Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef Štefan KUBÍN

* 7. 10. 1864, Jičín 
 
Prozaik, autor literatury pro děti
 Do roku 1918 se podepisoval občanským jménem Josef Kubín. Aby se odlišil od publikujícího jmenovce a rovněž na počest vzniku Československa přijal slovenské jméno Štefan. Narodil se v rodině s kovářskou tradicí, jeho otec se věnoval sadařství a prodeji ovoce. Vystudoval gymnázium v Jičíně (1876–84) a začal v Praze studovat Lékařskou fakultu, záhy však přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (v Praze vyvíjel od počátku bohatou kulturní a literární práci, mj. byl jednatelem studentského spolku Slavia, měl rovněž četné styky s Jihoslovany). Po ukončení studia francouzštiny, češtiny a němčiny (1891) se stal středoškolským profesorem. Působil v Kutné Hoře, Českých Budějovicích (1892–1902), Jičíně (1902–09), Mladé Boleslavi (1909–11) a na reálném gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze. Penzionován byl 1925. Soukromě se zabýval studiem etnografie, folkloristiky, dialektologie. Již během středoškolského působení sbíral lidové písně, pohádky, úsloví a drobné zkazky v Pošumaví a rodném Podkrkonoší, později v této činnosti pokračoval v každém ze svých působišť: 1926–27 na Střelínsku (Strehlen, dnes Strzelin u Vratislavi) a 1928–37 na Hlučínsku. Jeho sběratelské úsilí a etnografické studium bylo mnohokrát oceněno. Stal se členem Královské české společnosti nauk (1934), mimořádným členem České akademie věd a umění (1946), čestným členem Národopisné společnosti ČSAV (1958), čestným členem Internacional Society for Folk-Narrative Research (1962).
 Již během vysokoškolských studií publikoval překlad Písně o Rolandovi ve Vrchlického Sborníku poezie světové (1893). Přispíval do mnoha časopisů odborných, kulturních i regionálních a do deníků: Věstník českých profesorů, Budivoj (České Budějovice), Das Magazin für die Literatur des In- und Auslandes (Lipsko), Česká Thalia, Jihočeské listy (České Budějovice), Květy Krakonošovy (Jičín), Národopisný věstník českoslovanský, Československá etnografie, Malý čtenář, Venkov, Český lid, Listy filologické, Čas, Panoráma, Nový život, Literární noviny, Náš domov (Opava), Sborník Muzejního spolku v Jičíně, Od kladského pomezí (Náchod), Host do domu, Rudé právo aj. Redigoval časopis Causeries françaises (Jičín 1902–09). Překládal z francouzštiny a španělštiny, je autorem četných učebnic, slovníků a konverzačních příruček o francouzštině.
Kubínovy sběry a povídky inspirovaly dramatizaci Josefa Šmída pro Divadlo Větrník Přijďte pobejt čili Námluvy a pomluvy aneb Jevištní povídka podle "Lidových povídek z Podkrkonoší" také Pěšky jako za vozem (1943, souběžný text německý a český) i loutkovou scénickou koláž Pavla Vašíčka pro Divadlo Minor Voda čerstvosti (2001).
Pseudonymy, šifra: Josef Jič, Zorav, Kbn.
 Kubínovo dílo zasahuje tři oblasti: tvoří je národopisné práce, pohádky pro děti i dospělé a povídky označované jako „rapsodie“. V rámci fokloristiky mají stěžejní význam knihy Povídky kladské, České Kladsko Kladské písničky, ceněné jsou však např. i soubory lidové slovesnosti z Podkrkonoší (Lidové povídky z českého Podkrkonoší). Kubínovy sběry vyvolaly obdiv pro svůj rozsah i pro důkladnost, s níž věrně reprodukují lidové texty a zachycují jejich obsahovou a nářeční podobu. Polemika s Václavem Tillem (1925–26), který kritizoval závislost lidových vypravěčů na starších knižních publikacích pohádek a pověstí, však způsobila, že Kubín část zápisů spálil a více se soustředil na vlastní tvorbu. – Pohádkové knihy, které psal od roku 1923, jsou klasickými adaptacemi folklorního podání, které těží především z autorových autentických zápisů. Od knihy Pelíšek v lidové paměti se začala projevovat autorova tvůrčí individualita, jeho specifická poetika i smysl pro humor. Kubín zachovával bezprostřednost lidového stylu, přejímal dílčí prvky a motivy, respektoval charakteristické atributy pohádkových postav, přitom však postupně směřoval k vytváření nových pohádkových syžetů. Dvě poválečné knihy pro děti V ráji mladostiCo se Vítkovi zdálo pak jsou již zcela příběhovými prózami ze života dětí a nesou četné autobiografické rysy. Celé pohádkové dílo pro děti shrnul Kubín do čtyřsvazkového souboru Zlatodol pohádek. – Beletristické tvorbě pro dospělé se začal věnovat ve svých sedmdesáti letech z podnětu Vladislava Vančury. Inspiraci čerpal z osudů prostých lidí Jičína (Jivína) a jeho okolí. Pětisvazkový cyklus s podtitulem Jivínské rapsodie se vyznačuje spontánním vypravěčstvím, citem pro vykreslení lidových postav nářečně charakterizovaných jako „veselíci a bambuláci“, osobitým humorem a svérázným skloubením moderních výrazových prostředků a lidové mluvy. Umělecky nejpůvodnější jsou povídky ze svazků Hrozná chvíleBlesky nad hlavou, dobovému vkusu 50. let podléhají poslední soubory povídek Z východu světloBohatýr Smích.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Pohádky z Kladska (b. d., 1916); Hostem u pohádky (pohádky, 1924, pro ml. vybrané a uprav. lidové povídky z Pokrkonoší); V moci kouzla (pohádky, 1924); Dárek od pohádky (pohádky, 1925); Čarovné kvítí (pohádky, 1926); Po stopách Svatopluka Čecha (1926); Kudrlinky (vyprávěnky a anekdoty, 1928); Nová kytka pohádek (1928); Pohádek jako kvítí (1930, spr. 1929); Pohádky mládí (1930); Černý mužíček a jiné pohádky (1933; pův. in Dárek od pohádky); Honza králem a jiné pohádky (1933; pův. in Čarovné kvítí); Lesní žínka a jiné pohádky (1933; pův. in Čarovné kvítí); Dva zámky a jiné pohádky (1933; pův. in Dárek od pohádky); Hadí nevěsta a jiné pohádky (b. d., 1935; pův. in Nová kytka pohádek); U sedmi pavoučků a jiné pohádky (b. d., 1935; pův. in Nová kytka pohádek); Hladolet a jiné pohádky (1936; pův. in Pohádek jako kvítí); Pomsta skalníků a jiné pohádky (1936; pův. in Pohádek jako kvítí); Sedmikrása a jiné pohádky (b. d., 1937; pův. in Pohádky mládí); Vlk Pudinožka a jiné pohádky (1937; pův. in Pohádky mládí); V čarodějném kole (pohádky, 1941); Hrozná chvíle (PP 1941, l. kniha Jivínských rapsodií); Pestrý kolotoč (pohádky, 1942); Blesky nad hlavou (PP 1942, 2. kniha Jivínských rapsodií); Záhon rozmarýnky (pohádky, 1944); Srdce v bouři (PP 1944, 3. kniha Jivínských rapsodií); Čarovná besídka (pohádky, 1944); V ráji mladosti (P pro ml., 1946); Stíny jdou za námi (PP 1946, 4. kniha Jivínských rapsodií); Co se Vítkovi zdálo... (P pro ml., 1946); Kudrnaté povídky (1946); Jak Honza rozesmál princeznu, O Honzíkovi (pohádky, 1947); Divoké přeháňky (PP 1948, 5. kniha Jivínských rapsodií); Blýskavice (P 1948); Hvězdičky (pohádka, 1948); Pokoj lidem. Vánoční rapsodie (P 1948); Lidové humorky (PP 1948); Z východu světlo (PP 1952); České byliny (1952, in Zlatodol pohádek, sv. 4); Bohatýr Smích (PP 1953); Rytíři z Napo (B 1959); Škubánek (pohádky 1959); Buďte blaženi (zde spolu se studií a bibliografií povídka Meloun, 1960, ed. J. Rodr); Růže pekelná (D pro ml., 1965, ed. F. Všetička); Baba nad čerta (pohádka, 2001).
Výbory: Lidové povídky z Podkrkonoší (z knihy Lidové povídky z českého Podkrkonoší, 1941); Na veselé hodince (pohádky, 1945, ed. M. Kubín); S kytkou za kloboučkem (pohádky, 1946); Když se čerti rojili (pohádky, 1946); Svátky u pohádky (pohádky, 1946); Princezna pohádka (pohádky, 1949); Lidoví baječi (z knihy Lidové povídky z českého Podkrkonoší, 1950); Lopuchy a růže (výbor z knih Jivínské rapsodie, 1950); Pohádek jako kvítí (1955); Pojedeme do Jivína, koupíme si báni vína (1961, ed. J. Rodr); Na každého dojde (1962, ed. V. Karfíková); Strakatý máslo (z kladských a podkrkonošských povídek, 1964, ed. V. Karfíková); Kniha pohádek (1968); Koníček Diblík (pohádky, 1970); Jivínské rapsodie (1977, ed. J. Nejedlá); Buďte blaženi. Kytka jivínských rapsodií (1980, ed. L. Ducháček); Na vaši radost (1985, ed. J. Jech); Dovedný holky (1986, ed. V. Sainer); Kudrnaté povídanky (1988, ed. J. Holý).
Souborná vydání: Zlatodol pohádek (Mladá fronta, 1948–52, 4 sv.); Folkloristické dílo J. Š. K. (Odeon, 1958–71, 3 sv., ed. J. Jech).
Účast ve sbornících:
Formani, vandrovníci, voraři (PP 1988, ed. J. Pelán); O strašidlech (pohádky, 1997, ed. K. Závadová);
Překlady: Píseň o Rolandu (1895); L. Leger: Paměti slavomilcovy (1907, pod pseud. Zorav); A. Theuriet: Vybrané povídky (1910); A. Assolant: Slavný Honza (1911); Kniha pohádek pro dospělejší mládež (výbor z různých národních literatur, 1924, též ed.); scénicky: Moliere: Pan Pourceaugnag (1890).
Ostatní práce národopisné a dialektologické: Povídky kladské 1, 2 (1. 1908-09, 2. 1910-14, in příloha Národopisného věstníku českoslovanského, i sep., komentáře J. Polívka; definitiv. s tit. Kladské povídky, 1948; se srovnávacími aj. pozn.1958, ed. J. Jech); Lidomluva Čechů kladských (1913); České Kladsko (1919); Odcizené části českého státu (1919, s dalšími); Lidové povídky z českého Podkrkonoší 1, 2 (1. Podhoří západní, 1922; 2. Úkrají východní, 1926, komentáře J. Polívka; def. vyd. 1948; se srovnávacími aj. pozn. 1964, 1971, ed. J. Jech); Kladské písničky (1925, komentáře J. Horák); České Kladsko. Nástin lidopisný (1926); České emigrantské osady v Pruském Slezsku. Čechové štrálští (1931); Lidová píseň Čechů štrálských (1931); Pelíšek v lidové paměti (1940, na obálce a tit. listě s tit. Prachovské skály, Pelíšek v lidové paměti).
Školní příručky
: Contes populaires françaises (1901); Poznámky a slovníček k francouzským pohádkám (b.d.); Morceaux choisis de prose française (1901); Nový kapesní slovník francouzsko-český a česko-francouzský (1902); Promluvy česko-francouzské (1902); Deuxieme cours de leçons françaises... (1906); Anthologie des poetes françaises du XIX siecle (1906); Premier cours de leçons françaises composé pour l’instruction des étudiants tcheques (1908); Troisieme cours de leçons françaises (1913); Praktická škola francouzská (1920); Slovník slovensko-český (diferenciální) (1921); Poznámky a slovníček ke Scribeově komedii Le verre d’eau (1934).
Korespondence
: F. Všetička: Krásné politikum (E. Benešovi z 1938), LitN 1964, č. 40.
Uspořádal a vydal: Národní pohádky B. Němcové (1926).
Zvukové nosiče: Janíček s voničkou a 2 další pohádky z Valašska (zvuk. kazeta 1995, s využitím starších záznamů, ed. J. Tušl, režie J. Cincibus, interpretace E. Cupák, J. Somr, P. Landovský, J. Pivec).

LITERATURA

Bibliografie: J. Rodr in J. Š. K., Buďte blaženi, Hradec Králové 1960; F. Všetička in Josef Štefan Kubín (1980).
Knižně: O. Chaloupka: Vypravěč Josef Štefan Kubín (1966); F. Všetička: Josef Štefan Kubín (1980).
Studie a články: V. Tille in Soupis českých pohádek 2 (1937); V. Vančura: Josef Štefan Kubín, Panorama 1941, s. 157; J. Horák: Josef Štefan Kubín, Národopisný věstník českoslovanský 31, 1949/50, s. 272; J. Jech: Význam J. Š. K. pro folkloristiku, Čs. etnografie 1954, s. 395; J. Jech: Tvůrčí příklad Josefa Štefana Kubína, Český lid 1954, s. 193; O. Sirovátka: U pramenů vypravěčství, HD 1959, s. 185; J. Rodr in J. Š. K., Buďte blaženi, Hradec Králové 1960; J. Rodr: doslov, in Pojedeme do Jivína, koupíme si báni vína (1961); V. Karfíková: Josef Štefan Kubín, Plamen 1962, č. 2; M. Jungmann: Stoletý baječ, doslov in J. Š. K., Strakatý máslo (1964); F. Všetička: Kubínova tvorba pro děti, ČL 1964, s. 394; týž: Jazyk a styl Josefa Štefana Kubína, Naše řeč 1966, s. 10; týž: Jivínské rapsodie Josefa Štefana Kubína, in Sborník PF Olomouc, Jazyk a literatura, 1969; V. Koblížek: Pohádkový hrdina v díle Josefa Štefana Kubína, ZM 1993, s. 73; O. Brandtová: Národopis v životě a díle Josefa Štefana Kubína, Český lid 2001, s. 265.
Recenze:Povídky kladské: V. Tille, Národní listy 25. 1. 1910; J. Horák, Časopis Českého muzea 1915, s. 98 * Lidomluva Čechů kladských: F. Trávníček, Časopis Českého muzea 1914, s. 332.
Rozhovory: J. Rodr: Chovatel hodin a jiné rozhovory (1990).
K životním jubileím:A. Satke, Radostná země 1954, s. 86, 128; Z. Kožmín, Plamen 1964, č. 10; J. Červenka, ZM 1964, s. 447.
Nekrology: J. Jech: Český lid 1966, s. 354; O. Chaloupka, ZM 1966, str. 43.
Vzpomínky: M. Tomanová, LM 1979, č. 8; V. Maršíček: Nezval, Seifert a ti druzí - (1999).
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: J. Wagner, 1968); dodatky k fondu zpracovány v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Autor hesla: Svatava Urbanová (1994); redakce (1994)
Aktualizace hesla: 28. 9. 2006 (vbr)
Aktualizace bibliografie: 28. 9. 2006 (vbr)
 
zpět na hlavní stranu