Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Michal  ČERNÍK

* 28. 2. 1943, Čelákovice  
 
 
Básník, publicista, autor literatury pro děti
 Vlastním jménem Josef Černík, jméno Michal vzniklo z dětské přezdívky. Jeho otec, důstojník Československé armády, byl za války vězněn v Terezíně a Buchenwaldu, po 1945 do penzionování (1950) působil v generálním štábu. – Černík vyrůstal (kromě pražských let 1945–1950) v Čelákovicích, kde také roku 1960 maturoval na jedenáctileté střední škole. 1964 absolvoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na PF UK v Brandýse nad Labem (diplomovou prací Nejmladší česká poezie). Pracoval jako učitel na ZDŠ v Novém Městě pod Smrkem (1964–1969), redaktor časopisu Sedmička pionýrů (1969–1980), vedoucí redaktor dětské literatury v nakladatelství Panorama (1981–1985). V roce 1987 se přestěhoval z Čelákovic do Prahy a po krátkém tvůrčím stipendiu se stal tajemníkem Svazu český spisovatelů, 1988–1989 byl jeho předsedou. Od roku 1990 pracoval jako redaktor: nejprve v sociálnědemokratickém nakladatelství L, 1992 v časopise Vlasta a 1992–1993 v sobotní příloze Rudého práva. Roku 1993 se stal zástupcem šéfredaktora ve Vlastě, v letech 1998–1999 pracoval na stejné pozici v časopise Antique a v letech 1999–2005 byl editorem týdeníku Sondy. Od roku 2000 je místopředsedou Unie českých spisovatelů. V roce 2005 odešel do důchodu a dál se věnuje literární práci.
 Básně začal publikovat od první poloviny 60. let ve Svobodě, Průboji (Ústí nad Labem), Československém vojáku, Hostu do domu, Literárních novinách, Rudém právu. Od začátku 70. let publikoval verše, reportáže, fejetony v Kulturní tvorbě, Světě práce, Mladé frontě, Tvorbě, Práci, Zemědělských novinách, Svobodném slově, Vlastě, Literárním měsíčníku Kmeni, verše a pohádky v Mateřídoušce, Sluníčku, Ohníčku, reportáže a články v Sedmičce pionýrů. V letech 1971–1974 redigoval dětskou rubriku Kvítek v časopise Květy. V 90. letech publikoval verše a pohádky ve Sluníčku, publicistické příspěvky ve víkendové příloze deníku Rudé právo, Vlastě, v letech 1997–1998 připravoval přílohu pro děti v týdeníku Maximagazín pro ženy, od roku 1998 publikuje v Obrysu–Kmeni. V letech 1999–2006 přispíval do odborářského týdeníku Sondy, jehož byl editorem.
Ze slovenštiny přeložil verše k leporelům Milana Rúfuse, Tomáše Janovice, Daniela Heviera a Beaty Vargové. Pro Supraphon uspořádal soubory desek Brevíř lásky, Chuť lásky (obě s Petrem Prouzou, 1973 a 1976) a Milé rozednění (1980, včetně spoluúčasti na překladu). Slovenská televize v roce 1996 uvedal cyklus jeho večerníčků Pohádky o kohoutkovi a slepičce. V roce 1999 vysílal Český rozhlas cyklus jeho fejetonů, dále byl v rozhlase uveden cyklus pohádek Báječný strýček Pepan (2001) a cyklus aforismů Kniha lidských přání (2006). V časopisech Květy, Sedmička pionýrů, Vlasta, Sondy užíval šifry -mč- a užívá ji nadále v Obrysu–Kmeni.
 V rámci generace, která knižně debutovala na přelomu 60. a 70. let, představuje Černík typ idylika a harmonizátora. Jeho tvorbu charakterizuje potřeba sebeidentifikace projevující se neustálými návraty k motivům rodiny, rodových a krajových kořenů. V jeho sbírkách vedle sebe koexistují verše, které se stylizací lyrického subjektu a rytmickou pravidelností blíží folklornímu popěvku nebo dětskému říkadlu, a prozaizované reflexivní básně. Oba typy, z nichž druhý postupně nabývá převahy, tíhnou k výrazové hutnosti a aforističnosti. Černíkova poezie je zakotvena v polabské krajině kolem Čelákovic, kterou autor již ve sbírkách Sklizeň srdceKdybychom nechodili po cestách vnímá jako prostor autobiografických zážitků, reminiscencí na dětství a rodiče. V souboru epizujících oživených portrétů a skupinových fotografií z rodinného alba Daleko stín, daleko sad dospívá k vyjádření rodové i dějinné kontinuity, která se prosazuje navzdory tragice i banálnosti individuálních životních osudů. Linii Černíkových občanských veršů-konfesí, pohybujících se mezi niternou opravdovostí a didaxí, rozvíjejí zvláště sbírky P. F.Rozečtený život. Linii veršů akcentujících něhu, uvolněnou hravost a někdy i ironii reprezentují především sbírky Náhradní krajinaMilostná listování, jakož i bilance „Kristových let“ v Mezivěku a satirické básně sbírky Nebuďte smutní. Básně s erotickou tematikou shrnul do sbírky Ke mně se přitiskni.
Humor a okouzlený pohled na svět jsou příznačné pro autorovu žánrově rozmanitou dětskou tvorbu (včetně veršů pro nejmenší děti), v níž jsou vedle říkadel časté i básně s epickým jádrem a pohádkovými či groteskními motivy: tematicky je převážně spjata s elementárními skutečnostmi dětského světa (denní a roční období, květiny a zvířata, voda, obloha a hvězdy, atributy domova a rodiny).
Na schopnosti objevovat půvab zdánlivě obyčejného jsou založeny i Černíkovy poetické reportáže z cest po Československu a ze zahraničí hlásící se k čapkovské tradici.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Náhradní krajina (BB 1971); Sklizeň srdce (BB 1974); Kdybychom nechodili po cestách (BB 1976); Milostná listování (BB 1977); Květiny (verše k omalovánkám, 1978); Kdy má pampeliška svátek (BB pro děti, 1978; rozšíř. 1983); Daleko stín, daleko sad (BB 1979); Tráva roste až k moři (RpRp 1979); Bylo jedno zrnko (verše k omalovánkám, 1979); Veselý den se zvířátky (verše k plastickým vystřihovánkám, 1979); Mezivěk (BB 1981); Malé a velké nebe (BB pro děti, 1981); Kocouří knížka (PP, BB pro děti, 1982); Od studánky k řece (verše k omalovánkám, 1982); Deset tisíc píšťal (RpRp 1983); Otevřte a uvidíte (BB ke kresbám českých humoristů, 1983); P. F. (BB 1984); Neplašte nám švestky (BB pro děti, 1984); Milé rozednění (BB pro děti, 1984); Desatero pohádek (verše k leporelu, 1985); Knížka malých pohádek (BB pro děti, 1986); Léto, nespěchej (BB pro děti, 1987, doprovod ke kresbám M. Hanáka); Lesní příběhy (verše k leporelu, 1987); Rozečtený život (BB 1987); Kniha dní (RpRp 1987, obsahuje nově uspořádané soubory Tráva roste až k moři a Deset tisíc píšťal, doplněné o nové reportáže); Sluníčko, hej! (BB pro děti, 1988); Každý dům má doma (verše k leporelu, 1988); Proč má kotě ocásek (verše k leporelu, 1988); Nebuďte smutní (BB 1989); První říkadla: pro nejmenší děti (1990); Kašpárek (PP pro děti, 1991); Jak to chodí na dvoře (verše k leporelu, 1993); 33 životů (rozhovory s osobnostmi kultury, 1994); O veliké řepě (verše k leporelu, 1994); První pohádky (BB, 1995); Pohádky o kohoutkovi a slepičce (PP pro děti, 1996, rozšíř. 2002); Ke mně se přitiskni (1998, rozšíř. 2003); Povím vám něco milého (fejetony, 1999); Pohádková knížka od Lady a od Ježíška (PP a BB, 2001); Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka (BB pro děti, 2002); Jak dědeček měnil (verše k leporelu, 2002); Krtek jde do školy (verše k leporelu, 2002); Knížka pro děti od dvou do pěti (BB a PP, 2003); Běžte do Prčic anebo jinam (črty, 2004); Tátové a mámy, radujte se s námi (BB, 2005); Malovaný svět – a já ho chci uvidět! (encyklopedie pro děti, 2005); Za zvířátky do pohádky (PP, 2006); Učíme se říkadla (naučná pro děti, 2006); Moje štěně (verše k leporelu, 2006); Řeč zvířátek (verše k leporelu, 2007); Tati, ty snad umíš čarovat (PP, 2007); Slovo, slovíčko, otevři se maličko (naučná pro děti, 2007).
Výbory: Dluhy lásky (1984); Řekni dům a otevři (1987).
Překlady: Dávné písně lásky (výbor milostné lyriky, 1982, z novoegyptštiny, podle překladu B. Vachaly); S. Ščipačov: Sloky lásky (1985).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Zelené světlušky (1972); Básnický almanach 1973 a 1974 (1973 a 1974); Můj kraj (1976); Souhvězdí Aurory (1977); Tobě, Ostravo (1978); Zrychlený tep (1980); Zrcadla lásky (1982); Kupte si štěstí v bazaru (1983); Krásná kniha (1984), Dvojhlas (1985); Stány světla (1986); Portrét ženy (1988); Na druhém břehu (2002); Báseň mého srdce (2005); Psáno do budoucna (2005); Jiným hlasem (2005) aj.; překlady: Zvony v jezerech (výbor estonských BB, 1977); Slunce v jantaru (výbor litevských BB, 1982); Blízko hvězd (výbor tadžických BB, 1985).
Uspořádal a vydal: V. Hálek: Kde jsi, má růže spanilá (1982); Kolik je na světě očí (soubor poezie pro ml., 1986, s J. Žáčkem); Kronika naší rodiny (dětské album pro fotografie, kresby a zápisky, 1992, ilustr. R. Machálek); Česká čítanka pro nejmenší (1992); Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky (výbor z obrázkových knížek pro děti, 1994; 2. díl 1999); Obrázky a slovíčka pro malého človíčka (1995); České Vánoce Josefa Lady (1995); Miloval jsem (1996); K. Svolinský: Dobrý den, děti (1996); Český rok Josefa Lady (2000); Každý den dobrý den (2002).
Zvukové nosiče: Pohádky o kohoutkovi a slepičce (CD 1997); První pohádky (MC, CD 1998).

LITERATURA

Studie a články: J. Pelc: Tři stupně k domovu, Tvorba 1975, č. 6, příloha LUK č. 2, též in Nový obsah (1977); J. Medek: doslov, in Milostná listování (1977); M. Blahynka: Postavy mladší české poezie 6, MF 4. 4. 1981; V. Nezkusil: Dvě tváře dětské poezie, ZM 1982, s. 131; B. Hoffmann: Kontexty básnické a prozaické tvorby pro děti Michala Černíka, LM 1988, č. 5; J. Peterka: doslov, in P. F. (1990); J. Toman: Světla a stíny dětské poezie 70. let, Ladění 2006, č. 2; týž: Dětská poezie 80. let XX. století, Ladění 2006, č. 4.
Recenze: Sklizeň srdce: J. Pavelka, LM 1975, č. 4 * Kdybychom nechodili po cestách: B. Kopic, LM 1976, č. 9 * Daleko stín, daleko sad: V. Macura, ZN 12. 4. 1980; O. Rafaj, LM 1980, č. 2, též in O literaturu našich dní (1981) * Deset tisíc píšťal: V. Křivánek, Tvorba 1983, č. 42, příloha Kmen * Neplašte nám švestky: Z. Heřman, ZM 1985, s. 501 * P. F.: J. Peterka, Tvorba 1985, č. 7, příloha Kmen * Knížka malých pohádek: V. Nezkusil, ZM 1987, s. 267 * Ke mně se přitiskni: J. Kohout, Obrys–Kmen 1999, č. 21; amk (Alexej Mikulášek), Obrys–Kmen 2003, č. 20.
Rozhovory: J. Medek, Tvorba 1983, č. 42, příl. Kmen; J. Čejka, Tvorba 1988, č. 33; F. Cinger, RP 3. 1. 1991; A. Mikulášek, Obrys–Kmen, 1998, č. 10; K. Krtička, Obrys–Kmen 2005, č. 9; V. Janovic, Obrys–Kmen 2007, č. 7.

Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1995); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 14. 9. 2007 (kp)
 
zpět na hlavní stranu