Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan PATOČKA

* 1. 6. 1907, Turnov 
† 13. 3. 1977, Praha 
 
Filozof, estetik, překladatel
 

Otec, středoškolský profesor Josef Patočka (1869–1952), byl klasickým filologem a průkopníkem umělecké výchovy. Jan Patočka po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1925) studoval češtinu, francouzštinu a filozofii na FF UK (PhDr. 1932 prací Pojem evidence a jeho význam pro noetiku). Studiu filozofie se pak dále věnoval na pařížské Sorbonně (1928–1929) a německých univerzitách (1932–1933, v Berlíně a poté ve Freiburgu u Edmunda Husserla, s nímž se stýkal i později a mj. byl jedním z iniciátorů jeho návštěvy v Praze v roce 1935; ve Freiburgu navštěvoval rovněž přednášky Martina Heideggera). V roce 1934 se stal Patočka středoškolským profesorem v Praze a v témže roce spoluzaložil německo-český Cercle philosophique de Prague (jehož českým tajemníkem byl do roku 1938). Roku 1937 se habilitoval na FF UK pro obor filozofie (prací Přirozený svět jako filosofický problém) a začal pracovat také jako redaktor časopisu Česká mysl. Od roku 1936 byl tajemníkem Jednoty filosofické. Koncem roku 1944 byl pracovně nasazen jako pomocný dělník-tunelář. V období 1945–1949 opět učil na FF UK, v letech 1946–1948 souběžně také na Pedagogické fakultě v Brně, od roku 1946 mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1950 se stal knihovníkem Ústavu Tomáše Garrigua Masaryka. Po jeho rozpuštění roku 1954 byl odborným pracovníkem Pedagogického ústavu Jana Amose Komenského, vědeckým pracovníkem Pedagogického ústavu ČSAV (od 1956) a Filozofického ústavu ČSAV (1958–1968, zprvu jako dokumentátor). V roce 1964 získal titul DrSc. prací Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové (diplom si však nevyzvedl) a stal se členem Institut International de Philosophie (Mezinárodního filozofického institutu) se sídlem v Paříži. V šedesátých letech se účastnil četných mezinárodních setkání a jako hostující profesor přednášel na univerzitách v Lovani, Mohuči, Kolíně nad Rýnem, Bochumi aj. Roku 1968 byl jmenován profesorem dějin filozofie na FF UK. V roce 1972 byl penzionován a začal vést soukromé bytové semináře. V roce 1971 mu udělila Vysoká škola technická v Cáchách čestný doktorát, který však mohl převzít až v roce 1975 v Praze. V roce 1976 se připojil k protestu proti pronásledování hudebníků skupiny The Plastic People of the Universe a DG 307. Protestní akce se téhož roku stala podnětem k založení hnutí Charta 77, jehož byl Patočka jedním z prvních tří mluvčích. V této funkci se v březnu 1977 setkal s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem při jeho oficiální návštěvě Prahy; po následujících policejních výsleších musel být převezen do nemocnice, kde zakrátko podlehl mozkové mrtvici. Pohřben je na hřbitově v Praze-Břevnově. – Dcera Františka Sokolová (*1937) je slavistkou a překladatelkou ze slovanských jazyků, dcera Jana Patočková (*1939) redaktorkou a divadelní publicistkou, syn Jan Patočka (*1945) novinářem a politickým komentátorem.

 

Patočka debutoval roku 1928 v časopise Česká mysl, dále přispíval do časopisů Věstník pedagogický, Kvart, Kritický měsíčník, Naše doba (v roce 1947 zde studie Šalda mezi včerejškem a dneškem), Křesťanská revue, Slovo a slovesnost, Listy (Melantrich), Archiv pro bádání o životě a díle J. A. Komenského, Divadlo (1963 zde studie Svět Ivana Vyskočila), Dějiny a současnost, Hudební rozhledy, Vesmír, Pedagogika, Tvář (1964 zde studie Kulhavý poutník Josef Čapek), Filosofický časopis, Literární noviny (Literární listy, Listy), Orientace (1966 zde studie Umění a čas), Univerzita Karlova, Znak (Krakov), Studia filozoficzne (Varšava), Postilla bohemica (Brémy), Archiv für Geschichte der Philosophie (Berlín), Twórczość (Varšava), Neue Zeitschrift für systematische Theologie und Religionsphilosophie (Berlín, 1973 zde Der Sinn des Mythos vom Teufelspakt. Eine Betrachtung zu den Variationen der Faustsage, český překlad Smysl mýtu o paktu s ďáblem v časopise Svět a divadlo /1991/), Kritický sborník (1993 zde Co je kritika, koncept polemického dopisu Václavu Černému) a řada dalších domácích i zahraničních periodik.
V samizdatu poprvé vyšlo: O konci filosofie (1973, ed. Ivan Chvatík), Kacířské eseje o filosofii dějin (Petlice 1975; rozšíř. Edice Expedice 1976), Dvě studie o Masarykovi (Petlice , Kvart Edice Expedice, vše 1977), Jan Patočka, První skica k podobizně (sb., obsahuje osm Patočkových textů z období Charty 77 + nekrology, laudatia apod., Kvart, Petlice 1977). V letech 1977–1989 vycházely v samizdatu spisy Jana Patočky, po listopadu 1989 až zpětně souborně označené jako Archivní soubor prací Jana Patočky. Obsáhl svazky: Umění a filosofie (sv. 1–3, 1977, ed. J. Němec a P. Rezek; sv. 4, 1985, ed. I. Chvatík), Sókratés (1977, ed. I. Chvatík), Masaryk (1979, ed. I. Chvatík a M. Petříček jr.), Péče o duši (sv. 4: Platón a Evropa, 1979, ed. I Chvatík a P. Rezek; sv. 1: Publikované stati z let 1929–1949, 1987, ed. I. Chvatík a P. Kouba; sv. 2: Negativní platonismus, Nepublikované stati a poznámky z padesátých let, 1987, ed. I. Chvatík a P. Kouba; sv. 3: O smysl dneška. Stati a náčrty z šedesátých a začátku sedmdesátých let, 1988, ed. I. Chvatík a P. Kouba; sv. 6: Kacířské eseje o filosofii dějin a texty k Chartě 77, 1988, ed. I. Chvatík a P. Kouba), Přirozený svět a pohyb lidské existence (sv. 1–3, 1980, ed. I. Chvatík; sv. 4, 1983, ed. I. Chvatík, J. Polívka a M. Petříček jr.), J. A. Komenský I–III (I–II /1980/, III /1983/, celkem v 6 sv., ed. Radim Palouš), Nejstarší řecká filosofie (1981, ed. I. Chvatík), Platón (1983, ed. I. Chvatík), Aristotelés (1985, ed. I. Chvatík), Co jsou Češi? (1989, ed. I. Chvatík a J. Vít), Úvod do fenomenologické filosofie (1989, ed. J. Polívka a I. Chvatík), Základní problémy předsokratovské filosofie (1989, ed. J. Michálek a I. Chvatík). Mimo soubor byl vydán též překlad přednášky Nebezpečí technizace ve vědě u E. Husserla a bytostné jádro techniky jako nebezpečí u M. Heideggera (1979, přel. I. Chvatík a I. Santar). Opakovaně byly Patočkovy texty editovány také v samizdatové edici Kvart, kde kromě výboru Vzpomínky a nekrology. Stati z let 1938–1976 (1979, též Petlice 1979) vyšly též některé práce z Archivního souboru prací Jana Patočky, a sice v pěti svazcích části ze souboru Umění a filosofie (O kráse, Spisovatel a jeho věc, O vzdělanosti, O výtvarném umění a hudbě, Studie o divadle, vše 1979; poslední též v Petlici 1979) a v pozměněném vydání také svazek Masaryk (1980, ed. F. Kautman, 3 sv.). V samizdatu dále vyšel výbor Patočkových studií Filosofický sborník (EE 1987, ed. I. Matouš); v samizdatových opisech kolovaly i mnohé již knižně a časopisecky vydané studie. Kromě toho Patočka přispěl, respektive posmrtně byly jeho příspěvky zařazeny do samizdatových sborníků Pohledy 1 (Petlice 1976), Československý fejeton/fejtón 1975–1976 1976–1977 (Petlice 1976, 1977), Jan Patočka a Charta 77 (1977), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (Petlice 1978), Polemos (1979), Československé fejetony (Edice Expedice 1979), Nad procesem (Petlice 1980), „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem (1980), T. G. Masaryk a naše současnost (Masarykův sborník 7, Petlice 1980), Střední Evropa 1985 (ed. J. Vít a T. Vrba), Nálezy (1988) a mnohých dalších.– Pozůstalost a další materiály jsou uloženy v Archivu Jana Patočky při Centru pro teoretická studia AV ČR a UK. –
Janu Patočkovi bylo věnováno několik dokumentárních filmů: Filosof, který splnil svou úlohu, Jan Patočka (1990, rež. A. Hanauerová), Jan Patočka (2007, rež. T. Mojžíš), Jan Patočka o duši a politice (2015, rež. B. Jankovec) a naposledy Jan Patočka: darovat smrt (2017, rež. B. Jankovec). – Některé Patočkovy překlady kryli svými jmény Milan Sobotka a Ladislav Vidman. Užíval šifer: J. P., jp., JPa., jpat.

 Rozhodujícím podnětem pro Patočkovu filozofii byla Husserlova fenomenologie a Heideggerova filozofie existence, v úvahách o dějinnosti ovšem čerpal podněty také z filozofie života Henri Bergsona. Tyto vlivy již od třicátých let orientovaly jeho zájem o problematiku přirozeného světa jako světa konkrétního lidského bytí, v němž je oproti stále více se prosazujícím vědeckým objektivizacím zachována jednota situované skutečnosti a situovaného člověka. Takto zaměřená filozofie se sbližuje s problematikou umění a svými analýzami žitého světa poskytuje plodné východisko pro interpretaci uměleckého díla, Patočka sám ovšem ve svých pracích o umění tuto cestu nesledoval. Ve zkoumání estetických otázek vycházel především z podnětů Hegelovy Estetiky, kterou přeložil (a v předmluvě vyložil); výraznou měrou byl ovšem inspirován také Heideggerovou ontologickou koncepcí uměleckého díla, v otázce zkoumání stylu kriticky přehodnotil využitelnost koncepce výtvarného díla Romana Ingardena a při výkladu charakteru a významu umění 19. a zejména 20. století navázal na koncepci vývoje vrstevnatosti smyslu výtvarného umění německého filozofického antropologa Arnolda Gehlena.
V duchu teze o minulém charakteru umění G. W. F. Hegela, byť s odstupem od jeho názorů, pojímá Patočka umění v jeho základním významu pro duchovní rozvoj člověka. Nejvýznamnější, dějinně zaměřená, estetická studie Umění a čas reflektuje výtvarné umění, jemuž autor věnoval i několik konkrétněji vymezených statí. V literárně zaměřených interpretacích si všímal spíše určitých literárních látek než jednotlivých děl, neboť takový rozbor mu umožňoval na konkrétních případech sledovat dlouhodobě promýšlený vztah literatury k mýtu a filozofii. Jedinou důsledně fenomenologicky pojatou teoretickou prací Jana Patočky o literárním uměleckém díle (jakožto specifickém využití možností jazyka) je stať Spisovatel a jeho věc, poprvé otištěná v souboru O smysl dneška z konce šedesátých let. Tento soubor obsahuje také stati o dvojím – protikladném – kulturněpolitickém programu českého národa v 19. století: nacionálním a obecně mravním. – Již v rané knižně publikované studii Česká vzdělanost v Evropě postavil Patočka na první místo mezi vzdělanci spisovatele, kteří především mají nárok na mravní vůdcovství ve společnosti. Lapidárními charakteristikami Patočka mimo jiné sleduje rozvoj českého písemnictví v 19. století, zatímco literaturu první republiky podrobuje v této práci, psané v období pomnichovské deprese, paušálnímu odsouzení na pozadí údajného všestranného duchovního úpadku osvobozeného státu. (V kriticky vyznívajícím historickém přehledu Co jsou Češi? rozšířil počátkem sedmdesátých let svou skepsi i na literaturu 19. století.) Jako jedinou výjimku zde vysoko oceňuje román Bloudění Jaroslava Durycha, kterého později v předmluvě k vlastnímu překladu novely Boží duha pro německé čtenáře označil za představitele opozice proti zesvětštění v národě, „jehož moderní život se nenechal prozářit paprskem absolutna“. Po léta se Patočka zabýval Janem Amosem Komenským, kterého vyložil jako myslitele na přelomu dvou epoch: proti dobovým konfliktům a roztříštěnosti a proti nastupujícímu karteziánskému subjektivismu vycházel Komenský z univerzálního smyslu člověka, chápaného v duchu středověkého křesťanství, ale tento smysl vypracoval v novověkém pojetí jako praktický úkol, všestrannou reformu. Z umělecké literatury poutal Patočku především Karel Hynek Mácha, jehož tvorbu pojal ve studii Symbol země u K. H. Máchy jako vyjádření bipolární jednoty „touhy k světlu a věčného propadnutí zemi, temné hlubině“. Již zde viděl Patočka u Máchy totožnost neustálého tvoření a ničení Matky-země s podstatou času, jehož problematice věnoval ryze filozofickou studii Čas, věčnost a časovost v Máchově díle. Samostatné studie věnoval F. X. Šaldovi (Šalda mezi včerejškem a dneškem), Josefu Čapkovi (Kulhavý poutník Josef Čapek), divadelním hrám a povídkám Ivana Vyskočila (Svět Ivana Vyskočila) či Ladislavu Klímovi, jehož považoval za prvního českého myslitele absurdity. S výjimkou úvahy o faustovském motivu v románu Thomase Manna a zamyšlení nad Divokými palmami Williama Faulknera se Patočkovy ojedinělé studie o cizojazyčných autorech zabývaly divadelními hrami, především antickými tragédiemi. Trvalý zájem o uměleckou literaturu prozrazují kratší i delší pasáže v řadě Patočkových filozofických prací až po jeho poslední dokončenou studii Kolem Masarykovy filosofie náboženství s obsáhlou interpretací mravní otázky u Fjodora Michajloviče Dostojevského.
Ve svých úvahách o literatuře Patočka vždy mířil k problematice více méně filozofického charakteru, nikoli však výhradně běžným postupem filozofů, kteří vycházejí z myšlenek v uměleckém díle přímo formulovaných, ale především interpretací nepřímého smyslu ztělesněného světem daného díla. Umění Patočka považoval za jednu ze vzdělávacích mocí, jejichž působením se utvářejí dějiny; vlastní cíl umění pak spatřoval v zachycování celkové souvislosti, kterou je svět, a tudíž také postižení smyslu lidského života. Zatímco starší umění však podle Patočky ukazuje smysl závazný a objektivní, díla moderního umění vyjadřují vždy smysl subjektivní a individuální, a tím otevírají možnost přijmout smysl jako hledání bytí.
Vysoké oceňování umělecké tvorby jakožto výrazu duchovní svobody a v tomto smyslu i morálního apelu dosvědčil i závěrem svého života, kdy na základě protestu proti pronásledování rockové skupiny, jejíž produkce mu byla bytostně cizí, konečně naplnil svůj celoživotně postulovaný nárok na vůdčí poslání vzdělance v životě národa.

BIBLIOGRAFIE

Práce filozofické a kulturněhistorické: Současný stav francouzské etiky (1930, in J. B. Kozák: Přítomný stav etiky, J. P. uveden jako spoluautor jen v předmluvě); Přirozený svět jako filosofický problém (studie, 1936; 1. rozšíř. s tit. „Přirozený svět“ v meditaci svého autora po třiatřiceti letech, 1970, nedistribuováno; 2. rozšíř. o doslov k franc. vyd., 1992, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Edmund Husserl zum Gedächtnis (projev, Praha 1938, + L. Landgrebe); Česká vzdělanost v Evropě (studie, 1939); Filosofie výchovy (záznam přednášky, rozmnož., 1939); Dvojí rozum a příroda v německém osvícenství. Herderovská studie (1942); Symbol země u K. H. Máchy (studie, 1944); Přehledné dějiny filosofie (rozmnož., 1945; zkráceno o 2. a 3. kap. s tit. Předsokratovská filosofie, skripta, 1968; zkráceno o 2. a 3. kap. a doplněno o text Praesokratovská filosofie a autorovy opravy z pozůstalosti, s tit. Nejstarší řecká filosofie, 1996, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Praesokratovská filosofie (skripta, 1946); Sokrates (skripta, 1947; rozšíř., smz. 1977; 1991, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Platon (skripta, 1948; 1. rozšíř., smz. 1983; 2. rozšíř. 1992, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Aristoteles (skripta, 1949; 1994 edd. I. Chvatík a P. Kouba); Josef Čapek – myslitel (stať, rozmnož., 1950); J. A. Komenský – Nástin života a díla (1957, + J. Kopecký + J. Kyrášek); Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové (1964, též dvě studie o J. A. Komenském); Úvod do Husserlovy fenomenologie (skripta, 1966); O smysl dneška: Devět kapitol o problémech světových i českých (1969, náklad zničen; Purley 1987); Die Philosophie der Erziehung des J. A. Comenius (stať, Paderborn 1971); Dvě studie o Masarykovi (Toronto 1980; rozšíř. s tit. Tři studie o Masarykovi, 1991, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Kacířské eseje o filosofii dějin (Mnichov 1980; 1990; 3. oprav. vyd. 2007; edd. I. Chvatík a P. Kouba); Negativní platonismus (dvě studie, 1990, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Evropa a doba poevropská (dvě studie, 1992, z něm. rkp., překl. V. Koubová, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Co jsou Češi? (studie, 1992, z něm. rkp. zde též otištěného, překl. V. Jochmann, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Úvod do fenomenologické filosofie (přednášky z let 1969/1970, 1993, ed. J. Polívka); Tělo, společenství, jazyk, svět (přednášky z akad. roku 1968/1969, 1995, ed. J. Polívka); E. Husserl: Idea fenomenologie a dva texty Jana Patočky k problému fenomenologie (2001; přel. a edd. M. Petříček a T. Dimter); Dvě máchovské studie (2007, obs.: Symbol země u K.H. Máchy + Čas, věčnost a časovost v Máchově díle; 3., oprav. vyd., 1. v tomto souboru); Platón a Evropa (2007; 1. samost. vyd.); Věčnost a dějinnost: Rádlův poměr k pojetím člověka v minulosti a současnosti (2007, 3. rozšíř. vyd., 1. samost. vyd.); Lovaňské přednášky: příspěvek českých zemí k ideálu moderní vědy (2016; 2. oprav. vyd., 1. samost.).
Výbory: Jan Patočka, osobnost a dílo (Kolín n. R. 1980, ed. A. Müller); J. A. Komenský, Gesammelte Schriften zur Comeniusforschung (Bochum 1981, ed. K. Schaller); J. A. Komenský (II). Nachgelassene Schriften zur Comeniusforschung (Bochum 1984, ed. K. Schaller); Kunst und Zeit. Kulturphilosophische Schriften (Stuttgart 1987, edd. K. Nellen a I. Šrubař); Náš národní program (1990, edd. I. Chvatík a P. Kouba); Die Bewegung der menschlichen Existenz (Stuttgart 1991, edd. K. Nellen, J. Němec a I. Šrubař) aj.
Souborné vydání: Jan Patočka: Sebrané spisy (nakl. Oikúmené, od 1996, ed. I. Chvatík a P. Kouba; vyšly: sv. 1–3: Péče o duši I–III, 1996–2002, edd. I. Chvatík a P. Kouba; sv. 4–5: Umění a čas I–II, 2004, edd. D. Vojtěch a I. Chvatík; sv. 6–8/1–2: Fenomenologické spisy I–III/1–2, 2008–2016, edd. I. Chvatík a J. Frei (sv. 6), P. Kouba a O. Švec (sv. 7), I. Chvatík, J. Frei a J. Puc (sv. 8/1), I. Chvatík a P. Kouba (sv. 8/2); sv. 9–11: Komeniologické studie I–III, 1997–2003, ed. V. Schifferová; sv. 12–13: Češi I–II, 2006; edd. K. Palek a I. Chvatík; sv. 14/4: Platónova péče o duši a spravedlivý stát: přednášky k antické filosofii IV, 2012, ed. J. Polívka; sv. 20: Dopisy Václavu Richterovi: Soubor korespondence z pozůstalosti, 2001, edd. I. Chvatík a J. Michálek; sv. 21–22: Korespondence s komeniology I–II, 2011, edd. V. Schifferová, I. Chvatík a T. Havelka (sv. 21) + V. Schifferová a I. Chvatík (sv. 22).
Překlady: J. G. Herder: Vývoj lidskosti (1941); J. A. Komenský: Praeceptor gentium. Vychovatel národů (1955, též ed. s J. Bramborou) + Scholarum reformator pansophicus. Pansofický vychovatel (1956, též ed.) + Vybrané spisy 2 (1960) + Cesta světla. Via lucis (1961, s dalšími, též ed. s dalšími); G. W. F. Hegel: Fenomenologie ducha (1960) + Estetika 1, 2 (1966, i předmluva); Aristoteles: První analytiky – Organon, 3. část (1961) + Druhé analytiky – Organon, 4. část (1962, s K. Berkou); R. Garaudy: Perspektivy člověka (1964, s dalšími); F. W. J. Schelling: Výbor z díla (1977, s dalšími, pod jm. M. Sobotky; 2. uprav. vyd. 1990; spolu s překlady J. Karáska též in F. W. J. Schelling: Systém transcendentálního idealismu /2014/); É. Mireaux: Život v homérské době (1980, pod jm. L. Vidmana); Nicolaus Cusanus: Mikuláš Kusánský: Život a dílo renesančního filosofa, matematika a politika (2001; s K. Flosem a J. Sokolem); do němčiny: J. Durych: Gottes Regenbogen (Bremen 1975).
Účast v týmových pracích
: Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky (2. a 3. díl, 1932–1935); Dvacáté století, co dalo lidstvu, 7. díl: Z duševní dílny lidstva (1934); Pedagogická encyklopedie 1–3 (1938–1940).
Příspěvky ve sbornících a almanaších
: Archiv für Geschichte der Philosophie, Bd. 41 (Berlin 1932); Philosophia 1 (Beograd 1936); Traveaux du IX Congres international de philosophie (Paris 1937); Edvard Beneš – filozof a státník (1937); E. Husserl zum Gedächtnis (1938 + L. Landgrebe); Kalendář středoškolského studentstva na rok 1941/1942 (1941); Les études philosophiques (Praha 1948); Acta Comeniana (1957–1961, 1970); Filozofie v dějinách českého národa (1958); Historica 1 (1959); Sborník prací FF brněnské univerzity. Řada uměnovědná (1961, 1971); Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica (1963–1964, 1971); De Pétrarque a Descartes (Paris 1963); Informační bulletin pro otázky jazykovědné (1963); Antologie z dějin čs. filozofie 1 (1963); Hegel-Jahrbuch (Meisenheim am Glan 1964); Beispiele. Festschrift für E. Fink zum 60. Geburtstag (Den Haag 1965, zde studie Die Lehre von der Vergangenheit der Kunst); Orbis scriptus. Festschrift für Dmitrij Tschižewskij zum 70. Geburtstag (München 1966); Realita slova Máchova (1967); Existencializmus a fenomenológia (Bratislava 1967, zde studie Prirodzený svet a fenomenológia); Sborník pětadvacíti (1969); Philosophische Perspektiven (Frankfurt am Main 1970, 1972); Durchblicke. M. Heidegger zum 80. Geburtstag (Frankfurt am Main 1970); A. P. Čechov – Ivanov. Program Divadla za branou (1970); Sofokles – Oidipus, Antigona. Program Divadla za branou (1971); Archiwum historii filozofii i myśli społecznej 18 (Warszawa 1972); Weltaspekte der Philosophie. Festschrift für R.Berlinger (Amsterdam 1972); Phänomenologie heute. Festschrift für L. Landgrebe (Den Haag 1972); Fenomenologia R. Ingardena (Warszawa 1972); Die Welt des Menschen – Die Welt der Philosophie. Festschrift für J. Patočka (Den Haag 1976, zde vzpomínky J. P. na Husserla: Errinerungen an Husserl); Kniha Charty (Köln am Rhein 1977); Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky: Toronto 1980) aj.
Korespondence
: Dopisy Jindřichu Chalupeckému, Revolver Revue 1995, č. 29, ed. M. Špirit; Z dopisů rodině. Janu Patočkovi. Sborníček k jubileu (1998, ed. F. Sokolová); Briefe und Dokumente 1933–1977: Eugen Fink und Jan Patočka (1999; ed. M. Heitz a B. Nessler); Tři dopisy Sergiu Hessenovi (1998, ed. V. Goněc); Dopisy Václavu Richterovi: Soubor korespondence z pozůstalosti (2001, edd. I. Chvatík a J. Michálek; Sebrané spisy J. P., sv. 20); Korespondence s komeniology I–II (2011, edd. V. Schifferová, I. Chvatík a T. Havelka (sv. I) + V. Schifferová a I. Chvatík (sv. II); Sebrané spisy J. P., sv. 21–22).
Uspořádal a vydal: Vybrané spisy J. A. Komenského (1958, sv. 1, hlavní redaktor); S. de Beauvoir: Druhé pohlaví (1966).

LITERATURA

Bibliografie: J. Němec – D. Souček: Jan Patočka: Bibliografie 1928–1996, 1997, s dalšími); německy in Jan Patočka: Texte – Dokumente – Bibliographie (1999; edd. L. Hadorn a H. R. Sepp); průběžně doplňovaná bibliografie též na stránkách Archivu Jana Patočky (Bibliografie Jana Patočky).
Knižně: I. Dubský: Filosof Jan Patočka (1991); E. Kohák: Jan Patočka, Filosofický životopis (1993, z angl. orig. přeložil J. Moural); P. Rezek: Jan Patočka a věc fenomenologie (1993); I. Blecha: Jan Patočka (1997); Jan Patočka: Texte – Dokumente – Bibliographie (1999; edd. L. Hadorn a H. R. Sepp); Jan Patočka, Češi a Evropa (sb. 2000, ed. E. Vonková); Fenomén jako filosofický problém: Sb. prací k filosofii Jana Patočky a E. Finka (2000, edd. I. Chvatík a P. Kouba); A. Tucker: The Philosophy and Politics of Czech Dissidence from Patočka to Havel (Pittsburgh 2000); Z. Kožmín: Modely interpretace: Patočkovské průhledy (2001); Jan Patočka und die Idee von Europa (sb. Berlin 2003, edd. A. Homp a M. Sedlaczek); Jan Patočka, české dějiny a Evropa (sb. 2007, edd. I. Navrátil a T. Hermann); R. Barbaras: Le mouvement de l'existence: études sur la phénoménologie de Jan Patocka (Chatou 2007), čes. pod tit. Pohyb existence: studie k fenomenologii Jana Patočky (2016); J. Adamec: Péče o duši = Epimeleia tēs psychēs v myšlení Jana Patočky (2009); Myšlení Jana Patočky očima dnešní fenomenologie (sb. 2009, ed. I. Chvatík); P. S. Merlier: Patočka: le soin de l'âme et l'Europe (Paris 2009); P. S. Merlier: Autour de Jan Patočka (Paris 2010); M. Cajthaml: Evropa a péče o duši: Patočkovo pojetí duchovních základů Evropy (2010); V. Hladký: Změnit sám sebe: duchovní cvičení Pierra Hadota, péče o sebe Michela Foucaulta a péče o duši Jana Patočky (2010); Dějinnost, nadcivilizace a modernita: studie k Patočkově konceptu nadcivilizace (sb. 2010, edd. J. P. Arnason, L. Benyovszky a M. Skovajsa); É. Tardivel: La liberté au principe: essai sur la philosophie de Patočka (Paris 2011); R. Barbaras: L'ouverture du monde: lecture de Jan Patočka (Chatou 2011); Jan Patočka: phénoménologie asubjective et existence (sb. Paris 2011, ed. R. Barbaras); Jan Patočka and the heritage of phenomenology: centenary papers (sb. Dordrecht – Heidelberg – New York 2011; edd. I. Chvatik a E. Abrams); K. Novotný: La genèse d'une hérésie: monde, corps et histoire dans la pensée de Jan Patočka (Paris 2012); E. Şan: La transcendance comme problème phénoménologique lecture de Merleau-Ponty et Patočka (Paris 2012); Jan Patočka: liberté, existence et monde commun (sb. 2012, ed. N. Frogneux); M. Ševčík: Umění jako vyjádření smyslu: filozofie umění Jana Patočky (2014); D. Blahutková – M. Ševčík: Patočkovy interpretace literatury (2014); D. Duicu: Phénoménologie du mouvement: Patočka et l'héritage de la physique aristotélicienne (Paris 2014); Asubjective phenomenology: Jan Patočka's project in the broader context of his work (sb. Nordhausen 2015, edd. Ľ. Učník, I. Chvatík, A. Williams); Patočka lecteur d'Aristote: phénoménologie, ontologie, kosmologie (sb. Argenteuil 2015, edd. C. Vishnu Spaak a O. Stanciu); M. Bernard: Patočka et l'unité polémique du monde (Leuven 2016); J. Homolka: Koncept racionální civilizace: Patočkovo pojetí modernity ve světle civilizační analýzy (2016); J. R. Mensch: Patočka's asubjective phenomenology: toward a new concept of human right (Würzburg 2016); „Kéž je to všechno ku prospěchu obce!“: Jan Patočka v dokumentech Státní bezpečnosti (2017, ed. P. Blažek).
Monotematická čísla časopisů a periodických sborníků: Bohemia 2007, Band 47 (2006/2007), Heft 2 (přisp. L. Hagedorn, B. Loewenstein, I. Srubar); Filosofický časopis 2007, č. 3 (přisp. W. Biemel, I. Chvatík, E. Kohák, R. Palouš, M. Průcha, V. Schifferová, M. Steiner, J. Zouhar, J. Zumr); Negace a afirmace v Patočkově koncepci uměleckého díla (2012, edd. V. Zuska a M. Ševčík; Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 2011, č. 1, Studia aesthetica IV; přisp. D. Blahutková, F. Borecký, O. Dadejík, J. Josl, M. Ševčík, V. Zuska); M. Ješič, V. Leško a kol.: Patočka a grécka filozofia, Acta Facultatis philosophicae Universitatis Šafarikianae, Monografia, sv. 29 (Košice 2013); Mýtus a umění v pojetí Jana Patočky (2014, edd. V. Zuska a M. Ševčík; Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 2013, č. 1, Studia aesthetica VI; přisp. D. Blahutková, F. Borecký, O. Dadejík, J. Josl, M. Ševčík, V. Zuska); V. Leško a kol: Patočka a novoveká filozofia, Acta Facultatis philosophicae Universitatis Šafarikanae, Monografia, sv. 48 (Košice 2014); V. Leško, R. Stojka a kol.: Patočka a filozofia 20. storočí, Acta Facultatis philosophicae Universitatis Šafarikianae, Monografia, sv. 73 (Košice 2015); Patočka a dejiny filozofie, Acta Facultatis philosophicae Universitatis Šafarikanae, Zborník, sv. 75 (Košice 2015, edd. R. Stojka a M. Škára).
Studie a články: M. Novák: Filosof o moderním umění, Orientace 1967, č. 5; K. Bodlák: Ladislav Klíma po dvaceti letech (polemika s J. P.), Orientace 1967, č. 6; V. Černý: K problematice Charty a o jednom čísle Svědectví (polemika s článkem P. Pitharta Pokus o vlast: Bolzano, Rádl, P. a my v roce 1979, Svědectví 15, 1978/1980, č. 59, zároveň i s P. pojetím dvojího českého národního programu), Svědectví (Paris) 15, 1978/1980, s. 60, též in V zúženém prostoru (1994); K. Chvatík: Filosofie umění Jana Patočky: Proměny (New York) 1990, č. 4, též in Melancholie a vzdor (1992); P. Kouba: doslov, in Tři studie o Masarykovi (1991); F. Karfík: Jan Patočka dnes, LitN 1992, č. 1; L. Hejdánek: P. kritické vidění Masaryka, Reflexe 1992, sv. 5/6; M. Petříček: Mýtus v Patočkově filosofii, Reflexe 1992, sv. 5/6; P. Pithart: Evropa a doba poevropská, Křesťanská revue 1992, č. 9; P. Rezek: Haptická ozvěna a haptická ozvěnovitost, Konserva/Na Hudbu 1992, č. 8, též in K teorii plastičnosti (2004); A. Mokrejš: O možnostech fenomenologie umění, Estetika 1993, č. 2; M. Petříček jr.: Přirozený a nesamozřejmý svět. Portrét Jana Patočky, LidN 23. 12. 1994; M. Bednář: (polemika s předchozím), LitN 1995, č. 7; K. Novotný: Dějiny a svoboda. Heidegger a Patočkova raná filozofie dějin, Reflexe 1995, č. 14; B. Fořt: K reflexi Máchova díla u Jana Mukařovského a Jana Patočky, Aluze 1999, č. 3/4; J. Zouhar in Studie k dějinám českého myšlení 20. století (1999); J. Hasil: Literárněvědné studie Jana Patočky, in Přednášky z 43. běhu Letní školy slovanských studií (2000); J. Pešková: Obraz J. A. Komenského u T. G. Masaryka a Jana Patočky, Studia comeniana et historica 2000, č. 63/64; F. Karfík: Patočkova strahovská pozůstalost a jeho odložené opus grande, KS 2000/2001, s. 125; E. Kohák: Jan Patočka o TGM: kritické ocenění, LitN 2002, č. 24; T. Hermann: Projekt asubjektivní fenomenologie Jana Patočky, in sb. Věda v Československu v období normalizace 1970–1975 (2001); J. Tlustý: Patočkova filozofie umění, ČL 2004, č. 5; I. Chvatík: Kacířské pojetí evropského dědictví v pozdních esejích Jana Patočky Reflexe 2004, č. 25; J. Sokol: Jan Patočka a Charta 77, Reflexe 2007, č. 32; P. Fischer: Co ještě zůstává z mýtu-filozofa Jana Patočky, Hospodářské noviny 13. 3. 2007; P. Rezek: Česká filozofie a její doba diamantová, Hospodářské noviny 13. 3. 2007; J. Puc: O životě a smrti: Patočkova koncepce člověka a jeho životního úkolu ve válečných rukopisech, Reflexe 2009, č. 36; M. Ritter: Péče o duši a otázka zjevování, Reflexe 2009, č. 36; J. Veselý: Mýtus v myšlení Jana Patočky v době druhé světové války, Reflexe 2009, č. 40; M. Uhde: Josef Šafařík a Jan Patočka, in Setkání v mezidveří kulis a smrti II: život a dílo Josefa Šafaříka nejen v divadelních souvislostech (sb. 2012); S. Schneiderová: Specifika intertextovosti ve filozofickém diskurzu (na příkladu prací Jana Patočky), SaS 2012, č. 4; V. Shifferová: Patočka a Komenský, LitN 2012, č. 17, též in Od Ještěda k Troskám 2012, č. 2, příl. Dokumenty; P. Jíra: Fantazie mezi fenomenologií a filosofií literatury. Poznámky k roli fantazie ve filosofii Jana Patočky, in J. Marek, M. Vrabec et al.: Obrazotvornost v dějinách evropské filosofie (2013); J. Frei: Hlasatel byl umlčen, pravda trvá: křesťanské motivy v Patočkově filosofii, Katolický týdeník 2017, č. 10, příl. Perspektivy; další sekundární literatura na webových stránkách Archivu Jana Patočky.
Recenze: Přirozený svět jako filozofický problém: Č-YJ (= D. Čyževskyj), SaS 1936, s. 248 * Česká vzdělanost v Evropě: V. Jirát, KM 1939, s. 461 * Symbol země u K. H. Máchy: J. B. Č. (= J. B. Čapek), Naše doba 51, 1943/1944, s. 332 * Tři studie o Masarykovi: M. Petříček jr., NK 1991, č 36 * Negativní platonismus: M. Petříček jr., ČL 1992, č. 1 * Kacířské eseje o filosofii dějin: J. Pechar, LitN 1992, č. 14 * Co jsou Češi?: J. Hanzal, LidN 22. 1. 1993 * Přirozený svět jako filosofický problém (1992): F. Karfík, KS 1993, č. 1; * Péče o duši I: F. Karfík, KS 1997, č. 3 (zima 1997) * Komeniologické studie I + II: M. Steiner, KS 1998, č. 4 (léto 98) (pouze o 1. dílu); M. Sobotka, LitN 1999, č. 27; týž: Acta Comeniana 1999, sv. 13* Dopisy Václavu Richterovi: T. Hermann, MFD 29. 1. 2002 * Komeniologické studie III: D. Rámský, Filosofický časopis 2004, č. 4; J. Matula, Acta Comeniana 2005, sv. 19 * Péče o duši II + Péče o duši III: J. Pechar, LitN 2002, č. 47 * Umění a čas I+II: M. Petříček, MFD 4. 3. 2006, příl. Kavárna; M. Havelka, Dějiny – teorie – kritika 2007, č. 1* Češi I+II: J. Rákosník, A2 2007, č. 19; T. Hermann, MFD 29. 9. 2007 * Korespondence s komeniology I+II: Z. Svobodová, Filosofický časopis 2012, č. 5; N. Mout, Acta Comeniana 2013, sv. 27; A. Petruželková, Souvislosti 2013, č. 1.
Rozhovor: J. Zumr, Filosofický časopis 1967, č. 5 (přetištěno in J. Patočka: Češi II /2006/, též in Filosofický časopis 2007, č. 3).
Nekrolog: V. Černý in Jan Patočka, osobnost a dílo (Kolín n. R. 1980).
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998); Veronika Košnarová (2017)
Aktualizace hesla: 30. 3. 2017 (vk)
 
zpět na hlavní stranu