Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Sheila OCHOVÁ

* 12. 3. 1940, Redhill (Velká Británie) 
† 22. 8. 1999, (Německo) 
 
Prozaička
 Dívčím jménem Sheila Miroslava O. V zahraničí užívala křestní jméno Mirka. Narodila se v rodině českých politických emigrantů. Po návratu do Prahy (1945) a otcově smrti (1946) její matka pracovala jako učitelka jazyků. Ochová maturovala na jedenáctileté střední škole (1957) a od 1958 studovala dramaturgii na FAMU. Po absolutoriu (1962) se rozhodla pro svobodné povolání. 1965 pracovala v národním podniku Reklama a poté se stala zástupkyní dramaturga v redakci pro děti v Čs. televizi a 1967 asistentkou na FAMU, 1968 odešla do Švýcarska. 1970 se vrátila zpět do Prahy a znovu pracovala na FAMU, 1971 definitivně emigrovala. Od 1972 pracovala jako vědecká referentka v knihovně Nadace Friedricha Eberta v Bonnu. 1983–91 studovala při zaměstnání na FF univerzity v Kolíně nad Rýnem filmovou, televizní a divadelní vědu, historii a slavistiku (doktorát 1991 prací Revoluce filmuje své hrdiny – na téma Lenin v sovětském hraném filmu).
 Přispívala do periodik Mladá fronta, Lidová demokracie, Rudé právo (rozhlasové recenze). Je autorkou televizní hry Cestička padajícího listí (1964, r. Václav Hudeček), její stejnojmenné rozhlasové verze (1964) a televizního seriálu Kdo je hrdina? (1970, r. E. Sadílková); napsala scénáře k filmům Máte doma lva? (1963, r. Pavel Hobl, sc. + Bohumil Sobotka), Útěk do větru (1965, r. Václav Táborský) a námět k filmu Dospěláci můžou všechno (1969, r. Radim Cvrček, sc. + Milan Šimek). Je nositelkou ceny Boncarella (Itálie, 1990) za román Sůl země a blbá ovce, v roce 1996 jí byla v Německu udělena cena za dětskou literaturu za knihu Karl, Jarda und das wahre Leben.
 Stylem i žánrovou volbou je Ochová typem racionální autorky, jež své příběhy opírá o logiku a konstrukci. Již v prvotině se jí schéma detektivního příběhu stalo východiskem pro variování deduktivních soudů, pro noetickou problematiku rozporu mezi zkušeností a realitou a pro reflexi morální odpovědnosti individua (Snad ne vražda uprostřed sezony). Ve hře s konstrukcí a literární inspirací pokračuje autorka i v humoristické próze Sůl země a blbá ovce aneb Můj šílený život s dědečkem. Podtext vyprávění dospívajícího děvčete o nekonvenčním dědečkovi tu utváří polemika s normami běžné společnosti, hloupostí a nesvobodou lidí, jemně zacílená na ideologii socialismu, ale mířící také k obecnému a nadčasovému pojetí. Téma tolerance a pochopení pro zvláštnosti druhého, ale také vyrovnávání se ztrátou blízkého člověka, se později objevuje v dětské knížce Náš pes Balabán. Námětem knihy Karl, Jarda und wahre Leben (Peníze a uličníci) je polistopadové zavádění tržního hospodářství v Čechách – v zábavném příběhu pro děti se díky satirickému úhlu pohledu skrývá inteligentní společenská kritika. – Emigrantskou zkušenost Ochová zužitkovala ve své poslední dokončené knize, která jako jediná vznikla přímo v němčině a v níž opouští dětskou perspektivu vyprávění: kniha Bitte eine neue Welt, Herr Ober! (Prosím nový svět, pane vrchní!) líčí tragikomický příběh mladého exulanta z Prahy, který se přes touhu rychle se integrovat do nového prostředí jen obtížně přizpůsobuje poměrům v Německu.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Snad ne vražda uprostřed sezony (P detekt., 1965); Sůl země a blbá ovce aneb Můj šílený život s dědečkem (P humorist., Toronto 1975; 1995); Karl, Jarda und wahre Leben (P pro ml, Würzburg 1996; z čes. orig. Peníze a uličníci přel. M. Novák); I ragazzi di velluto (P pro ml., Florencie 1997; z čes. orig. Samé trápení s mojí chudou rodinou přel F. Giuliano); Bitte eine neue Welt, Herr Ober! (R 1998); Náš pes Balabán (P pro ml., 2001; z něm. orig. Balaban Neumann, der Hund, 1999, přel. Z. Psůtková).
Příspěvek ve sborníku
: Benefice (Toronto 1990).

LITERATURA

Studie a články: P. Bílek: doslov, in Sůl země a blbá ovce aneb Můj šílený život s dědečkem (1995).
Recenze:Snad ne vražda uprostřed sezony: I. Zítková, MF 1. 9. 1965 * Sůl země a blbá ovce aneb Můj šílený život s dědečkem: B. Markovičová, LidN 14. 3. 1991, příloha LitN, č. 11; M. Petříček, LitN 1995, č. 30; V. Macura, Tvar 1995, č. 14 * Karl, Jarda und Wahre Leben (Peníze a uličníci): Jiří Loewy, Český dialog 1998, č. 11.
Nekrolog: lw (Jiří Loewy), LidN 1. 9. 1999
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998); Alena Přibáňová (2007)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2006 (ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu