Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan DOKULIL

* 13. 7. 1910, Mastník (u Třebíče) 
† 1. 2. 1974, Svitávka (u Boskovic) 
 
Básník a překladatel
 Pocházel z rolnické rodiny, jeho švagrem byl Jan Zahradníček. Dokulil absolvoval klasické gymnázium v Třebíči (mat. 1929) a studoval nejprve dva semestry češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1929–1930) a posléze teologii v Brně (1930–1935). Po vysvěcení působil jako kaplan na různých místech (Protivanov, Třebíč, Měřín), od roku 1937 v Uhřínově u Velkého Meziříčí, kde se stal v roce 1941 farářem (do 1950). Za války se aktivně zúčastnil odboje (mj. ukrýval členy rodin atentátníků a manželku generála Svobody). V době protikatolické kampaně roku 1950 uprchl před zatčením a skrýval se až do roku 1957, kdy byl zatčen a odsouzen na 12 let vězení. V roce 1965 mu byl trest ze zdravotních důvodů přerušen, téhož roku byl amnestován a v roce 1967 plně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako knihovník v Západomoravském muzeu v Třebíči a v letech 1966–1967 jako archivář spotřebního družstva Jednota v Moravských Budějovicích; od ledna 1968 až do smrti byl administrátorem na faře ve Svitávce.
 Debutoval 1931 v časopise Muzeum. Přispíval zejména do Akordu, Archy, Řádu, Listů pro umění a kritiku, Vyšehradu a Obrody. 1939–1940 redigoval Akord (s Milošem Dvořákem, Albertem Vyskočilem a Janem Zahradníčkem).
 Dokulilova spirituální lyrika úzce koresponduje s nábožensky orientovanou tvorbou Jana Zahradníčka a dalších autorů kolem katolické revue Akord. Témata vztahu jednotlivce k Bohu a věčnosti, vědomí teskně osamělého údělu člověka žíznícího po duchovní harmonii reflektuje Dokulil převážně rétorickým až hymnickým veršem připomínajícím Otokara Březinu. Vědom si protikladů a rozporů marnosti a milosti, touhy a nenaplněnosti, smyslnosti a čistoty hledá rovnováhu a smíření v projevech víry a náboženského citu i nostalgického obdivu a úžasu nad nepomíjejícností a skrytou tajemností přírodních krás. Vrcholná sbírka Lidský živote, reagující na hrozbu válečného požáru a okupaci, překonává úzkost z ohrožení národa a vlasti postojem hrdé statečnosti a vyznáním věrnosti svatováclavské tradici. Ve verších poválečné sbírky Tváří v tvář lyrik vykresluje kontury skrytého duchovního světa, který si udržuje velebnou setrvalost nezávislou na čase a zároveň se proměňuje pod vlivem citu a lásky. Dokulilovy eseje traktují různé kulturní a filozofické otázky formou kontemplativní meditace.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Křížové dni (BB 1935); Tvým slovem (BB 1937); Lidský živote (BB 1940); Tváří v tvář (BB 1947); Verše z pozůstalosti (BB 1994, ed. František Malý); Loučení (1995, vzpomínky, ed. František Malý).
Překlady: Hymny (1937; t. r. i 2. vydání s titulem Starokřesťanské hymny); J. H. Newman: Maria v litaniích (1939); A. K. Emmerichová: Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista (1948); Ludvík Blosius: Základy duchovního života (2000).
Uspořádal a vydal: Evangelium sv. Matouše z Bible svatováclavské (1939, s A. Vykopalem).

LITERATURA

Studie a články: M. Dvořák: Jan Dokulil – básník Vysočiny in Vlastivědná ročenka Okresního archívu v Blansku (1972); Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury nejenom krásné (Toronto 1987; 1991); A. Kratochvil in Žaluji 2 (Haarlem 1976; 1990); A. Provazník: O Janu Dokulilovi, Akord 19, 1993/94, s. 94; J. Vojvodík: Oběť českého udavačství – básník Jan Dokulil in Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy, 3. díl (1996, ed. A. Kratochvil); I. Harák: Básník a kněz Jan Dokulil in Neznámí (autoři) – neznámé (texty) (1999, edd. J. Dvořák, N. Mlsová); týž: Torzo pamětí, torzo díla, torzo života in Nepopulární literatura (1999); M. Trávníček: Zpívat a chválit (Poezie Jana Dokulila) in Sdílet věčné (2002).
Recenze: Křížové dni: J. Strakoš, Akord 1935, s. 27; B. Novák, Rozhledy po literatuře a umění 1937, s. 73 * Tváří v tvář: B. P. (= B. Pavlok), Akord 14, 1947/48, s. 146; J. Pistorius, KM 1947, s. 413 * Verše z pozůstalosti: J. Med, LitN 1994, č. 36; M. Trávníček, Proglas 1994, č. 2.
Nekrolog: E. J. Havlíček: Kostnické listy 1974, č. 8.

Autor hesla: Jiří Zizler (1995)
Aktualizace hesla: 11. 5. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu