Pavel HAJNÝ
Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí (1956) studoval v letech 1956–1959 elektrotechniku na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě a od roku 1959 ČVUT v Praze (televizní a filmová technika, ing. 1961). Po skončení vojenské služby v roce 1962 pracoval krátce v Tesle Hloubětín, v letech 1962–1968 byl zaměstnán v Československé televizi jako mikrofonista, střihač, zvukový technik, mistr zvuku a následně i dramaturg a redaktor. Současně v letech 1963–1968 vystudoval dramaturgii na FAMU. V letech 1968–1990 byl dramaturgem hraného filmu ve Filmovém studiu Barrandov. Po rozpadu studia působil od roku 1990 v International Data Group (IDG), kde v letech 1991–1992 připravoval pro Československou televizi a později i pro TV Prima týdenní pořad Computerworld. V IDG založil také měsíčník i4U (Internet For You) a stal se jeho šéfredaktorem. V roce 1991 stál u zrodu českého vydání časopisu Playboy a krátce působil jako jeho první šéfredaktor. Od roku 1998 redigoval v Českém rozhlase na stanici Radiožurnál týdenní rozhlasový pořad Megabyte. V letech 2002–2004 pracoval v neziskové organizaci BMI, podporující využívání internetu a moderních komunikačních technologií jako nástrojů současné občanské společnosti; v rámci evropského projektu Leonardo zde spolupracoval na mezinárodních programech pro neslyšící Tecno Zeinu a pro nemocné roztroušenou sklerózou MS Net. Od roku 2008 pracuje opět pro IDG na programu webové televize IDGTV. V roce 1999 se také začal soustavně věnovat historii podnikání Tomáše Bati, především fenoménu „baťovství“ a životním osudům dosud zapomínaných Baťových odchovanců a následovníků, kteří kdysi opustili republiku. Výsledky svého bádání publikuje na webovém portálu http://www.batastory.net. Od roku 2012 působí jako externí dramaturg filmového vysílání České televize.
První povídky otiskl roku 1961 v Mladé frontě; na konci devadesátých let publikoval v měsíčníku Internet4U. – Televizní film Domácí víno (1963, r. František Filip) vznikl na základě jeho scénáře, zpracovaného jako ročníková práce na FAMU. Další scénáře napsal k televizním inscenacím Klícka (1971, r. Antonín Moskalyk), Inšpekcia (1972, r. O. Katuša), Kdo je kdo (1973, r. Antonín Moskalyk), Okno (1974, r. Zoroslav Záhon), Egyptologové (1974, r. František Filip, podle Kingsley Amise a Roberta Conquesta), Návštěva (1975, r. Otakar Kosek, sc. + V. Hajný), Vernisáž (1977, r. Alois Müller, sc.+ Zdeněk Vyhlídal), Od večera do rána (1979, r. Alois Müller), Zelená řeka (1980, r. O. Kosek), Poslední adresa neznámá (1982, r. Alois Müller), Plamen a dým aneb Tajné lásky a veřejné omyly poštovního úředníka v. v. (1983, r. Alois Müller, o Petru Bezručovi), ...a mnoho štěstí v osobním životě (1984, r. Alois Müller), Zelená řeka (1988, r. Radim Koval). Je rovněž autorem scénáře seriálu Pražský student (1991, r. Ladislav Smoljak a Boro Radojčić, sc. + Boro Radojčić). Podle scénářů Pavla Hajného byly natočeny filmy Lekce (1971, r. Dušan Klein), Jakou barvu má láska (1973, r. Zdeněk Brynych, sc. + Zdeněk Brynych), Pasiáns (1977, r. Vladimír Čech), Střepy pro Evu (1978, r. Rudolf Adler, sc. + Rudolf Adler), Vražedné pochybnosti (1978, r. Ivo Toman, sc. + Miloš Makovec), Cesta kolem mé hlavy (1984, r. Jaroslav Papoušek, sc. + Jaroslav Papoušek, podle Miroslava Skály); Cena medu (1986, r. Jaromír Borek), Když v ráji pršelo (1987, r. Magdalena Pivoňková, podle Jana Otčenáška), Copak je to za vojáka (1987, r. Petr Tuček, sc. + Petr Tuček), Stavení (1990, r. Miloš Zábranský, sc. + Miloš Zábranský), Fotograf (2015, r. Irena Pavlásková, sc. + Irena Pavlásková, Jan Saudek, Karel Roden). Dále je autorem scénáře dokumentárního filmu Baťa, první globalista (2019, r. Peter Kerekes). Ve spolupráci s polskou kinematografií vznikly scénáře filmů Dvojí svět hotelu Pacifik (1975, r. Janusz Majewski), Noční můry (1978, r. Wojciech Marczewski, sc. + Wojciech Marczewski), Slaná růže (1982, r. Janusz Majewski), Pezionát paní Latterové (1983, r. Stanislaw Różewicz, podle Boleslawa Pruse), Sexmise (1984, r. Juliusz Machulski, sc.+ Juliusz Machulski + Jolanta Hartwigowa), C. k. dezertéři (1986, r. Janusz Majewski, sc. + Janusz Majewski, podle Kazimierze Sejdy).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Venuše 60 (D, rozmnož., 1961, s L. Holanem); Domácí víno (D 1964); Kde teče Tennessee (R 1970, zkonfiskováno; česky Kolín n. R. 1979); Léta (R 1975); Samarkand, Samarkand (R 1978); Marie Baťová – první dáma Zlína (biografie, 2016); Tomáš Baťa zblízka (biografie, 2016); Jan Baťa: Známý neznámý (biografie, 2020).Příspěvky ve sbornících: Televizní hry (1966, zde hra Domácí víno); Hovory s veverkou (1963); Signál (1964); Kdo sní víc večeří (1974).
Uspořádal a vydal: Polský kabaret (sb. scének a PP polských satiriků, rozmnož., 1962).
LITERATURA
Studie a články: J. Bečka: Doslov, in P. H., Samarkand, Samarkand (1978); Š. Bartošková – L. Bartošek: heslo P. H., in Filmové profily (1986); M. Mikulcová, J. Graclík: Kulturní toulky Valašskem. 323 profilů osobností Valašského království (2001); M. Jareš: Knihovraždy 11, Tvar 2003, č. 3.Recenze: Léta: (-ra) /= V. Macura/, ZN 27. 10. 1975; ves. (= M. Janů-Veselá), Práce 28. 12. 1975; Š. Vlašín, Pravda 21. 1. 1976; J. Mourková, Tvorba 1976, č. 3 * Samarkand, Samarkand: iz (= I. Zítková), NK 1978, č. 20–21; M. Vacík, LD 8. 7. 1978; J. Lukeš, Tvorba 1978, č. 31; M. Janů, Práce 4. 8. 1978; D. Vlašínová, Rt 23. 8. 1978; Š. Vlašín, RP 1. 9. 1978, též in: Š. V.: Ve škole života (1980); D. Moldanová, LM 1978, č. 10; F. Soldan, VP 8. 12. 1978 * Kde teče Tennessee: P. Řehoř (= Jar. Strnad), Zpravodaj (Wintertuhr-Obstalden) 1982, č. 5; Š. Vlašín, LD 31. 8. 1989; Z. Kožmín, Klub (PedF MU) 1992, č. 1.
Rozhovory: I. Zítková, MF 2. 12. 1969; J. Trojanová, Československý voják 1974, č. 8; Z. Červenková, MF 21. 6. 1975, příl. Um; E. Klinecká, Svět v obrazech 1977, č. 36.
K životním jubileím: D. Vlašínová, LM 1989, č. 4.