Slovník české literatury po roce 1945

Josef KOSTOHRYZ

* 25. 12. 1907, Křenovice u Bechyně (dnes Podolí-K.)

† 24. 5. 1987, Praha

Básník a překladatel

Byl synem sedláka. Kostohryz studoval na reálce v Praze (maturoval v roce 1927) a na FF UK filozofii, češtinu a francouzštinu. Roku 1930 složil státní zkoušky z pedagogiky pro vyučování na středních školách, v roce 1934 pak státní zkoušku z farnouštiny a češtiny; téhož roku odjel na stipendium do Itálie s povinností učit (učil češtinu v Ústavu pro východní Evropu v Římě a v roce 1935 současně i v Orientálním ústavu v Neapoli). Po návratu složil v roce 1936 státní zkoušku z filozofie a jako učitel působil na reálném gymnáziu v Praze (v letech 1936–1937 a 1938–1945) a na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích (v letech 1937–1938). Od roku 1945 byl úředníkem na ministerstvu informací, v letech 1949–1951 vedoucím administrativy Národní galerie v Praze. V roce 1950 byl zatčen a vyslýchán, v roce 1951 byl zatčen podruhé a v dubnu 1952 v procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen pro velezradu na doživotí. Po podmínečném propuštění (v prosinci 1963, rehabilitován až roku 1990) byl nejprve půl roku dokumentátorem Národopisného ústavu při Moravském muzeu v Brně (v roce 1964), poté žil v Praze jako překladatel (od roku 1966 byl členem Svazu překladatelů). – Jeho druhá žena Marie Kostohryzová (1931–2018) byla výtvarnicí.

Debutoval roku 1927 v Časopise agrárního studentstva, dále přispíval do periodik Studentský časopis, Česká mysl, Lidové noviny, Řád, Tvar, Listy pro umění a kritiku, Rozhledy po literatuře a umění (zde publikoval recenze české i přeložené literatury), Lumír, Obnova, Kritický měsíčník, Host do domu, Sešity pro literaturu a diskusi a Katolické noviny. Redigoval knižnici Pro život (1940, sv. 1–11, s Janem Reyem). Je autorem Memoranda českých spisovatelů (popisovalo porušování lidských práv a stav české kultury po únoru 1948), podepsaného řadou spisovatelů a zaslaného roku 1949 papeži a hlavám USA, Velké Británie a Itálie, které bývá mylně připisováno Václavu Prokůpkovi. V samizdatové edici Cestou poezie vyšel autorský výbor jeho básní Strmá nenaděj (1987), Kostohryzovy básně byly publikovány též v samizdatovém časopise Sklepník (1988) a ve sborníku Z pěstiček zaťatých (1982). – Jménem svého otce Antonína Kostohryze podepisoval básně ve Studentském časopise a v Časopise agrárního studentstva a recenze v Rozhledech po literatuře a umění (zde také šifra Akz), dále užíval pseudonymů a šifer Jan Střelba, J. K. Jiras, Jiras, A. K., ak, J. K., jí, jrs, kz, (Kz). Kostohryzovy překlady svým jménem pokryla řada různých autorů, detektivní román Paraple paní Černé vyšel pod jménem Zdeny Hadrbolcové. Autorovy další detektivky (Ančí Máchová, Mladá paní Jiroušková) zůstaly nevydány.

Kostohryz představuje typ básníka metafyzického, ovšem nikoli náboženského; jeho metafyzika jej vede k pocitu viny a tragičnosti života, a zejména ve sbírkách ze třicátých a čtyřicátých let k abstraktnímu a hermetickému vyjadřování. – Už ve své drobné básnické prvotině Prameny ústí vytvářel Kostohryz svébytný abstraktní svět, popírající prostor a čas pozemského života, a pojednával jej v hermetickém klíči. Dlouhým veršem a hromaděním metafor navazoval na Březinu a perspektivou absolutna na máchovské tradice české poezie. Pod jejím vlivem vznikl také básnický cyklus Rekviem, věnovaný smrti blíže neurčené milované ženy, v němž autor v rozkyvu mezi kajícností a rouháním kupil obrazy životní marnosti. Co zde bylo náladou tragické chvíle, to se v následující sbírce Ať zkamení stalo celkovým životním pocitem. Život je zde představen jako předem prokletý, svět, do něhož člověk vstupuje vinen, je barokně rozpřažen mezi život a smrt, mezi aspekt duchovní a hmotný, a básník se obrací se zoufalou prosbou o milost k „Pánu světla a tmy“. Po více než dvacetiletém nuceném odmlčení vyšly na konci šedesátých let dvě sbírky, v nichž se Kostohryz protrpěl k chápavému odstupu. Zatímco Jednorožec mizí je zúčtováním s minulým životem, v němž se věci a děje ukazují pod autorovým nadhledem jakoby v jasu antického nebe, ve sbírce Přísný obraz znovu ožívají básníkovy bolesti a sváry; žal nad údělem člověka se tu vyhrocuje do hněvu nad malostí doby. Původně březinovsky široký patetický Kostohryzův verš, nesený intonační linií, zde nabyl sevřenější podoby a bohatšího členění, aby se v pozdní, elegické sbírce Eumenidy opět rozlil do šíře (tentokrát pod vlivem Hölderlinovým). Příznačné horečnaté vize v ní autor navozoval zobrazením reálných situací zvláště v básních vzpomínkových a milostných. Pandánem veršových Eumenid jsou básnické prózy-záznamy snů sbírky Melancholie, výrazy lístosti nad plynoucím časem, jenž odvívá člověka, a vyjádření přese všechno trvající naděje. Teprve posthumně vyšly juvenilní básnické sbírky Apokryfy a Druhá lyra. – Z jeho prozaických prací byl za autorova života vydán jen detektivní román Paraple paní Černé. Ostatní texty – převážně venkovské, baladické povídky s výrazným psychologickým nábojem, leckdy nebývale naturalisticky otevřené a kriticky vykreslující hlavního hrdinu – byly publikovány až posthumně ve svazku Prózy (některé z nich byly roku 1948 připravené k vydání pod názvem Osudy). – Kostohryz rovněž překládal prózu, paměti a naučné práce z francouzštiny, angličtiny a především z italštiny (včetně několika her pro pražské scény).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Prameny ústí (B 1934); Rekviem: Paní Barboře Keřkové (B 1944; poté in Ať zkamení); Ať zkamení (BB 1946); Jednorožec mizí (BB 1969); Přísný obraz (BB 1970); Paraple paní Černé (R detekt., 1975, pod jm. Z. Hadrbolcové); Eumenidy (BB, Mnichov 1981); Melancholie (BB v próze, Mnichov 1985; přeprac. 1991); Smutný žebrák – Sudička (PP 2007, poté in Povídky a jiné prózy); Jednorožec a krásná Magelona (PP pro děti, 2016).
Souborné vydání: Dílo (Kalina, ed. V. Matoušová): 1. Básně (BB 2009); 2. Povídky a jiné prózy (PP 2009).
Výbor: Strmá nenaděj (BB 1994; pův. samizdat 1987).
Překlady: V. Hugo: Devadesát tři (1927); E. Ludwig: Tři titáni (1931, s V. Renčem); H. de Balzac: Ztracené iluze (1932); R. Calzini: Benátská komediantka (1937); F. Tombari: Život (1938); I. Zarzycka: Divoška Ita (1940); P. Operti: Kondotiér (1941); F. A. Perri: Neznámý učedník (1942); A. de Céspedes: Nikdo se nevrací (1942); S. Beauvoirová: Druhé pohlaví (1966, s H. Uhlířovou); T. Gautier: Kapitán Fracasse (1967); J. Krüss: Florentina (1967, s J. Bruknerem); R. Rolland: Dějiny opery v Evropě před Lullym a Scarlattim (1968); E. Flaiano: Čas zabíjet (1968); F. Farga: Paganini (1969); A. M. Fabbri: Mládí, mládí... (1970); J. Giraudoux: Siegfried a Limuzinsko (1970); A. Huxley: Konec civilizace (1970); L. Da Ponte: Paměti (1970); S. Runciman: Pád Cařihradu (1970); F. Mallet-Joris (= Mallet-Jorisová): Marie Manciniová (1970); D. Milhaud: Motivy bez tónů (1972); J. de La Bruyere: Charaktery aneb Mravy tohoto století (1972, J. Kostohryz neuveden); J. F. Retz: Paměti (1973, J. K. neuveden); J. B. Priestley: Ztracené ráje (1975, pod jm. O. Štilijanovové); Á. Cunqueiro: Muž, který se podobal Orestovi (1980, pod jm. J. Sudy); scénicky: G. Forzano: Průvan (1942); L. Pirandello: Lazar (1943); M. Bontempelli: Popelka (1945); U. Betti: Zločin na Kozím ostrově (1970).
Ostatní práce: Italsky rychle a všude (učebnice italštiny, b. d., 1940).
Příspěvky ve sbornících: Sborník pětadvacíti (1969); Básníci ve stínu šibenice (Řím 1975); Der Käter und der Mäusekönig (sb. pohádek, Erlangen 1987, pod jm. S. Hrnčíře); Na střepech volnosti (Mnichov 1989, pův. samizdat 1987); Antologie české poezie, I. díl (2009).
Uspořádal a vydal: S. T. Coleridge: Dračí křídlo stesku (BB, výbor, 1965).

LITERATURA

Bibliografie: M. Kostohryzová in J. K., Básně (2009).
Knižně: M. Kostohryzová: Polární záře nad pastvištěm. Svědectví o Josefu Kostohryzovi (2004, obsahuje bibliografii).
Studie a články: P. Kettner – J. Ungerman – B. Spittank in Agenti Zelené internacionály, nepřátelé naší vesnice (1952); A. Kratochvil: doslov in Eumenidy (1981); B. Fučík: Píseň o zemi, Listy (Řím) 1985, č. 3, též in Rozmluvy (Londýn), 1985, č. 4; Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987; 1991); B. Fučík: Donquijotská melancholie, KS (smz.) 1987, č. 4, též in Proměny (New York) 1989, č. 1, též jako doslov in Strmá nenaděj (1994); A. Kratochvil in Žaluji, díl 2 (1990); L. Jehlička: Procesy, Střední Evropa 1998, č. 85; J. Wiendl: Poznámky ke kompozici Kostohryzovy básnické skladby Prameny ústí, ČL 1999, č. 5, též in Hledači řádu a krásy (2014); K. Kaplan in Komunistický režim a politické procesy v Československu (2001); Z. Dvořáková in Navzdory nenávisti a mstě (2002); L. Jedlička: Křik koruny svatováclavské, Akord 2004, č. 2; M. Kořená: Josef Kostohryz: Prameny melancholie, in Výraz a víra (2005); M. Kořená: Ne každý může být králem, LidN 22. 11. 2008; M. C. Putna: Básník Josef Kostohryz..., Souvislosti 2009, č. 2; M. C. Putna: Antika v díle Josefa Kostohryze, LF 2009, č. 3/4; M. C. Putna in Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (2010); M. Letáková: Dialogický princip v básnickém díle Josefa Kostohryze, Aluze 2011, č. 1; M. Letáková: „Všechny příběhy moje takovou podobu mají, že marně hledám v nich nitku, které se Théseus držel“: Spor o evropské hodnoty ve vězeňských verších Josefa Kostohryze, Bohemica Olomucensia 2011, č. 2; J. Davidová Glogarová: „Literární kapitalističtí zaprodanci“: Soudní proces s katolickými intelektuály, Dějiny a současnost 2012, č. 4; P. Anev: Procesy s údajnými přisluhovači Zelené internacionály, Paměť a dějiny 2012, č. 4; H. Vaníčková: „Nikdo o nic tím nepřišel“: zpráva o osobním fondu Josefa Kostohryze v LA PNP, Literární archiv 2019, sv. 51.
Recenze: Ať zkamení: B. Polan, KM 1947, č. 11/12; Fg. (= J. Flégl), Česká osvěta 1947, č. 5 * Jednorožec mizí: fs (= F. Soldan), Tvorba 1970, č. 4; rd (= J. Filip), NK 1969, č. 40 * Přísný obraz: (šv) (= M. Vacík), LD 27. 8. 1971 * Melancholie (1985): A. Kratochvil, Studie (Řím) 1985, č. 2/3; K. Gelnar, Obrys (Mnichov) 1985, č. 1; B. Fučík, Obrys (Mnichov) 1985, č. 1 * Melancholie (1991): M. Petříček, NK 1991, č. 21; M. Exner, Tvar 1991, č. 29 * Strmá nenaděj: L. Soldán, Rt 20. 7. 1994; I. Harák, Alternativa nova 1996, č. 7; J. Jůzl, Labyrint, 1994, č. 8; J. Šimůnek, SvSl 30. 6. 1994; R. Matys, LidN 6. 8. 1994 * Básně: M. C. Putna, LidN 19. 12. 2009; E. Škamilová, Tvar 2009, č. 21; J. Štolba, A2 2010, č. 23; A. Palán, Katolický týdeník 2010, č. 2; J. Med, Katolický týdeník 2010, č. 9; M. Filipi, Kulturní noviny 2012, č. 11 * Povídky a jiné prózy: M. C. Putna, LidN 19. 12. 2009; E. Škamilová, Tvar 2009, č. 21; A. Palán, Katolický týdeník 2010, č. 2 * Jednorožec a krásná Magelona: A. Palán, Katolický týdeník 2017, č. 5.
Nekrology: D. Strož, Obrys (Mnichov), 1987, č. 3; A. Kratochvil, Svědectví (Paříž) 1987/1988, č. 81.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (ve zpracování).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Pavel Šidák (2021)

Aktualizace hesla: 4. 3. 2021 (pš)

Aktualizace bibliografie: 4. 3. 2021 (pš)

zpět na hlavní stranu