Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vladimír HOLAN

* 16. 9. 1905, Praha  
† 31. 3. 1980, Praha 
 
Básník a překladatel
 Pocházel z úřednické rodiny. V šesti letech se s rodiči přestěhoval z Prahy do Podolí u Bělé pod Bezdězem. Od roku 1919 žil opět v Praze, kde studoval na gymnáziu (maturoval v roce 1926). Od roku 1927 byl úředníkem Penzijního ústavu, v roce 1935 odešel ze zdravotních důvodů do penze. Roku 1929 navštívil Itálii, v roce 1937 Francii. Později žil uzavřeným způsobem života a věnoval se pouze literární tvorbě.
 

Přispíval do novin a časopisů Oheň (Opava), Studentský časopis, Cesta, M 20, Rudé právo (od 1926), Lidové noviny, Lumír, Čin, Život, Listy pro umění a kritiku, Rozhledy pro literaturu a umění, Panoráma, Kvart, Právo lidu (od 1937), Kritický měsíčník, Čteme, Svobodné noviny, Listy (1946–1948), Kulturní politika, Blok, Tvorba, Lidová demokracie, Nový život, Host do domu, Literární noviny, Plamen, Kultura, Listy Klubu přátel poezie, Kulturní tvorba, Květy, Práce, Zlatý máj, Svědectví (Paříž, 1963), Knižní kultura, Tvář, Orientace aj. V letech 1933–1938 redigoval časopis Život (od roku 1936 s Karlem Šourkem), v letech 1939–1940 Program D 40 a v obodbí let 1948–1949 knižnici Epilion. – Holanova tvorba výrazně rezonovala v samizdatu: tištěny byly překlady, ojedinělé básně nebo jejich výbory (dva svazky své edice mu věnoval Josef Glivický; v edici Žába na prameni vydal Bohumír Slavík výbor Z let mlčení..., 1980; anonymně byl publikován výbor Jak tiše pije kůň) i ucelená díla: sbírku Bolest vydal ve své edici Petr Přikryl (1986), Jaroslav Ptáček vydal Noc s Ofélií (1976) a v edici Ivana Jirouse Opsáno na Brancourově vyšly sbírky Zuzana v lázni (1962), Bez názvu (1963) a výbor Kolury (1962). Holanovy básně byly zastoupeny mj. v samizdatových antologiích Ondřeje Fibicha Konec obelisku (1978) a Básníci a samotáři (1984) a v jubilejních sbornících Albertovi k šedesátinám (1950), Pozdrav básníkovi (1950), Panu Bohuslavu Reynkovi (1967) a Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971). Holanovu korespondenci zachytila edice Rukopisy VBF ve dvou stejnojmenných svazcích Trialog (dopisy V. Holana, Jakuba Demla Václava Vokolka a dopisy Vítězslava Nezvala, Jakuba Demla a V. Holana) a ve svazku Listy přítele – Vladimír Holan Stanislavu Zedníčkovi. – V samizdatovém sborníku Umění a filosofie (1977) publikoval stať Holan Jan Patočka. – Ve třicátých letech Holan příležitostně užíval pseudonymů a šifer Ivo Holan, Ivo Roll, V. Starlet, Dt., h, H. v., V. H. – Své jméno půjčil Evženii Drmolové coby překladatelce komedie G. Neveuxe Londýnská zlodějka (rozmn. 1962).

 Holanovo básnické dílo představuje jednu z největších a nejsložitějších hodnot české poezie 20. století. V jeho básnickém debutu, sbírce Blouznivý vějíř, jsou zřetelné prvky poetismu, převládá ovšem melancholické a elegické ladění. Velmi brzy si Holan uvědomil rozporuplnost a problematičnost skutečnosti, jejíž podstatu chtěl vyslovit. To jej podnítilo k hledání nových výrazových prostředků. V průběhu třicátých let tvořil intelektuálně náročnou, hermetickou poezii (Triumf smrti, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš...), která svou mnohovýznamovou platnost skrývá do obrazně bohaté řeči plné paradoxů, významových zvratů a jazykových deformací a neologismů. Postupně se tak konstituuje autorův zcela svébytný básnický svět, plný dramatického napětí, které vyrůstá z bytostného metafyzického dualismu vnímajícího realitu jako stálou oscilaci mezi dobrem a zlem, bytím a nicotou, plynutím času a věčností. Dualistická dramatičnost podstatně podmiňuje také Holanovu obraznost, pro niž je charakteristické napětí mezi konkrétním a abstraktním, mezi realitou a její znakovou mýtotvornou hodnotou.
Nástup fašismu v druhé polovině třicátých let (Habeš, Španělsko) a následná československá tragédie (Mnichov 1938 a nacistická okupace) znamenaly zásadní obrat v Holanově tvorbě. Jeho poezie se výrazně společensky aktivizovala, Holan píše útočně emocionální a až pamfleticky zahrocené verše proti viníkům této tragédie (po válce vydaný soubor Havraním brkem). Společensko-politickou realitu doby vnímal básník jako součást celosvětového dramatu, v němž se odvěké zlo personifikovalo do podoby nacismu. Třebaže i v těchto verších zůstává Holan básníkem výrazné a jazykově experimentující obraznosti (Záhřmotí), vzrůstající kontakt s dějinnou realitou oprostil a zcivilnil jeho básnický výraz. Dokládají to jeho poválečné básnické knížky (Dík Sovětskému svazu, Panychida, Tobě), zejména pak básnická kniha Rudoarmějci, v níž Holanova výrazová oproštěnost a civilnost dosáhla vrcholu. Přispěl k tomu jak element hovorovosti v básnické struktuře, tak prozaizovaný volný verš, jímž básník podtrhoval autentičnost zobrazovaných lidských osudů i své básnické výpovědi.
Silný epický prvek vstoupil do Holanovy poezie ještě za války, kdy vznikají první „básně–příběhy“, inspirované konkrétními osudy (Terezka Planetová) a koncipované jako symbolická podobenství obecného lidského údělu. Holanova epická tvorba dosáhla vrcholu v Příbězích a v Noci s Hamletem: zejména tato skladba představuje jakousi sumu Holanových názorů na člověka, svět i smysl umělecké tvorby. Tradiční lyriku, kterou Holan psal paralelně s epikou, shrnul do několika básnických sbírek (Bez názvu, Na postupu, Trialog, Bolest). Trvalým znakem veškeré Holanovy tvorby je reflexivnost, bezmála vše v jeho lyrice usiluje o přesah z jevové roviny do oblasti filozofické. Přesto se básníkův zorný úhel vnímání skutečnosti v průběhu času podstatně změnil: zatímco ve třicátých letech měl jeho metafyzický dualismus mnohdy charakter racionalistické konstrukce, jeho lyrika šedesátých a sedmdesátých let vyrostla z účastného soucitu křesťana s tajemnou nedokonalostí lidského bytí. Poslední čtyři Holanovy knihy veršů (Na sotnách, Asklépiovi kohouta, Předposlední, Sbohem?) tak představují básníkovu závěrečnou vývojovou etapu a tvoří jeden myšlenkový a tvárný celek. Jsou jakýmsi básnickým deníkem, v němž se Holan téměř zřekl metafory a svůj výraz oprostil až k lapidární gnómičnosti.
Pro hlubší pochopení Holanovy tvorby mají zásadní význam také jeho originálně pojaté prozaické texty: Kolury, Torzo, Lemuria Hadry, kosti, kůže. Její podstatnou součástí jsou i překlady. Zejména básnická tvorba Rainera Marii Rilka, Charlese Baudelaira, Luise de Góngory, Charlese Vildraca, Jeana de Lafontaina, Nicolause Lenaua a Adama Mickiewicze nalezla v Holanovi kongeniálního tlumočníka, jenž jim zajistil trvalé místo v našem básnickém kontextu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Blouznivý vějíř (BB 1926); Triumf smrti (BB 1930; 1. přeprac. 1936; 2. přeprac. in První básně); Vanutí (BB 1932); Kolury (BB v próze, BB 1932); Torzo (E 1933); Oblouk (BB 1934; 1. přeprac. 1941; 2. přeprac. in První básně); Kameni, přicházíš... (BB 1937; přeprac. in První básně); Září (BB 1938; poté in Havraním brkem); Sen (B 1939; poté in Havraním brkem); Lemuria (bás. deník, 1940); První testament (B 1940; poté in Havraním brkem); Záhřmotí (BB 1940); Chór (BB 1941; poté in Trialog); Terezka Planetová (B 1943); Cesta mraku (B 1945); Dík Sovětskému svazu (B 1945; poté in Dokument); Panychida (B 1945; poté in Dokument); Havraním brkem (BB 1946, obsahuje: Odpověď Francii, Září 1938, Zpěv tříkrálový, Sen, První testament; 1938 zabaveno); Zpěv tříkrálový (B 1947, pův. in Havraním brkem); Rudoarmějci (BB 1947; poté in Dokument); Tobě (BB 1947; poté in Dokument); První básně (1948, obsahuje: Triumf smrti, Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš...); Dokument (BB 1949, obsahuje: Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmějci, Tobě); Prostě (B 1954; poté in Příběhy); Bajaja (BB pro děti, 1955); Tři (BB 1957; poté in Příběhy); Zuzana v lázni (B 1962; poté in Příběhy); Mozartiana (BB 1963); Příběhy (BB 1963, obsahuje též Prostě, Tři, Zuzana v lázni); Bez názvu (BB 1963); Na postupu (BB 1964); Noc s Hamletem (B 1964); Trialog (BB 1964); Bolest (BB 1965; rozšíř. 1966); Dva světy (BB V. H. a J. Seiferta, 1966); Na sotnách (BB 1967); Asklépiovi kohouta (BB 1970); Noc s Ofélií (B 1973).
Výbory: Dvě jezera (1963, ed. V. Justl); Noční hlídka srdce (1963, ed. V. Justl); Ptala se tě... (1965, ed. V. Justl); Smrt a sen a slovo (1965, ed. V. Justl); Matka (1969, ed. V. Justl); Víno (1969, ed. V. Justl); Strom kůru shazuje (1979, ed. K. Sýs); Podzim III (B 1980, bibliofilský tisk); Básně (1981, ed. J. Adam); Pojď se mnou do noci (1982, ed. J. Adam); Mušle, lastury a škeble... (1985, ed. M. Pohorský); Když růže přestaly chrlit krev (1990, ed. V. Justl); K tobě se vzdaluji (1998, ed. K. Sýs); Transcendentála (1999, ed. J. Havel); Les bez stromů (2002, ed. M. Fikar); Nokturnely (2005, ed. V. Justl); Být milován, milovat… (2017, ed. R. Kvíz).
Souborná vydání: Sebrané spisy (sv. 1 /1965/ Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, sv. 2–11 /1968–1988/ Odeon, ed. V. Justl): sv. 1: Jeskyně slov (1965); sv. 2: Ale je hudba (1968); sv. 3: Lamento (1970); sv. 4: Na celé ticho (1977); sv. 5: Propast propasti (1982; obsahuje dosud nepublikované BB sbírky Předposlední a Sbohem?); sv. 6: Dokumenty (1976); sv. 7: Příběhy (1970); sv. 8: Nokturnál (1980); sv. 9: Babyloniaca (1968); sv. 10: Bagately 1 (1988; vedle básnických sbírek obsahuje též básně do sbírek nezařazené, prózy, publicistiku, rozhovory); sv. 11: Bagately 2 (1988; obsahuje životopis V. H. /V. Justl/ a bibliografii V. H. /E. Macek/). – Spisy (Paseka, sv. 1–9 eds. V. Justl, P. Chalupa, sv. 10–13 P. Chalupa, sv. 14 P. Chalupa, P. Marešová): sv. 1: Jeskyně slov (1999); sv. 2: Ale je hudba (2000); sv. 3: Lamento (2000); sv. 4: Na celé ticho (2000); sv. 5: Propast propasti (2000); sv. 6: Dokumenty (2001); sv. 7: Příběhy (2002); sv. 8: Nokturnál (2003); sv. 9: Babyloniaca (2004); sv. 10: Bagately (2006; vedle básnických sbírek obsahuje básně do sbírek nezařazené, publicistiku a nedokončený román Ábel Sach); sv. 11: Překlady 1 (2007); sv. 12: Překlady 2 (2009); sv. 13: Překlady 3 (2010); sv. 14: Překlady 4 (2011).
Korespondence: Směju se a sténám: korespondence básníků Vladimíra Holana a Stanislava Zedníčka (eds. M. Doležal a P. Střešňák, 2012); Umlkám do čekání (s E. Bassem, J. Demlem, J. Durychem, L. Fikarem, J. Horou, E. Hostovským, F. Hrubínem, J. Mukařovským, J. Vašicou a V. Vokolkem; ed. M. Dvořák, 2019).
Překlady: R. M. Rilke: Růže, Okna (1937) + Slavení (1937) + Sad (1939) + Několik dopisů (1940) + Requiem (1992, s. B. Reynekem) + Dopisy a sny (1994) + Obrazy a elegie (1994, s. O. Vyhlídalem a P. Eisnerem); L. de Góngora y Argote: Báje o Ákidu i Galatei (1939) + ... či purpur nasněžený (2002); M. J. Lermontov: Novic (1940); Iljás bin Júsuf Nizámí: Sedm princezen (1943, Píseň o věčné touze a Učená princezna, s J. Rypkou) + Příběh panice a jiné básně (1972, s J. Rypkou); Ch. Baudelaire: Žena (1946); Ch. Vildrac: Kniha lásky (1947); J. de Lafontaine: Adonis (1948); Melancholie (básně dynastie sungské, 1948); G. Chenneviere: Maličko hudby vzdálené (1948); N. N. Asejev: Vítězství (1948); A. Mickiewicz: Sonety (1953, in Spisy A. M., sv. 1.; samost. 1957) + Vyhnanec živlů (1988, s E. Sojkou a O. Bartošem); J. Słowacki: Otec morem nakažených v El-Arish (1953); N. Lenau: Albigenští (1955); P. de Ronsard: Lásky a jiné verše (1956) + Básně (1957); J. Kráľ: Orel (1960); Cestou (výbor z překladů, 1962, ed. O. Králík); A. Isahakjan: Abulalá al Maarrí (1966); Tři setkání (1972, obsahuje: W. Wordsworth: Pastýřská báseň; J. Słowacki: Otec morem nakažených v El-Arish; Ch. Vildrac: Kniha lásky).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Španělsko v nás (1937); Hlasy domova (Paříž 1940).
Uspořádal, vydal a redigoval: Nová česká scéna (sb., 1937, s K. Šourkem); Láska a smrt (výbor z lidové poezie, 1938; rozšíř. 1946, s F. Halasem).
Zvukové záznamy: Portrét básníka Vladimíra Holana (BB 1967, LP deska, výběr a režie Vladimír Justl); Noc s Hamletem (B 1993, magnetofonová kazeta, autorský přednes básně).

LITERATURA

Bibliografie: E. Macek: Soupis původního díla Vladimíra Holana, in V. H., Bagately 2 (1988).
Knižně: Úderem tepny (sb., ed. V. Justl, 1986); V. Justl (obsáhlý životopis Vladimíra Holana), in V. H., Bagately 2 (1988); P. Blažíček: Sebeuvědomění poezie (1991); V. Juřina: Vladimír Holan (1991); Z. Kožmín: Existencionalita (2003); J. Opelík: Holanovské nápovědy (2004); Noční hlídka srdce (sb., ed. A. Petruželková, 2005); Vladimír Holan a jeho souputníci: sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky (sb., ed. V. Färber, 2005); X. Galmiche: Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu: Prague 1905–1980 (2009); V. Křivánek: Vladimír Holan básník (2010); V. Justl: Holaniana (2010); P. Blažíček: Knihy o poezii: Holan – Toman (2011); X. Galmiche: Vladimír Holan, bibliotékář Boha: Praha 1905–1980 (2012).
Studie a články: F. X. Šalda: Říkání o čtyřech básnících, ŠZáp 1932/33, s. 123; A. Novák: Z nových cest české lyriky, LidN 1. 4. 1934; M. Dvořák: Poezie Vladimíra Holana, Listy pro umění a kritiku 1936, č. 5; O. Králík: Orfická lyrika, Listy pro umění a kritiku 1937, č. 18; A. M. Píša: Verše z osudných chvil, PL 20. 11. 1938, též in Třicátá léta (1971); V. Černý: Ještě o básnících ve dnech krize a ještě k básníkům, KM 1939, č. 1; O. Králík: Holanova próza, Řád 1943, č. 4; J. Janů: Jinotaje v české poezii okupačních let, KM 1945, č. 5; K. Bodlák: Dnešní situace české poezie, Listy 1946/47, č. 1; M. Dvořák: Halas, H., Deml, Akord 1946/47, s. 306; M. Dvořák: Rozjímání o české poezii, Akord 1947/48, s. 82; J. Janů: O poezii Vladimíra Holana, NŽ 1955, č. 9, s. 956; O. Králík: O metodě básnických překladů Vladimíra Holana, Acta Universitatis Palackianae – Philologica 1962, sv. 8 (Studie o literatuře a překladatelství); J. Janů: Holanovy básnické překlady, Plamen 1962, č. 9; J. Brabec in sb. Jak číst poezii (1963); M. Červenka: Vědomí strasti: prolegomena k epice Vladimíra Holana, Plamen 1964, č. 5; V. Justl: Triumf smrti Vladimíra Holana, ČL 1965, č. 5; Z. Pešat: Hodina mezi všedností a tajemstvím: k metodě Holanovy lyriky, LitN 1966, č. 13, též in Tři podoby literární vědy (1998); P. Želivan: Bílá kniha na půhony svědomí, Proměny (New York) 1967, č. 1; Z. Kožmín: Zašifrovaný svět, Plamen 1968, č. 8, též in Studie a kritiky (1995); A. M. Ripellino: Úvod k Vladimíru Holanovi, HD 1968, č. 2; P. Blažíček: Věcnost Holanových Rudoarmějců, ČL 1968, č. 5; J. Palivec in Poezie stále budoucí (1969); P. Blažíček: Noc s Hamletem a kritérium estetické hodnoty, ČL 1969, č. 6; B. Doležal: Interpretace jako věc dobré vůle, Tvář 1969, č. 6; M. Blahynka: Poezie roku 1938, ČL 1980, č. 3; B. Fučík: Byla v Holanech věrnost! in Sedmero zastavení (Mnichov 1981; též in Čtrnáctero zastavení, 1987); V. Justl: Poznámky k tématu Vladimír Holan, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná, D 29, 1982; Z. Kožmín in Interpretace básní (1986); M. Červenka in sb. Úderem tepny (1986), též in Styl a význam (1991); J. Vladislav: Z otevřeného deníku (přiloženy jsou dopisy V. Vokolkovi z let 1931–1965), Proměny (New York) 1990, č. 2; V. Justl: Credo, quia absurdum..., A – Almanach autorů 1991, č. 1; týž: Isola – toť ostrov, Kritický sborník 1991, č. 3; B. Fučík in Čtrnáctero zastavení (1992); M. Exner: Poezie, způsob existence, Tvar 1992, č. 36; S. Richterová: Polyfonie v poezii Vladimíra Holana ČL 1992, č. 4; A. Měšťan: Ruská literatura v díle Vladimíra Holana, Slavia, 1992, č. 2; M. Zelinský: Příběhy Vladimíra Holana, ČL 1993, č. 4; B. Fučík: Holanova příležitost, in Píseň o zemi (1994); O. Neveršilová: „Na ústech podzemního pramene mám účast stinnou“: k Holanovu pojetí poezie, Tvar 1995, č. 7; J. Holý in Česká literatura 1945–1970 (1992); J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); M. Červenka in Obléhání zevnitř (1996); A. Stich in Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi (1996); I. Vaňková in Mlčení a řeč v komunikaci, jazyce a kultuře (1996); Z. Pešat in Tři podoby literární vědy (1998); M. Trunečka: Deformace slovesných valencí v Holanově sbírce Vanutí, ČL 2000, č. 5; Z. Kožmín in sb. Zlatá šedesátá (2000); K. Piorecký: Ale jsou děti! (téma dětství v tvorbě Vladimíra Holana z let 1948 až 1955), Tvar 2001, č. 2; A. M. Ripellino: Tři studie z české literatury (1999); A. Petruželková: Napadlo mně: anděl v nevěstinci (čtenář Bible Vladimír Holan), Souvislosti 2000, č. 2; P. Zajac: Estetika chvění (Holanova poezie v kontextu meziválečné lyriky), Host 2001, č. 8; K. Piorecký: Holanův Hamlet: k tzv. nesrozumitelnosti básně, Tvar 2004, č. 12; K. Piorecký: Dialogičnost Holanovy Noci s Hamletem, Aluze 2005, č. 3; A. Hultsch: „Doch das Gedicht ist ein Geschenk!!!“ Vladimír Holans Noc s Hamletem. Nacht mit Hamlet in der deutschen Übertragung (nicht nur) Reiner Kunzes, Brücken 2005, sv. 13; V. Jirousová: Holanovo básnické dílo ve výtvarném kontextu doby, in Noční hlídka srdce (2005); R. Novák in Hudba jako inspirace poezie (2005); P. Mareš: K vícejazyčnosti v básnických skladbách Vladimíra Holana, ČL 2006, č. 2–3; J. Trávníček: Vladimír Holan a baroko, ČL 2006, č. 2–3; W. J. Darasz: Harmonia wokaliczna w poezji Vladimíra Holana, Almanach Czeski 2006, sv. 1; V. Křivánek: Trojí pouť v Holanově Toskáně, in sb. Prostor v jazyce a v literatuře (2007), V. Křivánek: Vanutí Vladimíra Holana, Tvar 2007, č. 17; V. Křivánek in Kolik příležitostí má báseň (2007); P. Steiner: Žánr a ideologie Rudoarmějců Vladimíra Holana, ČL 2007, č. 3; L. Aragon: Předmluva k noci s Hamletem, Plav 2007, č. 2; J. Vojvodík in Povrch, skrytost, ambivalence: manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (2008); J. Toman in Konstanty a proměny moderní české poezie pro děti (2008); R. Malý: Die „Traklsche Linie“ in der tschechischen Lyrik, Germanoslavica 2008, č. 2; L. Neumann: Vladimír Holan – strach, úzkost, nebo velikost obav? in Studia Moravica VI: Symposiana (2008); A. Catalano in Rudá záře nad literaturou (2008); M. Otterová: Svévole, či sebezapření? Holanovy překlady Rilkovy německé tvorby, Plav 2009, č. 3; V. Křivánek: Bolest Vladimíra Holana, in Literatura určená k likvidaci IV (2009); M. C. Putna in Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (2010); L. Neumann: Od vanutí po záhřmotí – hlásková instrumentace v poezii Vladimíra Holana, Bohemistyka 2010, č. 4; V. Linhartová in Soustředné kruhy (2010); L. Neumann: Typologie a funkce hláskových konfigurací v Blouznivém vějíři Vladimíra Holana – poetistická nápodoba nebo antipoetistický experiment?, Aluze 2011, č. 2; B. Bártová: Vliv Apollinairova „Pásma“ na genezi díla Vladimíra Holana ve 20. letech 20. století, Bohemica Olomucensia 2011, č. 4; P. Mareš in Nejen jazykem českým (2012); J. Čermák: Pastorála Michael u Williama Wordsworthe a Vladimíra Holana, Svět literatury 2012, č. 45; J. Med: Víra v labyrintu literatury, Katolický týdeník 2013, č. 10; K. Goldstein: K polaritě dětství a smrti v Příbězích Vladimíra Holana, Lžička v šuplíku 2013, č. 1; U. Heftrich: Zlí bohové: Vladimír Holan a teologie zlomyslnosti, in Klubko Ariadnino (2014); A. Misař: Příběh ryzí transcendentály: Vladimír Holan: První testament (1940), H_aluze 2014, č. 30; S. Richterová: Polyfonie v poezii Vladimíra Holana, in Eseje o české literatuře (2015); M. Kovářík: Nocí s Vladimírem Holanem, Tvar 2015, č. 15; J. Flanderka: Iniciační cesta na Jih: příspěvek k intertextové interpretaci Holanovy Toskány, ČL 2015, č. 4; H. Enderlová: Konstituování Holanovy tropiky a sémantiky ve variantách Triumfu smrti, ČL 2015, č. 2; B. Činátlová: Hmatat tam, kde není látek, in Odradky: věc a věcnost v literatuře (2015); B. Bártová: Krása a moment destrukce: Holanovo básnické uchopení tématu krásy, Aluze 2015, č. 1; táž: Sémantické instrukce Holanova italského itineráře, Aluze 2015, č. 2; P. Adámek: Není možná hra bez tragédie ani komedie: o nesnadném vztahu Vladimíra Holana a Jana Wericha, Host 2015, č. 8; Z. Kožmín: Ale je Holan, Bohemica litteraria 2016, č. 2; J. Hrubý: Vladimír Holan: Noc s Hamletem, Zprávy Spolku českých bibliofilů 2016, č. 1; M. Špirit: Výročí a dohady, i-kanon 7. 9. 2017 (online); B. Bártová: Milovat, nebýt milován? připomenutí hloubky a intenzity Holanovy milostné a intimní lyriky, Aluze 2017, č. 2; L. Průša: Jedinečné a nadčasové dílo Vladimíra Holana v Německu, Bohemistyka 2018, č. 4; K. Piorecký: Těžko se derou slova na rty vyschlé hněvem... : česká poezie na podzim 1938, Tvar 2018, č. 17; R. Malý: Tři podoby Ofélie v poezii Vladimíra Holana, ČL 2018, č. 4; A. Cosentino: „Poezie je vzácné koření...“: ke korespondenci Angelo Maria Ripellino – Vladimír Holan 1948–1977, Slovo a smysl 2018, č. 29 (připojena korespondence V. H. a A. M. Ripellina); A. M. Ripellino in Dějiny současné české poezie (2019).
Recenze: Blouznivý vějíř: F. Götz, Národní osvobození 10. 4. 1927; A. N. (= A. Novák), LidN 17. 7. 1927; A. C. Nor, Host 1926/27, č. 5 * Triumf smrti: AMP (= A. M. Píša), PL 25. 5. 1930, též in Dvacátá léta (1969); A. N. (= A. Novák), Lumír 1930/31, č. 2 * Vanutí: J. Hora, České slovo 1. 1. 1933, též in Poezie a život (1959); AMP (= A. M. Píša), PL 5. 3. 1933, též in Třicátá léta (1971); V. Hrbek (= Z. Kalista), Lumír 1932/33, č. 4; F. X. Šalda, ŠZáp 1932/33, s. 128, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939) * Kolury: Nk (= B. Novák), Rozpravy Aventina 1931/32, č. 39/40 * Kameni, přicházíš...: G. (= F. Götz), Národní osvobození 28. 2. 1937; V. Černý, LidN 8. 3. 1937; AMP (= A. M. Píša), PL 5. 5. 1937 * Září: J. Hora, České slovo 18. 11. 1938; V. Černý, KM 1939, č. 1; V. Hrbek (= Z. Kalista), Lumír 1938/39, č. 6; -en (= J. Orten), Čteme 1938/39, č. 1 * Lemuria: K. P. (= K. Polák), Národní práce 29. 12. 1940; B. Jedlička, LidN 27. 1. 1941 * První testament: A. M. Píša, Národní práce 8. 12. 1940, též in K vývoji české lyriky (1982) * Záhřmotí: B. Polan, KM 1940, č. 2, též in Život a slovo (1964) * Terezka Planetová: J. Černý, LidN 24. 8. 1943; J. Morák, Řád 1944, č. 5; A. M. Píša, Národní práce 8. 1. 1944, též in K vývoji české lyriky (1982) * Dík Sovětskému svazu: J. Janů, Svobodné noviny 17. 7. 1945; V. Černý, KM 1945, č. 1; A. M. Píša, Kytice 1945/46, č. 1, též in K vývoji české lyriky (1982); F. Listopad, MF 24. 6. 1945 * Panychida: K. Polák, PL 14. 10. 1945; B. Mühlstein, SvSl 2. 12. 1945; J. Morák, MF 10. 11. 1945 * Rudoarmějci: J. Štern, Práce 21. 9. 1947; I. Skála, RP 12. 6. 1947; A. M. Píša, Kulturní politika 4. 7. 1947 * Bajaja: F. Tenčík, NŽ 1956, č. 10; V. Pazourek, HD 1956, č. 1 * Mozartiana: V. Justl, NK 1963, č. 19; M. Červenka, Plamen 1963, č. 10 * Příběhy: M. Červenka, Plamen 1964, č. 5; J. Brabec, LitN 1964, č. 16; M. Rudolf, Práce 1. 3. 1964 * Na postupu: Z. Kožmín, Plamen 1964, č. 10 * Trialog: B. Frýd, Plamen 1965, č. 5 * Noc s Hamletem: B. Doležal, Tvář 1965, č. 7; A. W. Fischer, Proměny (New York) 1965, č. 3; P. Blažíček, ČL 1966, č. 6 * Bolest: J. Rumler, NK 1965, č. 10; Z. Pešat, LitN 1966, č. 13 * Na sotnách: Z. Kožmín, Plamen 1967, č. 11; Z. Kožmín, LitN 1967, č. 28 * Tenkrát + Dokumenty: M. Blahynka, LM 1977, č. 2, též in Denní chléb (1978) * Překlady 1: M. Otterová, Plav 2009, č. 3; L. Koryntová, Plav 2009, č. 4 * Překlady 2: I. Matějka, LitN 2009, č. 41.
Rozhovory: V. Justl, Plamen 1963, č. 5; týž, LitN 1964, č. 19; J. Lederer, ZN 26. 10. 1963.
Nekrology: M. Blahynka, LM 1980, č. 6; da (= Vladimír Hrouda), RP 2. 4.1980; -kop- (= Alexandr Kopeckij), Obrana lidu 4. 4. 1980; pk (=Petr Kovařík), SvSl 3. 4. 1980; vln (= Vladimír Novotný), ZN 5. 4. 1980; J. Štefan, Kostnické jiskry 1980, č. 14; vok (= Václav Vodák), LD 3. 4. 1980; Olga Valeská, České slovo (Mnichov) 1980, č. 5; B. N., Listy (Řím) 1980, č. 3/4; I. Diviš, Proměny (New York) 1980, č. 3; A. Tomský, Studie (Řím) 1980, č. 4.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis T. Pavlíček, 2001).

Autor hesla: Jaroslav Med (1995)
Aktualizace hesla: 14. 10. 2019 (pš)
Aktualizace bibliografie: 14. 10. 2019 (pš)
 
zpět na hlavní stranu