Viola FISCHEROVÁ
Občanským jménem Viola Jedličková. Dcera filozofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera (1894–1973), prvního rektora obnovené University Palackého v Olomouci, nevlastní sestra básnířky Sylvy Fischerové; poprvé provdána za spisovatele Karla Michala, podruhé za Josefa Jedličku. Na střední škole v Brně-Králově Poli maturovala v roce 1953. Poté studovala polštinu a češtinu, nejprve na FF UJEP v Brně, od září 1957 na FF UK v Praze; studia uzavřela roku 1958 obhajobou diplomové práce Ilusionismus v dramatech Viktora Dyka. Od jara 1959 byla zaměstnána v podniku Lázeňská zařízení Karlovy Vary jako kulturní referentka, v roce 1960 pracovala v redakci propagace Sdružení čs. nakladatelů a v roce 1961 v tiskové redakci knižního oddělení Pražské informační služby. Na podzim téhož roku nastoupila do redakce humoru a satiry Československého rozhlasu, z níž záhy odešla do literární redakce. – Po odchodu do exilu v září 1968 žila v Basileji: nejprve pracovala jako asistentka režie v tamním divadle (Basel Theater), od roku 1970 pak vystřídala různá zaměstnání (mj. soukromá učitelka jazyků, podomní prodavačka, garderobiérka). V letech 1972–1977 studovala na Basilejské univerzitě germanistiku a historii (diplomová práce o poetice experimentálních rozhlasových her Das neue Hörspiel, 1979). V letech 1980–1981 učila na soukromé zdravotní škole němčinu, v období 1982–1985 na učňovské škole práva a hospodářství. Roku 1985 přesídlila do Mnichova, v lednu 1990 do Augsburgu, od května 1994 žila znovu v Praze.
Psát poezii začala Viola Fischerová už za gymnaziálních studií: předpokládaný knižní debut, sbírka Propadání, nakonec roku 1957 v Československém spisovateli nesměl vyjít. Mezi její literární přátele v té době patřili mj. Václav Havel, Jiří Kuběna, Věra Linhartová, Josef Topol a Jan Zábrana. Debutovala roku 1955 v Květech a ve sborníku Rozlet, do svého odchodu do exilu přispěla vlastní tvorbou do Karlovarského lázeňského časopisu, Nových knih
a Sešitů pro mladou literaturu, překlady z polštiny do Hostu do domu (povídky Mariana Promińského a Jerzyho Harasymowicze), Světové literatury (básně Mirona Białoszewského) a Divadla (hra Stanisława Ignacyho Witkiewicze Šílená lokomotiva). V exilu publikovala kritiky a glosy ve Svědectví (Paříž), Listech (zde v příloze Čtení na léto, Řím), Národní politice (Mnichov), Českém slovu (Mnichov) a dalších, též německy v Text und Kritik (Vídeň) a v National Zeitung (Basilej). – Po roce 1990 uveřejňovala básně a povídky v Literárních novinách, Lidových novinách, Prostoru Zlín, Souvislostech, Hostu, Pandoře, Proglasu, Welesu, Psím víně, Listech a Revolver Revue, v německém časopisu Podium (Neulengbach) aj.
Československý rozhlas nastudoval její hru Nesmrtelná kuřata (1968, r. Pavel Michal). Od roku 1975 sporadicky a později (1985–1994) pravidelně spolupracovala s čs. vysíláním Rádia Svobodná Evropa, pro které připravovala publicistické a kulturní pořady, psala recenze a eseje. Basilejský rozhlas jí vysílal pohádky, povídky a historicko-naučné pořady. Od devadesátých let spolupracovala opět s Čs. rozhlasem, který vedle několika literárně publicistických pořadů uvedl pohádkovou hru Jak Kuba vyzrál na Papejše (2004, r. Hana Kofránková) a desetidílný seriál Co vyprávěla Dlouhá chvíle (2015, sc. Jakub Kadlec, r. Hana Kofránková). – Příležitostně překládala z polštiny, němčiny a angličtiny (mj. blok věnovaný německým básnířkám Ulle Hahnové, Karin Kiwiusové, Sarah Kirschové a Helze M. Novakové ve Svědectví (Paříž/ 1988, č. 85). – Některé příspěvky podepisovala jako Viola Jedličková-Fischerová.
Od svých začátků a prvních uveřejněných textů Fischerová inklinovala k žánru básnického fragmentu, k poezii expresivních a lapidárních zámlk a sentencí, spojujících filozofické vyznění veršů s citovostí a lyričností poetických (či zdánlivě nepoetických) obrazů. V opožděném knižním debutu Zádušní básně za Pavla Buksu (1993), napsaném v letech 1985–1986 a původně ohlášeném v exilovém nakladatelství Rozmluvy), zachytila prostřednictvím subtilního lyrického přediva fragmentárních sekvencí nejen bolest z tragického skonu nejbližší osoby, ale především vyslovila filozofii života probíhajícího v neuchopitelném čase a vyzývajícího k dialogu se samotným estetizovaným faktem lidské existence. Téma všeobjímajícího času, existenciálního vyrovnání se s odpatetizovaným světem hodným soucitu a pokory, téma nostalgie a milostného prožitku prostupuje i sbírky Babí hodina (verše z let 1986–1992) a Jak pápěří (básně z šedesátých let doplněné novějšími texty). Expresivní básně, usilující o poetickou zkratku, významovou lakoničnost a mnohovrstevnost básnického sdělení, vyvěrají z autobiografičnosti a myslitelské hloubky básnířčiných zralých reflexí. V následujících sbírkách vystupují ještě více intimní a veskrze fragmentární vzpomínky na proběhlý život, zachycované zdánlivě náhodnými, drobnými, takřka nedějovými pasážemi. Jistou proměnu v autorčině psaní představuje sbírka Matečná samota, kde dochází k výraznějšímu příklonu ke spirituální lyrice, zejména v niternějších, reflexivních polohách, ovšem bez žánrového sentimentu a patosu. Další sbírky pak v mnohém kombinují obě polohy autorčiny poetiky. Básnířka je v nich stále výrazněji konfrontována se smrtelností a pomíjivostí, jimž se snaží uniknout příklonem k dětství jako jediné možnosti neustálého obnovování života. Ve sbírce Písečné dítě evokuje v intimní rovině milostný vztah k jiné ženě.
Fischerové tvorba pro děti se pohybuje na pomezí civilně pojaté autorské pohádky a realistického příběhu s dětskými a zvířecími hrdiny. Pohádkový soubor Co vyprávěla Dlouhá chvíle rámuje humorná antropomorfizace psychického stavu nemocného dítěte, jehož dlouhá chvíle se krátí v přímé úměře s vyprávěním pohádek plnících zábavnou i výchovnou funkci. V próze O Dorotce a psu Ukšukovi a posmrtně vydané knize O kočce Mňauce, pejsce Bibině a maminčině lyžařské botě se autorka empaticky soustředila na humorné i osudové momenty v obohacujícím svazku člověka a jeho zvířecích přátel.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Zádušní básně za Pavla Buksu (BB 1993); Babí hodina (BB, bibliof. 1993; 1995); Jak pápěří (BB 1995); Odrostlá blízkost (BB 1996); Divoká dráha domovů (BB 1996); Matečná samota (BB 2002); Nyní (BB 2004); Co vyprávěla Dlouhá chvíle (PP pro děti, 2005); Předkonec (BB 2007); O Dorotce a psovi Ukšukovi (PP pro děti, 2007); Písečné dítě (BB 2007); Domek na vinici (BB 2009); O kočce Mňauce, pejsce Bibině a maminčině lyžařské botě (P pro děti 2011); Jak zvířátka uzdravila smutný dům (P pro děti, 2011); Co vyprávěla Dlouhá chvíle (PP pro děti, 2016).
Souborná vydání: Předkonec / Písečné dítě / Domek na vinici / Hrana (2013).
Překlady: Postavit vejce po Kolumbovi (1967, s dalšími); K. Michal: My, občané mélští (1990); R. Kreissl: Dopis panu Karlu Čapkovi o sběratelství koberců (1995, též in Nekonečná rozmanitost, katalog 2000); F. Kafka: Dopisy Felici (1999); E. Canetti: Druhý proces. Kafkovy dopisy Felici (2004).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Rozlet (1955); Das kalte Paradies (něm., Stuttgart 1972); La Poésie tchèque moderne /1914–1989/ (franc., Paříž 1990); Hledání řádu skutečnosti. Sborník k 100. výročí narození J. L. Fischera (1994); Hosté na svatbě nebes a země. Sborník k šedesátinám Jiřího Kuběny (1996); Prague Writers Festival / Festival spisovatelů Praha. Texts for Nothing / Texty pro nic (1997); Lásky a nelásky. 61 současných českých spisovatelů o lásce (1998); La poésie tchèque en fin de siècle. Poésie en Bohème et Moravie aujourd‘hui (franc., sb., Namur 1999); Čeští spisovatelé / Czech Writers (1999); Almanach současné české literatury / Almanach der zeitgenössischen tschechischen Literatur (2000); Anthologie de la poésie tcheque contemporaine (franc., sb., Paříž 2002); Zlatna knjiga češkoga pjesništva (Zagreb 2003); Možná mi porozumíš (2004); Živé slovo. 45 + (3) zamyšlení nad tajemstvím poezie a hlasu (2004); Slovo je zázrak asi. Josefu Topolovi k sedmdesátým narozeninám (2005); Báseň mého srdce (2005); S tebou sám (2005); Iz veka v vek (rusky, sb., Moskva 2005, s dalšími); Six Czech Poets (angl., sb., Todmorden 2007); Nejlepší české básně (2009); Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně (2009); Antologie české poezie I. /1966–2006/ (2009); Chez Erik. Kuchařka Fra (2009); Bezpodmínečné horizonty. Básnický almanach k uctění Ludvíka Kundery (2010); Nejlepší české básně (2010); Die Verwandlung. Ročenka Společnosti Franze Kafky 2010 (2011); O psech a lidech (2013).
Uspořádala: H. Fousková: Troud (2003, s V. Justlem); E. Oubramová: Co zbývá? (2009).
LITERATURA
Knižně: P. Kosatík in „Ústně více“. Šestatřicátníci (2006).
Studie a články: J. Vladislav + P. Švanda, Doslov prvý + druhý, in V. F., Zádušní básně za Pavla Buksu (1993); A. Brousek: Samozřejmé jako dech, in V. F., Babí hodina (1994), též in LitN 1994, č. 2; J. Wiendl: „V blízkosti jsi za smrtí...“, Tvar 1996, č. 18, též in Česká a slovenská literatura dnes (1997); A. Měšťan: Tschechische Schriftsteller in der Schweiz in den Jahren 1948 bis 1989, in Germanoslavica 1999, č. 2; I. Málková: Tendence v současné poezii? Weles 2005, č. 21; S. Fischerová: Básnířka, múza a živel, MFD 23. 8. 2005, rozš. verze S. F.: Legenda, Listy 2010, č. 6; J. Čeňková: doslov, in V. F., Co vyprávěla Dlouhá chvíle (2005); J. Med: Nad verši Violy Fischerové, in V. F., Předkonec (2007); M. Chocholatý: Mezi fantazií a realitou, in M. Šubrtová a kol., Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990–2010 (2011); J. Kotrlová: „…a kdo jsme my?“ ptala se Viola Fischerová, Weles 2011, č. 46/47; R. Matys: Viola Fischerová: básnířka, redaktorka, překladatelka, Svět rozhlasu 2012, č. 27; A. Knapová: Dům na konci světa, Host 2012, č. 9; O. Hostovská: Moje kamarádka Viola Fischerová, Die Verwandlung, 2013; B. Švandová: Vzpomínka na Violu, Souvislosti 2014, č. 3; R. Matys: Jalenka je dítě slunce, Souvislosti 2014, č. 3; M. Fischer: Setkání s Violou a jejími básněmi, Souvislosti 2014, č. 3; „Jako když pustíš do tmavých kulis reflektor“. Dopisy Jana Zábrany Viole Fischerové, Souvislosti 2014, č. 3; „Moje nejdražší kuřátko“. Dopisy Violy Fischerové otci, Souvislosti 2014, č. 3.
Recenze: Nesmrtelná kuřata: IC (= I. Ciprová), MF 4. 12. 1968 * Zádušní básně za Pavla Buksu: R. Matys, NK 1993, č. 35; V. Novotný, MFD 27. 10. 1993; M. Trávníček, LD 21. 9. 1993; M. Huvar, Tvar 1993, č. 45/46; V. Skalická, LitN 1993, č. 48; L. Soldan, SvSl 6. 10. 1993; (tm), Práce 11. 11. 1993; P. Šrut, LidN 3. 2. 1994, příl. Národní 9, č. 5; D. Maňas, Rovnost 16. 8. 1994; OH (= O. Horák), HN 21. 1. 2011 * Babí hodina: J. Štroblová, NK 1995, č. 12; E. Lukeš, Tvar 1995, č. 8; J. Peňás, MFD 7. 4. 1995; P. Švanda, Proglas 1995, č. 4; J. Vanča, Práce 26. 5. 1995; P. Šrut, LidN 3. 6. 1995, příl. Nedělní LN – Národní 9, č. 22; A. Mikulášek, Práce 7. 1. 1997; M. Železná, NK 1995, č. 12 * Jak pápěří: V. Novotný, Tvar 1996, č. 11; J. Suk, NK 1996, č. 24; L. Sedláková, DT 26. 6. 1996; J. Hájková, SvSl 6. 9. 1996, příl. Slovo na víkend; T. Mazáč, Kam v Brně 1997, č. 1 * Odrostlá blízkost: L. Brožek, Právo 12. 2. 1997; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1997, č. 13; T. Mazáč, Kam v Brně 1997, č. 3; P. Švanda, Rovnost 27. 1. 1997 * Divoká dráha domovů: I. Fic, Host 1998, č. 10; P. Švanda, LitN 1999, č. 10; J. Trávníček, Tvar 1999, č. 10; R. Matys, NK 1999, č. 10 * Matečná samota: R. Kopáč, MFD 28. 5. 2002; P. Švanda, Revue Proglas 2002, č. 6/7; M. Langerová, LitN 2002, č. 37; Š. Švec, Dobrá adresa 2002, č. 7; J. Mlejnek, Týdeník Rozhlas 2002, č. 39; J. Chrobák, Tvar 2002, č. 17; J. Med, Katolický týdeník 2002, č. 47, příl. Perspektivy č. 11; D. Kaprálová, Host 2002, č. 9; R. Fajkus, Weles 2003, č. 17 * Nyní: R. Kopáč, MFD 21. 5. 2004; K. Kolařík, Tvar 2004, č. 12; M. Doležal, Týdeník Rozhlas 2004, č. 30; O. Stehlíková, LidN 15. 10. 2004; P. Hanuška, Olomoucký den 15. 4. 2004; J. Holub, Reflex 2004, č. 22 * Co vyprávěla Dlouhá chvíle: R. Kopáč, LidN 5. 11. 2005, příl. Orientace; G. Pleska, Tvar 2005, č. 20; J. Poláček, Ladění 2005, č. 4 * Předkonec: R. Kopáč, MFD 15. 6. 2007; D. Kaprálová, Host 2007, č. 7; K. Kolařík, Tvar 2007, č. 19; J. Štolba, A2 2008, č. 26 * O Dorotce a psovi Ukšukovi: M. Wagnerová, A2 2007, č. 51/52; J. Červenková, Tvar 2008, č. 2; J. Čeňková, Host 2008, č. 4 * Písečné dítě: K. Kolařík, A2 2008, č. 26; R. Kopáč, MFD 21. 3. 2008; K. Přikrylová, Psí víno 2009, č. 48 * Domek na vinici: V. Probst, LitN 2009, č. 36; P. Šimek, Tvar 2009, č. 16; R. Kopáč, MFD 6. 10. 2009; M. Špína, A2 2009, č. 21; T. Radváková, Právo 18. 11. 2009; M. Pilátová, Respekt 2009, č. 48; J. Štolba, HN 8. 12. 2009; P. Švanda, LidN 19. 12. 2009 * O kočce Mňauce, pejsce Bibině a maminčině lyžařské botě: K. Kubíčková, MFD 23. 11. 2011 * Předkonec / Písečné dítě / Domek na vinici / Hrana: M. Alexa, 2013, č. 23.
Rozhovory: J. Peňás, MFD 7. 4. 1995; M. Špirit, RR 1995, č. 28; I. Macková, Rovnost 31. 5. 1995; P. Koukal, Severočeský regionální deník 23. 12. 1995; R. Petržilka, Homér 1997, č. 10; J. Rulf, Reflex 1999, č. 21; R. Mikšíková + M. Stöhr, Host 2000, č. 4 (též se S. Fischerovou); M. Platzová, Xantypa 2000, červenec/srpen; D. Kaprálová, Dobrá adresa 2000, č. 6; R. Václavík, MFD, příl. Střední Morava 19. 5. 2001; L. Kosová, Rovnost 10. 7. 2001; J. Kašpar, Právo 19. 12. 2002, příl. Salon č. 299; J. Mlejnek, Revue Politika 2004, č. 1; M. Štulcová, Prostor 2005, č. 67/68; L. Koubská, Respekt 2006, č. 10; I. Koulová, Literární novinky 2006, č. 1; O. Horák, LidN 18. 3. 2008; V. Probst, LitN 2009, č. 40; O. Horák, LidN 2. 10. 2009; R. Peterka, Pražská pětka 2010, č. 2.
K životním jubileím: J. Peňás, LidN 18. 10. 2010.
Nekrology: J. Těsnohlídek, LitN 2010, č. 45; P. Švanda, Kontexty 2010, č. 6; V. Stibor, Český dialog 2010, č. 11/12; M. Pilátová, Respekt 2010, č. 45 + Právo 18. 11. 2010, příl. Salon, č. 695; J. Peňás, LidN 5. 11. 2010; O. Horák, HN 5. 11. 2010; A. Horáčková, MFD 5. 11. 2010; M. Doležal, HN 12. 11. 2010; D. Kaprálová, MFD 13. 11. 2010, příl. Víkend; M. Pecháčková, Instinkt 2010, č. 45; J. Med, Katolický týdeník 2010, č. 48; E. Marková, Litenky 2010, č. 2 (46); R. Kočík, Týdeník Rozhlas 2010, č. 47; M. Jareš, Tvar 2010, č. 19; E. Buixaderas, Babylon 2009/2010, č. 14; P. Borkovec, Die Verwandlung, 2010.