Slovník české literatury po roce 1945

Jan DOKULIL

* 13. 7. 1910, Mastník (u Třebíče)

† 1. 2. 1974, Boskovice

Básník a překladatel

Pocházel z rolnické rodiny. Absolvoval klasické gymnázium v Třebíči (maturoval roku 1929) a studoval nejprve dva semestry češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1929–1930) a posléze teologii v Brně (1930–1935). Po vysvěcení působil jako kaplan na různých místech (Protivanov, Třebíč, Měřín), od roku 1937 v Uhřínově u Velkého Meziříčí, kde se stal v roce 1941 farářem (do 1950). Za války se aktivně zúčastnil odboje (mj. ukrýval členy rodin atentátníků na Heydricha a manželku generála Svobody). V době protikatolické kampaně roku 1950 uprchl před zatčením a skrýval se až do roku 1957, kdy byl zatčen a odsouzen na 12 let vězení. V roce 1965 mu byl trest ze zdravotních důvodů přerušen, téhož roku byl amnestován a v roce 1967 plně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako knihovník v Západomoravském muzeu v Třebíči a v letech 1966–1967 jako archivář spotřebního družstva Jednota v Moravských Budějovicích; od ledna 1968 až do smrti byl administrátorem na faře ve Svitávce (u Boskovic). Jeho švagrem byl Jan Zahradníček, bratrancem lingvista Miloš Dokulil.

Debutoval roku 1931 v časopise Muzeum. Vlastními i přeloženými básněmi, recenzemi a literárněvědnými studiemi přispíval zejména do Akordu, dále do Archy, Řádu, Listů pro umění a kritiku, Lidové demokracie, Vyšehradu a Obrody. V ročníku 1939–1940 redigoval Akord (spolu s Milošem Dvořákem, Albertem Vyskočilem a Janem Zahradníčkem). Jeho verše byly obsaženy v samizdatových sbornících Albertovi k šedesátinám (1950), Panu Bohuslavu Reynkovi (1967), Tempo I (1968), Jedenáctá večer… (po 1982), Básníci a samotáři (1984) a Nálezy (1988). V polovině sedmdesátých let byly Dokulilovy verše zahrnuty do samizdatové edice Opisy Jaroslava Erika Friče.

Dokulilova spirituální lyrika úzce koresponduje s nábožensky orientovanou tvorbou Jana Zahradníčka a dalších autorů kolem katolické revue Akord. Témata vztahu jednotlivce k Bohu a věčnosti, vědomí teskně osamělého údělu člověka žíznícího po duchovní harmonii reflektuje Dokulil vázaným, eufonickým a dokonale rýmovaným veršem seskupeným zpravidla do čtyřveršových strof, výjimečně též veršem hymnickým, připomínajícím Otokara Březinu. Vědom si protikladů a rozporů marnosti a milosti, touhy a nenaplněnosti, smyslnosti a čistoty hledá básník rovnováhu a smíření v projevech víry a náboženského citu i nostalgického obdivu a úžasu nad nepomíjejícností a skrytou tajemností světa vezdejšího. V první sbírce Křížové dni jsou motivy krajiny leckdy traktovány v dekadentním klíči, již zde je ale zřejmý vliv impresionistické smyslovosti, přízračný pro celek Dokulilovy tvorby. Vrcholná sbírka Lidský živote, reagující na hrozbu válečného požáru a okupaci, překonává úzkost z ohrožení národa a vlasti postojem hrdé statečnosti a vyznáním věrnosti svatováclavské tradici, i zde je však křesťanská naděje pojata jako předmět touhy a víry, nikoli jako jistota. Ve verších poválečné sbírky Tváří v tvář lyrik vykresluje kontury skrytého duchovního světa, který si udržuje velebnou setrvalost nezávislou na čase a zároveň se proměňuje pod vlivem citu a lásky. Dokulilovy eseje traktují různé kulturní a filozofické otázky formou kontemplativní meditace. Básnickou hodnotu mají i Dokulilovy paměti Loučení, pouhé torzo zamýšleného celku, počínající dětstvím a končící rozhodnutím se pro kněžství.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Křížové dni (BB 1935); Tvým slovem (BB 1937); Lidský živote (BB 1940); Tváří v tvář (BB 1947); Verše z pozůstalosti (BB 1994, ed. František Malý); Loučení (1995, vzpomínky, ed. František Malý).
Překlady: Hymny (1937; t. r. i 2. vydání s titulem Starokřesťanské hymny); J. H. Newman: Maria v litaniích (1939); A. K. Emmerichová: Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista (1948); Ludvík Blosius: Základy duchovního života (2000).
Uspořádal a vydal: Evangelium sv. Matouše z Bible svatováclavské (1939, s A. Vykopalem).

LITERATURA

Knižně: Sborníček na paměť P. Jana Dokulila, kněze a básníka (sb., 1999, ed. J. Žáček).
Studie a články: P. Eisner: Ein neuer Lyriker, Prager Presse 8. 6. 1935; A. Kratochvil: P. Jan Dokulil, Nový život (Řím) 1958, č. 3; M. Dvořák: Jan Dokulil – básník Vysočiny, in Vlastivědná ročenka Okresního archívu v Blansku (1972); A. Kratochvil: Odkaz básníka – politického vězně, Nový život (Řím) 1974, č. 6; A. Kratochvil in Žaluji 2 (Haarlem 1976; 1990); A. Kratochvil: Pět let od smrti Jana Dokulila, České slovo (Mnichov) 1979, č. 11; Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury nejenom krásné (Toronto 1987; 1991); J. Vojvodík: Navzdory smrštím k absolutnu, Národní politika 1990, č. 9; Z. Dvořáková in Z letopisů třetího odboje (1992); A. Provazník: Autoři na Moravě, Akord 1992/1993, č. 5; A. Provazník: O Janu Dokulilovi, Akord 1993/1994, č. 2; M. Trávníček: Nad troskami pozůstalosti Jana Dokulila, Proglas 1994, č. 2; F. Malý: Martyrium básníka a kněze Jana Dokulila, Katolický týdeník 1994, č. 31; J. Vojvodík: Oběť českého udavačství – básník Jan Dokulil, in Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy, 3. díl (1996, ed. A. Kratochvil); I. Harák: Básník a kněz Jan Dokulil, in Neznámí (autoři) – neznámé (texty) (1999, edd. J. Dvořák, N. Mlsová); I. Harák: Torzo pamětí, torzo díla, torzo života, in Nepopulární literatura (1999); M. Trávníček: Zpívat a chválit (Poezie Jana Dokulila), in Sdílet věčné (2002); L. Navara: Sedm let na útěku před StB, MFD 20. 6. 2009; M. C. Putna in Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (2010).
Recenze: Křížové dni: J. Strakoš, Akord 1935, s. 27; B. Novák, Rozhledy po literatuře a umění 1937, s. 73 * Tváří v tvář: B. P. (= B. Pavlok), Akord 1947/48, s. 146; J. Pistorius, KM 1947, s. 413; J. Honzík, Práce 19. 8. 1947; F. Götz, Národní osvobození 3. 8. 1947; J. Flégl, Česká osvěta 1947, č. 8 * Verše z pozůstalosti: J. Med, LitN 1994, č. 36; M. Trávníček, Proglas 1994, č. 2; J. Pazderka, Akord 1993/1994, č. 8; T. Kubíček, LidN 9. 4. 1994; I. Harák, Alternativa nova, 1995, č. 10 * Loučení: M. Trávníček, Alternativa nova, 1996, č. 9; I. Harák, Host 1996, č. 3/4.
Nekrolog: E. J. Havlíček, Kostnické listy 1974, č. 8; jd- (= J. Dresler), České slovo (Mnichov) 1974, č. 4.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Jiří Zizler (1995)

Aktualizace hesla: 28. 5. 2019 (pš)

Aktualizace bibliografie: 28. 5. 2019 (pš)

zpět na hlavní stranu