Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jaroslav DURYCH

* 2. 12. 1886, Hradec Králové  
† 7. 4. 1962, Praha 
 
Prozaik, básník a esejista
 Pocházel z turnovského katolicky orientovaného rodu brusičů drahokamů, jehož členové často byli zvoníky, kostelníky či vůdci procesí; pocházel z něho též obrozenský slavista Václav Fortunát Durych (1735–1802). Předčasně zemřelý otec Václav Durych (1863–1897) byl regionálním žurnalistou, knižně vydal historické drama Jiřík z Poděbrad (1884) a cestopisné črty z Českého ráje a Krkonoš; starší bratr Václav Durych (1885–1912) psal básně a uveřejňoval překlady francouzské poezie (mj. A. Lamartine, A. de Musset); nevlastní mladší bratr Bohuslav Durych (1896–1969) překládal beletrii a vydával bibliofilské tisky. Syn Václav Durych (nar. 1930) se stal editorem otcova díla a jeho životopiscem.
Po matčině smrti (1892) žil Jaroslav Durych u strýce v Libčanech u Hradce Králové, v Žinkovech u Nepomuku (od 1895) a v Želči u Plané nad Lužnicí (1896–98). 1898 byl babičkou z otcovy strany dán na studie s podmínkou, že se stane knězem. Po první třídě gymnázia v Hradci Králové navštěvoval (jako chovanec arcibiskupského konviktu, z něhož však byl 1905 vyloučen pro četbu E. Renana) gymnázium v Příbrami (mat. 1906). Na vojenské stipendium studoval Lékařskou fakultu UK (doktorát 1913). Téhož roku vykonal vojenskou službu v jižních Tyrolích, na dalším výcviku byl ve Vídni. Za první světové války byl lékařem na haličské a italské frontě i v zázemí, po vzniku ČSR krátce zubním lékařem v Přerově, od 1919 znovu vojenským lékařem v Užhorodě, Praze, Olomouci (1923–36) a znovu v Praze (do konce roku 1938, dosáhl hodnosti podplukovníka). Od 1939 pracoval dále jako lékař. Podnikl několik cest do ciziny (1925 Německo, 1928 Španělsko, 1932 Itálie), při nichž shromažďoval podklady ke svým historickým prózám a jež mu byly též podnětem k cestopisně esejistickým knihám. Durych měl řadu přátel mezi katolickými literáty a umělci (zejména F. Bílek, V. Bitnar, S. Bouška, J. Deml, J. Florian). Ztotožnění s tradicí protireformačního katolicismu a negativní vztah k československé republice, která mu byla projevem zesvětštění a duchovního úpadku, přivedlo Durycha v průběhu 30. let k přitakání totalitním režimům v katolické Itálii a Španělsku a zároveň k řadě útoků proti představitelům demokratické nebo levicově orientované kultury (např. proti K. Čapkovi). Tímto faktem byla také poznamenána Durychova literární prestiž po roce 1945, což se projevilo v dlouholeté publikační přestávce jeho nových prací i v rozpačitém výběru reedic.
 Debutoval 1908 v časopise Meditace, přispíval do časopisů, jejichž byl redaktorem, a dále zejména do periodik Cesta, Jitro, Lumír, Moravsko-slezská revue, Lidové noviny, Rozpravy Aventina, Kmen, Listy pro umění a kritiku, Na hlubinu, Našinec, Řád, Slovo a slovesnost, Rozhledy aj. V Lidové demokracii 1956-57 vycházela na pokračování část románu Duše a hvězda s titulem Bětuška. Redigoval časopisy Rozmach (Olomouc, 1923–25), Akord (1928–32), Obnova, resp. Národní obnova (1937-38); v nakladatelství L. Kuncíř řídil edici Knihy mladých (1923–25) a v nakladatelství Vyšehrad edici Národní knihovna (1941-43). Užíval pseudonymu Jaroslav Žabka a šifer dch., dch a J. D. – V roce 1956 Vladimír Justl uspořádal a vydal rukopisný sborník Jaroslavu Durychovi k sedmdesátým narozeninám. Strojopisná řada Durychových spisů začala vycházet samizdatově v edici autorova syna Václava Durycha v roce 1986 (soupis viz Bibliografie). Ladislav Jehlička připravil samizdatové sborníky ke 100. výročí Durychova narození (1986) a k 25. výročí jeho úmrtí (1987). – V roce 1998 uvedlo Národní divadlo v Praze adaptaci Bloudění (lit. scénář Pavel Švanda, dramatizace Josef Kovalčuk, Petr Štindl a režisér Jan Antonín Pitínský).
 Již raná próza, povídka Jarmark života, naznačila východisko Durychovy tvorby: vyhraněné křesťanskonáboženské pojetí reality jako součásti božího řádu neovlivnitelného lidskou vůlí. Opozičně k liberalistickým, relativistickým a humanistickým tendencím, jež mu ztělesňovala tzv. čapkovská generace, i k socialistické orientaci generace poválečné viděl Durych cestu k překonání nedokonalosti světa v jistotách katolické dogmatiky. (Zvláštní postavení v Durychově systému hodnot měla chudoba jako předpoklad životních kladů – čistoty, nevinnosti, něhy, krásy.) Jeho tvorbu tak charakterizuje slučování zduchovnělé odtažitosti se smyslovostí neustále podněcovanou představou smrti a rozkladu. Souznění s kultem baroka se projevuje jak v pojetí národních dějin, solidarizujícím s protireformací, tak v barokizující stylizaci jazykového projevu. V Durychových raných básnických dílech se toto zaujetí barokní tradicí promítlo do ohlasů lidové baladiky (Cikánčina smrt, Balady), později i do sladce smyslné lyrické atmosféry sbírky Panenky. Obrazy bídy a sociální revolty, které jsou včleněny v představu pevného božího řádu, se dobovým tendencím poválečné poezie 20. let přiblížila sbírka Žebrácké písně. Později se Durychova básnická tvorba orientovala k symbolizující krajinomalbě (Beskydy) a k adoraci zduchovnělého ženství splývajícího autorovi s mariánským kultem. Pro Durychovu prózu, v níž leží těžiště jeho díla, byla ve 20. letech příznačná forma novely (Tři dukáty, Tři troníčky). Durych spojoval naturalisticky drsné líčení sociálního utrpení s vizionářsky vznícenou oslavou duchovních hodnot. Také rozsáhlejší próza z těchto let, milostný příběh Sedmikráska, je založena na prolínání obrazu světa chudoby s rovinou mystiky, zázračnosti a báchorkovitosti. Na konci 20. let se Durych obrátil k historické próze, k tématu raného baroka a pobělohorské rekatolizace. Po rozsáhlém studiu pramenů vydal 1929 románovou trilogii Bloudění, časově vymezenou vzestupem a pádem Albrechta z Valdštejna. Barvitá evokace brutálních scén z třicetileté války, fabulace osnovaná na milostném bloudění českého exulanta a španělské dívky – symbolů tragického vztahu domácího protestantismu a protireformace, i emocionálně stupňovaný protiklad duchovnosti a hmoty, který se promítá do kompozice, obraznosti i jazyka díla, směřují k otázce po hlubším, existenciálním smyslu martyria, jímž prochází člověk v těžké historické době. Blouděním i jeho tematickým dovětkem, výrazově sevřenou „menší valdštejnskou trilogií“ Rekviem, tak Durych otevřel české historické próze žánrové a myšlenkové perspektivy, odlišné od dosud převládající jiráskovské tradice. Po problematické epizodě dvou morálně výchovných románů ze současnosti se Durych ve 30. letech k historické próze opět vrátil (Masopust), orientoval se však již vyhraněně k náboženským námětům (Děti, Služebníci neužiteční – 1. díl budoucí tetralogie o jezuitském řádu). Vůle udržet vypjatou polohu vyprávění plného krutosti a hrůz i stupňující se barokizace větné stavby však hraničila s úpornými deformacemi a vedla až k pocitu konstruovanosti a dogmatické strnulosti těchto děl. V době nucené ediční pauzy po roce 1945 napsal Durych pokleslou románovou variaci na téma svých raných próz o dívčí chudobě a čistotě (Duše a hvězda) a knížku desíti nábožensko-filozofických meditací o vztahu k Bohu a rodné zemi, o smrti a o poslání básníka (Tam). Epilogem jeho tvorby se stala novela Boží duha, polosnový příběh o vině, lítosti a usmíření, situovaný do opuštěného sudetského pohraničí po vysídlení původního obyvatelstva. – Součástí Durychova díla jsou i knihy vzpomínek, fejetonů z cest, esejů o umění i obecných a náboženských úvah, dokumentujících jeho vyhraněný myšlenkový postoj. – Na okraji Durychovy literární aktivity zůstala dramata z náboženských dějin, v nichž se pokusil o oratorium oslavující vznešenost mučednictví, typově příbuzné s posvátným dramatem španělského baroka.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, práce o literatuře, úvahy a náboženské stati: Svatý Jiří (básnická P, vl. n. 1915); Cikánčina smrt (B vl. n. 1916; poté in Balady); Jarmark života (P vl. n. 1916); Otokar Březina (E 1918, s Josefem Staňkem; přepracováno a již bez účasti spoluautora 1928); Na horách (R 1919); Tři dukáty (PP 1919); Výstražné slovo k českým básníkům (E vl. n. 1919); Cestou domů (PP, 1919); Nejvyšší naděje (PP 1921); Svatý Vojtěch (D 1921); Obrazy (PP 1922; uprav. s tit. Ohně v mlhách, 1932); Panenky (BB 1923); Gotická růže (EE 1923); Tři troníčky (PP 1923); Smích věrnosti – Legenda (PP 1924); Hadí květy (BB v próze 1924); Lotr na pravici (text oratoria 1924); Okamžiky z válečných let (memoáry, 1924; poté in Plížení a pouti); Sedmikráska (P 1925); Balady (BB 1925, obsahuje starší báseň Cikánčina smrt + Laň a panna); Svatý Václav (D 1925, prem. 1924; přeprac. s titulem Kvas na Boleslavi, 1929); Žebrácké písně (BB 1925); Bezkydy (BB 1926); Štědrý večer (D 1926, i prem.); Plížení Německem (PP 1926; poté in Plížení a pouti, 1932); Kouzelná lampa (PP 1926; rozšíř. 1936); Čert a cikánka (P 1927); Jihlava (B v próze 1927, poté in Kdybych...); Kurýr (P 1927); Budějovická louka (P 1928); Valdice (P 1928); Ejhle, člověk (EE 1928); Píseň milostná (P 1928; pův. in Tři troníčky); Vzpomínky z mládí (1928); Eva (BB 1928); Jak vykvetla Sedmikráska (E 1929); Krása (B v próze 1929, poté in Kdybych...); Láska (B v próze 1929, poté in Kdybych...); Kdybych... (BB v próze, 1929); Té Nejkrásnější (BB v próze, 1929); Bloudění (R, sv. 1-3, 1929); Pouť do Španělska (PP 1929; poté in Plížení a pouti); Cesta umění (EE 1929); Valdštejnův kraj (cestopisné fejetony 1929; poté in Plížení a pouti); Rekviem (PP 1930, triptych obsahující prózy Kurýr, Budějovická louka a Valdice); Básně (1930, obsahuje: Balady, Panenky, Žebrácké písně, Bezkydy); Táborská výjimka (stať, 1930); Naděje katolictví v zemích českých (úvaha, 1930, 2. vyd. 1996 spolu s esejem V. Durycha); Láska k vlasti (úvaha, 1930; poté in Toulky po domově); U hrobu Jiřího Wolkra (úvaha 1930, s Ant. Heythumem); Uherské Hradiště – Luhačovice (fejeton, bibliofilie 1930); Privilegium zpovědi (úvaha 1930); Vypravování Andělčino (P, kapitola z R Bloudění, bibliofilie 1930); Otokar Březina (E 1931); Zdrávas, Královno (úvahy, 1931); Paní Anežka Berková (R 1931); Náboženství Kristovo a umění (přednáška, 1931); Utěšitel nejlepší (úvahy, 1932); Srdce a kříž (úvaha 1932); Váhy života a umění (EE 1933); Římská cesta (cestopis, 1933); Děti (P 1934); Píseň o růži (P 1934); Češství v Evropě (úvaha, 1936; poté in Úkoly češtví /spolu s F. X. Šaldou/ 1936; poté in Toulky po domově); Toulky po domově (PP 1938, zde též úvahy Láska k vlasti a Češství v Evropě); Masopust (R 1938); Katechismus práce (úvaha, 1938); Z růže kvítek vykvet nám (adaptace Nového zákona pro ml., 1939); Kněz a baba (úvaha 1939); Svaté kněžství. Podle vidění ctihodné Kateřiny Emmerichové sestavil J. D. (úvaha, 1939); Služebníci neužiteční 1 (R 1940); Cesta svatého Vojtěcha (úvaha, 1940); Noční cesta (B v próze 1945, soukr. tisk, poté in Tam); Tam (PP, bibliof., 1955; 1968); Duše a hvězda (R 1969); Boží duha (P 1969); Služebníci neužiteční 1–4 (RR, 1. Země, 2. Moře, 3. Krev, 4. Oheň, Roma 1969); Světlo ve tmách (P, Roma 1988; 1991); Rytmus české prózy (studie 1992); Duše Podkarpatské Rusi (EE 1993); Bůh slyší dobře, Buď vůle tvá, O osmeru (úvahy, 1994); Kouzelný kočár (rodová kronika, 1995, ed. V. Durych); Papežové a císaři (R torzo 2001).
Výbory: Osamělé květy (BB 1993, ed. V. Justl); Zastavení (PP 1996, ed. V. Justl a Z. Trochová); Kněz a baba (FF, PP 1999, ed. V. Durych); Z ráje i očistce (PP vzpomínkové, obsahuje Vzpomínky z mládí, Okamžiky z válečných let, 2000, ed. M. Trávníček); Jaroslav Durych publicista (2001, ed. Z. Fialová); Eseje o umění (2001, ed. M. Trávníček); Polemiky a skandály (EE 2002, ed. K. Komárek); Poutní zboží (úvahy, 2003, ed. V. Durych a K. Komárek); Duha z hlubin (BB 2005, ed. Z. Hron).
Souborná vydání: Jarmark života (1993, ed. J. Kudrnáč a Z. Burešová; obsahuje román Na horách, prózy Jarmark života, básně Cikánčina smrt, Laň a panna, a autorské komentáře); Tři cesty Evropou (1994, obsahuje Plížení Německem, Pouť do Španělska, Římská cesta).
Spisy: Spisy J. D. (nakl. L. Kuncíř, 1928–32, 10 sv.; nakl. Melantrich, 1933–40, 7 sv., 5 v nových edicích a reedicích Kuncířova vydání): 1. Na horách (1928); 2. Kouzelná lampa (1929); 3. Bloudění (1930, v pozdějších vydáních ozn. jako sv. 2); 4. Sedmikráska (1930); 5. Básně (1930); 6. Obrazy (PP 1930, poté pod titulem Ohně v mlhách 1932); 7. Vzpomínky z mládí (1931); 8. Paní Anežka Berková (1931); 9. Essaye (1931); 10. Plížení a pouti (PP 1932, obsahuje: Plížení Německem, Pouť do Španělska a Valdštejnův kraj); 11. Váhy života a umění (1933); 12. Píseň o růži (1934); 13. Tři dukáty (1935, obsahuje též Tři troníčky); 14. Rekviem (1935); 15. Masopust (1938); 16. Básně (upravená verze sv. 5, 1940); 17. Služebníci neužiteční 1 (1940).
Souborná vydání ve strojopisné edici Václava Durycha: Jaroslav Durych (PP, EE 1986); Z básníkova stolu (EE 1986-87); Obnova. Národní obnova (publicistika, 1987); Můj domove (PP 1988); Papežové a císaři (R torzo 1988); Jaroslav Durych o Březinovi, Demlovi, Florianovi I., II. (1989); Jaroslav Durych o svém díle a také o sobě (1989); Stavba z kamene I., II. (studie, EE 1989, 1991); Poutní zboží (úvahy 1990); Přece nalezeno. Kritické stati a poznámky (1990); Boží bojovníci (EE 1990); Tma v historii (studie 1991); Poznámky literární (1991); Fejetony a jiné prózy (1991); Katolická cesta (publicistika 1991); Jaroslav Durych o státu a politice I., II. a III. (1993); Tváře lidí (studie a přednášky 1993); Neplivejte na kněze! (1993); Polemiky literární (1993); O proletariátu a komunismu (1994); Polemiky a skandály I.-III. (1994-95).
Překlady: Výkřiky sv. Terezie (1909); Tomáš Akvinský: Teologická summa (s dalšími, 1938); W. H. Hudson: Zelený ráj (1961, pod pseud. Jaroslav Žabka); scénicky: V. Hugo: Ruy Blas (1921)
Uspořádal a vydal: K. J. Erben: Kytice z pověstí národních (1924); S. K. Macháček: Básně (1927).

LITERATURA

Bibliografie: Z. Körbrová: Jaroslav Durych (soupis knižních prací, statí v časopisech a literatury o autorovi), in sb. Příspěvky k dějinám našich literatur, ukázky z diplomových prací posluchačů Filozofické fakulty UK v Praze (1970, ed. L. Patera); V. Vladyková in Jaroslav Durych – život, ohlasy, soupis díla a literatury o něm (2000)
Knižně: A. Čáp: Durychova „aféra“ (nákl. vl., Přerov 1923); J. Bartoš: Kdo jest Jaroslav Durych? (Kralupy nad Vltavou 1930); J. Otradovicová: Básnický profil Jaroslava Durycha (1943); P. Hora: Jaroslav Durych (Ostrava 1992); Bloudění časem a prostorem – Jaroslav Durych známý i neznámý (sborník příspěvků z II. literární laboratoře, konané v Hradci Králové 25.-26. ledna 1996, ed. Jan Dvořák a Nella Mlsová, Hradec Králové 1997); Jaroslav Durych – život, ohlasy, soupis díla a literatury o něm (stručný životopis V. Durych, text Knižní tvorba Jaroslava Durycha J. Kudrnáč a K. Komárek, výbor statí O Jaroslavu Durychovi a jeho díle ed. J. Šulc, J. Kudrnáč a K. Komárek, soupis díla J. Durycha a literatury o něm V. Vladyková, 2000); M. C. Putna: Jaroslav Durych (2003).
Studie a stati: F. Götz in Jasnící se horizont (1926); B. Václavek in Od umění k tvorbě (1928); F. X. Šalda: Jaroslav Durych esejista, ŠZáp 1, 1928/29, s. 10; F. X. Šalda: In margine Durychova Bloudění, ŠZáp 2, 1929/30, s. 176; P. Fraenkl: Jaroslav Durych a český román historický, Rozpravy Aventina 5, 1929/30, s. 423, 435, 447; F. Götz in Básnický dnešek (1931); A. Vyskočil in Básníkovo slovo (1933); M. Rutte: Perspektiva času, Lumír 64, 1937/38, s. 141, 189; E. Strohsová: doslov, in Rekviem (1966); A. M. Píša in Dvacátá léta (1969); E. Kantůrková: Vznešenost v Čechách (ref. o inedit. výboru z textů J. Durycha v ed. L. Jehličky), Obrys (München) 1986, č. 4 a 1987, č. 1, též in Valivý čas proměn (1995); J. Patočka: doslov, in Boží duha (1991; pův. psáno pro Patočkův překlad Gottes Regenbogen, Bremen 1975); E. Strohsová: doslov, in Jarmark světa (1991), též in ČL 1991, s. 132; J. Med: Prolegomena k četbě Jaroslava Durycha, Proglas 1992, č. 9; V. Durych: Jaroslav Durych nepříjemný, Box 1993, č. 4 a 1994, č. 1 (průběž. č. 5); V. Justl: doslov, in Osamělé květy (1993); J. Kudrnáč: předmluva, in Jarmark života (1993); J. Med: Jaroslav Durych – fašista?, LtN 1994, č. 26; J. Šulc: doslov, in Tři cesty Evropou (1994); M. Trávníček: doslov, in Rekviem (Olomouc 1995); J. Pařez: doslov, in Kouzelný kočár (1995); V. Justl: Tam a tady, in Zastavení (1996); V. Novotný: Eseje a esejistika Jaroslava Durycha, Tvar 1996, č. 13; M. Trávníček: Tři zastavení u Jaroslava Durycha, Alternativa nova 1996, č. 4; M. Jiroušková: Zobrazení zla v historických románech Jaroslava Durycha, Tvar 1998, č. 5; J. Vašica: Durychův laický apoštolát, Rozmach 2001, č. 0; V. Durych: Jaroslav Durych – bojovník, Dialog – Evropa 21, 2001, č. 1/4; M. Jiroušková: Interpretace próz Jaroslava Durycha I, II, Tvar 2004, č. 1, 2 (příloha Tvary, řada A; sv. 1, 2);
Recenze:Sedmikráska: P. Fraenkl, Sever a východ 1926, s. 72, 102 * Bloudění: F. Götz, Národní osvobození 25. 12. 1929; J. Hora, LitN 1930, č. 1; A. Novák, LidN 12. 1. 1930; V. Černý, Jitro 11, 1929-1930, č. 7 * Rekviem: F. Götz, Národní osvobození 23. 3. 1930; B. Fučík, Eva 2, 1929/1930, č. 14 Básně: F. X. Šalda, ŠZáp 3, 1930/31, s. 24 * Služebníci neužiteční: J. Drda, LidN 4. 11. 1940; F. Götz, Čteme 1941, s. 20; V. Jirát, KM 1941, č. 1
Vzpomínky: Jiřina Bártková-Durychová, Jaroslava Bálková-Durychová: Paměti Jiřiny a Jaroslavy Durychových. (Olomouc 1998); V. Durych: Vzpomínky na mého otce. Životopis Jaroslava Durycha (Olomouc 2001)
Archiv: Osobní fond uložen v LA PNP, soupis H. Klínková a J. Dvořáková (1996), dodatek v rozsahu 1 kartonu uspořádán v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze Český umělecký překlad po roce 1945
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963

Autor hesla: Ludmila Lantová (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap, mlp)
Aktualizace bibliografie: 31. 5. 2006 (ap, mlp)
 
zpět na hlavní stranu