Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zbyněk HAVLÍČEK

* 22. 5. 1922, Jilemnice  
† 7. 1. 1969, Praha  
 
Básník a teoretik surrealismu
 

Syn prozaika Jaroslava Havlíčka (1896–1943), bratranec básníka Karla Šebka (1941–1995). Vyrůstal na pražském Spořilově; navštěvoval gymnázium v Praze-Vršovicích a následně v Michli, kde 1941 maturoval. Na jaře 1943 utvořil společně s Robertem Kalivodou, Rudolfem Altschulem, Liborem Fárou a Františkem Jůzkem okruh „spořilovských surrealistů“. Za války rovněž navázal kontakty s Karlem Teigem (později ukončené roztržkou), po válce se seznámil s Jindřichem Heislerem, Toyen, Vratislavem Effenbergerem a Závišem Kalandrou; inspirativní přátelství jej poutalo k básníku Karlu Hynkovi. V letech 1945–1950 studoval na FF UK psychologii a estetiku, posléze též filozofii. 1947 žil o samotě v chatě na Svarohu, ve stejném roce podnikl cestu do Finska. Pracoval jako klinický psycholog a psychoterapeut v psychiatrických ústavech v Dobřanech (od 1951, zde osudové setkání s Evou Prusíkovou), a dále v Sadské (od 1964), kde se věnoval experimentům spojeným s intoxikací LSD. V polovině 50. let obnovil kontakty se surrealistickou skupinou kolem Vratislava Effenbergera, v letech šedesátých se stal členem tzv. psychoanalytické skupiny. Zemřel na leukémii.

 

Poezii psal Havlíček již od roku 1939, během svého života však publikoval pouze sporadicky, převážně teoreticky zaměřené stati a polemiky (mj. v časopisech Vesmír, Československá psychiatrie, Plamen). Básně poprvé vydal až v Orientaci (1966) a v Literárních listech (1968); ukázky z tvorby otištěné v revui Analogon (1969) a ve sborníku Surrealistické východisko 1938–1968 (1969) fakticky vyšly již posmrtně. Později byly Havlíčkovy texty oficiálně tištěny až po roce 1989 v Tvaru, Lidových novinách, Tvorbě, Metropolitním TelegrafuHostu.
Havlíček se příležitostně účastnil samizdatových projektů: 1951 ve třech exemplářích publikoval francouzský překlad svého básnického díla Dr. Caligari (pořízený Annou Fárovou), v roce 1960 vznikly dva opisy sbírky Lístky do památníku – Verše pro malou If, v samizdatové edici Popelnice vyšla sbírka Miluji, tedy jsem a esej Princip imaginace (společně v roce 1979), v samizdatu dále vyšla sbírka Meteory, studie Skutečnost snu a básnická skladba Útěky z katastrof. V samizdatu vyšel také Havlíčkův překlad Nadeauových Dějin surrealismu (1972, s M. Kochrichtovou) a Bretonovy prózy Šílená láska, Havlíčkovy překlady byly také zařazeny do samizdatového sborníku Zlato času (ed. V. Zadrobílek). Havlíček přispěl do sborníků Objekt 3 (1958), Objekt 4 (1960) a Objekt 5 (1962) a je zastoupen v magnetofonové přehlídce surrealistické poezie Antologie 1962. Později byly Havlíčkovy texty zařazeny do samizdatových sborníků Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi) a Pražský surrealismus (ed. V. Kolinger).
Po Havlíčkově smrti věnoval soustředěnou ediční pozornost jeho dílu Vratislav Effenberger; k ohlášeným knižním vydáním nedošlo, v roce 1979 však tentýž editor uspořádal samizdatový průřez Havlíčkovou básnickou tvorbou a výbor z teoretických statí Dialektika poezie a revoluce. Roku 1986 dokončil Pavel Čepický strojopisný soubor Zbyněk Havlíček: Poezie, který se stal východiskem prvního oficiálního vydání Havlíčkova básnického díla Otevřít po mé smrti (1994), připraveného Jiřím Brabcem. Původně ineditně bylo rovněž publikováno pásmo vzpomínkových textů autorových přátel Zbyněk Havlíček 1922–1969. "Speleolog v hlubinách nevědomí" (smz. 1979, přetištěno in Skutečnost snu, 2003). Kromě vlastní tvorby se věnoval překladům autorů surrealistické provenience (Paul Eluard, André Breton, Maurice Nadeau ad.). V rukopisech dosud zůstávají Havlíčkovy básnické juvenilie ze začátku 40. let (např. sbírka V azuru zakletá), povídky a deníkové zápisky, stejně jako záznamy snů, dosud ojediněle publikované časopisecky (Tvar). Používal pseudonym Tau.

 

Surrealistická poetika jeho prvních veršů a básnických cyklů vyrůstala z kultu imaginace, suverénního umění metafory, všemocnosti snu a touhy (Menhiry, 1943, vydání zamítnuto; Zem zemřít, 1945; Meteory, 1944; Odvahu!, 1946, vydání 1948 zakázáno; Samotáři financují hru, 1947; Robinson bez moře, 1947; Karlotta plove prsa, 1947, Suomi, 1947). Už tehdy jeho tvorbu doprovázel silný erotický akcent, jenž mohl ústit až do užívání sexuálně explicitních vulgarismů (Levou rukou, 1948). V dalších autorových skladbách a cyklech, vznikajících v ústraní na začátku 50. let a šířených v opisech, jsou romantické postuláty programově konfrontovány se společenskou realitou. Skutečnost světa umění, světa každodenního i oblast snu se střetávají s brutalitou politiky (Kabinet dra Caligariho, 1951; Stalinská epocha, 1951; Karlotta menstruuje, 1951; Tse-Tse, 1951; Způsob šedesátý třetí, 1951; sbírka sentencí a aforismů Prolegomena poezie, 1951, aj.). Po sedmileté odmlce, příležitostně vyplňované psaním privátní milostné lyriky (Lístky do památníku – Verše pro malou If, 1954–60), se k surrealistické poezii vrátil sbírkou Miluji, tedy jsem (1958, připravované vydání stejnojmenného souboru 1969 znemožněno). Usiloval v ní o symbiózu erotických motivů a politických a psychologických reálií moderní doby a v tomto duchu rozvíjel metaforu lásky jako destruktivního a sebedestruktivního aktu. Ve smyslově naléhavých, rozjitřených metaforách dospíval až k zpovědní imaginativní lyrice (mj. ve skladbách a básnických cyklech Tvůj klín nivelizační značka kam sahala má hlava při poslední povodni, 1960; Referát k mezinárodní situaci, 1960; Plivnutí na prapor, 1962; Izraelské plavky, 1962; Útěky z katastrof, 1962; Z malého testamentu, 1962; Otevřít po mé smrti, 1963-64; Pekingský hematom, 1966), místy s otevřeně sebereflexivním či autobiografickým obsahem (List z deníku, 1961; Žiji život a píši báseň, 1961). Vypjatě imaginativní ráz nesou i některé listy jeho intimní korespondence psané v průběhu 60. let (knižně ve svazku Zbyněk Havlíček: Dopisy Evě / Eva Prusíková: Dopisy Zbyňkovi, 2003). Komplementárně a vzájemně inspirativně Havlíčkovu tvorbu doplňovaly odborně zaměřené stati a eseje, souhrnně publikované až roku 2003 v souboru Skutečnost snu. V teoretických textech (Básnický obraz a schizofrenní symptom, 1957–1958; Princip imaginace, 1962; Psychoanalýza a imaginativní umění, 1968, ad.) hledal motivace, které vedou ke genezi básnické metafory, a nalézal spojitost mezi poezií a jazykovým chováním schizofreniků. Systematické úsilí o poznání a analýzu procesů tvorby jej přivedlo k objevu Metody Monte Carlo (1963), koncepčně využívající v poezii role náhody.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Lístky do památníku – Verše pro malou If (BB 2000, ed. J. Šulc, poprvé v samizdatu 1960).
Souborné vydání: Otevřít po mé smrti (BB 1994, ed. J. Brabec); Skutečnost snu (2003, ed. S. Dvorský, soubor teoretických statí a esejů, tento svazek je v ediční poznámce označen za druhý svazek edice Havlíčkova díla).
Výbory: Vlna od jejích boků (BB 2000, ed. M. Huvar).
Korespondence: Zbyněk Havlíček: Dopisy Evě / Eva Prusíková: Dopisy Zbyňkovi (2003, ed. P. Čepický, první svazek Havlíčkova díla)
Překlad: M. Nadeau: Dějiny surrealismu (1994, revidováno A. Nádvorníkovou, poprvé v samizdatu 1972); A. Breton: Arkán 17 (1996, revidováno A. Nádvorníkovou).
Příspěvky ve sbornících
: Surrealistické východisko 1938–1968 (1969); Psychoanalýza v diskusi (1969).

LITERATURA

Knižně: Surrealistické východisko 1938–1968 (eds. S. Dvorský, V. Effenberger, P. Král, 1969).
Studie a články: V. Effenberger + J. Purš + L. Šváb in sb. Opak zrcadla. Antologie tvorby surrealistické skupiny. 1980–1985 (Genua, b. d.); K. Chvatík: Neznámý básník Zbyněk Havlíček, Proměny (New York) 1988, č. 1, též in Melancholie a vzdor (1992); R. Kalivoda: Tragická dialektika básníkova osudu, Analogon 1991, č. 6; J. Holý in Marginálie (1992); M. Havlíčková + F. Jůzek + Č. Kafka + S. Dvorský + P. Král + K. Šebek: (stati a vzpomínky), Analogon 1992, č. 9; P. Král: Proti rekvizici mozků, Metropolitní Telegraf 21. 11. 1992; J. Vojvodík: Stalinská epocha a její Znamení moci: dílo Jana Zahradníčka a Zbyňka Havlíčka, Národní politika 1992, č. 3–4; K. J. Čapek: Zbyněk Havlíček – romantický stav duše, Host 1993, č. 2; J. Brabec: doslov, in Otevřít po mé smrti (1994); R. Telerovský: Dialektika Skutečnosti snu, Analogon 1996, č. 16; J. F. Typlt: Něžně a sprostě, Host, 1998, č. 3; M. Langerová in Fragmenty pohybu (1998); R. Telerovský: Havlíčkovo pojetí funkcí básnické a surrealistické aktivity, Analogon 1999, č. 26-27; týž: Básnická imaginace „in statu nascendi“, Analogon 2000, č. 29; S. Dvorský: Z podzemí do podzemí, in Alternativní kultura (2001); P. Čepický: doslov in Z. Havlíček: Dopisy Evě / E. Prusíková: Dopisy Zbyňkovi (2003); S. Dvorský: doslov in Skutečnost snu (2003); J. Sedláček: Zbyněk Havlíček – podoby surrealistické metafory, SaSm 2004, č. 2; A. Catalano in Sole rosso su Praga (2004); J. Vojvodík: "A v té chvíli já se zděsil co se to stalo s člověkem...". Básník - "flaneur" - svědek. Aktualizace pásmového typu básně v Zahradníčkově Znamení moci a v Havlíčkově Stalinské epoše, in Víra a výraz (eds. T. Kubíček, J. Wiendl, 2005); J. Chocholoušek: Mezi konkrétní racionalitou a nevědomím. K poezii Zbyňka Havlíčka z počátku padesátých let, in AUPO. Facultas philosophica. Philologica, sv. 91. Studia bohemica, sv. 10 (2007).
Recenze: Otevřít po mé smrti: J. Nejedlý, NK 1995, č. 9; J. Jůzl, Labyrint 1995, č. 3–4; M. Kovářík, Tvar 1995, č. 10; J. Gabriel, LitN 1995, č. 2; J. Janda, Respekt 1995, č. 12; I. Harák, Host 1995, č. 5 * Lístky do památníku: J. Staněk, Tvar 2000, č. 19 * Zbyněk Havlíček: Dopisy Evě / Eva Prusíková: Dopisy Zbyňkovi: F. Tomáš, MFD 31. 10. 2003; M. Kovářík, Tvar 2003, č. 19; R. Telerovský, Analogon 2003, č. 38-39; Z. Šuman, Souvislosti 2004, č. 2 * Skutečnost snu: R. Telerovský, Analogon 2004, č. 41-42; J. Gabriel, Hospodářské noviny 10. 1. 2005; Z. Šuman, Souvislosti 2005, č. 4.
Nekrology: R. Kalivoda, Listy 1969, č. 2; A. Kroupa, Rt 31. 1. 1969; V. Effenberger, Analogon 1969, č. 1.
Vzpomínky: Zbyněk Havlíček 1922–1969. "Speleolog v hlubinách nevědomí" (sborník, ed. S. Dvorský, poprvé v samizdatu 1979, přetištěno ve svazku Skutečnost snu, 2003).
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno v 1. stupni evidence.

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Jakub Sedláček (2007)
Aktualizace hesla: 11. 4. 2007 (kp)
 
zpět na hlavní stranu