Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 KRITICKÝ MĚSÍČNÍK  

 1938 - 1942; 1945 - 1948 
 
 

Literárně-kritická revue redigovaná Václavem Černým

Revue pro literární a uměleckou kritiku vydávalo jednou měsíčně (s letní přestávkou v červenci a srpnu) v letech 1938–1942 nakladatelství Fr. Borový v redakci romanisty a komparatisty Václava Černého. V polovině roku 1942 byl Černý vzhledem k tlaku cenzury nucen redakci Kritického měsíčníku (KM) opustit a zbytek pátého ročníku (oficiálně od dvojčísla 5/6, připraveného ovšem ještě V. Černým) doredigoval Bohumil Novák, který coby zaměstnanec nakladatelství Fr. Borový do té doby v redakci působil jako tajemník. Ke konci roku 1942 byl časopis nacistickou cenzurou zrušen. Václav Černý jeho vydávání však obnovil de facto hned po svém návratu z vězení v květnu 1945: první poválečné číslo vyšlo již v červnu 1945. V poválečném období list nadále vycházel v nakladatelství Fr. Borový, v letech 1945–1946 formálně jako orgán Syndikátu českých spisovatelů, od dubna 1946 se na základě žádosti podané na Ministerstvo informací stal vydavatelem listu sám Václav Černý, který také zůstal jediným výkonným redaktorem. Práci tajemníka zastával po válce Černého univerzitní asistent Jiří Pistorius. V poválečném období měl KM v zásadě čtrnáctidenní periodicitu (opět s dvouměsíční letní pauzou), ale častá byla dvojčísla (ta příležitostně již v období 1938–1942) i trojčísla. Od únorového převratu v roce 1948 Černý dobrovolně přestal působit jako aktivní přispěvatel, zrušení listu tím však nezabránil: definitivně zastaven byl z politických důvodů před dokončením devátého ročníku v říjnu 1948.
 

Potřeba speciální kritické revue vzešla z Černého pojetí kritiky jakožto autonomní, nezávislé, tvůrčí i vědní disciplíny; jedním z bezprostředních podnětů jejího založení se stalo úmrtí F. X. Šaldy v roce 1937 a vůle pokračovat v jeho odkazu. Ambicí Černého bylo navázat na tradici Šaldova zápisníku a jeho koncepci kritiky řídící se jen náročnými uměleckými a etickými měřítky. Zároveň chtěl v listu seznamovat s domácími i zahraničními duchovními, literárními a uměleckými tendencemi minulosti i současnosti. Vedle rozsáhlejších statí (Kritické stati a úvahy) a kritických příspěvků hodnotících nově vycházející českou (příležitostně i slovenskou) literaturu (Průhledy do nové poesiePrůhledy do nové prosy Průhledy do nové esejistiky Průhledy do nového dramatu), tvořících jádro listu, byl tak v KM pravidelně vyčleněn i prostor původní i překladové poezii. Studiemi (zaměřenými monograficky, literárněhistoricky, problémově či tematicky) o české i světové literatuře a kritikami kromě redaktora a tajemníka do KM dále přispívali Josef Čapek, Vojtěch Jirát, Robert Konečný, Bohumil Mathesius, Karel Polák, Bohumil Polan, Marie Pujmanová, Karel Růžiczka (po válce jako Karel Růžička), Josef Šup a mnozí další. K úzkému okruhu spolupracovníků KM patřil mj. Jan Patočka, věnující se, podobně jako Václav Navrátil, tématům z oblasti filozofie, dějin idejí a široce pojímané problematiky humanitně-sociální. O divadle psal v prvním období existence KM Jan Kopecký, po válce pak Karel Kraus, texty o filmu přispívali Josef Branžovský a Jan Kučera, výtvarné umění reflektoval František Kovárna. Z původní básnické tvorby tiskl KM vedle textů Klementa Bochořáka, Františka Halase, Vladimíra Holana, Josefa Hory, Zdeňka Kriebla, Oldřicha Mikuláška, Josefa Palivce, J. M. Tomeše či Viléma Závady také autory nejmladší básnické generace (Kamil Bednář, Hanuš Bonn, Ivan Blatný, Jiří Daniel, Josef Hiršal, Josef Kainar, Jiří Orten, Zdeněk Urbánek, Jiří Valja), pro něž se KM stal časopiseckou tribunou, v níž zveřejňovali i svá programová stanoviska (Kamil Bednář: Projev k situaci nejmladší české poezie /1938/). Jako překladatelé poezie se v KM uplatnili Kamil Bednář, Lumír Čivrný, Pavel Eisner, Otakar Fischer, Antonín Hartl, Hanuš Jelínek, Bohumil Mathesius (mj. výbor ze staročínské lyriky), František Nechvátal, E. A. Saudek, František Vrba (též po válce) ad.; v poválečném tříletí Karel Brušák, Gustav Francl, František Hrubín, Svatopluk Kadlec, Adolf Kroupa, Marie Marčanová aj.
Některá čísla KM byla zaměřena tematicky (č. 7/1938 bylo věnováno baroku, č. 3/1940 památce Arna Nováka a F. X. Šaldy; po válce bylo Šaldovi věnováno též dvojčíslo 19–20/1947), dojem jednotného celku ovšem evokovala i řada čísel dalších – implicitní scelující charakter jim dodávala reakce na aktuální události. Pravidelnou součástí každého čísla byly glosy a komentáře k aktuálnímu literárnímu, kulturnímu, kulturně-politickému a společenskému dění (rubrika Poznámky, od roku 1940 Na okraj doby; autoři zde podepsáni celými jmény i pouze šiframi). Na stávající situaci KM reagoval ovšem také v dalších rovinách a formách, mj. prostřednictvím rozsáhlejších textů, v nichž byly rozebírány např. slovenské kulturní hodnoty a slovenská literatura (Michal Chorváth; po válce mj. Jozef Felix, Ivan Kusý, K. H. Rosenbaum), také však problematika nacionalismu (Václav Navrátil) a rasismu (Václav Černý). Vydavatel i redaktor časopisu opakovaně připomínali hlavní cíle revue a hodnoty, z nichž nemínili navzdory stupňujícímu se politickému tlaku ustoupit. Až do konce roku 1942, kdy bylo vydávání časopisu zastaveno, zde proto mohli např. nadále publikovat autoři židovského původu, byť (z vlastní vůle) pod pseudonymy (Pavel Eisner jako Jana Baborová, Jan Ort, Karel Babor, Jaroslav Dlouhý, Jan Orel; Josef Lederer jako Jiří Klan; Jiří Orten jako Karel Jílek a Jiří Jakub; Hanuš Bonn jako Josef Kohout).

V poválečném období se názorovým východiskem listu stalo široké pojetí socialismu jako pluralitního a na demokratických principech založeného společenského systému s důrazem na tvůrčí svobodu jako prvotní předpoklad umělecké tvorby. Tato koncepce se brzy – spolu s otázkou budoucí politické a kulturní orientace republiky – stala zdrojem polemik s pojetím marxistickým, jak je prezentovaly především Rudé právo nebo Tvorba, do značné míry i Kulturní politika a další listy sympatizující s kulturněpolitickou praxí KSČ. KM vstoupil prostřednictvím šéfredaktora do polemických střetů již v létě 1945. Stejně jako v období 1938–1942 se ve vystoupeních Václava Černého (volný cyklus úvah K problematice socialistické kultury u nás), započatých reakcí na článek Václava Běhounka v deníku Práce, postupně rýsovala představa sebevědomé, svobodné, autonomní národní kultury, nyní ovšem přitakávající geopolitickému pojetí Edvarda Beneše a dalších demokratických politiků a intelektuálů (Mezi Východem a Západem, Ještě jednou: mezi Východem a Západem /obojí v roč. 1945/). Ideu socialismu chápal Václav Černý jako vrchol a závěr tisíciletého civilizačního úsilí o uspořádání společenských poměrů, a tedy ve značné shodě s pojetím komunistickým (Básníkova trnitá cesta do socialistické společnosti /1945/); přesto i tyto jeho úvahy vzbuzovaly prudký nesouhlas komunistických publicistů (diskuse s Gustavem Barešem a následné polemiky s Jaroslavem Pokorným, Jiřím Hájkem, Františkem Vrbou aj. /vše 1946/). Třetím tematickým okruhem dobových kulturněpolitických polemik byl vztah umělce a státu (Černého stati Osobnost a kolektivumCesta literatury k lidu a lidu k literatuře /obojí 1946/); spadají sem i spory o titul národního umělce, k jehož udělování žijícím osobám se KM stavěl negativně, a Černého kritické stanovisko k českým intelektuálům schvalujícím stalinské represe vůči Zoščenkovi a Achmatovové (Sovětská čistka, česká kocovina a leccos jiného /1946/).
V tématech literárních se KM nadále zasazoval o propagaci náročné, neideologické literatury, nyní především existenciálního a existencialistického zaměření. Václav Černý byl ve své době předním znalcem existencialismu a soustavně jej uváděl do českého kulturního prostředí ve svých studiích, komentářích a také kontextových paralelách. Hanuš Bonn a především Jiří Orten pro něj byli představiteli existencialismu v poezii, jejž Černý považoval za výhradně český fenomén. Nejvíce pozornosti věnoval list i po válce list literární kritice. V rubrikách Kritické stati a úvahyPrůhledy publikovali vedle Václava Černého (mj. Česká beletrie emigrační, Další pohled na naši poezii nejmladší /obojí 1947/) nejčastěji Bohuš Balajka, Josef Dostál, Pavel Eisner (mj. Franz Kafka a Praha /1948/), Antonín Hrubý (mj. kritika Olbrachtova Dobyvatele, která vzbudila polemiku), Ota Jahoda, Karel Janský, Jaroslav Janů, Jan Linhart, Jiří Pistorius, Karel Polák, Bohumil Polan; značná pozornost byla přitom věnována evropské a světové literatuře. Z beletrie KM nadále tiskl výhradně poezii, a to opět českou (okruh autorů se oproti období 1938–1942 zásadně nezměnil) i přeloženou, nyní s ještě větším důrazem na představení zahraniční současné tvorby (francouzské, polské, sovětské atd.).

Do prvních dvou ročníků KM bylo zařazeno i několik karikaturních kreseb Františka Bidla a Josefa Čapka. KM měl v obou fázích své existence standardizovanou obálku, v jednotlivých ročnících se měnila pouze její barva, v abecedním pořadí na ni byli také anoncováni autoři (přispěvatelé) čísla.
 Při KM měla být založena Knihovna moderní kritiky, v níž by každoročně vycházely dva až tři svazky kritických statí a esejů od domácích i cizích autorů; tento plán se však neuskutečnil. – Černého poválečné polemiky z KM i hlasy jeho odpůrců shromáždila publikace V. Černý: Skutečnost svoboda (1995, ed. J. Šulc a J. Kabíček).
 
Periodicita: 1938–1942: Měsíčník: – I. (10 č., 1938), II. (10 č., 1939), III (10č., 1940), IV (10 č., 1941), V (10 č., 1942); 1945–1948: Čtrnáctideník. – VI (10 č., 1945, od června), VII (20 č., 1946), VIII (20 č., 1947), IX (15 č., 1948, do 20. 10.), často dvojčísla a trojčísla, v ročníku 1947 výhradně dvojčísla.
Technické informace: 24x16 cm, 1938–1942: 40–50 str. (dvojčísla 80–100 str.); 1945–1948: 20–40 str. (dvojč. až 64 str., trojč. až 72 str.), paginace průběžná, obsahy ročníků (kromě 1948). – Výtvarný doprovod: Příležitostně kresby (F. Bidlo, J. Čapek).

Grafická úprava: Autor neuveden.

Náklad: Až 22 000 (neuváděn).

LITERATURA

Knižně: V. Černý: Paměti II. 1938–1945: Křik Koruny české (1992; pův. Pláč Koruny české, Toronto 1977); Paměti III: 1945–1972 (1992, pův. Paměti 4, Toronto 1983); A. Kusák in Kultura a politika v Československu 1945–1956 (1998).
Programové články: Když před rokem začal..., KM 1939, č. 1 (obálka); V. Černý: Kruh spisovatelů okolo K.M., KM 1939, č. 1; V. Č. (= V. Černý): Poznámka redakční, KM 1939, č. 4; Kritický měsíčník, KM 1941, č. 1 (obálka); Kritický měsíčník, KM 1942, č. 1; V. Č.: Poznámka redakční, KM 1939, č. 4; V. Černý: K zamýšlenému slučování a omezování kulturních orgánů, KM 1939, č. 5/6; V. Č. (= V. Černý), Kritickému měsíčníku na novou cestu…, KM 1945, č. 1.
Studie a články: jva (= J. Valja): Osmiletý, nebo desetiletý? Svobodné noviny 1. 2. 1948; D. Šajtar: Deset let Kritického měsíčníku, Čti 1948, č. 1; J. Rybák: Případ Kritického měsíčníku, RP 12. 11. 1948; J. Volák: Retrospektiva. Kritický měsíčník, Sešity pro mladou literaturu 1968, č. 18; V. Brett: Boj o realizaci kulturního programu KSČ roku 1945, Slovanský přehled 1983, č. 1; H. Floriánová: Oč bojoval Kritický měsíčník, Klub (MU Brno) 1993, č. 3; J. Maksym-Benczew: K „polskému číslu“ Kritického měsíčníku, in Rok 1947 (sb. 1998); J. Knapík: Konce Kritického měsíčníku, Alternativa plus 5, 1999/2000, č. 1/2; J. Maksym-Benczew: Václav Černý i poczatki jego czasopisma „Kritický měsíčník“, Bohemistyka (Wałbrzych) 2001, č. 3; J. Maksym-Benczew: „Kritický měsíčník“ Václava Černego jako fenomen czeskiej kultury XX wieku, in Konstanty a proměny v českém jazyce a literatuře XX. století = Stałość i zmienność w języku i literaturze czeskiej XX wieku (sb., Prochowice 2004); J. Maksym-Benczew: Spotkania z poezją słowianską w czasopiśmie „Kritický měsíčník“, in Dialog kultur III (sb. 2005); V. Běláčková: Intelektuál Václav Černý, in Sto let od narození Václava Černého (sb. 2005); S. Máslo: Václav Černý a jeho Kritický měsíčník k literárním podnětům ze slovanského Východu, in Václav Černý – život a dílo (sb. 2006); J. Pistorius in Doba a slovesnost (2007); J. Maksym-Benczew: Recepcja literatury pokoleniowej w „Kritickim měsíčníku“, in Konflikt pokoleń a różnice cywilizacyjne w języku i w literaturze czeskiej (sb. Poznań 2012).
K jednotlivým číslům (výběr): č. 1/1938: B. (= E. Bass), LidN 29. 1. 1938, č. 50 * č. 7/1938: ill (= A. Novák), LidN 6. 11. 1938, č. 559 * č. 8/1938: vjšp (= J. Šup), LidN 21. 11. 1938, č. 586 * č. 9–10/1938: an, LidN 19. 12. 1938, č. 637 * č. 1/1939: š (= J. Šup), LidN 15. 2. 1939, č. 83 * č. 2/1939: šp (= J. Šup), LidN 16. 3. 1939, č. 137 * č. 3/1939: š (= J. Šup), LidN 19. 4. 1939, č. 198 * č. 5–6/1939: n (= M. Novotný), LidN 7. 7. 1939, č. 333 * č. 2/1940: l (= B. Novák), LidN 17. 3 1940, č. 138 * č. 3/1940: o, LidN 21. 4. 1940, č. 201 * č. 4/1940: l (= B. Novák), LidN 13. 5. 1940, č. 238 * č. 5–6/1940: l (= B. Novák), LidN 30. 6. 1940, č. 326 * č. 7/1940: an, LidN 6. 10. 1940, č. 508 * č. 8/1940: l (= B. Novák), LidN 6. 11. 1940, č. 565 * č. 9/1940: l (= B. Novák), LidN 28. 12. 1940, č. 658 * č. 1/1941: l (= B. Novák), LidN 16. 2. 1941, č. 85 * č. 2/1941: an, LidN 16. 3. 1941, č. 137 * č. 3/1941: l (= B. Novák), LidN 27. 4. 1941, č. 213 * č. 9–10/1941: l (= B. Novák), LidN 17. 1 1942, č. 29 * č. 1/1942: a (= B. Novák), LidN 1. 3. 1942, č. 109, příl.; amb. (= A. M. Brousil), Venkov 25. 2. 1942 * č. 2/1942: jd (= J. Drda), LidN 17. 3. 1942, č. 138 * č. 3/1942: a (= B. Novák), LidN 17. 5. 1942, č. 248 * č. 1/1945: Ks (= L. Khás), Svobodné noviny 1. 7. 1945 * č. 3–5/1945: ok (= O. Kautský), Svobodné noviny 10. 8. 1945 * č. 9–10/1945: kd (= E. Konrád), Svobodné noviny 27. 12. 1945 * č. 4–6/ 1946: L, Svobodné noviny 20. 3. 1946 * č. 19–20/1947: L. Matějka, Svobodné noviny 4. 1. 1948 * č. 1/1948: s (= Z. Slouka), Svobodné noviny 28. 1. 1948.

Autor hesla: Miroslav Zelinský (2002); Veronika Košnarová (2020)
Aktualizace hesla: 24. 8. 2020 (vk)
zpět na hlavní stranu