Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František KUBKA

* 4. 3. 1894, Praha 
† 7. 1. 1961, Praha 
 
Prozaik
 Otec byl státním úředníkem; syn Jiří Kubka (* 1924) je novinářem a spisovatelem (Cestovní rozkaz do Kesongu, 1955; Klub přátel Ideokratu, 1960; 1200 za minutu, 1977) a působil rovněž jako generální tajemník Mezinárodní organizace novinářů. – Po maturitě na klasickém gymnáziu v Praze-Žižkově (1912) Kubka studoval slavistiku a germanistiku na FF pražské univerzity. 1914 narukoval a jako nižší důstojník byl odvelen na východní frontu. 1915 padl do ruského zajetí (internován mj. v kyjevské pevnosti, v Kjachtě u mongolských hranic a v Zabajkalí), v němž se naučil rusky. 1918 se stal příslušníkem čs. armády na Rusi (údržbář osobních aut, šofér a později tlumočník). Od 1920 byl v mandžuském Charbinu úředníkem v nábožensko-výchovné organizaci YMCA. Po návratu do Prahy 1921 (přes Čínu a Indii) dokončil studia (u profesorů Jana Jakubce a Arnošta Krause; PhDr. 1921 prací Vztah básnického díla JaroslavaVrchlického v letech 18691876 k literatuře německé). 1922–27 pracoval jako sekretář pražského ústředí YMCA a řídil časopis této organizace Náš úkol, ale pomýšlel i na akademickou dráhu (studie Dobrovský a Rusko byla zamýšlena jako habilitační práce). 1927–37 byl redaktorem zahraničněpolitické rubriky Prager Presse, od 1937 vrchním vládním komisařem ministerstva zahraničních věcí (do dubna 1939). Pak krátce bez zaměstnání, od června do listopadu 1939 působil jako úředník na ministerstvu školství, od listopadu 1939 do dubna 1940 byl internován v berlínské věznici a poté opět pracoval na ministerstvu školství a osvěty. 1945 jmenován přednostou odboru pro kulturní styky s cizinou na ministerstvu informací a 1946 čs. vyslancem v Bulharsku (do září 1948). Od 1949 se věnoval výhradně spisovatelské práci. Jako novinář a diplomat procestoval většinu evropských zemí.
 Časopisecky debutoval v Přehledu 1912. Beletristické, literárněhistorické a publicistické příspěvky dále otiskoval v periodikách Česká kultura, Časopis pro moderní filologii, Zlatá Praha, Máj, Cesta, Pramen, Zvon, Topičův sborník (1921, 1925), Přerod, Host, Literární rozhledy, Moderní revue, Kritika, Socialista, Česká revue, Nové Čechy, Naše doba, Nová svoboda, Národní listy, Národní osvobození, Rozpravy Aventina, Literární svět, Rozhledy, Čin, Naše věda, Panoráma, Lidové noviny, Lumír, Tvorba, Literární noviny, Nový život aj. Redigoval časopisy Cesta (1924, č. 29/30, s Miroslavem Ruttem), YMCA (1925), Náš úkol. List YMCA v ČSR (1927–29). Je autorem přehledu moderní ruské literatury v encyklopedii Dvacáté století (sv. 7, 1934). Jako rozmnoženiny byly publikovány některé dramatizace Kubkových předloh: Voják FedotovRadost Mr. Smitha (1952, obě dramatizace F. Klika), Lotr na pravici (ve sb. Loutková estráda, 1953) a Palečkův úsměv a pláč (historický muzikál, libreto Petr Rada, 1974). – Užíval pseudonymů A. K. Buk a Cumulus a šifer F. bk, F. K., F. Kb., F. Kbk., Kbk.
 Kubka v sobě spojoval tíhnutí k ustáleným formám s pochopením pro tzv. potřeby doby ve smyslu tematickém i ideovém. Z literárních proudů jej nejsilněji zasáhl novoklasicismus, z něhož si osvojil zálibu v romantických a exotických látkách a kompoziční i výrazovou kázeň. Určujícím životním zážitkem pro něj bylo poznání Ruska a Dálného východu. Na ruské revoluci zprvu vyzvedal její mystické a chiliastické stránky, po 1945 však akceptoval komunistickou interpretaci. Celým jeho dílem prochází téma vztahu inteligence k revoluci (Básníci revolučního Ruska, Povídky pro Jiříčka, Ataman Rinov, Cizí město, Básníkova svatba). V žánrově rozbíhavé tvorbě z 20. let je doprovází oslava legií a kolorit dalekých zemí (Hvězda králů, Barvy východu), kdežto v pozdější novelistice, která se postupně stávala nejzřetelnějším výrazem jeho novoklasicistické orientace, se pojí zejména s motivy hrůzy a přízračnou atmosférou, jejichž původ lze hledat ve válečných zážitcích (Fu, Dvojníci a sny, Sedmero zastavení). Jako novelista Kubka vyzrál za nacistické okupace. V jazykově mírně archaizujících souborech Skytský jezdec, Pražské nokturnoKarlštejnské vigilie se mu uplatněním rozmanitých stylizačních prostředků (ich-forma, fiktivní dopisy, deníkové zápisky, boccacciovská rámcová novela) podařilo evokovat ovzduší různých dob a prostředí. Ke klasickému tvaru novely – baladické i humorné – se vracel i později (Černomořské večery, Měsíční sonáta, Legendy o květinách, Zpívající fontána) a z epizodicky členěného půdorysu vyrostly také oba historické romány s pověsťovými motivy (Palečkův úsměv a pláč, Romance o Ječmínkovi). Od konce 40. let se Kubka podřizoval dogmatickým literárním postulátům, potlačoval hudební a malebné potence svého jazyka a národně uvědomovací podtext nahrazoval přímočarou agitačností. V drobných prózách (Malé povídky pro Mr. Trumana, Picassova holubice) vycházel vstříc propagandistické představě o protikladech světa socialismu a imperialismu. Prozaický cyklus Veliké století otevřel individuálně psychologickým románem s autobiografickým základem (Sto dvacet dní), ale postupně se přikláněl k typu vyhraněně politického románu-řeky pojatému jako ilustrace masových historických konfliktů (Vítr z hlubin, Dědeček, Mnichov). Ke konci života zachycoval vzpomínky na svůj život s literaturou (Setkání s knihami, Kniha o knihách) a na představitele evropské kultury a politiky, jež poznal jako novinář a diplomat (Na vlastní oči, Hlasy od východu, Tváře ze západu, Mezi válkami).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Ozvuky Šumavy (BB, PP 1911, pod pseud. A. K. Buk); Slunovrat (BB 1914); Barvy východu (cestopis. črty, 1923); Fu (PP 1924); Básníci revolučního Ruska (EE s překlady, 1924); Hvězda králů (BB 1925); Dvojníci a sny (PP 1926); Dobrovský a Rusko (studie, 1926); Povídky pro Jiříčka (pro děti, 1927); Ataman Rinov (D 1928, i prem., hráno též s tit. Vichřice); Hra svatováclavská (D 1929, i prem.); Sedmero zastavení (PP 1931); Karlu Peřinovi, černého umění mistru (pozdrav k 50. narozeninám, 1935); Menschen der Sowjetunion (RpRp 1936); Skytský jezdec (PP 1941; 1. rozšíř. 1946; 2. rozšíř. o část Pražského nokturna, s tit. Skytský jezdec a jiné novely, 1955); Božena Němcová (průvodní text k obrazové publikaci, 1941, obraz. materiál sestavil M. Novotný); Nunka (P 1942); Pražské nokturno (PP 1943; 1946 zčásti převzato do R Palečkův úsměv; 1955 zčásti převzato do souboru Skytský jezdec a jiné novely); Karlštejnské vigilie (PP 1944); Palečkův úsměv (R 1946); Palečkův pláč (R 1948); Palečkův úsměv a pláč 1, 2 (souborné vydání RR Palečkův úsměv a Palečkův pláč, 1949); Černomořské večery (PP 1949); Bulharský deník (EE, RpRp 1949); Sto dvacet dní (R 1950, 5. díl cyklu Veliké století; poté in Mnichov a sto dvacet dní); Malé povídky pro Mr. Trumana (1951); Cizí město (R 1951, 6. díl cyklu Veliké století; přeprac. 1962); Vítr z hlubin (R 1952, 7. díl cyklu Veliké století; přeprac. 1963); Picassova holubice (PP 1953); Dědeček (R 1953, 1. díl cyklu Veliké století; rozšíř. o Hnízdo v bouři, 1959; převyprávění pro ml. s tit. Dědečkovo mládí, 1962); Hnízdo v bouři (R 1954, 2. díl cyklu Veliké století; od 1959 součást svazku Dědeček); Básníkova svatba (R 1955, 3. díl cyklu Veliké století); Stráže na horách i v údolích (PP 1955, s J. Kubkou); Mnichov (R 1956, 4. díl cyklu Veliké století; poté in Mnichov a sto dvacet dní); Černomořská jitra (cest. črty a RpRp 1956); Říkali mu Ječmínek (R 1957; poté in Romance o Ječmínkovi); Z cest (RpRp a cest. črty z let 1923–57, 1958); Ječmínkův návrat (R 1958; poté in Romance o Ječmínkovi); Na vlastní oči (vzpomínky, portréty, 1959); Hlasy od východu (vzpomínky, portréty, 1960); Tváře ze západu (vzpomínky, portréty, 1961); Dětem o dětech vyprávějí dědeček, babička, táta, maminka, tetička a děti samy (PP pro ml., 1961); Mnichov a sto dvacet dní (R 1961); Setkání s knihami (vzpomínky na četbu z mládí, 1963); Měsíční sonáta (P 1963); Romance o Ječmínkovi (RR 1964, obsahuje: Říkali mu Ječmínek, Ječmínkův návrat); Kniha o knihách (EE 1964); Legendy o květinách (PP 1967); Mezi válkami. Masaryk a Beneš v mých vzpomínkách (1969); Zpívající fontána aneb Devět pražských novel (1970).
Scénicky
: Paleček (libreto, 1958, hudba P. Bořkovec).
Výbory: Vzbouřená země (pro ml., 1950, ed. J. Nový); Verše a mladé prózy (1955); Mladost (1957).
Souborné vydání: Dílo Františka Kubky (Čs. spisovatel, 1954–64, 12 sv.; zde mj. ve sv. 7–11 konečné uspořádání cyklu Veliké století: 1. Dědeček, 2. Básníkova svatba, 3. Mnichov a sto dvacet dní, 4. Cizí město, 5. Vítr z hlubin).
Překlady
: V. Catullus: Výbor z básní (b. d., 1911, pod pseud. Cumulus); J. W. Goethe, Götz z Berliching (1927, in J. W. G., Dramata prózou z mládí); L. N. Tolstoj: Anna Karenina (1929–31); O. Pick: Básně (1932, s dalšími); L. C. Marshall: Po stopách lidského pokroku (1932); E. Ludwig: Duch a čin (1935, pod šifrou F. K., s V. K. Škrachem); A. N. Ostrovskij: Les (1946, prem. 1939); Slovo o pluku Igorově (1946; přeprac. 1950); T. K. Leont’jeva: Jejich je budoucnost (1950).
Příspěvky ve sbornících a almanaších
: Sborník Společnosti Jaroslava Vrchlického (1916); E. Lešehradovi (1937); Dvanáct poutí světem (1941); Milostný kruh (1941); Chudým dětem (1945); O knihách a autorech (1958).
Uspořádal a vydal: Věčný Puškin (sb., 1937, s F. Halasem).

LITERATURA

Bibliografie: O. Jirečková: Dílo F. K. Personální bibliografie, autorkou výběru recenzí J. Kuncová (Městská lidová knihovna Praha, rozmnož., 1960).
Knižně: F. K. K 60. výročí narození (1954).
Studie a články: M. Rutte: František Kubka, Rozpravy Aventina 1, 1925/26, s. 100; V. Růt: K dílu Františka Kubky, NŽ 1954, s. 227; F. Götz: doslov, in Karlštejnské vigilie (1961); M. Blahynka: doslov, in Skytský jezdec a jiné novely (1965); týž: doslov, in Palečkův úsměv a pláč (1972); J. Mourková: doslov, in Palečkův úsměv a pláč (1986).
Recenze:Ataman Rinov: Z. Nejedlý, Var 5, 1927/30, č. 9–10, též in O literatuře (1953), též in Z české literatury a kultury (1973) * Sedmero zastavení: K. Sezima, Lumír 58, 1931/32, č. 6, též in Mlází (1936) * Skytský jezdec: V. Černý, KM 1941, s. 371 * Sto dvacet dní: V. Stejskal, NŽ 1951, s. 908 * Malé povídky pro Mr. Trumana: M. Filip, NŽ 1951, s. 1884 * Sto dvacet dní + Cizí město + Vítr z hlubin: F. Vrba, LitN 1953, č. 19 * Hnízdo v bouři: M. Petříček, NŽ 1955, s. 194.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, neuspořádáno.

Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu