Věra KISTLEROVÁ
Prozaička, hudební skladatelka
Dívčím jménem Polenová, v USA užívala jméno Vera P. Kistler. Narodila se v rodině železničního zřízence a švadleny. Dětství prožila v Plzni, kde od roku 1940 navštěvovala měšťanskou školu, v roce 1944 se s rodiči přestěhovala do Volyně na Šumavě. Provdala se za vojína americké armády Thomase C. Kistlera a od roku 1947 žila v Darlingtonu (Jižní Karolína). V letech 1964–1968 studovala hudební vědu na Coker College v Hartsville (titul BA 1969), v období 1969–1973 pokračovala ve studiu na Univerzitě Jižní Karolíny v Columbii (titul MA 1973); další studium na této univerzitě v letech 1984–1987 zakončila doktorskou prací věnovanou Bohuslavu Martinů. Kromě výpomoci v manželově podniku působila jako soukromá učitelka klavírní hry, vyučovala hudební teorii a sborový zpěv na středních školách, věnovala se též skladbě. V roce 1987 byla zaměstnána na Allen University v Columbii. Je autorkou řady komorních i sborových skladeb na slova známých básníků (Robert Frost, Reiner Marie Rilke), často zhudebňovala vlastní texty a aranžovala české národní písně.
Literatuře se Kistlerová začala věnovat na počátku sedmdesátých let. Povídkami, později knižně otištěnými v souboru
Ptáci jednoho peří, přispívala do časopisů vycházejících v Jižní Karolíně:
Sandlapper Magazine (1979) a
State Magazine (1985). Roku 1971 se zúčastnila jubilejní antologie k 300. výročí založení státu Jižní Karolína. V Československu publikovala své prózy v polovině osmdesátých let v časopisech
Vlasta a
Kmen. Za knihu povídek
Hluché fialky jí byla v roce 1983 udělena výroční cena nakladatelství
Melantrich.
Námětem všech česky psaných próz
Věry Kistlerové je život současného amerického jihu, ztvárňovaný s hlubokou znalostí prostředí a současně s odstupem a nadhledem člověka formovaného odlišným kulturním zázemím. Povídkový soubor
Hluché fialky líčí s jemným humorem, sebeironií i s laskavým soucitem osudy tzv. válečných nevěst, jejichž představy o budoucím domově i životním partnerovi narážejí na prozaickou realitu, vypráví o ženách, které se odcizily své staré vlasti, aniž by v novém prostředí ztratily stigma cizinky. Vykořeněnost přistěhovalce i člověka, odmítajícího se přizpůsobit jižanským konvencím a konzumnímu stylu života, sleduje Kistlerová v románu
Sladké putování. Na expresivně podaných osudech jeho hrdinů se pokouší o barvitou fresku barbarsky vášnivého a živočišného prostředí jižanského maloměsta v počátcích rasové integrace školství. Extrémnost a brutalita prostředí přispívající ke generačnímu odcizení se staly hlavními tématy povídek sbírky
Ptáci jednoho peří.
Próza: Hluché fialky (PP 1982); Sladké putování (R 1985); Ptáci jednoho peří (PP 1986).
Příspěvky v antologiích: Křehké jistoty (1989).
Studie a články: J. Smetana: Věra. Kistlerová, Výběr z nejzajímavějších knih 1982, č. 2.
Recenze: Hluché fialky: ana (= J. Smetana), NK 1983, č. 4 (též in Obrys /Mnichov/ 1983, č. 1); čas, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 9,; J. Soukupová, BV 4. 3. 1983; J. Lukeš, SvSl 12. 3. 1983; Š. Vlašín, Rt 22. 3. 1983; (cg) (= F. Cinger), RP 1. 4. 1983; I. Zítková, ZN 20. 5. 1983; V. Solecký, LM 1983, č. 7 * Sladké putování: H. Müllerová, O knihách a autorech 1985, podzim; I. Zítková, Práce 24. 4. 1986; A. Hájková, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 21; (mk), NK 1986, č. 42; V. Kulíř, Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 1986, č. 2; J. Svobodová, KultM 1987, č. 2 *
Ptáci jednoho peří: I. Zítková, Práce 16. 12. 1986.
Nekrolog: Zprávy SVU 2008, č. 1 (zde).
