Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Miloň  ČEPELKA

* 23. 9. 1936, Pohoří (u Opočna)  
 
 
Básník, prozaik, herec a moderátor
 Narodil se v rodině účetního. Jeho manželka (a občasná spolupracovnice) Hana Šotová (* 1946) je rozhlasovou scenáristkou. – Obecnou školu vychodil v Opočně, gymnázium v Dobrušce (maturita 1954). Po studiu češtiny na Pedagogické fakultě v Praze (1954–1958) se stal učitelem ZŠ v Novém Kníně na Dobříšsku. V letech 1961–1969 byl v Čs. rozhlase v Praze redaktorem armádního vysílání. Od roku 1969 ve svobodném povolání. Nadále však pravidelně přispíval do naučného rozhlasového pořadu Meteor a vystupoval jako příležitostný rozhlasový moderátor. Pro regionální stanice Českého rozhlasu připravuje pořady o dechovce a pro pražské Country Rádio pořad o nových knihách Knižní hitparáda. Je spoluzakládajícím členem (1967) a stálým hercem Divadla Járy Cimrmana.
 Čepelka publikuje od roku 1956. V první polovině 60. let příslušel k volné skupině mladých autorů kolem Plamene, později spolupracoval těsněji s Tváří (1964–65 člen redakční rady) a se Sešity pro mladou literaturu (1966–1969, 1968 přejmenováno na Sešity pro literaturu a diskusi). Dále přispíval do Hosta do domu, Červeného květu, Mladé tvorby (Bratislava) aj. – Pro Čs. rozhlas napsal hry Foukací harmonika (1966) a Úterý, středa, čtvrtek (1969, časopisecky v Sešitech pro literaturu a diskusi 1968), pohádky Fešák hastrmanLesní babka. Pro rozhlas adaptoval román Réva na zdi prozaika Josefa Knapa (2001) a povídku Karla Matěje Čapka-Choda Šikovatel Lemanínský. Hru Čekárna (1970) a pohádku Zahradník a Rozvíjenka (1971) podepsal jménem Vladimír Kučera. Na hrách Trofej (1986) a Nejlepší špatný táta (1988) anonymně autorsky spolupracoval s podepsaným Miroslavem Andršem. Naopak své jméno propůjčil Františku Pavlíčkovi při uvedení hry Salon paní Tellierové (podle Guy de Maupassanta, rozmnož., 1973). – Pro Čs. televizi napsal pohádky Zlatý náhrdelník (1982), Vojáček a dračí princezna (1983), Tři princezny tanečnice (1984), Sychravé království (1987), Dva Janové a ovečka (1992); se Zdeňkem Svěrákem pak hudební komedie Příliš krásná dívka (1972, režie Ivo Novák), Muž, který se spustil (1974, režie Vít Hrubín, u obou hudba Zdeněk Petr) a mikrokomedie Hledám paní na hlídání (1975, r. Jaroslav Dudek) a Dveře (1976, r. Ladislav Smoljak). Spolu s Jiřím Šebánkem je autorem scénáře k filmu Stůj, nebo se netrefím! (1998, režie Jiří Chlumský). – Píše písňové texty pro dechové orchestry i české texty k francouzským šansonům, jejichž je také interpretem (pořad Když se dnes večer nevrátím s Markétou Wankeovou, 2008).
 Čepelkova lyrika reprezentuje tradičnější, umělecky nevýbojný typ básnické výpovědi, jenž bez tvárných a pocitových krajností smírně vyvažuje emocionalitu a reflexi. V debutu Když se dnes nevrátím převažuje významová přímočarost, verbalistní volný verš a sklon k větším básnickým útvarům. Později, v opožděné druhé sbírce Pět nocí k úplňku (s charakteristickým podtitulem Verše pětadvaceti let), se uplatnila i tendence k rýmu a především k jadrnějšímu, zhuštěnému výrazu, mnohdy obrazného charakteru. Po stránce motivické a situační je jádrem Čepelkovy poezie milostný prožitek, láska chápaná jako vrcholná hodnota života, jako protipól životního zátiší a stereotypu, sužujících pocitů strachu a rezignace. Erotická tematika se v Čepelkově pozdější tvorbě stále úžeji pojí s tradičními strofickými a žánrovými formami (sbírka čtyřverší Abeceda lásky, cyklus Mandel sonetů). Naopak formálně rozvolněnější a k epizaci inklinující texty autor spojuje s tematikou reflexivní a meditativní (Dvě básně o smrti). Opožděným prozaickým debutem Miloně Čepelky je erotická novela Poklesky rozverné snoubenky vyprávěná ženským hlasem a časově zasazená do pohnutých let normalizace. Do předlistopadového období se vrací rovněž děj novely Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví, jejímž tématem jsou rodinné osudy v rozsahu tří generací.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Když se dnes nevrátím (BB 1964); Běží ježek alejí (pohádka, 1965); Pět nocí k úplňku (BB 1990); Abeceda lásky (BB 1995); Dvě básně o smrti (BB 1997); Bdění ve zvěrokruhu (BB 1999); Mandel sonetů (BB 2003); Poklesky rozverné snoubenky (P 2007); Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví (P 2008); Hodiny bijí půl (B 2008).
Výbor: Jen ještě jednou (BB 2005, obsahuje také básně dříve netištěné).
Scénicky: Čertův švagr (muzikál podle B. Němcové, 2002, spolu s M. Najbrtem a M. Hanzelkovou); Pavouček pro štěstí (opereta podle L. Stroupežnického, 2006).
Zvukové nosiče: Když se dnes večer nevrátím (recitál francouzských šansonů, CD 2008).

LITERATURA

Recenze: Když se dnes nevrátím: -jpš (J. Pištora), Tvář 1964, č. 7; M. Petříček, Plamen 1964, č. 8; M. Červenka, LitN 1964, č. 40 * Pět nocí k úplňku: v (M. Vacík), NK 1990, č. 30; Z. Heřman, MF 9. 8. 1990 * Poklesky rozverné snoubenky: A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 2008, č. 3.
Rozhovory: P. Kovář, Reflex 1998, č. 34; B. Dočekal, MFD 18. 1. 2001, příl. Magazín Dnes; J. Kerbr, Divadelní noviny 2002, č. 19.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1995); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 5. 11. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu