Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vlastimil TŘEŠŇÁK

* 26. 4. 1950, Praha  
 
 
Písničkář a prozaik
 Vyrůstal u otcových rodičů v pražské dělnické čtvrti Karlín. Po ukončení základního vzdělání prošel řadou příležitostných zaměstnání (pomocné práce na stavbě, na hřbitově, u divadla, filmu, v pivovaru aj.). Od roku 1968 působil ve svobodném povolání jako autor a zpěvák folkových písní. Komunistický režim však postupně Třešňákovi a celému písničkářskému sdružení Šafrán (Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Vladimír Veit, Dagmar Voňková-Andrtová aj.) omezoval prostor pro veřejné vystupování; již vylisovanou gramofonovou LP desku Šafrán, na níž se Třešňák autorsky podílel, postihl zákaz distribuce (vyšla až 1990). Třešňák vystřídal několik dělnických zaměstnání (rekvizitář ve Filmovém studiu Barandov, noční hlídač, mj. v Národním muzeu a Středočeské galerii, skladník apod.). Po podpisu Charty 77 byl represemi donucen k emigraci do Švédska (1982, švédské státní občanství obdržel 1987). Krátkodobě pobýval v řadě zemí, nejdéle v SRN. Od roku 1995 žije převážně v České republice jako cizinec s povolením trvalého pobytu a věnuje se umělecké tvorbě (literatura, hudba, výtvarné umění, fotografie).
 Debutoval roku 1969 v časopise Petr a Lucie. Během sedmdesátých let své práce publikoval v různých samizdatových periodikách, např. Možnost, Slovo, Spektrum, Vokno, později v časopisech zahraničních: Svědectví (Paříž), Paternoster (Vídeň), Listy (Řím) aj. V samizdatu vyšly, respektive jako rukopisy byly šířeny, jeho písňové Texty (Edice Expedice 1978) a prózy Plané neštovice (1970), Hotel Natotata (1972), Dosaďte si „S“ místo „V“ (1973), Ústav Všemohoucí (1975), Zavřený dopis Bohumilu K. (1977), Prokarolas (1978), Dědo! (1978), Jeden den, který otřásl mnou (1978), Rómulus a Rómus. Energická odpověď na energetickou otázku (1979), Vatikán (1980); ...a ostružinou pobíd’ koně (1981), Babylon (1981), Minimax (1982), Infarkt (1985), Bermudský trojúhelník (1986), Oidipus na rohu (1986) a soubory 2 x 1 den. Dvě novely z roku 1978 (1979, obsahuje: Jeden den který otřásl mnou, Rómulus a Rómus), Vatikán, Babylon a Minimax (1982), Bermudský trojúhelník (1986, obsahuje rovněž Ofsajd, Rovnice o dvou neznámých, U jídla se nemluví, Autoportrét). Bez Třešňákovy účasti vznikly samizdatové soubory Zapomenutým na rohu (1977) a Třešňák (písňové texty a úryvky z dopisů, 1983, ed. Tomáš Mazal). Třešňák přispěl, resp. je zastoupen v samizdatových sbornících Konec obelisku (1978); Československý fejeton/fejtón 1978–1979 (1979); Fandovi (1979, věnováno Fandovi Pánkovi); Z pěstiček zaťatých. Básníkovi Janu Skácelovi k šedesátinám (1982); Nebezpečné písničky 1 (1984); Čert má kopyto (pohádky, 1987); Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpožděním dvou let (1987). – Román Malá srdeční příhoda byl publikován na internetových stránkách vulgo.net (2001). – V exilu vydal kromě literárních textů také své první LP desky Zeměměřič (Uppsala 1979) a Koh-i-noor (Uppsala 1983; dále viz oddíl Diskografie). – V sedmdesátých letech působil jako herec a zpěvák v disidentském tzv. bytovém divadle Vlasty Chramostové (1978 v inscenaci Play Macbeth, tj. Kohoutově adaptaci Shakespearova Macbetha), v zahraničí příležitostně i jako filmový herec (Psí závody, 1983, sc. Jaroslav Vejvoda + r. Bernard Šafařík, natočeno ve Švýcarsku a Německu). Malou roli měl i ve filmu Na startu je delfín (1974, r. Jaromír Borek). Ve Stuttgartském městském divadle účinkoval jako divadelní herec a autor scénické hudby (Macbeth), doma napsal písňové texty do muzikálu Excalibur (2003) Michala Pavlíčka a Karla Steigerwalda. Pro dětské divadelní studio HaF napsal scénáře ke hře s písničkami Ta pohádka nám může být ukradená (2004, r. Hana Francová), woodwillu Glutasol nad zlato (2005, r. Hana Francová a Tomáš Staněk) a k divadelní revue Mobil revue (2006, r. Hana Francová a Lenka Volfová). – Český rozhlas uvedl Třešňákovu hru Malá srdeční příhoda (1999, r. Milan Schejbal). Na motivy jeho novely Minimax natočila Česká televize film Kafka to taky neměl lehký (1992, sc. a r. Dušan Klein), jako scenárista se Třešňák podílel na nedokončeném filmu Duende (2004, spolu s režisérem Samborem Wilkem). Česká televize zaznamenala a pod názvem To je Vlasta Třešňák (1990) odvysílala jeden z prvních Třešňákových koncertů po návratu z exilu. Jeho životu a dílu jsou věnovány též dokumenty Dvanáct rozhněvaných mužů Vlasty Třešňáka (1991, sc. a r. Vladimír Merta) a jeden díl cyklu Uprostřed běhu (2001), okolnostem a důvodům jeho nuceného vystěhování z Československa je věnován televizní dokument Dva dny s Kafkou (z cyklu V zajetí železné opony, 2007). Výraz jeho obrazů je inspirován naivistickými výtvarnými postupy, věnuje se rovněž umělecké fotografii. Vystavoval v Evropě i USA. – Užívá jména Walter Kirschner.
 Odstupem vůči společnosti oficiálních a uměřených hodnot, usedlých a konformně žijících lidí se Třešňákova tvorba ocitá v blízkosti českého undergroundu. Pro jeho povídky a novely je typická paralelnost vyprávěných dějů, často retrospektivních, a velké množství rytmicky se opakujících detailů, majících zřetelný symbolický charakter a podřízených celkovému pocitu a náladě. Již Třešňákova počáteční díla jsou přitom ovlivněna autorovou životní zkušeností s městskou a společenskou periferií pražské dělnické čtvrti Karlín. Nezfalšované lidské projevy hledá v Praze „nejnižší cenové skupiny“, v cikánských hospodách, zapomenutých továrních skladech a maringotkovém životě stavenišť. Silně autobiografické jsou rovněž Třešňákovy pozdější texty, inspirované společenskou situací za tzv. normalizace a nuceným odchodem do ciziny. Vypovídají o hrdinově postupném dozrávání k rozhodnutí emigrovat (Babylon) i o zážitcích a pocitech exulanta, klopotně zabydlujícího nejbližší prostor svého nového prostředí, jehož líčení postrádá tradiční atraktivnost (Bermudský trojúhelník To nejdůležitější o panu Moritzovi). Neustálá změna, provázející autorovy životní osudy, nachází v jeho díle velmi výrazný typ hrdiny–Ahasvera, jenž prochází okraje společenské existence a v hrdé chlapské soběstačnosti ukrývá prožívané odcizení, samotu, stesk a obtíže citového kontaktu. V románu Klíč je pod rohožkou se týž hrdina stává na podzim 1989 pozorovatelem politických proměn své původní vlasti. Otázky domova, identity a především neokázalé lidskosti jsou tady nově akcentovány před obrazem světa, který karnevalově defiluje v samolibé netečnosti. Další texty odrážejí rozčarování z polistopadového vývoje, který z pohledu hrdiny nepřinesl kýženou satisfakci ani zásadní proměnu společenských mechanismů: ve vlastní zemi zůstává hostem a sleduje vzestup xenofobních a militantních tendencí (Domácí hosté) či neochotu srovnat morálně i věcně účet s minulostí (Melouch). Třešňákova literární výpověď je zalidněna svéráznými figurkami; jejich navzájem se prostupující dialogy, mluva z nespisovných vrstev češtiny i cizojazyčné výrazy a zkomoleniny se podílejí na evokaci výrazné atmosféry prostředí (nejčastěji hospody) a připomínají přítomnost komunikačních bariér na cestě postav za dorozuměním. Svědecký záznam odpozorovaných bizarností a odposlechnutých hospodských historek prozrazuje, zejména ve starších prózách, vliv Bohumila Hrabala. – Mimo autobiografickou linii Třešňákovy tvorby stojí poetický pohádkový příběh ...a ostružinou pobíd koně z roku 1970, v němž autor důsledně rozvinul i v jiných textech patrnou zálibu ve slovních hříčkách, přesmyčkách a novotvarech. O téměř třicet let později se pohádka stala součástí rozsáhlého textu Evangelium a ostružina. Jeho druhá, nově vzniklá část, vychází z téhož způsobu práce s jazykem, zatímco tematicky parafrázuje novozákonní příběh, který je časově transformován do současnosti a protkán hustou sítí literárních aluzí, kulturně historických narážek a nejrůznějších jinotajů. Analogických postupů autor užívá i v příběhu „z cyklu konopných pohádek“ The Vole – Hraboš Hrdina, jejž zabydlel desítkami postav inspirovaných českou literární klasikou (Babička, Kája Mařík, Rychlé šípy), světovou historií či soudobou kulturní a politickou scénou; kauzálně podmíněnou logiku vyprávění tu nahradil spontánní proud epizod volně řazených na základě asociací vycházejících z jazykové a literární hry. – Jako osobitý a výrazný autor a zpěvák folkových písní klade Třešňák značný důraz na textovou složku a nezjemnělý přednes. Jeho písně jsou mnohdy sociálně zabarvené náčrty příběhů a portrétů, prostoupené poetikou drsných křehkostí v lidských osudech z odvrácené strany skutečnosti (Plonková sedmička).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Jak to vidím já (PP, Kolín n. R. 1979, obsahuje: Dědo!!, Rómulus a Rómus, Jeden den, který otřásl mnou); Babylon (PP, písňové texty, Kolín n. R. 1982; v domácím vydání pouze PP, 1991); Plonková sedmička (písňové texty, Mnichov 1983); Bermudský trojúhelník (PP, Kolín n. R. 1986, obsahuje: Bermudský trojúhelník, Ofsajd, Autoportrét, Rovnice o dvou neznámých, Oidipus na rohu a písňový text Sysifos a Ahasver); ...a ostružinou pobíd koně (P, Mnichov 1988; 1993); To nejdůležitější o panu Moritzovi (P, Kolín n. R. 1989; dopl. o povídky Oidipus na rohu, Ofsajd, 1991); Klíč je pod rohožkou (P 1995); U jídla se nemluví (PP 1996, obsahuje: U jídla se nemluví + přeprac. verze povídek Dědo!, Rómulus a Rómus, Vatikán, Babylon, Minimax, Stuttgart Macbeth, Ofsajd, Oidipus na rohu); Plonková sedmička (písňové texty se spojovacími prozaickými pasážemi, 1998); Evangelium a ostružina (R 1999); Domácí hosté (R 2002); Malá srdeční příhoda /Infarkt/ (D 2004, prem. 2007); Melouch (R 2005); The Vole – Hraboš hrdina (P 2011); scénicky: Ta pohádka nám může být ukradená (2004), Glutasol nad zlato (2005), Mobil revue (2006).
Rozhovor: To je hezký, ne? (2007, rozhovor vedl O. Bezr).
Výtvarné publikace: Adam und Söhne (reprodukce obrazů, Köln am Rhein 1986, text P. Kohout); 49 + jedna / 49 + one (reprodukce obrazů, 2004).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Nebýt stádem Hamletů (1994); Pane, to je krása (1998); Den bude dlouhý (2004).
Diskografie: Zeměměřič (LP Uppsala 1979, 1990; rozšířená reedice CD 1997); Koh-i-noor (LP Uppsala 1983, CD 1998); Koh-i-noor (LP, CD 1992, reedice první strany předchozího LP doplněná novými nahrávkami); Koláž (CD 1995); Inventura (CD 2005); Skopolamin (CD 2007); Zeměměřič atd. (2CD 2010); Němý suflér (CD 2010); Koh-i-noor atd. (CD 2012); The Vole – Hraboš hrdina. Z cyklu Konopných pohádek (audiokniha 2012, čte J. Hartl); Alter ego (CD 2013); Eponym. Alo Trio Band (CD 2015); zastoupen též na LP Šafrán (1977 náklad zničen, 1990), na LP Zakázaní zpěváci druhé kultury (Uppsala 1978, CD 1996), na CD Šafrán. Nahrávky z let 1968–1976 (2011) a na CD Písničkáři. Hudební sklepy (2011).

LITERATURA

Knižně: P. Houda: Šafrán (2008); V. Vlasák: Folkaři (2008).
Studie a články: V. Šlajchrt: Třešňákovy inventury světa, LitN 1997, č. 12; Z. Šanda: Časová struktura románu V. Třešňáka Klíč je pod rohožkou, ČL 2003, č. 4; P. Mareš in „Also: Nazdar!“ (2003); O. Bezr: Vlastimil Třešňák, Reflex 2008, č. 1; M. Pecháčková: Vlastimil Třešňák – s povolením k pobytu, LidN 29. 3. 2013, příl. Pátek, č. 13.
Recenze: Jak to vidím já: K Hvížďala, Magazín (Curych) 1979, č. 9–10 * Jeden den, který otřásl mnou: J. Lopatka, Svědectví (Paříž) 1979, č. 59 * Plonková sedmička(1983): J. P. (= J. Procházka), Svědectví (Paříž) 1985, č. 74 * Bermudský trojúhelník: J. Čulík, Obrys (Mnichov) 1987, č. 2; J. Chuchma, Tvar 1990, č. 27; J. Sirotek, Prostor 1990, č. 13 * To nejdůležitější o panu Moritzovi: I. Diviš + K. Moudrý, Paternoster (Vídeň) 1989, č. 24–25 * Babylon: J. Chuchma, Tvar 1990, č. 1; A. Halada, Právo lidu 14. 4. 1992 * Babylon + To nejdůležitější o panu Moritzovi: J. Lukeš, LidN 11. 12. 1991; J. Sedláková, Haló noviny 6. 2. 1992 * ...a ostružinou pobíd koně: MPo (= M. Pohorský), NK 1993, č. 24; J. Lukeš, LidN 3. 8. 1993 * Klíč je pod rohožkou: J. Lukeš, Týden 1995, č. 41; J. Peňás, LidN 4. 11. 1995; J. Chuchma, MFD 23. 11. 1995 * U jídla se nemluví: J. Vohryzek, Respekt 7. 7. 1997; V. Novotný, Tvar 1997, č. 1; A. Drda, KPRR 1997, č. 7 * Plonková sedmička (1998): J. Chuchma, MFD 18. 12. 1998; J. Grombíř, Host 1999, č. 1; M. Jareš, Tvar 1999, č. 6 * Evangelium a ostružina: J. Peňás, Respekt 2000, č. 10; K. Franczyk, Tvar 2000, č. 4; M. Hybler, KPRR 2000, č. 17 * Domácí hosté: M. Schindler, Tvar 2001, č. 11; O. Bezr, Rock & pop 2001, č. 2; J. Peňás, Týden 2001, č. 1 * Melouch: J. Chuchma, MFD 22. 4. 2005; A. Šporková, Tvar 2005, č. 13; P. Havelková, Host 2005, č. 9 * To je hezký, ne?: P. Vizina, LidN 6. 12. 2007; P. Klusák, Respekt 2008, č. 5; J. Grombíř, Host 2008, č. 4 * The Vole – Hraboš hrdina: M. Šanda, Dobrá adresa 2012, č. 1; M. Pecháčková, Instinkt 2012, č. 4; M. Šefl, Týdeník Rozhlas 2012, č. 10.
Rozhovory: D. Strož, Obrys (Mnichov) 1983, č. 3; A. Wagner, Západ (Ottawa) 1989, č. 5; J. Dolinek, Telegraf 3. 2. 1993; M. Petruš, Hanácké noviny 23. 10. 1993; N. Macurová, Tvar 1997, č. 1; M. J. Stöhr + P. Hruška, Host 1998, č. 7; V. Ševela, LidN 17. 12. 1999, příl. Pátek LN; P. Placák in Kádrový dotazník (2001); J. Leschtina, HN 5. 8. 2005, příl. Víkend č. 31; M. Pecháčková, Instinkt 24. 6. 2008, příl. Mimořádné vydání; P. Houda in Šafrán (2008).
Autor hesla: Petr Hruška (1998); Alena Přibáňová (2009)
Aktualizace hesla: 31. 3. 2015 (ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 3. 2015 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu