Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan KŘESADLO

* 9. 12. 1926, Praha 
† 13. 8. 1995, Colchester (Velká Británie) 
 
Prozaik
 Vlastním jménem Václav Pinkava. Od 1938 navštěvoval klasické gymnázium v Praze, 1942 však byl vyloučen a do 1944 studoval na obchodní akademii, poté se učil drogistou. 1945 se vrátil na gymnázium, maturoval 1947. Téhož roku začal na FF UK studovat filozofii a anglistiku. 1948 byl prověrkovou komisí ze školy vyloučen a krátce byl pomocným dělníkem na pstruhové farmě v Liběchově u Mělníka. Po dvouleté základní vojenské službě v Domažlicích a Kdyni se opět vrátil na FF UK, kde 1951–1954 studoval psychologii. V době, kdy nemohl navštěvovat střední a vysokou školu, ale i později se zabýval logikou, klasickou filologií a muzikologií, byl zpěvákem a skladatelem církevní chrámové hudby, pod pseud. Ferdinand Lučovický z Lučovic upravoval lidové písně. Pracoval v ambulanci pro sexuální deviace a od 1961 na Psychiatrické klinice 2. fakultní nemocnice v Praze. Tituly CSc. (1967) a PhDr. (1968) získal prací Logické modely sexuálních deviací v objektu. Od 1968, kdy nastoupil jako hlavní psycholog v nemocnici Severalls Hospital v Colchesteru (Essex), žil ve Velké Británii. Zabýval se rovněž teorií vícehodnotových logických sítí. 1983 odešel do důchodu.
 První překlady z latiny uveřejnil 1948 v Praporci (Časopis pro lidovou hudbu duchovní vydávaný Biskupskou konzistoří). Později kromě příspěvků v odborných časopisech otiskoval původní – anglicky psanou – poezii v newyorském časopisu Partisan Review a od poloviny 80. let publikoval v exilových časopisech Západ (Ottawa) a Svědectví (Paříž), po 1989 mj. ve Svobodném slovu a Dikobrazu. V příloze časopisu Tvar publikoval 1995 sbírku Instrukce, insinuace a invektivy. – Držitel Ceny Egona Hostovského za rok 1984. – Pseudonymy: J. K. Klement, Jake Rolands.
 Křesadlovy romány a novely jsou sarkastickým podobenstvím, postmoderní hyperbolou života evropské a české společnosti. Autor v nich se značnou ironií prolíná a kombinuje groteskní realitu s fikcí, jakož i různorodé stylové roviny: od postupů pokleslé literatury, triviálního děje až po hru s různými jazyky, jazykovými kódy, žánry, stylovými a básnickými formami. V jeho knihách připadá významné místo vypravěči, stylizovaného do role samovládce textu, určujícího libovolně pravidla hry, provokujícího záměrně čtenáře i literární kritiky (resp. veškeré potenciální vykladače textu). Jeho postoj charakterizuje ironická a satirická distance: vůči vlastnímu vyprávění, světu literatury (velice časté jsou intertextové aluze, a to jak na díla vlastní, tak na četná díla české i světové literatury všech období) i aktuální realitě (nejrůznějším mýtům a ideologickým bludům, v nichž podle něho společnost setrvává). Křesadlo těží také ze šíře svého vzdělání, využívá znalosti sexuálních deviací. Erotické, někdy až pornografické motivy jsou u Křesadla velmi časté, autor je však podává jednak s ironickým nadhledem a také, v jisté návaznosti na markýze de Sade, s mravoučným podtextem. Pornografické motivy jsou mu také prostředkem ironického dialogu s jinými literárními tvůrci (stabilní jsou v jeho knihách ironické invektivy proti Milanu Kunderovi), literárními kritiky a jejich výklady Křesadlova psaní, s příznačnou hravostí a ironií se proto uchyluje k psaní takových pasáží např. v azbuce (Kravex5) či dokonce hlaholici (Skrytý život Cypriána Belvy). Mravoučný podtext Křesadlových románů souvisí také s jeho druhým významným inspiračním zdrojem, a tím je náboženská víra, křesťanství, katolicismus, byť příznačně pro Křesadla podané se zpochybňujícím, ambivalentním tónem (Království české a jiné polokatolické povídky, Skrytý život Cypriána Belvy); próza Zuzana a dva starci vznikla jako svérázný autorský přepis starozákonního příběhu o Zuzaně v lázni, obsaženého v knize Daniel.
V románech, v nichž Křesadlo modeluje panoptikální obraz 50. let, se chování sexuálních deviantů stává zrcadlem zvráceností totalitní doby (Mrchopěvci, Zámecký pán aneb Antikuro). S ironickou nadsázkou autor paroduje absurditu ukrytou v lidské psychice rovněž v románu Vara guru, situovaném do období první republiky, i v pitoreskním trojrománu Fuga trium, spojujícím utopii s příběhem dobrodružným a špionážním. Fantaskní, bizarní svět zachycuje s příznačnou libovůlí i v antiutopické sci-fi próze Girgal s psím hrdinou; parodickou perzifláž sci-fi žánru představuje také román Kravex5. Křesadlův kritický postoj proti ustrunulým uměleckým postupům i výkladovým kánonům manifestuje próza Rusticalia, která vznikla jako parodická variace na realistický venkovský román 19. století. V románovém triptychu Obětina spojil žánry veršované parodie gotického románu, fantaskní prózy a kritického pamfletu, namířeného mj. proti výstřelkům českého exilu. Kritický pohled na dění v rodné zemi po listopadu 1989 představil v „mravoučné bajce“ Dům.
Autorovy surrealistické texty shrnuje soubor próz Dvacet snů. Dokladem jazykové i formální virtuozity jsou básně, v nichž Křesadlo naplňoval klasická poetická schémata a kromě češtiny používal i dalších jazyků, včetně jazyka umělého (Sedmihlásek). Programově polemická a antipoetická je naproti tomu sbírka Vertikální spílání, kniha satirických básní s přímým politickým vyzněním.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Mrchopěvci (P, Toronto 1984; 1990); Sedmihlásek (BB, Purley–Surrey 1988); Fuga trium (P, Toronto 1988; 1990); Vara guru (R, Toronto 1989; 1991); Slepá bohyně (PP 1991, rozšířené vydání Slepá bohyně a jiné příběhy, 2006); Girgal. Eskapáda na způsob science fiction (P 1992); Dvacet snů (PP 1992); Zuzana a dva starci (P 1992); Zámecký pán aneb Antikuro (P 1992); Ranč U kotvy a hvězdy (rodokaps, 1993, pod pseud. Jake Rolands); Vertikální spílání (BB 1993); Obětina (R 1994); Hvězdoplavba aneb Malá kosmická odysea (R 1995); La Calle Neruda (PP 1995); Království české a jiné polokatolické povídky (PP, 1996); Dům (R 1998); Kravex5 aneb Potíže stavu beztíže (R 2002); Rusticalia: variace na cizí themata (R 2006); Skrytý život Cypriána Belvy (R 2007).
Ostatní práce: Organismy jako automaty (1969); Introduction to Logic for Systems modelling (Cambridge, USA 1988, pod vlastním jm.); Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie (2001).
Korespondence: Vzájemná korespondence Jana Křesadla a Josefa Škvoreckého (ed. P. Hanuška.) ČL 1996, č. 6.
Překlady: J. Seifert: A Wreath of Sonnets (anglicko-české vyd., Toronto 1987, pod pseud. J. K. Klement, s E. Stucke); Jiří Kolář: The End of Words (B výbor; Londýn, 1990).

LITERATURA

Knižně: Jan Křesadlo (sb., usp. V. Z. J. Pinkava, Žďár n. S. 2000).
Studie a články: V. Novotný: Démonický gryf českého spisování, Tvar 1995, č. 16; P. Hanuška: A Wreath of Sonnets aneb Kterak Křesadlo Seifertovu poezii anglo-americkému světu představilo, Tvar 1996, č. 1; H. Kupcová: Causa Jan Křesadlo, Reflex 1999, č. 16; L. Krečmer: Zápas s časem a rekonstrukce chronologie v prózách Obětina a Fuga trium Jana Křesadla, Tvar 2003, č. 14; J. Czaplińska: Alegorie – groteska – postmoderna. Postmodernistický ráz Mrchopěvců Jana Křesadla, in Postmodernismus v české a slovenské próze (ed. L. Pavera, 2003); P. Mareš in "Also, nazdar!" Aspekty textové vícejazyčnosti (2003); P. Hrtánek in Negativní utopie v české próze druhé poloviny 20. století (2004); P. Hrtánek: Náboženské a církevní kódy v Polokatolických povídkách Jana Křesadla, in Víra a výraz (ed. T. Kubíček – J. Wiendl, 2005), též in Kacíři, rouhači, ironikové v současné české próze (2007); P. Hrtánek: Zuzana a dva ironikové, Tvar 2005, č. 9; V. Novotný: Rub a líc exilu v Obětině Jana Křesadla, Tvar 2006, č. 12; V. Novotný: Jan Křesadlo a literatura v likvidaci, in Literatura určená k likvidaci III (2006).
Recenze: Mrchopěvci: I. Řezníček, Svědectví (Paříž) 1986, č. 77; J. Schneider, LitN 1991, č. 9 * Fuga trium: Z. Fišer, Moravské noviny 15. 11. 1990; V. Novotný, MFD 1. 3. 1991; J. Schneider, Tvar 1991, č. 11 * Slepá bohyně: J. Schneider, Tvar 1991, č. 13; V. Novotný, Tvar 1991, č. 13; P. Hrtánek, Host 2006, č. 8; V. Mikulka, DivN 2006, č. 11 * Vara guru: (mpk) (M. Petříček), NK 1997, č. 7; V. Novotný, MFD 2. 7. 1992; J. Peňás, Prostor 15. 7. 1992 * Zámecký pán aneb Antikuro: P. Matoušek, NK 1992, č. 38; V. Novotný, MFD 7. 11. 1992 * Zuzana a dva starci: V. Šibrava, NK 1993, č. 5 * Girgal: R. Škvařil, NK 1993, č. 27; T. Kafka, LitN 1994, č. 2 * Obětina: J. Peňás, MFD 12. 5. 1994; V. Novotný, NK 1994, č. 19 * La Calle Neruda: I. Jelínek, Tvar 1996, č. 3; A. Haman, LitN 1996, č. 10 * Hvězdoplavba aneb Malá vesmírná odysea: I. Adamovič, Ikarie 1996, č. 3; I. Jelínek, Proglas 1997, č. 2, příl. Literární příloha č. 1 * Království české a jiné polokatolické povídky: V. Novotný, LidN 1. 3. 1997, příl. Národní 9 * Dům: V. Novotný, Tvar 1998, č. 21 * Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie: N. Holub, Aluze 2002, č. 3 * Kravex5: P. Hrtánek, Tvar 2002, č. 20; J. Jandourek: MFD 11. 1. 2003 * Rusticalia: P. Hrtánek, Host 2007, č. 5; J. Peňás, Týden 2007, č. 3 * Skrytý život Cypriána Belvy: P. Hrtánek, Host 2008, č. 2; J. Milon, LitN 2007, č. 46; P. Šidák, A2 2007, č. 51/52.
Rozhovory: J. Škvorecký, Západ (Ottawa) 1985, č. 5; J. Marhoulová, Čtenář 1992, č. 2; V. Šlajchrt, MFD 11. 7. 1992, příloha Víkend.
Nekrology: V. Novotný, Práce 16. 8. 1995; J. Peňás, LidN 19. 8. 1995, příl. Národní 9.
Archiv: LA PNP: Osobní fond v původním uspořádání.

Autor hesla: Michaela Nondková (1995)
; Vladimír Novotný (1995); Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 8. 3. 2009 (vk)
 
zpět na hlavní stranu