Slovník české literatury po roce 1945

František KAUTMAN

* 8. 1. 1927, České Budějovice

† 18. 6. 2016, Praha

Filosof, literární teoretik a historik, prozaik a básník

Pocházel z rodiny učitele. Matka Stanislava Kautmanová (1902–1982) po celý život přispívala do novin, vydala pět románů pro dospělé, pět knih pro děti a tři loutkové hry. – Obecnou školu Kautman vychodil v Trhových Svinech a Českých Budějovicích, reálné gymnázium v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1945. V letech 1945–1949 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze. Od roku 1949 do roku 1952 byl šéfredaktorem nakladatelství Československý spisovatel. V letech 1952–1957 pokračoval ve studiích v Literárním institutu Maxima Gorkého v Moskvě, kde posléze absolvoval vědeckou aspiranturu (CSc. 1957 prací Razvitije socialističeskogo realizma v poezii Stanislava K. Nejmana; PhDr. 1968 na základě kandidátské disertace). Po návratu působil v letech 1957–1958 jako vedoucí kulturní rubriky v časopise Kultura. Od roku 1959 pracoval jako odborný dokumentátor v Encyklopedickém institutu ČSAV, od roku 1961 byl vědeckým pracovníkem ÚČL ČSAV. V roce 1971 byl z politických důvodů propuštěn a na následující dva roky se ocitl bez zaměstnání. V letech 1973–1974 pracoval jako prodavač v n. p. Klenoty v Praze. V roce 1974 mu byl přiznán plný invalidní důchod. Byl signatářem Charty 77. – Sestra Stanislava Kautmanová, provdaná Dolinová (1924–1981), byla novinářkou a nepublikující spisovatelkou.

Kautman publikoval od roku 1945. Postupně přispíval do Jihočeské pravdy, Předvoje, Rudého práva, Lidových novin, Nového života (1950–1951 člen redakční rady), Tvorby, Kultury, Literárních novin aj. V šedesátých a na počátku sedmdesátých let do Nových knih, Svobodného slova, Reportéra, Kulturní tvorby, Literárních novin, Plamene, České literatury, Čs. rusistiky, Estetiky, Filozofického časopisu, Dějin a současnosti aj. V první polovině sedmdesátých let uveřejňoval své texty v oficiálních časopisech pod cizími jmény: Rudolf Turek a Ivana Dolinová (v časopise Naše rodina), Tereza Silbernáglová (překlad z Dostojevského Deníku spisovatele ve Světové literatuře, 1971).V sedmdesátých a osmdesátých letech publikoval hlavně v samizdatových periodikách Kritický sborník (1981 jej s Janem Vladislavem založil), Obsah, Lidové noviny aj. a v exilových časopisech Svědectví (Paříž), Obrys (Mnichov), Proměny (New York), Listy (Řím) aj. Po roce 1989 přispíval do Práce, Lidové demokracie, Občanského deníku, České politiky, Nových knih, Labyrintu, Prostoru, Tvorby, Literárních novin, Listů, Kritického sborníku, Literárního archivu (zde ve sv. 42/2010 o neznámem dopise Franze Kafky Julii Wohryzkové), Ateliéru, Světa a divadla aj.
V samizdatových edicích publikoval také řadu prací beletristických, literárněhistorických i teoretických a filozofických: Dostojevskij – věčný problém člověka (1976), Svět Franze Kafky (1977), Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského (1977), Mrtvé rameno (1977), K typologii literární kritiky a literární vědy (1977), O českou národní identitu (1978), Alternativy (1978), Román pro tebe (1978), O světovosti české literatury (1979), Prolog k románu (1979), Česká otázka po pětaosmdesáti letech (1980), Eseje o literatuře (1980), Jak jsme s Jackem hledali svobodu (1980), Smysl oběti (1980), Vladislavův Tajný čtenář (1980), Melodie na jedné struně (šest básnických sbírek z let 1965–1981, 1981); Tragika českého nacionalismu. Viktor Dyk (1989). Uspořádal rovněž dvousvazkovou edici F. X. Šalda: O svobodě a demokracii (smz. 1988) a výbor z textů Jana Patočky Masaryk I–III (1980). Dále přispěl do samizdatových sborníků: Janu Patočkovi in memoriam (1978), T. G. Masaryk a naše současnost. Masarykův sborník VII (1980); Studie z dějin předmnichovské republiky (1983); Jaroslav Durych. 100. výročí básníkova narození 2. prosince 1886 (1986); Jaroslav Durych 2 (1987); Československo 88 (1989).
K životnímu jubileu Františka Kautmana vyšel v roce 2012 sborník Na trnitých cestách života a tvorby.
Používal šifer fran, fn, fk, k-k, -k, -n, k-n, výjimečně pak volil pseudonymy Z. Liňkov a František Beran, publikoval též pod výše uvedenými cizími jmény.

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let Kautman vystupoval jako teoretizující kritik marxisticky dogmatické orientace a úzkého problémového zaměření. Toto výchozí stadium však postupně překonal prohloubením odborného záběru, podstatným rozšířením tvůrčích zájmů, jakož i celkovou proměnou společenského postoje i filozofického názoru. Tento Kautmanův vývoj byl výrazněji patrný již v první polovině šedesátých let, završil se pak v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy vznikla převážná část jeho celoživotní tvorby. Jako interpret literatury se zprvu zabýval zejména S. K. Neumannem, později se soustředil na autory, kteří mu byli životním a filozofickým naladěním blízcí: na Fjodora Michajloviče Dostojevského (Dostojevskij – věčný problém člověka), Franze Kafku (Svět Franze Kafky) a Egona Hostovského (Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského). Při analýze i vzájemné komparaci tvorby a života těchto prozaiků sledoval s osobním zaujetím především existenciální problematiku. S Kautmanovou konkrétní vykladačskou praxí úzce souvisí jeho teoretický zájem o metody výzkumu a interpretace uměleckého díla, jak to dokládají studie o F. X. Šaldovi či Janu Mukařovském, publikace Literatura a filozofie a zejména systematizující práce K typologii literární kritiky a literární vědy. Stati, jež vznikly v období, kdy Kautman nesměl publikovat, shrnuje výbor O literatuře a jejích tvůrcích. Vysloveně filozofickými otázkami, zvláště otázkou způsobu národního bytí, se zabývají bilanční práce samizdatové (O českou národní identitu; Česká otázka po pětaosmdesáti letech; Masaryk, Šalda, Patočka; Naděje a úskalí českého nacionalismu) a eseje O smyslu oběti – Biblické reflexe.
Kautman publikoval i beletrii. Jako prozaik se vyvíjel od lyrizovaných, životně bilančních i společensko-kritických povídek (Nádhera rovnováhy; Alternativy) k ambiciózním útvarům románovým, které těží zejména ze sociálně existenciální problematiky života v totalitní společnosti a jsou různou měrou opět ovlivněny Dostojevským a Kafkou (Román pro tebe, Mrtvé rameno). Těžiště nejautobiografičtějšího z nich, Prolog k románu, spočívá mj. v autorově vášnivě patetickém vyrovnání se s vlastní minulostí a v drásavém líčení jeho přítomné životní a tvůrčí situace. Na okraji Kautmanovy celoživotní tvůrčí aktivity se nachází jeho sporadická, leč dlouhodobě pěstovaná tvorba lyrická. Až posmrtně ve svazku Nemožnost člověka vyšly Kautmanovy deníkové záznamy, prózy, básně a úvahy, jež jsou součástí dosud nevydaného souboru autorových textů Bilance, uloženého v pozůstalosti.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: S. K. Neumann. Člověk a dílo 1875–1917 (monografie, 1966); Boje o Dostojevského (studie, 1966); Opilý satelit (BB 1966); Literatura a filozofie (studie, 1968); F. X. Šalda a F. M. Dostojevskij (studie, 1968); Nádhera rovnováhy (PP 1969); Mlčení (BB, b. d., asi 1986, neveřejný tisk); Masaryk, Šalda, Patočka (studie, 1990); Svět Franze Kafky (studie, 1990; s tit. Franz Kafka, 1992); Mrtvé rameno (R 1992); Dostojevskij – věčný problém člověka (studie, 1992); Naděje a úskalí českého nacionalismu (politický profil V. Dyka, studie, 1992); Prolog k románu (R 1992); Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského (studie, 1993); Světová literatura 1910–1945 pro 3. ročník středních škol (1994); Jak jsme s Jackem hledali svobodu (literární montáž, 1995); K typologii literární kritiky a literární vědy (studie, 1996); Román pro tebe (1997); O literatuře a jejích tvůrcích. Studie, úvahy a stati z let 1977–1989 (1999); O smyslu oběti. Biblické reflexe. Dvě úvahy (studie, 2003); Kafka a Julie. K prezentaci neznámého dopisu Franze Kafky jeho druhé snoubence Julii Wohryzkové... (studie, 2008); Alternativy (PP 2014); O českou národní identitu (EE 2014); Nemožnost člověka. Základy filozofie antroposkepticismu (EE 2017).
Překlady: S. Šahumjan: Výbor z projevů a statí (1963, i ed.); F. M. Dostojevskij: Dopisy (1966, i ed.); A. S. Bušmin: Kontinuita ve vývoji literatury (1977, s M. Červenkou, E. Fraňkovou a N. Ostrovskou, uvedeno jen jmény překladatelek).
Příspěvky ve sbornících: Za Konstantinem Bieblem (1952); Zdeněk Nejedlý dnešku (1958); O Dostojevském (1972, pod pseud. František Beran); T. G. Masaryk a naše současnost (Masarykův sborník 7, 1992); Trigon (Kunstwissenschaft und Glaube im Dialog, 4, Berlin 1994); Kafka und Prag (Berlin – New York 1994); Na trnitých stezkách života a tvorby (2015).
Uspořádal a vydal: Stráž míru. Českoslovenští spisovatelé v boji za mír (sb. 1950); Česká poesie. Výbor básní 19. a 20. století (1951, s F. Buriánkem, J. Petrmichlem, V. Rzounkem, J. Štefánkem a V. Závadou); S. K. Neumann: České zpěvy (1951); A. Jirásek: Vojenské povídky (1952); Franz Kafka (sb. z liblické konference 1963, 1963, s E. Goldstückrem a P. Reimanem, něm. verze s tit. Franz Kafka aus Prager Sicht, 1965); F. X. Šalda 1867–1937–1967 (sb., 1968, s dalšími); F. Kafka: Dopisy Mileně (1968); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (sb. 1995); Umíněnost jako osud. Jan Vladislav pětasedmdesátiletý (1998, s V. Prečanem a M. Drápalou).

LITERATURA

Knižně: M. Bubeníková – R. Hříbková (eds.): Na trnitých cestách života a tvorby (sborník k živ. jubileu, 2012).
Recenze: S. K. Neumann: Š. Vlašín, ČL 1967, č. 4 * Boje o Dostojevského: V. Helmuth-Brauner, Plamen 1966, č. 10; E. Hermanová, Čs. rusistika 1967, č. 1 * Literatura a filozofie: J. Štěpánková, ČL 1969, č. 5; Z. Mathauser, Čs. rusistika 1970, č. 5 * F. X. Šalda a F. M. Dostojevskij: E. Hermanová, Čs. rusistika 1969, č. 4; L. Lantová, ČL 1969, č. 6 * Svět Franze Kafky: H. Karlach, LitN 1991, č. 30 * Mrtvé rameno: J. Peňás, Prostor 13. 5. 1992; V. Novotný, NK 1992, č. 22; J. Lukeš, LidN 18. 6. 1992 * Dostojevskij – věčný problém člověka: P. Hlavatý, Telegraf 20. 3. 1993, Příloha; I. Pospíšil, SPFFBU řada literárněvědná 1993, č. 40 + Kam v Brně 2005, č. 5, příl. Kam; A. Měšťan, Slavia 1994, č. 1; L. Soldán, Akord 2004/2005, č. 7 * Naděje a úskalí českého nacionalismu: T. Zahradníček, Český deník 16. 4. 1993; B. Balajka, NK 1993, č. 13; J. Pokorný, Tvar 1993, č. 20 * Prolog k románu: V. Novotný, MFD 3. 8. 1993; L. Soldán, Rovnost 4. 9. 1993; L. Merhaut, LitN 1993, č. 31 * Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského: L. Soldán, Rovnost 3. 11. 1993; B. Balajka, NK 1993, č. 25 + Tvar 1993, č. 27/28; A. Haman, LitN 1993, č. 24; A. Měšťan, Polygon 1993, č. 6 * Jak jsme s Jackem hledali svobodu: J. Peňás, LidN 23. 3. 1996, příl. Nedělní LN – Národní 9; L. Soldán, SvSl Brno 4. 1. 1996; V. Novotný, Tvar 1996, č. 4; M. Nyklová, Alternativa nova 1996, č. 3 * K typologii literární kritiky a literární vědy: Z. Mathauser, ČL 1997, č. 2; I. Pospíšil, SPFFBU řada literárněvědná D 1997, č. 44; M. Zelenka, Slavia 1997, č. 4 * Román pro tebe: L. Soldán, Rovnost 1. 7. 1998; M. Jungmann, NK 1998, č. 35; V. Novotný, Tvar 1998, č. 7 * O literatuře a jejích tvůrcích: J. Hájková, Právo 12. 4. 2001; jas (= J. Slomek), LidN 19. 4. 2001; A. Haman, NK 2001, č. 19; M. Trávníček, Tvar 2001, č. 13; Z. Mathauser, Slavia 2002, č. 1; I. Pospíšil, Slovak Review (Bratislava) 2002, č. 2 * O smyslu oběti: I. Pospíšil, SPFFBU Slavica litteraria 2004, č. 7; L. Soldán, Kam v Brně 2004, č. 1, příl. Kam * Kafka a Julie: I. Pospíšil, Kam v Brně 2008, č. 11, příl. Kam; S. Antošová, Tvar 2010, č. 14 * Alternativy: I. Pospíšil, Proudy 2014, č. 2 + Slovenské pohľady (Bratislava) 2016, č. 2; P. Horký, Tvar 2015, č. 6 * O českou národní identitu: I. Pospíšil, Proudy 2015, č. 1; A. Haman, Tvar 2015, č. 12; V. Šlajchrt, LidN 2. 5. 2015, příl. Orientace; I. Pospíšil, Slavica Litteraria 2016, č. 2; I. Pospíšil, Slovenské pohľady (Bratislava) 2016, č. 6; S. Taboł, Bohemistyka (Poznaň) 2017, č. 3.
Rozhovory: B. Pečinka – I. Brezina, Studentské listy 1990, č. 5, 9, 13, 16 a 21; V. Vrabec, SvSl 8. 2. 1990; M. Nyklová, SvSl 11. 1. 1992; J. Kameníček, NK 1992, č. 8; J. Hájková, LidN 22. 4. 1995, příl. Nedělní LN – Národní 9; M. Vacík, NK 1995, č. 28; P. Kosatík, Tvar 1996, č. 15; J. Peňás, LidN 18. 7. 2015, příl. Orientace.
K životním jubileím: M. Jungmann, LidN 8. 1. 1992; I. Zítková, Právo 9. 1. 2002.
Nekrology: I. Pospíšil, Proudy 2016, č. 2 + Slavica Litteraria 2016, č. 2; M. Bubeníková, Slovanský přehled 2016, č. 2; (cg) /= F. Cinger/, Právo 24. 6. 2016; J. Červenková, LidN 23. 6. 2016; R. Hříbková – M. Bubeníková, Opera Slavica 2016, č. 3; -rjh-, Týden 2016, č. 27/28; J. Kameníček, www.itvar.cz, 30. 6. 2016.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (nezpracováno).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památník národního písemnictví
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Bohumil Svozil (1995); Kateřina Bláhová (2008)

Aktualizace hesla: 14. 11. 2018 (kb, eb)

Aktualizace bibliografie: 14. 11. 2018 (kb, eb)

zpět na hlavní stranu