Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Václav  DANĚK

* 9. 7. 1929, Praha  
 
 
Překladatel a básník
 Daňkovi rodiče byli učitelé, ochotnicky hráli divadlo. Z jižních Čech přesídlili do Kralup u Chomutova. Otec byl činný v Severočeské národní jednotě i dalších spolcích. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala do jižních Čech (Bošilec, Frahelž, Veselí nad Lužnicí aj.). Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře (1940–1945) a v Chomutově (maturita 1948), poté krátce pracoval jako skladový účetní v chomutovské továrně Tonak. V letech 1949–1951 byl hercem v pražském divadle Na Fidlovačce a zároveň studoval u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy zpěv. Studia divadelní dramaturgie na AMU v Praze (1950–1954) ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce, k jejíž obhajobě se však nedostavil. Od roku 1954 po odchod do důchodu (1994) pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu v Praze. – Daňkova manželka Ludmila Dušková (1932–2010) byla překladatelka a dlouholetá redaktorka revue Světová literatura a nakladatelství Odeon.
 Původní i překladovou poezii a publicistické práce publikuje od 1945 v novinách a časopisech: Čs. rozhlas, Dikobraz, Host do domu, Kulturní tvorba, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Smena (Bratislava), Svět práce, Světová literatura (pravidelná spolupráce 1958–1969), Tvorba, Život, Tvar aj. – Pod jménem Viktora Kudělky vyšel Daňkův překlad básní France Prešerena Můj sen šel po hladině (1978), na kterém se podílel s Josefem Hiršalem a Luďkem Kubištou. Pro Čs. rozhlas redigoval literární pořady a texty Josefa Hiršala, Ivana Wernische, Miroslava Červenky, Miroslava Drozdy, Václava Černého, Lumíra Čivrného, Antonína Přidala aj., kryté cizími jmény. Pro rozhlas napsal mj. Dobrou noc a modré nebe (1969); Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha (1969, 1990) a adaptoval řadu literárních děl (např. Lesja Ukrajinka: Lesní píseň, 1968; Daniil Charms: Alžběta Bam, 1993). – Užívá šifer vd, d, da.
 Těžiště Daňkovy literární činnosti spočívá v překladech širokého spektra ruské a ukrajinské poezie. Významnější jsou jeho překlady autorů 20. let, v nichž vystihl specifičnost původního díla (Alexandr Alexandrovič Blok, Innokentij Fjodorovič Anněnskij, Osip Emiljevič Mandelštam), zatímco v převodech z literatury současné se spíše prosazuje překladatelův subjekt. Ve spolupráci s filology uvádí do českého prostředí rovněž poezii urdskou, perskou, mongolskou a maďarskou.
Původní básnickou tvorbu začal Daněk publikovat až na sklonku 70. let. Inklinuje v ní k epické a dialogické výpovědi, využívá široké škály jazykových prostředků, významotvorné proměny rytmu od extatického „chrlení“ slov přes melodické ozvuky lidové slovesnosti až ke klidnému plynutí volného verše. První dvě Daňkovy sbírky zachycují dramatický milostný vztah a jeho prostřednictvím i složitost okolního světa. Prvotina Jak jsme lili zvon spojuje scenérii staré Prahy s litanickým vzýváním ženy, které z konkrétního pojmenování milostného citu přerůstá v nadčasový mýtus. Ve sbírce Svět jsou dva, obsahující mj. oddíl Zelené stopy, námětově široký soubor autorovy starší poezie z let 1954–1965, se prostor Daňkových básní rozšiřuje, otevírá se do krajiny, jež je harmonizujícím momentem milostného vztahu. Daňkova ironie a sebeironie je příznačná pro sbírky Dům sonetůGazely a kola, které současným obsahem naplňují tradiční orientální i evropské lyrické formy. Daněk vyhledává i velmi náročné a artistní žánrové útvary a experimentuje s nimi, ve sbírce Z hnoje snů tobě shrnul cykly budované na půdorysu věnce sonetů a uplatnil v nich několik značně odlišných veršových typů. V osobnějším tónu je laděná sbírka Balady a svízelky, která se opírá o autorovy lyrické reminiscence a funguje zároveň jako generační výpověď.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Jak jsme lili zvon (BB 1978); Svět jsou dva (BB 1982); Dům sonetů (BB 1983); Gazely a kola (BB 1990); Čarovary (BB 2002); Z hnoje snů tobě (BB 2006); Balady a svízelky (BB 2008).
Výbor: Sestup z hory (BB 1999).
Překlady: A. A. Šachovskoj – N. J. Chmelnickij – A. S. Gribojedov: Vdaná nevěsta (1957); M. Džälil: Moabitský sešit (1958, s J. Kabíčkem a Š. Muchmadovem); S. Kirsanov: Tento svět (1961, s L. Kubištou) + Pod jedním nebem (1973, s L. Kubištou); J. Uspenská – L. Ošanin: Modrá obloha (1961, s L. Vernerovou); A. Vozněsenskij: Parabola (1962, s L. Kubištou) + Trojúhelníková hruška (1964, i ed.) + Achillovo srdce (1968, i ed.) + Stín zvuku (1972, i ed.); M. Bažan: Roky (1963, s O. Zilynským, i ed.); 1917–1967 (sb., 1966, s H. Vrbovou); B. Achmadulinová: Struna (1966, i ed.) + Můj rodokmen (rozmnož., 1978) + Stopy v krvi (1979, i ed.) + Probdívání (1990, i ed.); O. Mandelštam: Kameny, smutky, sny (1970, s J. Zábranou a L. Duškovou, náklad zničen) + Verše (1982, s J. Zábranou); A. Blok: Poslední jamby (1971, i ed.) + Hudba snů a světa (1973, i ed.) + Verše o krásné dámě (1980, i ed.); S. Jesenin: Perské lásky (1971, i ed.) + Zvony v trávě (1975, s E. Fryntou a J. Zábranou) + Rozbité zrcadlo (výbor, 2007); A. Kušner: Noční stráž (1971, i ed.) + Pátý živel (1986, i ed.); Bílá v sousedství modré (1986); A. Tarkovskij: Poselství kamene (1973, i ed.); B. Javúchulan: Hvězdy v poušti (1974, s J. Šímou); D. Samojlov: Rovnodennost (1974); A. L. Bartová: Svět s modrýma očima (1975); P. Tyčyna: Sluneční klarinety (1977, s O. Zilynským); M. Ikbál: Hlas karavanního zvonku (1977, s J. Markem); I. F. Annenskij: V bezesných nocích (1978, i ed.); S. Weöres: Ze džbánu nekonečna (1978, s B. Hapem) + Věž mlčení (výbor, 2003, s B. Hapem); F. Prešeren: Můj sen šel po hladině (1978, s J. Hiršalem a L. Kubištou, pod jm. V. Kudělky) + Zlato v azuru (1980, i ed.); K. Čukovskij: Hádanky a povídačky děda Kořena (1980, i ed.); D. Charms: Všecko lítá, i co peří nemá (1983) + Veselí čížkové (1987) + Bába (1996) + Let do nebe (1997, i ed.); B. Okudžava: Kapela naděje (1981, s L. Duškovou, i ed.); B. Okudžava – V. Vysockij: Koně k nezkrocení (b. d., 1983, s M. Dvořákem); D. Kosztolányi: Blažená smutná píseň (1985, s A. Rossovou); A. Vveděnskij: Smrtipoty (1997, i ed.); J. Brodskij: Konec krásné epochy (1997, i ed.); E. Simopulos: Stíny mají prodlouženou (1992, s R. Dostálovou); C. Zlobec: Kvadratura kruhu (1997, s F. Bernhartem); J. Malanjuk: Pod cizím nebem (2004, s T. Vašutem); M. Mazurenko: Akvarely (2005, s A. Morávkovou); B. Budar: Verše (2006, s R. Čermákem a M. Hrabalem); A. Aríf: Náš svatý hřích (2008, s J. Uzonoglu).
Příspěvky ve sbornících a almanaších
: Čeští básníci Praze (1981); překlady: Zlato v Azuru (1980); Básníci Nyugatu (1982); Poezie přelomu století (1984); Vsazování démantů (1984); Popletený kalendář (1985); Ústa slunce (1985); Bílá v sousedství modré (1986); Ohnivé květy (1987); Ostrov, kde rostou housle (1987); Ruská poezie dvacátého století (2007).
Uspořádal, vydal a část textů přeložil: Humor na pódiu (repertoárový sb. pro malé divadelní scény z českých a ruských textů, 1959); Věčné přátelství (sb., 1960, s H. Vrbovou); Smích i pláč i karabáč (sb., 1962); Mladá sovětská poezie (antologie, 1963, s H. Vrbovou); Krokodýl se směje (antologie sovětského humoru, 1963); Kolo inspirace (antologie rus. básnické moderny, 1967, s H. Vrbovou); Den poezie s 33 mladými ruskými básníky (antologie sovětské poezie, 1975, s H. Vrbovou a J. Bezděkem); Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN klubu, 1994, s dalšími, též něm., angl., franc. a španěl.); L. Čivrný: Bylo takové ticho (básnické texty z pozůstalosti, 2005).

LITERATURA

Studie a články: E. Ješutová: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu (2008).
Recenze: Jak jsme lili zvon: (vv) (V. Vodák), LD 21. 9. 1978; P. Kovařík, SvSl 2. 11. 1978 * Svět jsou dva: Z. Heřman, MF 27. 8. 1982 * Dům sonetů: I. Krausová, MF 4. 10. 1983 * Gazely a kola: R. Matys, Výběr z nejzajímavějších knih 1989, č. 1; Z. Heřman, ZN 28. 3. 1991 * Sestup z hory: js, NK 1999, č. 27; A. Haman, Tvar 2000, č. 10.
K životním jubileím: J. Rejžek, LD 9. 7. 1994; R. Matys, Týdeník Rozhlas 1994, č. 33; Z. Janík, LidN 10. 7. 1999.
Rozhovory: (an) (D. Kozlová), Práce 21. 11. 1972; S. Čechová, Mosty 1996, č. 7 (též s J. Štroblovou); L. L. (L. Ludvíková), Tvar 1998, č. 20; D. Mojžíšová, Zvuk 2000, léto.
Autor hesla: Michaela Nondková (1995); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 21. 12. 2008 (kb, kp)
Aktualizace bibliografie: 21. 12. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu