Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Olga SCHEINPFLUGOVÁ

* 3. 12. 1902, Slaný  
† 13. 4. 1968, Praha 
 
Prozaička a dramatička, herečka
 Dcera spisovatele, dramatika a publicisty Karla Scheinpfluga (1869–1948). 1920 se důvěrně sblížila se spisovatelem Karlem Čapkem (1890–1938), za něhož se 1935 provdala. Od 1946 byl jejím partnerem JUDr. František Krčma (1910–1996), pořadatel a vydavatel díla Scheinpflugové a dlouholetý předseda Společnosti Karla Čapka. – Reálné gymnázium ve Slaném Scheinpflugová navštěvovala pouze do 1917, kdy odešla do Prahy studovat herectví k Marii Hübnerové. 1920 přijala angažmá ve Švandově divadle v Praze, od 1922 působila v Městském divadle na Vinohradech. 1929 se stala členkou činohry Národního divadla a působila zde až do své smrti (s výjimkou několikaměsíčního přerušení 1930 a přestávky od srpna 1944 do ledna 1946, způsobené zrušením smlouvy z politických důvodů).
 První povídku zveřejnila roku 1921 v Cestě. V 20. a 30. letech přispívala básněmi, prózami, fejetony i drobnými články na rozličná aktuální společenská a kulturní témata do Lumíru, Národních listů, Lidových novin, Českého slova, Venkova, Tribuny, Literárních novin, Evy aj. Publikovala rovněž cestopisné črty, inspirované hojnými cestami do zahraničí (Švýcarsko, Rakousko, Itálie, Anglie, Francie, Skandinávie aj.). Do Rozprav Aventina psala v polovině 20. let satirické články o divadle. Roku 1940 přispěla do Večerů pod lampou dívčím románem Pošetilá historie, autorkou charakterizovaným jako námět pro film. V posledních letech okupace jí byla spolu s herectvím znemožněna i literární publicistika. – Po 1945 Scheinpflugová zveřejňovala povídky, verše a články (věnované čapkovské tematice i obecnějším úvahám o divadle) např. ve Světě práce (1947 zde na pokračování utopická povídka Acheirové). Komunistický převrat 1948 pro ni znamenal několikaleté odmlčení; znovu se její příspěvky začaly objevovat od poloviny 50. let v Lidové demokracii, Literárních novinách, Svobodném slově (1963 zde na pokračování román Margita) aj. – Některé Scheinpflugové divadelní hry a prózy byly upraveny pro film: Madla z cihelny (1933, r. Vladimír Slavínský, sc. Otakar Hanuš a Vladimír Slavínský), Okénko (1933, r. Vladimír Slavínský, sc. Lomikar Kleiner), Andula vyhrála (1938, r. Miroslav Cikán, sc. Josef Neuberg a Jarka Mottl). Je také autorkou původních námětů k filmům Švadlenka (1936, r. Martin Frič, sc. Václav Wasserman), Dobře situovaný pán (1939, r. Miroslav Cikán, sc. Karel Melíšek) a Sobota (1944, r. Václav Wasserman, sc. Josef Neuberg). Podle hry Okénko byl natočen i film Dnes neordinuji (1948, r. Vladimír Slavínský, sc. Jan Gerstel). Podle románu Balada z Karlína vznikl televizní film Karlínská balada (2001, r. Zdeněk Zelenka). Čs. rozhlas uvedl její hru Bezcitkové (1966, r. Jiří Horčička). – Občanské jméno Čapková v divadle a literární činnosti Scheinpflugová neužívala, stejně jako jiné pseudonymy či šifry. Výjimku tvoří pseudonymy Oldřich Link (poprvé 1927 u příležitosti premiéry své hry Zabitý) a St. Ratajová (film Sobota). – Přispěla do rukopisného sborníku JS 1951. Pozdravy básníkovi Jaroslavu Seifertovi k padesátinám (1951, samizdatově 1988).
 Stálým tématem literárního díla Scheinpflugové je – i přes jeho značné časové rozpětí a žánrovou rozmanitost – problematika postavení moderní ženy v současném světě. Tato problematika prostupuje jak autorčinou ranou lyrikou, nepříznivě poznamenanou vnějškovým střetáváním protikladů mezi citem a rozumem, radostí a žalem (Tání, Všední den aj.), tak i jejími četnými divadelními hrami. Již autorčin dramatický debut z poloviny 20. let, hra Madla z cihelny, nese základní rysy většiny její tvorby: svižné dialogy, inspiraci čapkovskou poetikou malého člověka, snahu o vyslovení závažných životních témat a konfliktů, ale i tendenci k banalitě a k idyle (Láska není všechno, Okénko). V meziválečných prózách autorka nalezla adekvátnější formu pro vyjádření osobního vidění světa. Nejvýraznější díla, Balada z KarlínaSestry, prózy plné soucitu s tragikou bezútěšného životního údělu, charakterizují koncízní dějová osnova, přirozený jazyk i schopnost vykreslit psychologizující portréty žen žijících na periferii společnosti. Intenzita tragického prožitku dala vzniknout básnickým sbírkám reflektujícím smrt Karla Čapka (Stesk) a nacistickou okupaci (Tunel smrti). Poznamenala i autorčino stěžejní dílo Český román, pokus sloučit vzpomínky s citacemi úryvků z korespondence s Karlem Čapkem a vystihnout tak intimní vztah dvou tvůrčích individualit v bouřlivé době 20. a 30. let a zároveň podat obecnější výpověď o osudech meziválečného Československa. V dramatech GuayanaViděla jsem Boha, uvedených bezprostředně po válce, i v pozdějším Diamantovém srdci usilovala Scheinpflugová vyjádřit nadosobní podobenství o smyslu oběti, lásky, věrnosti v lidském životě, vystaveném náporům zla. – Pro děti vydala knihu Pohádky s dobrým koncem, především však psala psychologizující příběhy, v nichž se zpravidla ženské téma prostupuje s tematikou dospívání. V prózách Poslední kapitola, Bílé dveře či v posmrtně vydaném románu Karanténa autorka vede své hrdinky k nalezení základních lidských hodnot, o něž se mohou na složité životní cestě opřít. Východisko nachází v lásce k druhým a v porozumění, ale i ve vnitřní vyrovnanosti člověka. Dlouholetou uměleckou činnost i osobitý postoj k životu Scheinpflugová shrnula v nedokončených pamětech Byla jsem na světě. Z časového odstupu, s životní moudrostí v nich zachytila portréty svých blízkých, hereckých a literárních přátel i společenskou atmosféru doby. Na námět Scheinpflugové vznikla hra Františka Langra Dvaasedmdesátka.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Barevné pohádky (PP pro děti, 1924); Tání (BB 1925); Madla z cihelny (D 1925, i prem. ); Pod líčidlem (R 1926); Červený kolotoč (R 1927); Zabitý (D 1927, i prem.); Divadelní zápisky (EE 1928); Rusalka mezi lidmi (P pro děti, 1929); Láska není všechno (D 1929, i prem.); Pohádky z tohoto světa (PP pro děti, 1930); Babiola (R 1930); Štědrovečerní (B, 1930, též in Kouzelná obálka); Okénko (D 1931, i prem.); Všední den (BB 1932); Pan Grünfeld a strašidla (D 1933, i prem.); Dvě z nás (R 1933); Klíč od domu (R 1934); Houpačka (D 1934, i prem. ); Skleněná koule (BB 1934); Balada z Karlína (R 1935); Kouzelná obálka (BB 1936); Chladné světlo (D 1936, i prem.); Teta Anna (R 1937); Andula vyhrála (R pro ml., 1937); Sestry (R 1938); Přežitá smrt (R 1939); Hra na schovávanou (D 1939, i prem.); Stesk (BB 1939); Pohádky z tohoto i onoho světa (PP 1940); Vycpaný medvěd (R 1941); Tunel smrti (BB 1945); Guayana (D 1945, i prem.); Viděla jsem Boha (D 1945, prem. 1946); Český román (R 1946); Žlutý dům (R 1947); Pohádky s dobrým koncem (1957); Pepíkovy prázdniny (P pro děti, 1958); Poslední kapitola (R 1958); Bílé dveře (R pro ml., 1962); Království na drátkách (PP pro děti, 1962); Diamantové srdce (D, rozmnož., 1963, i prem.); Margita (P 1965); Karanténa (R 1972); O divadle a tak podobně (EE 1985, s K. Čapkem, ed. F. Krčma); Byla jsem na světě (paměti, 1988; 2. dopl. a necenzurované vyd., 1994, ed. F. Krčma); Živý jako nikdo z nás (vzpomínkové stati o K. Čapkovi, 1997, ed. F. Černý).
Výbor: Pohádky (1971, ed. F. Krčma); Tulákova hůl a jiné pohádky (2007, ed. S. Zábrodská).
Memoáry: Album a zrcadlo (2002, ed. E. Bezděková).

LITERATURA

Studie a články: J. Träger: K hrám O. Scheinpflugové, Listy pro umění a kritiku 1934, s. 68; F. Krčma: doslov, in Český román (1991); F. Krčma: doslov, in Byla jsem na světě (2. dopl. vyd., 1994); B. Svadbová: Autobiografický román, Čtenář 1991, s. 164; F. Černý: doslov, in Živý jako nikdo z nás (1997); I. Hutařová: Národní divadlo 33 portrétů (2001)
Recenze: Madla z cihelny: J. H. (J. Hilbert): Venkov 18. 9. 1925 * Okénko: J. Träger, LitN 1930, č. 18 * Všední den: F. X. Šalda, ŠZáp 4, 1931/32, s. 305, též in Kritické glosy k nové poezii české (1939) * Balada z Karlína: AMP (A. M. Píša): PL 5. 12. 1935 * Sestry: B. Jedlička, LidN 11. 4. 1938 * Guayana: J. H. (J. Hájek), RP 6. 9. 1945 * Český román: B. Polan, Svobodné noviny 8. 9. 1946; V. Černý, KM 1947, s. 63, též in Tvorba a osobnost 1 (1992); F. Buriánek, ZN 7. 8. 1946 * Viděla jsem Boha: er (E. Radok), RP 1. 2. 1946 * Pohádky s dobrým koncem: J. Tichý, ZM 1958, s. 60 * Poslední kapitola: A. Jelínek, LitN 1958, č. 22 * Bílé dveře: Z. K. Slabý, ZM 1962, s. 372; H. Hrzalová, Tvorba 1962, č. 32 * Karanténa: Š. Vlašín, Tvorba 1972, č. 29 * Byla jsem na světě: J. Lukeš, SvSl 3. 12. 1988; Z. Heřman, Tvar 1994, č. 10.
K životním jubileím: AF (= A. Fetters), Tvar 1992, č. 42.
Nekrology: J. Träger, DivN 11, 1967/68, č. 20; jd. (= J. Dresler), České slovo (Mnichov) 1968, č. 5.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis M. Dandová, 2000).

Autor hesla: Jan Wiendl (1998)
Aktualizace hesla: 10. 8. 2006 (ef)
 
zpět na hlavní stranu