Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří NAVRÁTIL

* 22. 9. 1939, Valašské Meziříčí 
 
 
Prozaik
 Narozen v rodině soudce. 1948 se rodina přestěhovala z Brna do Prahy, kde Navrátil 1957 maturoval na Akademickém gymnáziu. 1957–62 studoval češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univezity Karlovy, absolvoval 1962 diplomovou prací Z dramatické tvorby Vítězslava Nezvala. Po dvouleté základní vojenské službě v Litoměřicích prošel několika krátkodobými zaměstnáními (scenárista Čs. televize, knihovník Městské lidové knihovny a průvodce v Památníku národního písemnictví). V letech 1965–1997 působil jako redaktor nakladatelství Mladá fronta (řídil mj. edici Omega a Ladění, po 1990 edici Moderní česká próza). 1997 přešel do nakladatelství Hynek, kde pracoval až do roku 2001, kdy odešel do důchodu.
 Jako prozaik debutoval 1966 v Sešitech pro mladou literaturu prózami OnemocněníZážitky kamelota z náměstí Obětí. Soustavněji spolupracoval v 70. a 80. letech se Zemědělskými novinami (povídky, recenze, divadelní a televizní kritika). Dále publikoval v Nových knihách, Tvorbě, Literárním měsíčníku, Čs. vojáku, v UM (příloha Mladé fronty), ve Světě práce, Květech, Kmeni, nověji v Listech, Tvaru, Iniciálách, kde vyšly prózy Tajemný reliéf světa (1993, č. 32) a Široký repertoár záludností (1993, č. 36 a 1994, č. 37), a jinde. Režíroval večery z mladé prózy a poezie v pražské Viole. Jeho prózy Džezová tarantelaSvět není Hollywood byly zatím zpřístupněny jen v časopiseckých ukázkách (Kmen 1989, Tvar 1991, Listy 1992). Kapitola z jeseninovského románu Modravý večer vyšla pod názvem Temný žár v knižní příloze časopisu Tvar (Tvary 1998, sv. 1), stejně jako poema Nízké pudy (Tvary 1996, sv. 14, pod pseud. Petr Dapit) a text Ranní sny (s Ivo Fenclem, Tvary 1998, sv. 15). V rukopise zůstává próza Sirotci z války a první nevydaná verze románu Kamilův život po matčině smrti z roku 1968. – Používal šifer nav (Zemědělské noviny), J. N., a některé své práce podepisoval jménem Jiří Marek Navrátil (Iniciály, Tvar).
 Od modelových situací prvotiny Spálená stráň se Navrátil v 70. letech obrací k složitějšímu epickému tvaru, k textům se silnou symbolizací a téměř hudebním komponováním motivů. Jeho prózy spojovaly zpovědní tón autobiografie s fikcí a krajní jazykovou a tematickou stylizovaností, která ho odlišovala od většiny oficiálně publikujících vrstevníků a sbližovala spíše s postupy Ladislava Fukse a tradicemi psychologické prózy. Své příběhy zpravidla umísťuje do tří základních lokalit svého životopisu a rodopisu: do matčina rodiště – Holešova (v novele Slib pod názvem Křížové Zahrady), otcova rodiště – Kelčan (Štěstí, Koštýř) a do Valašského Meziříčí. Nutkavě se vracející téma slibu a jeho nedodržení přerostlo v románu Soudcův sen o řetězech v podobenství o nepřekonatelném neporozumění mezi poválečnými iluzemi otců a skepsí a vědomím křivdy na straně synů. Toto téma se ozývá také v elegicky vyznívajícím románu Modravý večer, inspirovaném postavou ruského básníka Sergeje Jesenina a jeho mladickým přátelstvím se spolužákem Gríšou Panfilovem (román vznikl ve druhé polovině osmdesátých let, vydán byl teprve v roce 2000). Ve Světlech našich večerů, groteskním příběhu muže marně unikajícího z pout rodinných svazků do snového světa literatury a divadla, se pak těžiště přeneslo spíše k autorské sebezpovědi. Téma nejednoznačného vztahu života a literatury, úsilí zachytit život prostřednictvím klamavého tvaru literární iluze Navrátil rozvíjí – tentokrát s objektivizujícím odstupem – v portrétech silných ženských charakterů (volně propojené romány Kamilův život po matčině smrtiCestičky a cesty).

BIBLIOGRAFIE

Próza: Malá kupovitá oblačnost (D, rozmnož., 1967); Spálená stráň (PP 1969); Slib (R 1973); Nitky (PP 1975); Štěstí (P 1976); Koštýř (P 1978); Soudcův sen o řetězech (R 1979); Událost (P 1979); Světla našich večerů (R 1980); Kamilův život po matčině smrti (R 1983); Cestičky a cesty (R 1989); Modravý večer (R 2000).
Výbor: Konec prázdnin (1982).
Příspěvky ve sbornících: Mně se tu líbí (1972); Cesta (1974); Kapitán Exner uvádí (1975); Příběhy našich let (1980).

LITERATURA

Studie a články: J. Pelc in Nový obsah (1977); V. Novotný: doslov, in Soudcův sen o řetězech (1979); V. Novotný: doslov, in Událost (1979); Š. Vlašín in Ve škole života (1980); J. Adam + P. Bílek + V. Kolár in Sondy (1981); J. Lukeš in Prozaická skutečnost (1982); Š. Vlašín in Na přelomu desetiletí (1985); J. Peterka in Dvojramenný proud (1986); P. Janoušek: J. N., Soudcův sen o řetězech, ČL 1989, s. 366; V. Novotný: Sliby a sny J. N., LM 1989, č. 7; L. Machala in Česká próza pod normalizačními tlaky (2000).
Rozhovor: D. Hajná, MF 6. 9. 1973; J. Lukeš, Svobodné slovo 16. 9. 1989; Z. Heřman, MF 22. 9. 1989; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 1999, č. 43.
Autor hesla: Vladimír Macura (1998)
Aktualizace hesla: 30. 9. 2008 (ap)
 
zpět na hlavní stranu