Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdeněk Matěj KUDĚJ

* 24. 11. 1881, Hořice (v Podkrkonoší) 
† 8. 8. 1955, Litomyšl 
 
Prozaik
 Vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj. Pocházel z rodiny stavebního inženýra, který pracoval na stavbě železnic a byl nucen stále se stěhovat; odtud pravděpodobně pramenily Kudějovy budoucí sklony k tuláckému životu. Studia na gymnáziu v Praze a Příbrami ukončil v septimě a začal pracovat jako lékárnický praktikant v Pacově a v Sadské. Ještě před složením farmaceutické zkoušky byl odveden na vojnu, z níž však byl záhy propuštěn pro předstíranou duševní chorobu. 1903 v Hamburku vyhrál v kartách lodní lístek a odjel do USA, kde se živil nejrůznějšími příležitostnými pracemi (dělník, laborant, umývač nádobí, farmář, plavčík, kovboj, zlatokop aj.); 1905 se v San Francisku podílel na záchranných pracích po zemětřesení, jako tramp prošel a projel značnou část USA a Kanady, načas se zachránil před bídou v Armádě spásy. Po návratu (1909, na lodi vezoucí do Evropy dobytek) pracoval v Praze jako zednický přidavač a začal své americké zážitky literárně zpracovávat. Sblížil se se skupinou pražské umělecké bohémy, soustřeďující se kolem Jaroslava Haška (Josef Lada, E. A. Longen, Franta Sauer, František Langer, Jaroslav Panuška a další). 1912 podnikl cestu do Ruska, kde byl velmi záhy v Kyjevě zatčen a po půlroční vyšetřovací vazbě vypovězen ze země (Hostem u baťušky cara). 1913–14 podnikl s Jaroslavem Haškem a přáteli řadu toulek po Čechách (Ve dvou se to lépe táhne). Za války pro zdravotní obtíže narukoval až 1917; sloužil jako vojenský písař v Berouně, Rumburku a ve Vídni (u biskupa vojenské služby), poté byl superarbitrován pro předstíranou duševní chorobu. 1919 poprvé v životě přijal stálé zaměstnání: stal se tajemníkem Klubu českých turistů a redaktorem Armádního bulletinu. Po několika měsících toto zaměstnání opustil a věnoval se pouze novinářské, literární a překladatelské činnosti. Ve 20. letech prožil několik roků na Podkarpatské Rusi, nejvíce si však oblíbil Českomoravskou vysočinu, zejména kraj kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde žil také během německé okupace a v poválečných letech. 1952 se přestěhoval do Litomyšle.
 Debutoval 1910 v Zlaté Praze, dále přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Zlatá Praha, Právo lidu, Národní obzor (příl. Besedy Národního obzoru), Samostatnost, Besedy lidu, Právo lidu, Lidové noviny, Světozor, Národní listy, Venkov, Český svět, Večerník Práva lidu aj. Od 1945 sporadicky publikoval pouze v regionálním tisku, např. v Havlíčkově kraji apod. 1970 převyprávěl Vladimír Thiele Kudějův román Sid s titulem Šťastný greenhorn (1970).
 Kudějova tvorba byla určována autorovým sepětím s anarchisticko-buřičskou generací, která na počátku století programově vyznávala světoběžnictví a tuláctví jako výraz svobodných a nekonformních vztahů ke společnosti (Jaroslav Hašek, Karel Toman, Josef Uher aj.). Jeho prózy ovládá spontánní vypravěčství, vycházející téměř vždy z reálně prožité události. Různorodost a mnohotvárnost životních zkušeností a znalost různých sociálních prostředí i lidských typů dávají Kudějově tvorbě sociologickou věrohodnost a až dokumentární hodnotu. Převahou autentického životního prožitku nad jeho literárním zpodobením se tak nejzávažnější část Kudějovy tvorby inspirované pobytem v USA a Kanadě (Bídné dny a jiné povídky, Majitel zlatých dolů a jiné povídky aj. ) dostává do těsné blízkosti novinové reportáže a fejetonu. Příslušnost k anarchisticko-buřičské generaci Kuděj prokázal také zvýšeným smyslem pro sociální problematiku, zejména v románu Horalská republika, v němž kronikářsky popsal protimaďarskou vzpouru na Podkarpatské Rusi a vznik tzv. huculské republiky v Jasině (od listopadu 1918 do března 1919). – Tam, kde Kudějovi chybělo zázemí životních prožitků (především v humoristických povídkách), vystupuje do popředí chvatnost, jazyková ledabylost a nedostatek umělecké kázně, odsouvající tuto tvorbu na literární periferii. Obdobné vlastnosti mají i jeho překlady z angličtiny; řada z nich je spíše než překladem volnou parafrází originálu. – Jistou literárněhistorickou hodnotu mají Kudějovy vzpomínky na Jaroslava Haška a jeho bohémský okruh (Ve dvou se to lépe táhne, Když táhne silná čtyřka). Důraz na lidovost literatury a zájem o vytváření nových regionálních tradic aktualizovaly v druhé polovině 50. let přítomnost Kudějova díla v soudobé literatuře (Safiánská zima, Zlý dědek z Vysočiny).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Bídné dny a jiné povídky (1913); Hostem u baťušky cara (PP 1914); Majitel zlatých dolů a jiné povídky (1914); Mordovna (PP 1914); Podivný Robinzon (P pro ml., b. d., 1916); Na frontě a doma (PP 1916); Ku-Klux-Klan (P 1916); Humoresky (PP 1916); Dobrodružství Jendy Smolíka v Americe (P 1917); Hlavolam a jiné humoresky (PP 1917); První cesta Dicka Dawieho (P 1917); Mánin první prázdninový den (P 1917); Z Nového světa (PP 1918); Mezi dvěma oceány (R 1918); Křišťálový hranol (P 1918); Znamení ďáblovo (P 1918); Zlá svoboda (PP 1919); O Fyláskovi. Psí historie (PP pro ml., b. d., 1919); Tisíc nesmrtelných (P 1920); Rvavý Holybee a jiné povídky (1921); Král tuláků 1, 2 (R 1923); Ve dvou se to lépe táhne 1, 2 (PP 1923, 1924; 1971 zkrác. J. Lopatkou); Strejcové a tetky (R 1924); Tarzanova babička (R 1926); Ve dvou se to lépe táhne, ve třech hůře... (PP 1927); Ministr Matěj Knejp (P 1928); Plojhar 20. století (PP 1929); Když táhne silná čtyřka 1, 2 (PP 1930, in Spisy 1, 2); Horalská republika (R 1932); Macíček (P 1938); Sid (4 sv., 1941–42, sv. 1 Šťastný greenhorn, sv. 2 Psancem v Chicagu, sv. 3 Dlouhá stopa, sv. 4 Čest hordy; obsahuje nová zpracování některých již publikovaných textů i dosud nepublikované povídky v úpravě a edici Kuzmy, tj. J. Ch. Novotného); Majitel zlatých polí (výbor PP, 1946); Safijánská zima (P 1957, ed. F. Hampl); Dobrodružné cestování (PP 1959, ed. F. Hampl); Zlý dědek z Vysočiny (PP 1961, ed. J. Čábela); Mariánská huť (P 1964, ed. F. Hampl); Šťastný greenhorn (P 1970, podle souboru Sid převyprávěl Vladimír Thiele); Americké obrázky (výbor PP 1982, ed. J. M. Chlíbcová).
Souborné vydání: Spisy (Ústřední dělnické nakladatelství A. Svěcený, 1930, 2 sv.).
Překlady: R. Keable: Šimon, zvaný Petr (1910); E. R. Burroughs: Tarzan 1–9 (1920–26); R. L. Stevenson: Dobrodružství Davida Balfoura (1922); A. Bennett: Lordův přízrak (1922); J. Buchan: Plášť prorokův (1923); Ch. Dickens: Oliver Twist (1923) + Klub Pickwicků (1926); A. Dumas ml.: Lady Hamiltonová (1924); A. V. Amfiteatrov: Viktorie Pavlovna (1925); W. Scott: Vybrané romány 1–5 (1925, obsahuje: Waverley čili Bylo to před šedesáti lety, Hrabě pařížský, Ivanhoe, Quentin Durward, Železná pěst); Beatrice Payne Burton: Hranice lásky (1928); Winifred Van Duzer: A přece milují znovu (Zlatá cesta) (1930).
Korespondence
: in F. Hampl: Krátké manželství humoristovo (J. Obrovskému z 1926, 1971).

LITERATURA

Knižně: F. Hampl: Krátké manželství humoristovo (Vysoké Mýto 1971).
Studie a články: A. Hartl: Čeští spisovatelé a Podkarpatská Rus, Rozhledy 1933, s. 54; Kuzma (J. Ch. Novotný): doslov, in Sid (1941); F. Hampl: Dobrodružné cestování, NŽ 1956, s. 1233; týž: doslov, in Safiánská zima (1957); J. Med: doslov, in Zlý dědek z Vysočiny (1961); F. Hampl: doslov, in Mariánská huť (1964); týž: Poslední literární bohém Zdeněk Matěj Kuděj, Květy 1967, č. 50; E. Strohsová (pod jm. M. Chlíbcové): předmluva, in Americké obrázky (1982); S. Motl: O neposedném Matějovi, Signál 1983, č. 52; ED (E. Doubek): Kudějova Vysočina, SvSl 9. 8. 1985; M. Švehlák - T. Baldýnský: Causa Zdeněk Matěj Kuděj, Reflex 1993, č. 20; V. Novotný: Česká pivní společnost a Zdeněk Matěj Kuděj, in Hospody a pivo v české společnosti (sborník, 1997, ed. V. Novotný), též in Od Puchmajera k Páralovi (2001).
Nekrolog: an, LD 10. 8. 1955.
Archiv: LA PNP: Osobní fond zpracován, inventář zatím nepublikován.
Autor hesla: Jaroslav Med (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu