Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Stanislav VÁCHA

* 23. 5. 1930, Jihlava 
† 16. 3. 2000, Praha 
 
Prozaik, ekonomický pracovník, podnikatel
 Vyrůstal v rodině drobného obchodníka. Vystudoval obchodní akademii v Jihlavě (1945- 1949, maturita) a národohospodářské plánování na Hospodářské fakultě Vysoké školy politických a hospodářských věd (1949–53; absolvoval s titulem promovaný ekonom roku 1953, titul inženýra získal v roce 1966). Pracoval postupně jako ekonom, náměstek a vedoucí rozvoje organizace v národním podniku Transporta Chrudim, 1962–64 byl pověřen organizací výroby v pobočném závodě Transporty v Medzilaborcích na Slovensku, 1964–68 v závodě Výtahy v Praze-Vysočanech. Při zaměstnání absolvoval postgraduální aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické. Titul kandidáta věd (CSc.) získal 1969 prací Moderní kapitalistický podnik a jeho cíl a v témže roce začal působit jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky (VÚSTE) v Praze. 1969–70 absolvoval studijní pobyt na Harvardské univerzitě (Boston, USA), kde vypracoval srovnávací studii o řízení inovací v USA a SSSR. Po návratu se stal externím pedagogickým pracovníkem Institutu průmyslové výchovy. 1978–91 působil jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu pro ekonomiku a řízení vědeckotechnického rozvoje v Praze, poté založil vlastní poradenskou a školící firmu pro obor ekonomiky, organizace a řízení Eurovia, Top Management Consultants.
 Od roku 1962 povídkami sporadicky přispěl do Květů, Mladého světa, Hostu do domu, v 70. a 80. letech publikoval v periodikách Tvorba, Lidová demokracie, Československý rozhlas, řadu kulturněpolitických článků uveřejnil v 80. letech též v časopisech Literární měsíčník, Kmen, Kulturní rozvoj a deníku Rudé právo. Odborné články publikoval od 1958 mj. v periodikách Podniková organizace, Hospodářské noviny, Moderní řízení, Profit.
Od roku 1960 spolupracoval Československým rozhlasem, odvysílána zde byla řada jeho povídek; je rovněž autorem rozhlasové hry Otázka důvěry (1969). Podle jeho prózy Hauři byl natočen stejnojmenný film (1987, r. Július Matula, sc. Miroslav Vaic a Július Matula), próza Smrt v Bostonu se stala námětem k televizní hře Hodinky bez vodotrysku (1975, r. Zdeněk Kubeček).
 Inspiračním zdrojem Váchových próz byly často jeho vlastní životní zkušenosti. Výrazné autobiografické rysy má dětský hrdina próz Nebe naší nevinnostiPikolka, který, formován tíživou atmosférou okupace, na konci 40. let citově a společensky dozrává a navzdory tíživému postavení živnostenské rodiny nachází v kolektivu vrstevníků cestu k nově se formující socialistické společnosti. Později autor na tyto prózy volně navázal románem Jdi za svým snem, v němž na pozadí osudů početné zemědělské rodiny sledoval životní peripetie svého otce a jeho snahu o vybudování a udržení vlastní existence. Studijní stáží v USA je inspirován román Smrt v Bostonu. Těžiště Váchova literárního snažení ovšem tvoří prózy, které v kontextu 70. a 80. let patřily k linii oživující poetiku budovatelské prózy, pokoušely se o detailní vykreslení pracovního prostředí a (v souvislosti s ním) i soukromého života protagonistů. Hrdinové těchto próz se zpravidla snaží prosadit nové progresivní metody práce navzdory intrikám zbyrokratizovaného řídícího aparátu i zpohodlnělého pracovního kolektivu, a to jak ve výrobních podnicích (Vedoucí místo, Druhý dech), tak ve výzkumných ústavech (Prohra, Kámen Sisyfův, Nepokořenost srdce). Stereotypy při konstruování postav i dějových zápletek přetrvaly také ve Váchových pozdějších prózách, které byly ovlivněny atmosférou „perestrojky“ a inklinovaly ke grotesknímu či parodizujícímu pohledu na pracovní a soukromé nešvary společnosti 80. let (Případ nevěrného muže, Vládce kanceláří). Ekonomické úspěchy a řídící metody ve své době mimořádného Jednotného zemědělského družstva Slušovice (jimž věnoval i popularizační příručku) prozaika inspirovaly k rozsáhlé próze Hauři. V 90. letech Váchova tematická orientace na pracovní prostředí nabyla podoby detektivní prózy.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Vedoucí místo (PP 1965); Nebe naší nevinnosti (P 1970); Pikolka (P 1974); Druhý dech (P 1975); Smrt v Bostonu (R 1977); Prohra (P 1979); Kámen Sisyfův (R 1981); Proměny lásky (P 1983); Nepokořenost srdce (PP 1984); Přítelkyně Jana (P pro děti, 1984); Hauři (R 1987); Jdi za svým snem (P 1987); Případ nevěrného muže (P 1988); Vládce kanceláří (P 1989); Kdo chodí v slunci (P 1989); Ruleta smrti (P detekt., 1992); Miluj mě až k smrti (P detekt., 1994).
Ostatní práce: Moderní kapitalistický podnik a jeho cíl (kandidátská práce, 1970); Řízení strojírenství (1974, s dalšími); Cíl socialistického podniku (1974); Jak řídí JZD Agrokombinát Slušovice (popularizační ekonomická studie, 1988); Socialistické podnikatelské řízení (1990); Cesta ke špičkovému podniku (1991); Inspirátor podnikatele (1991, s F. Čubou); Rádce výkonného manažera (1993); Time management – manažerské využívání času (1993, s M. Crkovskou); Jak zorganizovat podnik k vyšší výkonnosti (1995); Inspirátor úspěšného vedoucího. Komplexní manažerský know-how (1995); Umění žít (1995).

LITERATURA

Studie a články: B. Dokoupil: K vývojovým proměnám tvorby s tematikou Února, ČL 1982, s. 148; V. Heger: Typy české románové epiky sedmdesátých let, in Sborník prací PF Univerzity J. E. Purkyně v Brně, řada jazyková a literární, č. 18, 1984; L. Machala: Sedmdesátá léta a česká próza z pracovního prostředí, in Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas philologica, Philologica, Studia Bohemica, sv. 50, 1984; Stanislav Vácha (medailon), in Malá galerie autorů Československého spisovatele (1989).
Recenze: Kámen Sisyfův: J. Sekera, RP 22. 8. 1981 * Proměny lásky: J. Hrabák, Rovnost 3. 1. 1984 * Nepokořenost srdce: J. Lukeš, SvSl 11. 10. 1984 * Pikolka: V. Dostál, Tvorba 1975, č. 10, též in Zrcadla podél cesty (1987) * Hauři: R. Holub, Tvorba 1987, č. 44, příloha Kmen * Jdi za svým snem: B. Dokoupil, Tvorba 1988, č. 1 * Vládce kanceláří: J. Svoboda, Kmen 1989, č. 41 * Kdo chodí v slunci: A. Mikulášek, Kmen 1989, č. 50.
K životním jubileím: H. Hrzalová, LM 1980, č. 5; D. Moldanová, LM 1985, č. 5.
Interview: L. Kapek, RP 24. 10. 1987, příloha.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
Autor hesla: Věra Brožová (1998)
Aktualizace hesla: 25. 4. 2007 (vbr)
Aktualizace bibliografie: 25. 4. 2007 (vbr)
 
zpět na hlavní stranu