Vladimír  JANOVIC

 Původním jménem Vladimír Pičman. Narodil se v rodině středoškolského učitele hudby, orchestrálního houslisty a sbormistra, který mu záhy vštípil vztah k hudbě a umění a postupně mu zprostředkoval setkání s významnými českými hudebníky a skladateli (zde zdroj častých hudebních motivů v Janovicově poezii). Jeho první manželkou byla brněnská divadelní dramaturgyně, publicistka a spisovatelka Alena Wagnerová (* 1936). Rané dětství Janovic prožil a do školy začal chodit v Čerčanech na Sázavě; roku 1941 se rodina přestěhovala do Benešova u Prahy, kde absolvoval obecnou školu a gymnázium (maturoval roku 1953). V letech 1953–1958 studoval matematiku na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně.
1958–1960 učil na středních školách v Jindřichově Hradci a Brně-Černých Polích, krátce i jako asistent na katedře matematiky brněnské Vysoké školy zemědělské a lesnické. V letech 1961–1962 pracoval v literární redakci a v redakci vědy a techniky Československého rozhlasu v Brně. 1962–1965 byl novinářem a spisovatelem ve svobodném povolání.
V roce 1965 přesídlil natrvalo do Prahy. Zde byl nejprve redaktorem v nakladatelství Odeon a v letech 1966–1967 redaktorem publicistiky v časopisu Plamen. Roku 1967 absolvoval krátkodobou stáž v Literárních novinách, v letech 1967–1970 pracoval jako redaktor nakladatelství Svoboda, kde založil a redigoval básnickou edici Syrinx (1967–1970). V letech 1970–1972 byl znovu ve svobodném povolání a 1973–1988 redaktorem poezie v nakladatelství Československý spisovatel. Po ročním tvůrčím stipendiu pracoval od roku 1989 do poloviny roku 1990 v časopisu Literární měsíčník, nejdříve jako zástupce šéfredaktora, později jako redaktor. Od roku 1991 vyučoval na pražských středních školách matematiku a angličtinu, naposledy na gymnáziu v Praze 5, Na Zatlance.
Jako překladatel a znalec italské literatury v 80. letech intenzivně pěstoval styky s italskými spisovateli; roku 1987 se podílel na založení Evropského sdružení spisovatelů, umělců a vědců (Unione Europea degli Scrittori, Scienziati e Artisti) se sídlem v Římě a v roce 1988 se stal jedním z místopředsedů této organizace; je čestným členem Mezinárodní skupiny spisovatelů (Gruppo internazionale di Lettura) v Pise. V letech 1991–1993 byl vedoucím kurzů italštiny pořádaných Společností ČSFR–Itálie a sám v nich vyučoval. Roku 1998 odešel do důchodu.