Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef KOSTOHRYZ

* 25. 12. 1907, Křenovice u Bechyně (dnes Podolí-K.) 
† 24. 5. 1987, Praha 
 
Básník a překladatel
 Byl synem sedláka. Jeho druhá žena Marie Kostohryzová (* 1931) je výtvarnicí. Kostohryz studoval na reálce v Praze (maturoval 1927) a na FF UK filozofii, češtinu a francouzštinu. Absolvoval 1934 státními zkouškami pro vyučování na středních školách a odjel na stipendium do Itálie s povinností učit (učil češtinu v Ústavu pro východní Evropu v Římě a 1936 současně i v Orientálním ústavu v Neapoli). Po návratu působil jako učitel na reálném gymnáziu v Praze (1936–1937 a 1938–1945) a na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích (1937–1938). Od 1945 byl úředníkem na ministerstvu informací, 1949–1951 vedoucím administrativy Národní galerie v Praze. 1951 byl zatčen a po roce odsouzen pro velezradu na doživotí. Po podmínečném propuštění (prosinec 1963, rehabilitován až 1989) byl nejprve půl roku dokumentátorem Národopisného ústavu při Moravském muzeu v Brně (1964), poté žil v Praze jako překladatel.
 Debutoval 1927 v Časopise agrárního studentstva, dále přispíval do periodik: Studentský časopis, Česká mysl, Lidové noviny, Řád (úvahy), Listy pro umění a kritiku, Rozhledy po literatuře a umění (zde recenze české i přeložené literatury), Lumír, Obnova, Kritický měsíčník, Host do domu, Sešity pro literaturu a diskusi a Katolické noviny. Redigoval knižnici Pro život (1940, sv. 1–11, s Janem Reyem). Je autorem Spisovatelského memoranda o stavu české kultury po únoru 1948 (podepsaném řadou spisovatelů a zaslaném 1949 papeži a hlavám předních států), které bývá mylně připisováno Václavu Prokůpkovi. V samizdatové edici Cestou poezie vyšel autorský výbor jeho básní Strmá nenaděj (1987). Jménem svého otce Antonína Kostohryze podepisoval básně v Časopise agrárního studentstva a recenze v Rozhledech po literatuře a umění (zde také šifra Akz), dále užíval pseudonymů a šifer Jan Střelba, J. K. Jiras, A. K., ak, J. K., jí, jrs, kz, (Kz). Detektivní román Paraple paní Černé vydal pod jménem Zdeny Hadrbolcové a jeho překlady svým jménem pokryla řada různých autorů.
 Už ve své básnické prvotině vytvářel Kostohryz svébytný abstraktní svět, popírající prostor a čas pozemského života; perspektivou absolutna navazoval na máchovské tradice české poezie. Pod jejím vlivem vznikl také básnický cyklus Rekviem, věnovaný smrti blíže neurčené milované ženy, v němž autor v rozkyvu mezi kajícností a rouháním kupil obrazy životní marnosti. Co zde bylo náladou tragické chvíle, to se v následující sbírce Ať zkamení stalo celkovým životním pocitem básníka, který se obrací se zoufalou prosbou o milost k „Pánu světla a tmy“. Po více než dvacetiletém nuceném odmlčení vyšly na konci 60. let dvě sbírky, v nichž se Kostohryz protrpěl k chápavému odstupu. Zatímco Jednorožec mizí je zúčtováním s minulým životem, v němž se věci a děje ukazují pod autorovým nadhledem jakoby v jasu antického nebe, ve sbírce Přísný obraz znovu ožívají básníkovy bolesti a sváry; žal nad údělem člověka se tu vyhrocuje do hněvu nad malostí doby. Původně březinovsky široký patetický Kostohryzův verš, nesený intonační linií, zde nabyl sevřenější podoby a bohatšího členění, aby se v pozdní sbírce Eumenidy opět rozlil do šíře (tentokrát pod vlivem Hölderlinovým). Příznačné horečnaté vize v ní autor navozoval reálnými situacemi zvláště v motivech vzpomínkových a milostných.– Kostohryz rovněž překládal prózu, paměti a naučné práce z francouzštiny, angličtiny, a především z italštiny (včetně několika her pro pražské scény).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Prameny ústí (B 1934); Rekviem (B 1944; poté in Ať zkamení); Ať zkamení (BB 1946); Jednorožec mizí (BB 1969); Přísný obraz (BB 1970); Paraple paní Černé (R detekt., 1975, pod jm. Z. Hadrbolcové); Eumenidy (BB, Mnichov 1981); Melancholie (BB v próze, Mnichov 1985; přeprac. 1991).
Výbor: Strmá nenaděj (1994; pův. samizdat 1987).
Překlady: E. Ludwig: Tři titáni (1931, s V. Renčem); H. de Balzac: Ztracené iluze (1932); R. Calzini: Benátská komediantka (1937); F. Tombari: Život (1938); I. Zarzycka: Divoška Ita (1940); P. Operti: Kondotiér (1941); F. A. Perri: Neznámý učedník (1942); A. de Céspedes: Nikdo se nevrací (1942); S. Beauvoirová: Druhé pohlaví (1966, s H. Uhlířovou); T. Gautier: Kapitán Fracasse (1967); J. Krüss: Florentina (1967, s J. Bruknerem); R. Rolland: Dějiny opery v Evropě před Lullym a Scarlattim (1968); E. Flaiano: Čas zabíjet (1968); F. Farga: Paganini (1969); A. M. Fabbri: Mládí, mládí... (1970); J. Giraudoux: Siegfried a Limuzinsko (1970); A. Huxley: Konec civilizace (1970); L. Da Ponte: Paměti (1970); S. Runciman: Pád Cařihradu (1970); F. Mallet-Joris (= Mallet-Jorisová): Marie Manciniová (1970); D. Milhaud: Motivy bez tónů (1972); J. de La Bruyere: Charaktery aneb Mravy tohoto století (1972, J. Kostohryz neuveden); J. F. Retz: Paměti (1973, J. K. neuveden); J. B. Priestley: Ztracené ráje (1975, pod jm. O. Štilijanovové); Á. Cunqueiro: Muž, který se podobal Orestovi (1980, pod jm. J. Sudy); scénicky: G. Forzano: Průvan (1942); L. Pirandello: Lazar (1943); M. Bontempelli: Popelka (1945); U. Betti: Zločin na Kozím ostrově (1970).
Ostatní práce: Italsky rychle a všude (učebnice italštiny, b. d., 1940).
Příspěvky ve sbornících: Sborník pětadvacíti (1969); Básníci ve stínu šibenice (Řím 1975); Der Käter und der Mäusekönig (sb. pohádek, Erlangen 1987, pod jm. S. Hrnčíře); Na střepech volnosti (Mnichov 1989, pův. samizdat 1987).
Uspořádal a vydal: S. T. Coleridge: Dračí křídlo stesku (BB, výbor, 1965).

LITERATURA

Knižně: M. Kostohryzová: Polární záře nad pastvištěm. Svědectví o Josefu Kostohryzovi (2004, obsahuje bibliografii).
Studie a články: P. Kettner – J. Ungerman – B. Spittank in Agenti Zelené internacionály, nepřátelé naší vesnice (1952); A. Kratochvil: doslov, in Eumenidy (1981); Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987; 1991); B. Fučík: Donquijotská melancholie, Proměny (New York) 1989, č. 1, též jako doslov in Strmá nenaděj (1994); J. Wiendl: Poznámky ke kompozici Kostohryzovy básnické skladby Prameny ústí, ČL 1999, č. 5; Z. Dvořáková in Navzdory nenávisti a mstě (2002); M. Kořená: Ne každý může být králem, LidN 22. 11. 2008.
Recenze: Ať zkamení: B. Polan, KM 1947, s. 283; M. D. (= M. Dvořák), Akord 14, 1947/48, s. 230 * Jednorožec mizí: fs (= F. Soldan), Tvorba 1970, č. 4 * Přísný obraz: (šv) (= M. Vacík), LD 27. 8. 1971 * Melancholie (1985): A. Kratochvil, Studie (Roma) 1985, s. 268; K. Gelnar, Obrys (München)1985, č. 1; * Melancholie (1991): M. Petříček, NK 1991, č. 21; M. Exner, Tvar 1991, č. 29 * Strmá nenaděj: L. Soldán, Rt 20. 7. 1994; I. Harák, Alternativa nova 1996, č. 7; J. Jůzl, Labyrint, 1994, č. 8.
Nekrology: D. Strož, Obrys (Mnichov), 1987, č. 3; A. Kratochvil, Svědectví (Paříž) 1987/1988, č. 81.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence).

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 13. 7. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu