Slovník české literatury po roce 1945

Jaroslav DURYCH

* 2. 12. 1886, Hradec Králové

† 7. 4. 1962, Praha

Prozaik, básník a esejista

Pocházel z turnovského katolicky orientovaného rodu brusičů drahokamů, jehož členové často byli zvoníky, kostelníky či vůdci procesí; pocházel z něho též obrozenský slavista Václav Fortunát Durych (1735–1802). Předčasně zemřelý otec Václav Durych (1863–1897) byl regionálním žurnalistou, knižně vydal historické drama Jiřík z Poděbrad (1884) a cestopisné črty z Českého ráje a Krkonoš. – Po matčině smrti (1892) žil Jaroslav Durych u strýce v Libčanech u Hradce Králové, v Žinkovech u Nepomuku (od 1895) a v Želči u Plané nad Lužnicí (1896–1898). Roku 1898 mu babička z otcovy strany umožnila studie s podmínkou, že se stane knězem. Po první třídě gymnázia v Hradci Králové navštěvoval (jako chovanec arcibiskupského konviktu, z něhož však byl 1905 vyloučen pro četbu E. Renana) gymnázium v Příbrami (mat. 1906). Na vojenské stipendium studoval Lékařskou fakultu UK (doktorát 1913). Téhož roku vykonal vojenskou službu v jižních Tyrolích, na dalším výcviku byl ve Vídni. Za první světové války byl lékařem na haličské a italské frontě i v zázemí, po vzniku ČSR krátce zubním lékařem v Přerově, od roku 1919 znovu vojenským lékařem v Užhorodě, Praze, Olomouci (1923–1936) a znovu v Praze (do konce roku 1938, dosáhl hodnosti podplukovníka). Od roku 1939 pracoval dále jako lékař. Podnikl několik cest do ciziny (1925 Německo, 1928 Španělsko, 1932 Itálie), při nichž shromažďoval podklady ke svým historickým prózám a jež mu byly též podnětem k cestopisně esejistickým knihám. Durych měl řadu přátel mezi katolickými literáty a umělci (zejména František Bílek, Vilém Bitnar, Sigismund Bouška, Jakub Deml, Josef Florian). Ztotožnění s tradicí protireformačního katolicismu a negativní vztah k Československé republice, která mu byla projevem zesvětštění a duchovního úpadku, přivedlo Durycha v průběhu třicátých let k přitakání totalitním režimům v katolické Itálii a Španělsku a zároveň k řadě útoků proti představitelům demokratické nebo levicově orientované kultury (např. proti Karlu Čapkovi). Tímto faktem byla také poznamenána Durychova literární prestiž po roce 1945, což se projevilo dlouholetou přestávkou ve vydávání jeho nových prací i v rozpačitém výběru reedic. – Starší bratr Václav Durych (1885–1912) psal básně a uveřejňoval překlady francouzské poezie (mj. A. Lamartine, A. de Musset); nevlastní mladší bratr Bohuslav Durych (1896–1969) překládal beletrii a vydával bibliofilské tisky. Syn Václav Durych (1930–2011) se stal editorem otcova díla a jeho životopiscem.

Debutoval roku 1908 v časopise Meditace, přispíval do časopisů, jejichž byl redaktorem, a dále zejména do periodik Cesta, Jitro, Lumír, Moravsko-slezská revue, Lidové noviny, Rozpravy Aventina, Kmen, Listy pro umění a kritiku, Na hlubinu, Našinec, Řád, Slovo a slovesnost, Rozhledy aj. V Lidové demokracii v letech 1956–1957 vycházela na pokračování část románu Duše a hvězda s titulem Bětuška. Redigoval časopisy Rozmach (Olomouc, 1923–1925), Akord (1928–1932), Obnova, resp. Národní obnova (1937–1938); v nakladatelství L. Kuncíř řídil edici Knihy mladých (1923–1925) a v nakladatelství Vyšehrad edici Národní knihovna (1941–1943). Užíval pseudonymu Jaroslav Žabka a šifer dch., dch a J. D. – V roce 1956 Vladimír Justl uspořádal a vydal rukopisný sborník Jaroslavu Durychovi k sedmdesátým narozeninám. Ladislav Jehlička připravil samizdatové sborníky ke 100. výročí Durychova narození (1986) a k 25. výročí jeho úmrtí (1987). Strojopisná řada Durychových spisů začala vycházet samizdatově v edici autorova syna Václava Durycha v roce 1986 (soupis viz Bibliografie). – V roce 1998 uvedlo Národní divadlo v Praze adaptaci Bloudění (lit. scénář Pavel Švanda, dramatizace Josef Kovalčuk, Petr Štindl a režisér Jan Antonín Pitínský).

Již raná próza, povídka Jarmark života, naznačila východisko Durychovy tvorby: vyhraněné křesťanské pojetí reality jako součásti božího řádu neovlivnitelného lidskou vůlí. Opozičně k liberalistickým, relativistickým a humanistickým tendencím, jež mu ztělesňovala tzv. čapkovská generace, i k socialistické orientaci generace poválečné viděl Durych cestu k překonání nedokonalosti světa v jistotách katolické dogmatiky. (Zvláštní postavení v Durychově systému hodnot měla chudoba jako předpoklad životních kladů – čistoty, nevinnosti, něhy, krásy.) Jeho tvorbu tak charakterizuje slučování zduchovnělé odtažitosti se smyslovostí, jež mnohdy přechází až do polohy vyhroceně erotické a již neustále podněcuje představa smrti a rozkladu. Tato záliba v kontrastech, v níž se projevuje také expresionistická tendence ke groteskním výjevům a vyhroceným situacím lidského života, souzní s kultem baroka: Durychovo barokní vidění se ukazuje v pojetí národních dějin solidarizujícím s protireformací, výrazná je barokizující stylizace jazyková. V Durychových raných básnických dílech se zaujetí barokní tradicí promítlo do ohlasů lidové baladiky (Cikánčina smrt, Balady), později i do sladce smyslné lyrické atmosféry sbírky Panenky. Obrazy bídy a sociální revolty, které jsou součástí pevného božího řádu, se dobovým tendencím poválečné poezie dvacátých let přiblížila sbírka Žebrácké písně. Později se Durychova básnická tvorba orientovala k symbolizující krajinomalbě (Beskydy) a k adoraci zduchovnělého ženství splývajícího autorovi s mariánským kultem. Pro Durychovu prózu, v níž leží těžiště jeho díla, byla ve dvacátých letech příznačná forma novely (Tři dukáty, Tři troníčky). Durych spojoval naturalisticky drsné líčení sociálního utrpení s vizionářsky vznícenou oslavou duchovních hodnot. Také rozsáhlejší próza z těchto let, milostný příběh Sedmikráska, je založena na prolínání obrazu světa chudoby s rovinou mystiky, zázračnosti a báchorkovitosti. Na konci dvacátých let se Durych obrátil k historické próze, k tématu raného baroka a pobělohorské rekatolizace. Po rozsáhlém studiu pramenů vydal 1929 románovou trilogii Bloudění, časově vymezenou vzestupem a pádem Albrechta z Valdštejna. Barvitá evokace brutálních scén z třicetileté války, fabulace osnovaná na milostném bloudění českého exulanta a španělské dívky – symbolů tragického vztahu domácího protestantismu a protireformace – i emocionálně stupňovaný protiklad duchovnosti a hmoty, který se promítá do kompozice, obraznosti i jazyka díla, směřují k otázce po hlubším, existenciálním smyslu martyria, jímž prochází člověk v těžké historické době. Blouděním i jeho tematickým dovětkem, výrazově sevřenou „menší valdštejnskou trilogií“ Rekviem, Durych otevřel české historické próze žánrové a myšlenkové perspektivy, odlišné od dosud převládající jiráskovské tradice. Po problematické epizodě dvou morálně výchovných románů ze současnosti (Píseň o růži, Paní Anežka Berková) se Durych ve třicátých letech k historické próze opět vrátil (Masopust), orientoval se však již vyhraněně k náboženským námětům (Děti, Služebníci neužiteční). Vůle udržet vypjatou polohu vyprávění plného krutosti a hrůz i stupňující se barokizace větné stavby však hraničila s úpornými deformacemi a čtenáře vedla až k pocitu konstruovanosti a dogmatické strnulosti těchto děl. V době nucené ediční pauzy po roce 1945 napsal Durych pokleslou románovou variaci na téma svých raných próz o dívčí chudobě a čistotě (Duše a hvězda) a knížku desíti nábožensko-filozofických meditací o vztahu k Bohu a rodné zemi, o smrti a o poslání básníka (Tam). Epilogem jeho tvorby se stala novela Boží duha, polosnový příběh o vině, lítosti a usmíření, situovaný do opuštěného sudetského pohraničí po vysídlení původního obyvatelstva. – Součástí Durychova díla jsou i knihy vzpomínek (beletrizovaná rodinná kronika Kouzelný kočár), fejetonů z cest (Římská cesta, Plížení Německem), esejů o umění i obecných a náboženských úvah, dokumentujících jeho vyhraněný myšlenkový postoj (Gotická růže, Váhy života a umění, Ejhle člověk), a také historiograficky pojaté zpracování legendy o sv. Zdislavě Světlo ve tmách. – Na okraji Durychovy literární aktivity zůstala dramata z náboženských dějin (Svatý Vojtěch, Svatý Václav), v nichž se pokusil o oratorium oslavující vznešenost mučednictví, typově příbuzné s posvátným dramatem španělského baroka.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, práce o literatuře, úvahy a náboženské stati: Svatý Jiří (básnická P, vl. n. 1915); Cikánčina smrt (B vl. n. 1916; poté in Balady); Jarmark života (P vl. n. 1916); Otokar Březina (E 1918, s Josefem Staňkem; přepracováno a již bez účasti spoluautora 1928); Na horách (R 1919); Tři dukáty (PP 1919); Výstražné slovo k českým básníkům (E vl. n. 1919); Cestou domů (PP, 1919); Nejvyšší naděje (PP 1921); Svatý Vojtěch (D 1921); Obrazy (PP 1922; uprav. s tit. Ohně v mlhách, 1932); Panenky (BB 1923); Gotická růže (EE 1923); Tři troníčky (PP 1923); Smích věrnosti – Legenda (PP 1924); Hadí květy (BB v próze 1924); Lotr na pravici (text oratoria 1924); Okamžiky z válečných let (memoáry, 1924; poté in Plížení a pouti); Sedmikráska (P 1925); Balady (BB 1925, obsahuje starší báseň Cikánčina smrt + Laň a panna); Svatý Václav (D 1925, prem. 1924; přeprac. s titulem Kvas na Boleslavi, 1929); Žebrácké písně (BB 1925); Bezkydy (BB 1926); Štědrý večer (D 1926, i prem.); Plížení Německem (PP 1926; poté in Plížení a pouti, 1932); Kouzelná lampa (PP 1926; rozšíř. 1936); Čert a cikánka (P 1927); Jihlava (B v próze 1927, poté in Kdybych...); Kurýr (P 1927); Budějovická louka (P 1928); Valdice (P 1928); Ejhle, člověk (EE 1928); Píseň milostná (P 1928; pův. in Tři troníčky); Vzpomínky z mládí (1928); Eva (BB 1928); Jak vykvetla Sedmikráska (E 1929); Krása (B v próze 1929, poté in Kdybych...); Láska (B v próze 1929, poté in Kdybych...); Kdybych... (BB v próze, 1929); Té Nejkrásnější (BB v próze, 1929); Bloudění (R, sv. 1-3, 1929); Pouť do Španělska (PP 1929; poté in Plížení a pouti); Cesta umění (EE 1929); Valdštejnův kraj (cestopisné fejetony 1929; poté in Plížení a pouti); Rekviem (PP 1930, triptych obsahující prózy Kurýr, Budějovická louka a Valdice); Básně (1930, obsahuje: Balady, Panenky, Žebrácké písně, Bezkydy); Táborská výjimka (stať, 1930); Naděje katolictví v zemích českých (úvaha, 1930, 2. vyd. 1996 spolu s esejem V. Durycha); Láska k vlasti (úvaha, 1930; poté in Toulky po domově); U hrobu Jiřího Wolkra (úvaha 1930, s Ant. Heythumem); Uherské Hradiště – Luhačovice (fejeton, bibliofilie 1930); Privilegium zpovědi (úvaha 1930); Vypravování Andělčino (P, kapitola z R Bloudění, bibliofilie 1930); Otokar Březina (E 1931); Zdrávas, Královno (úvahy, 1931); Paní Anežka Berková (R 1931); Náboženství Kristovo a umění (přednáška, 1931); Utěšitel nejlepší (úvahy, 1932); Srdce a kříž (úvaha 1932); Váhy života a umění (EE 1933); Římská cesta (cestopis, 1933); Děti (P 1934); Píseň o růži (P 1934); Češství v Evropě (úvaha, 1936; poté in Úkoly češtví /spolu s F. X. Šaldou/ 1936; poté in Toulky po domově); Toulky po domově (PP 1938, zde též úvahy Láska k vlasti a Češství v Evropě); Masopust (R 1938); Katechismus práce (úvaha, 1938); Z růže kvítek vykvet nám (adaptace Nového zákona pro ml., 1939); Kněz a baba (úvaha 1939); Svaté kněžství. Podle vidění ctihodné Kateřiny Emmerichové sestavil J. D. (úvaha, 1939); Služebníci neužiteční 1 (R 1940); Cesta svatého Vojtěcha (úvaha, 1940); Noční cesta (B v próze 1945, soukr. tisk, poté in Tam); Tam (PP, bibliof., 1955; 1968); Duše a hvězda (R 1969); Boží duha (P 1969); Služebníci neužiteční 1–4 (RR, 1. Země, 2. Moře, 3. Krev, 4. Oheň, Roma 1969); Světlo ve tmách (P, Roma 1988; 1991); Rytmus české prózy (studie 1992); Duše Podkarpatské Rusi (EE 1993); Bůh slyší dobře, Buď vůle tvá, O osmeru (úvahy, 1994); Kouzelný kočár (rodová kronika, 1995, ed. V. Durych); Papežové a císaři (R torzo 2001); Vánoční šalmaje (2006, ed. M. Trávníček).
Výbory: Osamělé květy (BB 1993, ed. V. Justl); Zastavení (PP 1996, ed. V. Justl a Z. Trochová); Kněz a baba (FF, PP 1999, ed. V. Durych); Z ráje i očistce (PP vzpomínkové, obsahuje Vzpomínky z mládí, Okamžiky z válečných let, 2000, ed. M. Trávníček); Jaroslav Durych publicista (2001, ed. Z. Fialová); Eseje o umění (2001, ed. M. Trávníček); Polemiky a skandály (EE 2002, ed. K. Komárek); Poutní zboží (úvahy, 2003, ed. V. Durych a K. Komárek); Duha z hlubin (BB 2005, ed. Z. Hron).
Souborná vydání: Jarmark života (1993, ed. J. Kudrnáč a Z. Burešová; obsahuje román Na horách, prózy Jarmark života, básně Cikánčina smrt, Laň a panna, a autorské komentáře); Tři cesty Evropou (1994, obsahuje Plížení Německem, Pouť do Španělska, Římská cesta).
Spisy: Spisy J. D. (nakl. L. Kuncíř, 1928–32, 10 sv.; nakl. Melantrich, 1933–40, 7 sv., 5 v nových edicích a reedicích Kuncířova vydání): 1. Na horách (1928); 2. Kouzelná lampa (1929); 3. Bloudění (1930, v pozdějších vydáních ozn. jako sv. 2); 4. Sedmikráska (1930); 5. Básně (1930); 6. Obrazy (PP 1930, poté pod titulem Ohně v mlhách 1932); 7. Vzpomínky z mládí (1931); 8. Paní Anežka Berková (1931); 9. Essaye (1931); 10. Plížení a pouti (PP 1932, obsahuje: Plížení Německem, Pouť do Španělska a Valdštejnův kraj); 11. Váhy života a umění (1933); 12. Píseň o růži (1934); 13. Tři dukáty (1935, obsahuje též Tři troníčky); 14. Rekviem (1935); 15. Masopust (1938); 16. Básně (upravená verze sv. 5, 1940); 17. Služebníci neužiteční 1 (1940).
Souborná vydání ve strojopisné edici Václava Durycha: Jaroslav Durych (PP, EE 1986); Z básníkova stolu (EE 1986-87); Obnova. Národní obnova (publicistika, 1987); Můj domove (PP 1988); Papežové a císaři (R torzo 1988); Jaroslav Durych o Březinovi, Demlovi, Florianovi I., II. (1989); Jaroslav Durych o svém díle a také o sobě (1989); Stavba z kamene I., II. (studie, EE 1989, 1991); Poutní zboží (úvahy 1990); Přece nalezeno. Kritické stati a poznámky (1990); Boží bojovníci (EE 1990); Tma v historii (studie 1991); Poznámky literární (1991); Fejetony a jiné prózy (1991); Katolická cesta (publicistika 1991); Jaroslav Durych o státu a politice I., II. a III. (1993); Tváře lidí (studie a přednášky 1993); Neplivejte na kněze! (1993); Polemiky literární (1993); O proletariátu a komunismu (1994); Polemiky a skandály I.–III. (1994–95).
Korespondence: Listy drahým (2008, ed. K. Komárek, s přiloženou obrazovou přílohou).
Překlady: Výkřiky sv. Terezie (1909); Tomáš Akvinský: Teologická summa (s dalšími, 1938); W. H. Hudson: Zelený ráj (1961, pod pseud. Jaroslav Žabka); scénicky: V. Hugo: Ruy Blas (1921).
Uspořádal a vydal: K. J. Erben: Kytice z pověstí národních (1924); S. K. Macháček: Básně (1927).

LITERATURA

Bibliografie: Z. Körbrová: Jaroslav Durych (soupis knižních prací, statí v časopisech a literatury o autorovi), in sb. Příspěvky k dějinám našich literatur, ukázky z diplomových prací posluchačů Filozofické fakulty UK v Praze (1970, ed. L. Patera); V. Vladyková in Jaroslav Durych – život, ohlasy, soupis díla a literatury o něm (2000).
Knižně: A. Čáp: Durychova „aféra“ (vl. n., Přerov 1923); J. Bartoš: Kdo jest Jaroslav Durych? (Kralupy nad Vltavou 1930); J. Otradovicová: Básnický profil Jaroslava Durycha (1943); P. Hora: Jaroslav Durych (Ostrava 1992); Bloudění časem a prostorem – Jaroslav Durych známý i neznámý (sborník příspěvků z II. literární laboratoře, konané v Hradci Králové 25.–26. ledna 1996, ed. Jan Dvořák a Nella Mlsová, Hradec Králové 1997); Jaroslav Durych – život, ohlasy, soupis díla a literatury o něm (stručný životopis V. Durych, text „Knižní tvorba Jaroslava Durycha“ J. Kudrnáč a K. Komárek, výbor statí „O Jaroslavu Durychovi a jeho díle“ ed. J. Šulc, J. Kudrnáč a K. Komárek, soupis díla J. Durycha a literatury o něm V. Vladyková, 2000); M. C. Putna: Jaroslav Durych (2003); A. Pająk: Jaroslav Durych a spór o sens czeskich dziejów (2006); K. Komárek: Básnický jazyk Jaroslava Durycha (2009); J. Hojda: Muž a žena v próze Jaroslava Durycha: hledání teologicko-antropologického smyslu (2011); K. Komárek: Čep, Durych a několik příbuzných (2014); T. Kasten: Historismuskritik versus Heilsgeschichte: die Wallenstein-Romane von Alfred Döblin und Jaroslav Durych (2016).
Studie a články: F. Götz in Jasnící se horizont (1926); B. Václavek in Od umění k tvorbě (1928); F. X. Šalda: Jaroslav Durych esejista, ŠZáp 1, 1928/29, s. 10; F. X. Šalda: In margine Durychova Bloudění, ŠZáp 2, 1929/30, s. 176; P. Fraenkl: Jaroslav Durych a český román historický, Rozpravy Aventina 5, 1929/30, s. 423, 435, 447; F. Götz in Básnický dnešek (1931); A. Vyskočil in Básníkovo slovo (1933); M. Rutte: Perspektiva času, Lumír 64, 1937/38, s. 141, 189; E. Strohsová: doslov, in Rekviem (1966); A. M. Píša in Dvacátá léta (1969); E. Kantůrková: Vznešenost v Čechách (ref. o inedit. výboru z textů J. Durycha v ed. L. Jehličky), Obrys (München) 1986, č. 4 a 1987, č. 1, též in Valivý čas proměn (1995); J. Patočka: doslov, in Boží duha (1991; pův. psáno pro Patočkův překlad Gottes Regenbogen, Bremen 1975); E. Strohsová: doslov, in Jarmark světa (1991), též in ČL 1991, č. 2; J. Med: Prolegomena k četbě Jaroslava Durycha, Proglas 1992, č. 9; M. Fousek: Durychův Masopust, Tvar 1992, č. 17; V. Durych: Co nového přinesl Jaroslav Durych?, Akord 1992, č. 4 a 5; V. Durych: Jaroslav Durych nepříjemný, Box 1993, č. 4 a 1994, č. 1 (= 5); V. Justl: doslov, in Osamělé květy (1993); K. Komárek, Katolíci, fašismus a druhá republika, Proglas 1993, č. 8; J. Kudrnáč: předmluva, in Jarmark života (1993); J. Med: Jaroslav Durych – fašista? LitN 1994, č. 26; J. Šulc: doslov, in Tři cesty Evropou (1994); M. Trávníček: doslov, in Rekviem (Olomouc 1995); J. Pařez: doslov, in Kouzelný kočár (1995); V. Justl: Tam a tady, in Zastavení (1996); V. Novotný: Eseje a esejistika Jaroslava Durycha, Tvar 1996, č. 13; M. Trávníček: Tři zastavení u Jaroslava Durycha, Alternativa nova 1996, č. 4; V. Papoušek, Konstituce a funkce prostoru v Durychově Requiem, Estetika 1996, č. 1/2; M. Jiroušková: Zobrazení zla v historických románech Jaroslava Durycha, Tvar 1998, č. 5; J. Vašica: Durychův laický apoštolát, Rozmach 2001, č. 0; V. Durych: Jaroslav Durych – bojovník, Dialog – Evropa 21, 2001, č. 1/4; M. Jiroušková: Interpretace próz Jaroslava Durycha I, II, Tvar 2004, č. 1, 2 (příloha Tvary, řada A; sv. 1, 2); K. Komárek: Pojmenování žen v díle Jaroslava Durycha, in Žena v české a slovenské literatuře (2004); J. Med in Od skepse k naději (2006); K. Komárek: Expresionistické rysy některých textů Jaroslava Durycha, in Hledání expresionistických poetik (2006); M. Halamová: Expresionistické linie v Durychových povídkách, in Hledání expresionistických poetik (2006); M. Halamová: Odkaz Katolické moderny v díle Jaroslava Durycha, in Čas moderny (2006); M. Stefanski: Jaroslav Durych jako krytyk literami, Bohemistyka 2006, č. 62; M. Tichý: Jaroslav Durych a pragmatická generace, Tvar 2006, č. 21; J. Kudrnáč: K poetice Jaroslava Durycha v 30. letech, in Literatura učená k likvidaci III (2006); M. Dvořák in O katolictví v české literatuře 20. století (2007); H. Voisine-Jechová: Dvě cesty do Španělska, Literární archiv 2007, č. 39; J. Med: Spisovatelé a krize demokracie, ČL 2008, č. 56; K. Komárek: Jaroslav Durych jako manžel a otec v dopisech a vzpomínkách, Proglas 2008, č. 6; J. Med: Antisemitismus v české kultuře druhé republiky, Soudobé dějiny 2008, č. 1; J. Davidová Glogarová: „Člověk Durych zbloudil“, Dějiny a současnost 2009, č. 11; K. Komárek: Vidění mučednictví v díle Jaroslava Durycha, in Moje oči musely vidět (2009); T. Kubíček: Příspěvek k návrhu definice historického žánru, Slovenská literatura 2010, č. 1; M. C. Putna in Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (2010); K. Komárek: Intertextualita v díle Jaroslava Durycha, Aluze 2010, č. 2; J. Med in Literární život ve stínu Mnichova (2010); V. Staňková: Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Jaroslava Durycha (1906–1959), Literární archiv 2011, č. 43; H. Voisine Jechová: O květech hadích a jiných, Bohemica litteraria 2011, č. 2; M. Ferko: Tiene ha histórii, Slovenské pohĺady 2011, č. 4; J. Strakoš in O české literatuře, kritice a historii (2012); M. C. Putna: Co čiší z Durycha, Katolický týdeník 2012, č. 15; K. Komárek: Náměty k interpretaci Durychova díla, ČJL 2012/2013, č. 2; J. Paulas: Služebník bojovný i „neužitečný“, Katolický týdeník 2012, č. 16; K. Komárek: Hranice viditelného a neviditelného, Studia slavica 2013, č. 2; T. Kasten: Pavel Eisner a Bloudění Jaroslava Durycha, ČJL 2014, č. 6; N. Mlsová in Do Itálie!? : k české cestopisné reprezentaci Itálie mezi válkami (2015); A. Pająk: Dwie nowele – jeden temat, Studia slavica 2015, č. 2; J. Linka – M. Valášek, doslov in Bloudění (2015); T. Kasten: „In der Geschichte des tschechischen Buches ein beispielloser moralischer Erfolg“: zur Entstehungs- und Publikationsgeschichte von Jaroslav Durychs (und Paul/Pavel Eisners) Friedland, Slovo a smysl 2015, č. 24; K. Komárek: J. D. v čítankách a učebnicích, ČJL 2016/2017, č. 3; P. Šidák: Bloudění, in Literární kronika první republiky (2018); V. Staňková – Š. Kořínková: Inspirace, spolupráce a polemiky v korespondenci Jakuba Demla a Jaroslava Durycha, ČL 2018, č. 3; M. Halamová: Zrcadlení počátků republiky v publicistice Jaroslava Durycha, Literární archiv 2018, č. 50.
Recenze: Svatý Jiří: M. Valášek, NK 1997, č. 10 * Jarmark života: R. Weiner, LidN 21. 10. 1916; J. Florian, Nova et vetera 1917, sv. 23/24 * Na horách: J. Staněk, Obzor 11. 2. 1919; M. Hýsek, Kmen 1919–1920, č. 5; K. Čapek, Národní listy 6. 8. 1920; J. Hora, LitN 1929, č. 5; B. Fučík, Eva 1928–1929, č. 11; S. Braito, Na hlubinu 1929, č. 4 J. B. Čapek, Křesťanská revue 1928–1929, č. 10 * Tři dukáty: J. Florian, Nova et vetera 1919, sv. 33; M. Hýsek, Kmen 1919–1920, č. 32/33; A. Novák, LidN 8. 6. 1927; G. Francl, LD 8. 1. 1987 * Tři troníčky: B. Václavek, Československé noviny 26. 5. 1923; J. Vodák, Čas 1923, č. 7; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 24. 6. 1923; A. C. Os, Host 1924–25, č. 9/10 * Panenky: A. Novák, Lumír 1923, č. 9; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 18. 11. 1923; M. Novotný, Zpravodaj Družstevní práce, 1923, č. 7/10; M. Rutte, Rozpravy Aventina 1926–27, č. 18 * Hadí květy: F. Götz, Národní osvobození 30. 4. 1924; D. Pecka, Archa 1924, č. 5; J. Florian, Prameny 1924, č. 12 * Svatý Václav: J. Sajíc, Lidové listy 15. 8. 1923; F. Střížovský, Našinec 17. 12. 1924; J. B. čapek, Host 1924–25, č. 8; L. Blatný, Národní osvobození 1. 10. 1929; S. Braito, Na hlubinu 1929, č. 9 * Žebrácké písně: M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 3. 5. 1925; F. Götz, Národní osvobození 10. 5. 1925; A. Novák, LidN 28. 6. 1925; P. Fraenkl, Host 1924–25, č. 9/10 * Sedmikráska: F: Götz, Národní osvobození 29. 11. 1925; M. Novotný, Kulturní zpravodaj 21. 1. 1926; J. Bartoš, Život 1925–26, č. 4; A. M. Píša, Host 1925–26, č. 4; A. Novák, LidN 3. 2. 1926; M. Rutte, Národní listy 6. 2. 1926; K. Sezima, Lumír 1926–27, č. 2; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 9. 5. 1926; V. Černý, Jitro 1931–32, č. 10; B. Slavík, Studentský časopis 1932–33, č. 1; B. Václavek, Moravský večerník 15. 5. 1938; O. Sus, HD 1957, č. 2; J. Brabec, LitN 23. 3. 1957; M. Trávníček, Proglas 1993, č. 1 * Štědrý večer: O. Fischer, PL 7. 1. 1926; J. Kodíček, Tribuna 7. 1. 1926; J. Kolman Cassius, LidN 7. 1. 1926; M. Majerová, RP 7. 1. 1926; H. Jelínek, Lumír 1925, č. 10; J. Fučík, Pramen 1925–26, č. 7 * Kouzelná lampa: F. Götz, Národní obrození 4. 7. 1926; S: Braito, Na hlubinu 1926, č. 1; J. Strakoš, Archy 1927, sv. 4 * Plížení Německem: J. Vodák, České slovo 2. 7. 1926; J. B. Čapek, Sever a východ 1926, č. 6; P. Eisner, Prager Presse 18. 4. 1931 * Kurýr: P. Eisner, Prager Presse 19. 8. 1927; A. Novák, LidN 17. 11. 1927; S. Braito, Na hlubinu 1927, č. 9; E. Masák, Archa 1928, sv. 1 * Eva: M. Rutte, Blahoslavův kraj, 22. 11. 1929; J. Bartoš, Lidové listy 18. 4. 1928 * Ejhle člověk!: J. Dostál, Akord 1928, č. 1; J. Hora, RP 17. 6. 1928; F. Götz, Národní osvobození 2. 8. 1928; F. X. Šalda, ŠZáp 1928–29, č. 1; A. Novák, LidN 11. 11. 1928 * Budějovická louka: A. Novák, LidN 23. 2. 1929 * Valdice: P. Eisner, Prager Presse 6. 12. 1928; S. Braito, Na hlubinu 1929, č. 4 * Pouť do Španělska: J. Čep, Tvar 1929, č. 5/6; B. Václavek, Index 1929, č. 10; B. Fučík, Rozpravy Aventina 1929–30, č. 1 * Bloudění: B. Václavek, Index 1930, s. 55; J. B. Čapek, Naše doba 1930, č. 4; P. Eisner, Prager Presse 1930, č. 66; P. Fraenkl, Rozpravy Aventina 1929–30, č. 33; B. Fučík, Eva 1929–30, č. 10, J. Vodák, České slovo 1930, č. 25; F. V. Krejčí, PL 23. 3. 1930; B. Mathesius, Panorama 1931–32, s. 74–75; A. Novák, LidN 12. 1. 1930; B. Novák, Literární rozhledy 1930–31, s. 213; J. Popelová, Pokroková revue Nové Čechy, 1930/31, č. 2/3; M. Rutte, Národní listy 20. 4. 1930; F. Sekanina, Národní politika 15. 12. 1930; K. Sezima, Lumír 1929–1930, č. 10; J. Strakoš, Akord 1930, č. 2; F. X: Šalda, Šaldův zápisník 1929–1930, č. 6; V. Novotný, MFD 22. 6. 1993; Z. Hrbata, Tvar 1993, č. 31/32 * Kouzelná lampa: B. Václavek, Index 1929, č. 9; J. Knap, Venkov 22. 10. 1929 * Rekviem: F. Götz, Národní osvobození 1930, P. Eisner, Prager Presse 26. 3. 1930; F. V. Krejčí, PL 13. 4. 1930; B. Fučík, Eva 1929–30, č. 14; A. Novák, LidN 11. 5. 1930; B. Slavík, Studentský časopis 1930–31, č. 1; V. Karfík, LitN 4. 6. 1966; Š. Vlašín, Impuls 1966, č. 8 * Paní Anežka Berková: J. Heyduk, Blok 1930–31, č. 2; F. Götz, Národní osvobození 24. 5. 1931; A Novák, LidN 7. 6. 1931; J. B. Čapek, Naše doba 1930–31, č. 9; S. Braito, Na hlubinu 1931, č. 6; B. Slavík, Studentský časopis 1931–32, č. 1; M. Rutte, Národní listy 2. 10. 1931; J. Opasek, Jitro 1931–32, č. 4; E. Rippl, Slavische Rundschau 1932, č. 1; J. Hora, LitN 1932, č. 4 * Římská cesta: J. Seifert, Ranní noviny 26. 10. 1933; Z. Kalista, Lumír 1933–34, č. 2 * Píseň o růži: A. M. Píša, PL 11. 3. 1934; F. Götz, Národní osvobození 1. 4. 1934; A. Novák, LidN 15. 4. 1934; B. Benešová, Eva 1933–34, č. 17; E. Masák, Archa 1934, sv. 2 * Masopust: I. Herben, LidN 9. 2. 1938; A. M. Píša, PL 16. 4. 1938; V. Černý, KM 1938, č. 4; K. Janský, KM 1938, č. 4; B. Václavek, Moravský večerník 16. 10. 1938; J. B. Čapek, Naše doba 1938–39, č. 4 * Z růže kvítek vykvet nám: J. Drda, LidN 24. 8. 1939; K. Sezima, Čteme 1939–40, č. 3; K. Polák, Národní práce 7. 12. 1939; M. Trávníček, LD 9. 12. 1991; J. Mervart, SvSl (Brno) 8. 5. 1992 * Cesta svatého Vojtěcha: O. Králík, Výhledy 1940, č. 5; F. Trávníček, LidN 13. 7. 1940; F. Soldan, České slovo 1. 8. 1940; J. Zahradníček, Akort 1940–41, č. 2 * Služebníci neužiteční: J. Drda, LidN 6. 3. 1940; A. M. Píša, Národní práce 18. 12. 1940; B. Fučík, Akord 1940–41, č. 4/5; V. Jirát, KM 1941, č. 1; F. Götz, Čteme 1941, č. 2; O. Králík, Řád 1941, č. 4; A. Kratochvil, Text (Mnichov), 1970, č. 8–9; J. Forbelský, LitN 1995, č. 47; J. Brabec, Týden 1997, č. 7; V. Papoušek, Tvar 1997, č. 7; O. Koupil, LitN 1997, č. 15; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1997, č. 24 * Boží duha: M. Vachová, NK 1969, č. 36; A. Jelínek, MF 5. 1. 1970; J. Smolík, Křesťanská revue 1970, č. 1; K. Horňák, HD 1970, č. 3; A. Kratochvil, Národní politika (Mnichov) 1978, č. 4; V. Mertl, Naše rodina 1991, č. 13; M. Petříček, NK 1991, č. 37; M. Jungmann, LitN 1993, č. 29 * Světlo ve tmách: M. Štemberková, LD 17. 4. 1991, M. Exner, Tvar 1991, č. 43 * Rytmus české prózy: K. Komárek, Katolický týdeník 1993, č. 30; B. Hoffmann, ČJL 1993–94, č. 5/6 * Kouzelný kočár: M. Valášek, Souvislosti 1995, č. 2; J. Peňás, MFD 6. 4. 1995; M. Jungmann, NK 1995, č. 17: Kudrnáč, SvSl (Brno) 28. 3. 1996 * Zastavení: A. Haman, LitN 1996, č. 34; J. Mlejnek, LidN 31. 8. 1996; V. Karfík, Týden 1996, č. 38; M. Jungmann, Tvar 1996, č. 17.
Vzpomínky: Jiřina Bártková-Durychová, Jaroslava Bálková-Durychová: Paměti Jiřiny a Jaroslavy Durychových (Olomouc 1998); V. Durych: Vzpomínky na mého otce. Životopis Jaroslava Durycha (Olomouc 2001).
Nekrology: G. Francl, LD 10. 4. 1962; A. Kratochvil, Archa (Mnichov) 1962, č. 7/8; A. Heidler, Nový život (Řím) 1962, č. 6; M. Podivínský, České slovo (Mnichov) 1962, č. 5.
Archiv: Osobní fond uložen v LA PNP, soupis H. Klínková a J. Dvořáková (1996), dodatek v rozsahu 1 kartonu uspořádán v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze Český umělecký překlad po roce 1945

Autor hesla: Ludmila Lantová (1995)

Aktualizace hesla: 10. 5. 2019 (pš)

Aktualizace bibliografie: 24. 4. 2019 (pš)

zpět na hlavní stranu