Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Ivan MATOUŠEK

* 28. 7. 1948, Praha 
 
 
Prozaik, básník a výtvarník
 

Po absolvování SVVŠ v Praze (1963–66) vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK (1966–71) a nastoupil jako výzkumný pracovník v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie ČSAV, odkud 1987 přešel do Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii. Od roku 2001 je zaměstnán jako kontrolor jakosti léčiv v továrně Léčiva, respektive Zentiva.
Od vysokoškolských studií se věnuje literatuře, malbě a grafice. Od přelomu 80. a 90. let publikuje v tisku serigrafie; svá novosymbolistická, k duchovnímu poselství směřující výtvarná díla samostatně vystavoval v Praze a v rámci kolektivní výstavy v Berlíně.

 

V samizdatu uveřejnil soubory próz Mezi obrazy (PP, E 1980) a Album (PP 1987), romány Novi (1980) a Ego (1988), pásmo Marie (1982, časopisecky jako příloha Tvaru č. 15/1998, knižně přepracováno v souboru Poezie /2000/) a básnickou sbírku Poezie a serigrafie před koncem 80. let (1990, časopisecky částečně v Iniciálách 1992, č. 3, knižně přepracováno v souboru Poezie /2000/). Od 90. let publikoval prózy, příležitostné básně a grafiky v Literární revui, Iniciálách, Tvaru, Listech, Prostoru, Lidových novinách, Revolver Revui (zde mj. v č. 53/2003 tři scénáře pro loutkové divadlo) a Souvislostech. Rozhlasovou dramatizaci románu Ego vysílal Český rozhlas (r. Miroslav Buriánek). Zatím pouze v rukopisu zůstává román Adepti (ukázka v Revolver Revui č. 68/2007). – V roce 2003 získal Cenu Revolver Revue za prózu Spas.

 Matouškovy texty vznikaly od druhé poloviny 70. let. Již jeho první povídková samizdatová sbírka Mezi obrazy tlumočí autorovo tíhnutí k psychologickému vypravěčství a k vytváření imaginativních světů, paralelně doplňujících světy reálné a každodenní. Novela Album, psaná na přelomu desetiletí, představuje pokus o filigránní rekonstrukci minulého života konkrétních postav v době první světové války prostřednictvím komentářů ke korespondenci a galerie skutečných i fiktivních vzpomínek z dětství.
V téže době vznikla první varianta Matouškova prozaického podobenství Nové lázně (původní název Novi), jež později přepracoval v brutální vizi lidské civilizace po třetí světové válce, kdy úsilí o humanizaci člověka je nahrazeno holou biologickou existencí jednotlivců a symbiózou veřejné a skryté vlády totalitních mechanismů ve společenské psychologii postav. Během 80. let Matoušek napsal román Ego, v němž se hyperreflexivní sonda do vypravěčova nitra a jeho senzitivního intelektu prostupuje s vyprávěním o hrdinově dramatickém životě od listopadu 1980 do července 1981 a s konkrétními výjevy ze života pražských umělců a intelektuálů. Ve fantaskní próze pro mládež Autobus a Andromeda zvolil Matoušek formu novodobého arbesovského romaneta a do tajemného příběhu z dnešní Malé Strany vtělil historii formování lidského nitra v čase dospívání.
Román Spas je složitě komponovanou výpovědí o bizarní a tragikomické situaci jednotlivce i společenství uprostřed novodobé chiliastické společnosti. Nejednoznačnost celkového vyznění, dokonce jakási románová pluralita nastavuje fikční zrcadlo ideovému a sociálnímu babylónu postmoderní doby, uprostřed níž se výjimečně senzitivní protagonista snaží uskutečnit svou „misi“: přiblížit se druhému i sobě, pomoci, splynout.
Sbírku Poezie charakterizují dvě protichůdné polohy: na straně jedné litanie, kroužící okolo spirituálního a milostného tématu, na straně druhé expresivní a záměrně nestylizované básnické texty, jejichž výpověď se dotváří propojením s autorovými grafikami.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Album (P 1991); Nové lázně (P 1992); Autobus a Andromeda. Malostranské mystérium (P pro mládež, 1995); Ego (R 1997); Mezi starými obrazy (PP 1999, pův. verze smz. 1980 s tit. Mezi obrazy); Poezie (BB 2000, obsahuje přepracované verze původně samizdatové skladby Marie, 1982, a souboru Poezie a serigrafie na konci osmdesátých let, 1990); Spas (R 2001).

LITERATURA

Studie a články: V. Novotný, Existují nové alternativy vývojového románu? in Tvar 2001, č. 17.
Recenze: Mezi starými obrazy: M. Schindler, Tvar 1999, č. 17 * Album: J. Lopatka: doslov, in Album (1991); V. Novotný, MFD 26. 6. 1991; J. Šulc, LitN 1991, č. 22; P. Kosatík, Tvar 1991, č. 45; H. Zykmund, Iniciály 1992, č. 27 * Nové lázně: V. Novotný, MFD 21. 1. 1993; J. Šimůnek, SvSl 30. 9. 1993; M. Exner, Tvar 1993, č. 12; J. M. Navrátil + J. Veselý + J. Rosen + P. Janáček, Iniciály 1993, č. 32; J. Lopatka, in Posudky (2005) * Autobus a Andromeda. Malostranské mystérium: I. Adamovič, LitN 1995, č. 50; M. Štráfeldová, Tvar 1995, č. 20; J. Staněk, Tvar 1996, č. 10 * Ego: A. Haman, NK 1997, č. 40; A. Přibáňová, Host 1997, č. 8; P. Kosatík + M. Schindler, oba Tvar 1998, č. 13; Z. Fialová, Souvislosti 1997, č. 3-4 *Poezie: J. Staněk, Tvar 2000, č. 16; M. Trávníček, Host 2000, č. 7; J. Chocholoušek, Aluze 2001, č. 1 * Spas: J. Šulc (recenze rukopisu), RR 1999, č. 40; J. Štolba, Host 2002, č. 4; A. Burda (pseudonym), Tvar 2002, č. 2; M. Vajchr, KPRR 2003, č. 25.
Rozhovory: pk (= P. Kosatík), Literární revue 1990, č. 5; P. Kosatík + B. Správcová, Tvar 1997, č. 6; M. Schindler, RR 1998, č. 38; J. Nejedlý, NK 2000, č. 29; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 2001, č. 14; B. Správcová, Tvar 2002, č. 17; T. Pokorná, RR 2003, č. 53; M. Kratochvílová, LitN 2004, č. 14; B. Správcová, Tvar 2005, č. 16 (záznam internetové besedy s I. M. + R. Krumphanzlem, L. Kasalem a M. Jarešem, původně v internetovém časopise Postmoderní revue /zanikl/).

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998); Klára Kudlová (2007)
Aktualizace hesla: 16. 11. 2007 (kk)
Aktualizace bibliografie: 14. 11. 2007 (kk)
 
zpět na hlavní stranu