. přeprac. 1941; 2. přeprac. in První básně); Kameni, přicházíš... (BB 1937; přeprac. in První básně); Září (BB 1938; poté in Havraním brkem); Sen (B 1939; poté in Havraním brkem); Lemuria (bás. deník, 1940); První testament (B 1940; poté in Havraním brkem); Záhřmotí (BB 1940); Chór (BB 1941; poté in Trialog); Terezka Planetová (B 1943); Cesta mraku (B 1945); Dík Sovětskému svazu (B 1945; poté in Dokument); Panychida (B 1945; poté in Dokument); Havraním brkem (BB 1946, obsahuje: Odpověď Francii, Září 1938, Zpěv tříkrálový, Sen, První testament; 1938 zabaveno); Zpěv tříkrálový (B 1947, pův. in Havraním brkem); Rudoarmějci (BB 1947; poté in Dokument); Tobě (BB 1947; poté in Dokument); První básně (1948, obsahuje: Triumf smrti, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš...); Dokument (BB 1949, obsahuje: Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmějci, Tobě); Prostě (B 1954; poté in Příběhy); Bajaja (BB pro děti, 1955); Tři (BB 1957; poté in Příběhy); Zuzana v lázni (B 1962; poté in Příběhy); Mozartiana (BB 1963); Příběhy (BB 1963, obsahuje též Prostě, Tři, Zuzana v lázni); Bez názvu (BB 1963); Na postupu (BB 1964); Noc s Hamletem (B 1964); Trialog (BB 1964); Bolest (BB 1965; rozšíř. 1966); Dva světy (BB V. H. a J. Seiferta, 1966); Na sotnách (BB 1967); Asklépiovi kohouta (BB 1970); Noc s Ofélií (B 1973).
Výbory: Dvě jezera (1963, ed. V. Justl); Noční hlídka srdce (1963, ed. V. Justl); Ptala se tě... (1965, ed. V. Justl); Smrt a sen a slovo (1965, ed. V. Justl); Matka (1969, ed. V. Justl); Víno (1969, ed. V. Justl); Strom kůru shazuje (1979, ed. K. Sýs); Podzim III (B 1980, bibliofilský tisk); Básně (1981, ed. J. Adam); Pojď se mnou do noci (1982, ed. J. Adam); Mušle, lastury a škeble... (1985, ed. M. Pohorský); Když růže přestaly chrlit krev (1990, ed. V. Justl); K tobě se vzdaluji (1998, ed. K. Sýs); Transcendentála (1999, ed. J. Havel); Les bez stromů (2002, ed. M. Fikar); Nokturnely (2005, ed. V. Justl).
Souborné vydání: Sebrané spisy V. H. (Odeon, 1965–1988, 11 sv., ed. V. Justl; v 5. sv. dosud nepublikované BB sbírky: Předposlední a Sbohem?; druhé, revidované a rozšířené vydání pod názvem Spisy V. H., Paseka, od r. 1999, rozvrženo do 14 sv., zatím vyšlo 11 sv., eds. V. Justl, P. Chalupa).
Překlady: R. M. Rilke: Růže, Okna (1937) + Slavení (1937) + Sad (1939) + Několik dopisů (1940); L. de Góngora y Argote: Báje o Ákidu i Galatei (1939) + ...či purpur nasněžený (2002); M. J. Lermontov: Novic (1940); Iljás bin Júsuf Nizámí: Sedm princezen (1943, Píseň o věčné touze a Učená princezna, s J. Rypkou); Ch. Baudelaire: Žena (1946); Ch. Vildrac: Kniha lásky (1947); J. de Lafontaine: Adonis (1948); Melancholie (básně dynastie sungské, 1948); G. Chenneviere: Maličko hudby vzdálené (1948); N. N. Asejev: Vítězství (1948); A. Mickiewicz: Sonety (1953, in Spisy A. M., sv. 1.; samost. 1957); J. Słowacki: Otec morem nakažených v El-Arish (1953); N. Lenau: Albigenští (1955); P. de Ronsard: Lásky a jiné verše (1956) + Básně (1957); J. Kráľ: Orel (1960); Cestou (výbor z překladů, 1962, ed. O. Králík); A. Isahakjan: Abulalá al Maarrí (1966); Tři setkání (1972, obsahuje: W. Wordsworth: Pastýřská báseň; J. Słowacki: Otec morem nakažených v El-Arish; Ch. Vildrac: Kniha lásky).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Španělsko v nás (1937); Hlasy domova (Paris 1940).
Korespondence: Dopisy tiskaři Vlastimilu Vokolkovi (z 1931–65, ed. J. Vladislav, s úvodem Z otevřeného deníku), Proměny (New York) 1990, č. 2; Listy přítele – dopisy Vladimíra Holana Stanislavu Zedníčkovi (z 1940–1964, ed. J. Zizler), Souvislosti 2000, č. 2.
Uspořádal, vydal a redigoval: Nová česká scéna (sb., 1937, s K. Šourkem); Láska a smrt (výbor z lidové poezie, 1938; rozšíř. 1946, s F. Halasem).
Zvukové záznamy: Portrét básníka Vladimíra Holana (BB 1967, LP deska, výběr a režie Vladimír Justl); Noc s Hamletem (B 1993, magnetofonová kazeta, autorský přednes básně).

LITERATURA

Bibliografie: E. Macek: Soupis původního díla Vladimíra Holana, in V. H., Sebrané spisy, sv. 11 (1988).
Knižně: sb. Úderem tepny (sborník, ed. V. Justl, 1986); V. Justl: (obsáhlý životopis Vladimíra Holana), in Sebrané spisy V. H., 11 sv., Bagately (1988); P. Blažíček: Sebeuvědomění poezie (1991); V. Juřina: Vladimír Holan (1991); Z. Kožmín: Existencionalita (2003); J. Opelík: Holanovské nápovědy (2004); Noční hlídka srdce (sborník, ed. A. Petruželková, 2005).
Studie a články: F. X. Šalda: Říkání o čtyřech básnících, ŠZáp 5, 1932/33, s. 123; A. Novák: Z nových cest české lyriky, LidN 1. 4. 1934; M. Dvořák: Poezie Vladimíra Holana, Listy pro umění a kritiku 1936, č. 5; O. Králík: Orfická lyrika, Listy pro umění a kritiku 1937, č. 18; A. M. Píša: Verše z osudných chvil, PL 20. 11. 1938, též in Třicátá léta (1971); V. Černý: Ještě o básnících ve dnech krize a ještě k básníkům, KM 1939, s. 1; J. Janů: Jinotaje v české poezii okupačních let, KM 1945, s. 227; K. Bodlák: Dnešní situace české poezie, Listy 1, 1946/47, s. 134; M. Dvořák: Halas, H., Deml, Akord 13, 1946/47, s. 306; týž: Rozjímání o české poezii, Akord 14, 1947/48, s. 82; J. Janů: O poezii Vladimíra Holana, NŽ 1955, s. 956; O. Králík: O metodě básnických překladů Vladimíra Holana, Acta Universitatis Palackianae – Philologica 1962, s. 68; J. Janů: Holanovy básnické překlady, Plamen 1962, č. 9; J. Brabec in sb. Jak číst poezii (1963); V. Justl: Triumf smrti Vladimíra Holana, ČL 1965, č. 5; P. Želivan: Bílá kniha na půhony svědomí, Proměny (New York)1967 , č. 1; Z. Kožmín: Zašifrovaný svět, Plamen 1968, č. 8, též in Studie a kritiky (1995); P. Blažíček: Věcnost Holanových Rudoarmějců, ČL 1968, č. 5; B. Doležal: Interpretace jako věc dobré vůle, Tvář 1969, č. 6; M. Blahynka: Poezie roku 1938, ČL 1980, č. 3; V. Justl: Poznámky k tématu Vladimír Holan, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná, D 29, 1982; Z. Kožmín in Interpretace básní (1986); M. Červenka in sb. Úderem tepny (1986), též in Styl a význam (1991); V. Justl: Credo, quia absurdum..., A– Almanach autorů 1991, č. 1; týž: Isola – toť ostrov, Kritický sborník 1991, č. 3; B. Fučík in Čtrnáctero zastavení (1992); M. Exner: Poezie, způsob existence, Tvar 1992, č. 36; S. Richterová: Polyfonie v poezii Vladimíra Holana ČL 1992, č. 4; A. Měšťan: Ruská literatura v díle Vladimíra Holana, Slavia, 1992, č. 2; M. Zelinský: Příběhy Vladimíra Holana, ČL 1993, č. 4; O. Neveršilová: "Na ústech podzemního pramene mám účast stinnou." (K Holanovu pojetí poezie.), Tvar 1995, č. 7; J. Holý in Česká literatura 1945-1970 (1992); J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); M. Červenka in Obléhání zevnitř (1996); A. Stich in Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi (1996); I. Vaňková in Mlčení a řeč v komunikaci, jazyce a kultuře (1996); Z. Pešat in Tři podoby literární vědy (1998); M. Trunečka: Deformace slovesných valencí v Holanově sbírce Vanutí, ČL 2000, č. 5; Z. Kožmín in sb. Zlatá šedesátá (2000), K. Piorecký: Ale jsou děti! (Téma dětství v tvorbě Vladimíra Holana z let 1948 až 1955), Tvar 2001, č. 2; A. M. Ripellino: Tři studie z české literatury (1999); P. Zajac: Estetika chvění (Holanova poezie v kontextu meziválečné lyriky), Host 2001, č. 8; K. Piorecký: Holanův Hamlet (K tzv. nesrozumitelnosti básně), Tvar 2004, č. 12; týž: Dialogičnost Holanovy Noci s Hamletem, Aluze 2005, č. 3; A. Hultsch: "Doch das Gedicht ist ein Geschenk!!" Vladimír Holans Noc s Hamletem. Nacht mit Hamlet in der deutschen Übertragung (nicht nur) Reiner Kunzes, Brücken 2005, sv. 13; R. Novák in Hudba jako inspirace poezie (2005); P. Mareš: K vícejazyčnosti v básnických skladbách Vladimíra Holana, ČL 2006, č. 2-3; J. Trávníček: Vladimír Holan a baroko, ČL 2006, č. 2-3; W. J. Darasz: Harmonia wokaliczna w poezji Vladimíra Holana, Almanach Czeski 2006, sv. 1; V. Křivánek: Trojí pouť v Holanově Toskáně, in sb. Prostor v jazyce a v literatuře (2007), týž: Vanutí Vladimíra Holana, Tvar 2007, č. 17; tíž in Kolik příležitostí má báseň (2007); P. Steiner: Žánr a ideologie Rudoarmějců Vladimíra Holana, ČL 2007, č. 3.
Recenze: První testament: A. M. Píša, Národní práce 8. 12. 1940, též in K vývoji české lyriky (1982) * Záhřmotí: B. Polan, KM 1940, s. 172, též in Život a slovo (1964) * Příběhy: M. Červenka, Plamen 1964, č. 5 * Noc s Hamletem: B. Doležal, Tvář 1965, č. 7; A. W. Fischer, Proměny (New York) 1965 , č. 3; P. Blažíček, ČL 1966, s. 473 * Tenkrát + Dokumenty: M. Blahynka, LM 1977, č. 2, též in Denní chléb (1978).
Rozhovory: V. Justl, Plamen 1963, č. 5; týž, LitN 1964, č. 19; J. Lederer, ZN 26. 10. 1963.
Nekrology: M. Blahynka, LM 1980, č. 6; (da) [= Vladimír Hrouda], RP 2. 4.1980; -kop- [= Alexandr Kopeckij], Obrana lidu 1980, č. 67; pk [=Petr Kovařík], SvSl 3. 4. 1980; (vln) [=Vladimír Novotný], ZN 5. 4. 1980; J. Štefan, Kostnické jiskry 1980, č. 14; (vok) [= Václav Vodák], LD 3. 4. 1980; Olga Valeská, České slovo 1980, č. 5; B. N., Listy (Řím) 1980, č. 3/4; I. Diviš, Proměny (New York) 1980, č. 3; A. Tomský, Studie (Řím) 1980, č. 4.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis T. Pavlíček, 2001).

Autor hesla: Jaroslav Med (1995)
Aktualizace hesla: 26. 6. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu