Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Miloš REJNUŠ

* 25. 4. 1932, Brno  
† 13. 9. 1964, Brno  
 
Dramatik, prozaik, publicista
 Pocházel z rodiny bankovního úředníka. Studoval reálné gymnázium (mat. 1951) a na FF brněnské univerzity historii a češtinu, od 2. ročníku pouze jednooborovou historii (1951–56, PhDr. in memoriam, 1969). Od 1955 pracoval jako asistent-medievalista u prof. Josefa Macůrka na katedře dějin SSSR, střední a jihovýchodní Evropy. Pro náboženské přesvědčení však musel vědeckou práci opustit a po absolvování dvouletého vyššího knihovnického kurzu pro absolventy vysokých škol 1961 přešel na místo odborného knihovníka v Ústřední knihovně FF UJEP, kterou po jeden rok také prozatímně vedl. Podlehl v nemocnici těžkému zranění, které utrpěl při automobilové nehodě cestou na divadelní premiéru do Jihlavy.
 Publikoval v Hostu do domu (1957–58 prózy, 1961–64 hlavně referáty o rozhlasových hrách) a Lidové demokracii (Brno, 1962–64 divadelní referent). Pro jeho umělecký vývoj měla zásadní význam spolupráce s Čs. rozhlasem, pro nějž od roku 1957 napsal kolem čtyřiceti pořadů a pásem (mj. cykly Jak lidéobjevovali svět – Čtení ze starých cestopisů, 1959; Sporty, které škrtáte – Čtení o Sportce, 1960; Člověk proti smrti, 1961) a také řadu původních her: Kapitánovy bomby (1957), Příběh středního záložníka (1958), Tři setkání s Antonínem Dvořákem (pro ml., 1960), Letos nad Rýnem (s tit. Tohoto roku nad Rýnom, Bratislava 1961), Nejkrásnější dny života (s tit. Najkrajšie dni života, Bratislava 1963) a Ovidiův návrat (1963). Posmrtně byly v rozhlase uvedeny hry Život s hudbou (1965), Děsně moc práce (1966), Urhamlet (Westdeutscher Rundfunk Köln 1967; u nás natočeno 1969, vysíláno 1990) a Nezapomenutelný večer (1975, závěr dopsala manželka Božena Rejnušová). Rozhlasové hry Miloše Rejnuše byly mnohokrát reprizovány – i po desetiletích – a uváděny také v NSR, Holandsku, Švýcarsku a Francii. 1963 byla uvedena Rejnušova televizní hra Na zemi (r. Evžen Sokolovský), která pak byla realizována i scénicky. Původně rozhlasová hra Urhamlet měla 1971 premiéru v Čs. televizi s titulem Král Hamlet (r. Antonín Dvořák). Do jevištní podoby byla značně volně přepracována Václavem Renčem s titulem Královské vraždění (uváděna řadou našich i zahraničních scén též s titulem Jed z Elsinoru). Podle Renčova libreta pak složil Karel Horký operu Jed z Elsinoru (1969). Dramaturgicky Rejnuš spolupracoval s činohrou Státního divadla v Brně. – Užíval šifer fl (Host do domu) a mir (Lidová demokracie, Brno).
 Od povídek znepokojující čechovovské mikroanalýzy, vyznačujících se citem pro nepatetickou velikost lidských osudů, přešel Rejnuš záhy k systematické rozhlasové práci. Významně přispěl především k renesanci české rozhlasové hry. Jeho přemýšlivé práce s filozofickým podtextem byly založeny na ostrých dramatických konfliktech stavějících člověka do mezních situací, v nichž musí podle svého svědomí řešit problém morální odpovědnosti vůči sobě samému i společnosti; na jeho rozhodnutí pak závisí, zda si uchová svou vnitřní integritu, nebo ji ztratí. Aktuální podněty Rejnuš postupně stále více transformoval do podoby obecně platných metafor, leckdy za pomoci literární nebo historické inspirace. Rozhlasová hra Děsně moc práce je polemickou variací hry Smrt obchodního cestujícího; zatímco u A. Millera je hrdina bezmocnou obětí systému, u Rejnuše spoluvytváří systém, který jej zničí. Specificky rozhlasových prostředků využil Rejnuš zvláště v Životě s hudbou, založeném na konfrontaci umělecké klavírní soutěže s absurdním existenčním konkurzem kolovrátkářů. V protipotratové hře Nejkrásnější dny života se přítomný děj prolíná s ději spadajícími do možné budoucnosti dívky, která se měla narodit. Rozhlasové hře Ovidiův návrat, soustředěné na problémy charakteru tvůrčího ducha, jeho vztahu k moci a společenského dopadu díla, stačil autor dát divadelní podobu. Pod titulem Královské vraždění, respektive Jed z Elsinoru, byla na divadle úspěšná i Renčova volná jevištní úprava původně rozhlasové hry Urhamlet: spádného, většinou veršovaného dramatického apokryfu, v němž Rejnuš zrekonstruoval události před začátkem Hamleta Shakespearova ve vyostřený konflikt vůle k pravdě s vědomím odpovědnosti za osud ohrožené vlasti. Televizní drama Na zemi, psychologickou studii záhubné i sebezáhubné zbabělosti, zasadil autor do doby německé okupace. – Jako citlivý a taktní kritik měl Rejnuš pochopení i pro protichůdná pojetí divadla. Knížce Kabaret Večerní Brno dal důmyslnou podobu soudního procesu, vedeného proti jeho hlavním tvůrcům odpůrci satiry; formou „materiálu doličného“ podal průřez repertoárem i hodnocení přední satirické scény 60. let.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Ovidiův návrat (D, rozmnož., 1965, prem. 1968); Kabaret Večerní Brno (spojovací satir. komentáře k ukázkám + studie, 1965); Urhamlet (rozhl. hra, rozmnož., 1966, verše upr. V. Renč); Královské vraždění (D, rozmnož., 1966 i prem., rozhl. hru z pozůstalosti pro jeviště upravil a přepsal V. Renč; 1. přeprac., rozmnož., 1967, V. Renč uveden jako spoluautor; 2. přeprac. 1967, V. Renč uveden jako spoluautor); scénicky: Američan v Poříčí (1961).
Výbor: Cesta všelikého těla (PP, rozhl. a TV hry, též PP z pozůstalosti, 1969, ed. L. Štukavec).
Ostatní práce: České země a Slovensko ve století před Bílou horou (1958, s J. Macůrkem).
Příspěvky ve sbornících: Sborník prací FF brněnské univerzity, řada historická (1957–61) a literárněvědná (1960); Slezský sborník (1958–61); Slovanské historické studie 4 (1961); Brno v minulosti a dnes 1 (1959); Studia z dziejów polskich i czechosłowackich 1 (Wrocław 1960).

LITERATURA

Studie: O. Blanda: doslov in Královské vraždění (1967); L. Štukavec: předmluva in Cesta všelikého těla (1969); E. Dufková: Na obranu autora... (syntetická studie o díle M. R.), in Program Státního divadla v Brně 52, 1980/81, č. 8–10 a 53, 1981/82, č. 1–8; A. Štěrbová in Umělecké osobnosti brněnského rozhlasu (2001, s. 63-69).
Recenze: Kapitánovy bomby: J. Homuta, Obrana lidu 30. 7. 1957 * Američan v Poříčí: V. Kudělka, DivN 5, 1961/62, č. 1 * Najkrajšie dni života: (lp), Večerník (Bratislava) 2. 10. 1962 * Ovidiův návrat: mu (M. Uhde), HD 1963, s. 261 * Život s hudbou: kn (K. Nešvera), VP 31. 12. 1964; S. Slavík, Rovnost 4. 1. 1965 * Kabaret Večerní Brno: O. Sus, Rovnost 29. 6. 1965; Z. Heřman, Divadlo 1965, č. 7 * Děsně moc práce: A. Hájková, Rovnost 5. 2. 1966 * Královské vraždění: O. Roubínek, DivN 10, 1966/67, č. 6 (o vzniku hry); K. Bundálek, tamtéž, č. 8–9 a 16; A. Bejblík, Divadlo 1967, č. 3 (polemika s Renčovou úpravou hry M. R.) * Cesta všelikého těla: Š. Vlašín, Rovnost 8. 4. 1970; H. Hrzalová, Tvorba 1970, č. 33.
Rozhovor: Z. Smejkal, U 63, č. 5.
Nekrology: K. Bundálek, Rovnost 15. 9. 1964; Z. Srna, Práce (Brno) 15. 9. 1964; J. Macůrek, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada C 12, 1965, s. 195.
K životním jubileím: (sk) (V. Závodský), LD (Brno) 19. 5. 1992; týž, Týdeník Rozhlas 1997, č. 20; týž, Kam v Brně (příloha) 1997, č. 4.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Pavel Pešta (1998)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2006 (ef)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2006 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu