Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zbyněk HAVLÍČEK

* 22. 5. 1922, Jilemnice  
† 7. 1. 1969, Praha  
 
Básník, esejista a klinický psycholog
 

Syn prozaika Jaroslava Havlíčka (1896–1943), bratranec básníka Karla Šebka (1941–1995). Vyrůstal na pražském Spořilově; navštěvoval gymnázium v Praze-Vršovicích a následně v Michli, kde v roce 1941 maturoval; poté vzhledem k uzavření vysokých škol absolvoval jednoroční studium na knihovnické škole. Na jaře 1943 utvořil společně s Robertem Kalivodou, Rudolfem Altschulem, Liborem Fárou a Františkem Jůzkem okruh „spořilovských surrealistů“. Za války rovněž navázal kontakty s Karlem Teigem (později ukončené roztržkou kvůli neshodě nad Havlíčkovým překladem Nadeauových Dějin surrealismu), po válce se seznámil s Jindřichem Heislerem, Toyen, Vratislavem Effenbergerem a Závišem Kalandrou; inspirativní přátelství jej poutalo k básníku Karlu Hynkovi, byl v kontaktu také s autory budoucí strojopisné Edice Půlnoc. V letech 1945–1950 studoval na FF UK psychologii a estetiku, posléze též filozofii, za závěrečnou kvalifikační práci Skutečnost snu mu ovšem byl udělen titul PhDr. až v roce 1991 in memoriam. Od jara do léta 1947 žil o samotě v chatě na šumavské hoře Svaroh, od září do října téhož roku podnikl s Čestmírem Kafkou cestu do Finska. Pracoval jako klinický psycholog a psychoterapeut v psychiatrickém ústavu v Dobřanech u Plzně (od roku 1951, zde osudové setkání s Evou Prusíkovou, manželkou tamějšího internisty Karla Prusíka), a dále na psychiatrickém oddělení fakultní nemocnice v Sadské u Prahy (od roku 1964), kde se věnoval experimentům spojeným s intoxikací LSD. V polovině padesátých let obnovil kontakty se surrealistickou skupinou kolem Vratislava Effenbergera, v letech šedesátých se stal členem tzv. psychoanalytické skupiny. Zemřel na leukémii.

 

Poezii psal Havlíček již od roku 1939, během svého života však publikoval pouze sporadicky, převážně teoreticky zaměřené stati a polemiky (mj. v časopisech Vesmír, Československá psychiatrie, Plamen). Básně poprvé otiskl až v Orientaci (1966) a v Literárních listech (1968); ve Světové literatuře vyšly roku 1967 rozsáhlé ukázky z jeho překladů surrealistických dokumentů a poezie (mj. básní ze sbírky Georgese Hugneta Sedmá strana kostky). Ukázky z jeho díla uveřejněné v revui Analogon, v časopisu Universita Karlova a ve sborníku UDS / Surrealistické východisko 1938–1968 vyšly roku 1969 již posmrtně. Později byly Havlíčkovy texty tištěny až po roce 1989 v Tvaru, Lidových novinách, Tvorbě, Metropolitním TelegrafuHostu (v č. 3/1998 sb. Levou rukou, ed. J. Typlt). Rozsáhlý tematický blok věnoval Havlíčkovi časopis Souvislosti (č. 3/2010), kromě reflexí jeho díla byly zařazeny i ukázky z jeho básnické tvorby, rukopisných sešitů a deníků.
Havlíček se příležitostně účastnil samizdatových projektů: v roce 1951 publikoval ve třech exemplářích česko-francouzské vydání svého básnického díla Kabinet doktora Caligariho (francouzský překlad pořídila Anna Fárová, jejíž manžel Libor Fára svazek graficky upravil a doprovodil ilustracemi), v roce 1960 vznikly dva opisy sbírky Lístky do památníku – Verše pro malou If. Havlíček též přispěl do ineditních sborníků Objekt 3 (1958), Objekt 4 (1960) a Objekt 5 (1962) a byl zastoupen v magnetofonové přehlídce surrealistické a experimentální poezie Antologie 1962. Po Havlíčkově smrti věnoval soustředěnou ediční pozornost jeho dílu Vratislav Effenberger; k ohlášeným knižním vydáním nedošlo, v roce 1979 však týž editor vydal v samizdatové edici Jaromíra Ptáčka průřez Havlíčkovou básnickou tvorbou a esejistikou Dialektika poezie a revoluce (1982 reeditováno v samizdatové edici Surrealistické skupiny Studijní materiály a dokumentace) a jeho diplomovou práci Skutečnost snu, nerealizován zde zůstal již připravený výbor z teoretických prací Princip imaginace. Desáté výročí Havlíčkova úmrtí připomněl v témže roce sborník Zbyněk Havlíček 1922–1969. "Speleolog v hlubinách nevědomí" (smz. 1979, ed. S. Dvorský ve spolupráci s F. Jůzkem), pásmo vzpomínkových textů autorových přátel, přetištěné oficiálně jako dokumentární příloha souborného vydání autorových teoretických statí a esejů (Skutečnost snu, 2003). Samizdatových vydání se Havlíčkovy texty dočkaly i mimo surrealistický okruh: v edici Popelnice vyšla sbírka Miluji, tedy jsem a esej Princip imaginace (společně v roce 1979), sbírka Meteory a básnická skladba Útěky z katastrof (obojí v smz. edici Ilji Matouše). Později byly Havlíčkovy texty zařazeny také do samizdatových sborníků Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi) a Pražský surrealismus (ed. V. Kolinger). Roku 1986 dokončil Pavel Čepický strojopisný soubor Zbyněk Havlíček: Poezie, který se stal východiskem prvního oficiálního vydání Havlíčkova básnického díla Otevřít po mé smrti (1994), připraveného Jiřím Brabcem.
Kromě vlastní tvorby se Havlíček věnoval také překladům autorů surrealistické orientace. Již v roce 1946 vznikl pro nakladatelství Girgal překlad Nadeauových Dějin surrealismu, sazba knihy však byla v roce 1948 rozmetána. K opětovnému pokusu vydat toto dílo došlo koncem šedesátých let v nakladatelství Obelisk, nakonec však bylo v roce 1972 realizováno pouze tzv. studijní vydání (náklad 100 ks, z nichž většina skončila ve stoupě). Toto vydání se později šířilo v samizdatových přepisech, v úplné podobě (tedy včetně Havlíčkova doslovu a rozsáhlého oddílu dokumentů) se však publikace dočkala knižního vydání až v roce 1994. Havlíčkovy překlady byly také zařazeny do samizdatového sborníku Zlato času (ed. V. Zadrobílek). V rukopisech dosud zůstávají Havlíčkovy povídky a deníkové zápisky, stejně jako záznamy snů, dosud ojediněle publikované časopisecky (Tvar). Používal pseudonym Tau.

 

V surrealistické poezii Zbyňka Havlíčka bezprostředně rezonovaly podněty obraznosti básnického díla André Bretona a kriticko-paranoické metody Salvadora Daliho; v konfrontaci s dobovými a hlubinně psychologickými zdroji byla ovšem tato inspirace přetavena do zcela svébytné podoby. Poetika jeho prvních veršů a básnických cyklů vyrůstala z kultu imaginace, suverénního umění metafory, všemocnosti snu a touhy (Menhiry, 1943, vydání zamítnuto; Zem zemřít, 1945; Meteory, 1944; Odvahu!, 1946, vydání 1948 zakázáno; Samotáři financují hru, 1947; Robinson bez moře, 1947; Karlotta plove prsa, 1947, Suomi, 1947). Už tehdy jeho tvorbu doprovázel silný erotický akcent, jenž mohl ústit až do užívání sexuálně explicitních vulgarismů (Levou rukou, 1948). V dalších autorových skladbách a cyklech, vznikajících v ústraní na začátku padesátých let a šířených v opisech, jsou romantické postuláty programově konfrontovány se společenskou realitou. Skutečnost světa umění, světa každodenního i oblast snu se střetávají s brutalitou politiky (Kabinet dra Caligariho, 1951; Stalinská epocha, 1951; Karlotta menstruuje, 1951; Tse-Tse, 1951; Způsob šedesátý třetí, 1951; sbírka sentencí a aforismů Prolegomena poezie, 1951, aj.). Po sedmileté odmlce, příležitostně vyplňované psaním privátní milostné lyriky (Lístky do památníku – Verše pro malou If, 1954–60), se k surrealistické poezii vrátil sbírkou Miluji, tedy jsem (1958, připravované vydání stejnojmenného souboru 1969 znemožněno). Usiloval v ní o symbiózu erotických motivů a politických a psychologických reálií moderní doby a v tomto duchu rozvíjel metaforu lásky jako destruktivního a sebedestruktivního aktu. Ve smyslově naléhavých, rozjitřených metaforách dospíval až k zpovědní imaginativní lyrice (mj. ve skladbách a básnických cyklech Tvůj klín nivelizační značka kam sahala má hlava při poslední povodni, 1960; Referát k mezinárodní situaci, 1960; Plivnutí na prapor, 1962; Izraelské plavky, 1962; Útěky z katastrof, 1962; Z malého testamentu, 1962; Otevřít po mé smrti, 1963-64; Pekingský hematom, 1966), místy s otevřeně sebereflexivním či autobiografickým obsahem (List z deníku, 1961; Žiji život a píši báseň, 1961). Vypjatě imaginativní ráz nesou i některé listy jeho intimní korespondence psané v průběhu šedesátých let (knižně ve svazku Zbyněk Havlíček: Dopisy Evě / Eva Prusíková: Dopisy Zbyňkovi, 2003). Komplementárně a vzájemně inspirativně Havlíčkovu tvorbu doplňovaly odborně zaměřené stati a eseje (souhrnně v souboru Skutečnost snu), průzračně ilustrující autorovo bytostné postavení na pomezí surrealismem inspirované tvůrčí činnosti a psychoanalyticky orientovaného poznání. Ústředním tématem Havlíčkových teoretických textů (mj. Básnický obraz a schizofrenní symptom, 1957–1958; Princip imaginace, 1962; Psychoanalýza a imaginativní umění, 1968, ad.) byly vztahy mezi poezií a snem a uměním a psychopatologií. Pozornost v nich soustředil na vlastní básnickou činnost a její psychické zdroje, problematiku snu, otázku tvorby a poznání (sledovanou na pozadí surrealismu), souvztažnost poezie a schizofrenie a dvojjedinost principu imaginace a principu interpretace. Systematické úsilí o poznání a analýzu procesů tvorby jej přivedlo k objevu Metody Monte Carlo (1963), koncepčně využívající v poezii role náhody.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Lístky do památníku – Verše pro malou If (BB 2000, ed. J. Šulc, poprvé v samizdatu 1960).
Souborné vydání: Otevřít po mé smrti (BB 1994, ed. J. Brabec); Skutečnost snu (2003, ed. S. Dvorský, soubor teoretických statí a esejů, tento svazek je v ediční poznámce označen za druhý svazek edice Havlíčkova díla); Veškerá poezie (BB 2016, ed. P. Čepický; vydáno ve dvou verzích: první obsahuje pouze Básnické dílo, zahrnující básnické a sbírky a cykly, autorem přepsané a uspořádané do konečné podoby; rozšířená verze zahrnuje navíc oddíl Juvenilie, bagately, dodatky, dále podrobný komentář editora k jednotlivým textům a doslovy P. Krále a S. Dvorského).
Výbory: Vlna od jejích boků (BB 2000, ed. M. Huvar).
Korespondence: Zbyněk Havlíček: Dopisy Evě / Eva Prusíková: Dopisy Zbyňkovi (2003, ed. P. Čepický, první svazek Havlíčkova díla).
Překlad: M. Nadeau: Dějiny surrealismu (1972, v úplné podobě 1994, revidováno A. Nádvorníkovou); A. Breton: Arkán 17 (1996, revidováno A. Nádvorníkovou).
Příspěvky ve sbornících
: Schizofrénia. Problémy schizofrénie z hľadiska etiologického, laboratórneho, psychologického, terapeutického a súdneho (Bratislava 1959); Magnetická pole (1967); UDS / Surrealistické východisko 1938–1968 (1969); Psychoanalýza v diskusi (1969); Antologie české poezie (2009); Létavice touhy: erotismus v dílech Zbyňka Havlíčka, Jany Krejcarové a Egona Bondyho (2011).

LITERATURA

Knižně: UDS / Surrealistické východisko 1938–1968 (eds. S. Dvorský, V. Effenberger, P. Král, 1969).
Studie a články: V. Effenberger in Realita a poesie: k vývojové dialektice moderního umění (1969); týž: Zbyněk Havlíček 1922–1969, Analogon 1969, č. 1; V. Effenberger + J. Purš + L. Šváb in sb. Opak zrcadla. Antologie tvorby surrealistické skupiny 1980–1985 (tištěná smz. edice Le La, [1986]); K. Chvatík: Neznámý básník Zbyněk Havlíček, Proměny (New York) 1988, č. 1, též in Melancholie a vzdor (1992); R. Kalivoda: Tragická dialektika básníkova osudu, Analogon 1991, č. 6; J. Holý in Marginálie (1992); M. Havlíčková + F. Jůzek + Č. Kafka + S. Dvorský + P. Král + K. Šebek: (stati a vzpomínky), Analogon 1992, č. 9; P. Král: Proti rekvizici mozků, Metropolitní Telegraf 21. 11. 1992; J. Vojvodík: Stalinská epocha a její Znamení moci: dílo Jana Zahradníčka a Zbyňka Havlíčka, Národní politika 1992, č. 3–4; K. J. Čapek: Zbyněk Havlíček – romantický stav duše, Host 1993, č. 2; J. Brabec: Navigační hvězda imaginace, in Z. H: Otevřít po mé smrti (1994); R. Telerovský: Dialektika Skutečnosti snu, Analogon 1996, č. 16; J. F. Typlt: Něžně a sprostě, Host, 1998, č. 3; M. Langerová in Fragmenty pohybu (1998); R. Telerovský: Havlíčkovo pojetí funkcí básnické a surrealistické aktivity, Analogon 1999, č. 26-27; týž: Básnická imaginace „in statu nascendi“, Analogon 2000, č. 29; J. Jedlička: Poezie jako dialektické delirium, in Rozptýleno v prostoru a v čase (2000), též in České typy a jiné eseje (2009); S. Dvorský: Z podzemí do podzemí, in Alternativní kultura (2001); P. Čepický: Doslov in Z. Havlíček: Dopisy Evě / E. Prusíková: Dopisy Zbyňkovi (2003); S. Dvorský: Doslov in Skutečnost snu (2003); J. Sedláček: Zbyněk Havlíček – podoby surrealistické metafory, SaSm 2004, č. 2; A. Catalano in Sole rosso su Praga (2004); J. Vojvodík: "A v té chvíli já se zděsil co se to stalo s člověkem...". Básník - "flaneur" - svědek. Aktualizace pásmového typu básně v Zahradníčkově Znamení moci a v Havlíčkově Stalinské epoše, in Víra a výraz (eds. T. Kubíček, J. Wiendl, 2005); J. Chocholoušek: Mezi konkrétní iracionalitou a nevědomím. K poezii Zbyňka Havlíčka z počátku padesátých let, in AUPO. Facultas philosophica. Philologica, sv. 91. Studia bohemica, sv. 10 (2007); T. Čechtický: Mník a tajemník: Génius rodu Havlíčků začal Petrolejovými lampami, Týden 2007, č. 36; A. Catalano in Rudá záře nad literaturou (2008); J. Hrdlička: Prolegoma poezie Zbyňka Havlíčka a otázka použití pojmu druhá avantgarda (teze ke studii), ČL 2008, č. 5; M. Langerová – J. Vojvodík – A. Tippnerová – J. Hrdlička in Symboly obludností (2009); R. Kopáč – J. Schwarz in Zůstaňtež tudíž tajemstvím… Známá i neznámá erotika (a skatologika) v české literatuře 1809–2009 (2010); Zbyněk Havlíček, Souvislosti 2010, č. 3 (tematický blok věnovaný Z. H.; přisp.: S. Dvorský, J. Hrdička, J. Chocholoušek, O. Klimeš, P. Král, J. Řehák, P. Turnovský, J. Typlt, I. Vyskočil); R. Kopáč: A knoflíky nedávejte: K jedné vrstvě uměleckých a životních filiací Karla Hynka, Zbyňka Havlíčka, Jany Krejcarové a Egona Bondyho (v letech 1947–1971), in týž (ed.): Létavice touhy. Erotismus v dílech Zbyňka Havlíčka, Jany Krejcarové a Egona Bondyho (2011); S. Antošová: Žádný kompromis, Tvar 2012, č. 11; A. Tippnerová in Pernamentní avantgarda? Surrealismus v Praze (2014); H. Taudyová: Ve snu vstupuje básník do své klece s ptáky..: zpráva o osobní pozůstalosti Zbyňka Havlíčka ve sbírkách LA PNP, in Bohumil Hrabal – Jiří Kolář: průsečíky, paralely i mimoběžky života a díla, Literární archiv 2014, sv. 46; táž: Všichni máme svůj blud neviditelnosti: Havlíčkův román Neviditelný pohledem jeho syna, básníka a psychologa Zbyňka Havlíčka, Tvar 2014, č. 4; R. Telerovský in Skutečnost imaginace: mezi psychoanalýzou a surrealismem (2015); S. Dvorský in Nevědomí a básnický objev (2016); týž: Konec poezie a smrt v básnickém díle Zbyňka Havlíčka in Z. B.: Veškerá poezie (2016); P. Král: K poesii Zbyňka Havlíčka, in ibid.
Recenze: Otevřít po mé smrti: J. Nejedlý, NK 1995, č. 9; J. Jůzl, Labyrint 1995, č. 3–4; M. Kovářík, Tvar 1995, č. 10; J. Gabriel, LitN 1995, č. 2; J. Janda, Respekt 1995, č. 12; I. Harák, Host 1995, č. 5 * Lístky do památníku: J. Staněk, Tvar 2000, č. 19 * Zbyněk Havlíček: Dopisy Evě / Eva Prusíková: Dopisy Zbyňkovi: F. Tomáš, MFD 31. 10. 2003; M. Kovářík, Tvar 2003, č. 19; R. Telerovský, Analogon 2003, č. 38-39; Z. Šuman, Souvislosti 2004, č. 2 * Skutečnost snu: R. Telerovský, Analogon 2004, č. 41-42; J. Gabriel, Hospodářské noviny 10. 1. 2005; Z. Šuman, Souvislosti 2005, č. 4.
Nekrology: R. Kalivoda, Listy 1969, č. 2; A. Kroupa, Rt 31. 1. 1969; V. Effenberger, Universita Karlova 1969, č. 15.
Vzpomínky: Zbyněk Havlíček 1922–1969. „Speleolog v hlubinách nevědomí“ (sborník, ed. S. Dvorský, poprvé v samizdatu 1979, přetištěno in Skutečnost snu, 2003; přisp.: S. Dvorský, V. Effenberger, R. Erben; M. Havlíčková, F. Jůzek, Č. Kafka, R. Kalivoda, M. Kopelentová, P. Král, O. Kučera, P. Příhoda, M. Semrádová-Weisová, V. Smolík, K. Šebek).
Archiv: LA PNP: Osobní fond, zpracováno ve 2. stupni evidence (soupis H. Taudyová, 2014).

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Jakub Sedláček (2007); Veronika Košnarová (2017)
Aktualizace hesla: 7. 5. 2017 (vk)
 
zpět na hlavní stranu