Slovník české literatury po roce 1945
Oldřich MIKULÁŠEK
* 26. 5. 1910, Přerov
† 13. 7. 1985, Brno
Básník a novinář
Otec pracoval jako lampář na železnici. V Přerově
Mikulášek vystudoval měšťanskou školu (1925) a dvouletou gremiální obchodní školu. Vystřídal řadu příležitostných profesí (fakturant v továrně na cukrovinky, cihlářský dělník v Újezdci u Přerova, písař na železnici v době cukrovarnické kampaně, akvizitér, v letech 1930–1933 litograf a leptač ve Zlíně), krátce byl bez zaměstnání. Po účasti v neúspěšném pokusu o založení sportovního týdeníku řídil sportovní rubriku přerovského časopisu Obzor (1933–1937). Roku 1937 odešel natrvalo do Brna, kde zpočátku pracoval v redakci Lidových novin (do roku 1945; během okupace v jejich archivu). Po válce prošel redakcemi deníku Rovnost (1945–1948), Svobodných novin, později přejmenovaných opět na Lidové noviny (1948–1952), Čs. rozhlasu (1952–1956) a
Hosta do domu (1957–1964). V roce 1965 nastoupil pětiletou tvůrčí dovolenou (stipendium Českého literárního fondu). Po těžkém úrazu s trvalými následky ztíženého pohybu (1967) mu byl udělen invalidní důchod. V sedmdesátých letech v důsledku svého politického postoje prakticky nemohl oficiálně publikovat. – Jeho druhá manželka Věra Mikulášková, roz. Trojanová (1928–2020) byla redaktorkou brněnského rozhlasového a později televizního studia; v letech 1990–1992 byla jeho ředitelkou. Syn Ondřej Mikulášek (1953–2014) byl hercem činohry brněnského Národního divadla.
Poezii, fejetony, sloupky, reportáže a publicistické články uveřejňoval od roku 1929 v periodikách Obzor, Lidové (Svobodné) noviny, Kritický měsíčník, List Sdružení moravských spisovatelů, Rovnost, Blok, Kvart, Akord, Literární noviny, Host do domu, Plamen, Červený květ (Ostrava), Tvorba, Kultura, Kulturní tvorba, Literární listy, Listy, Listy Klubu přátel poezie aj. Básnická sbírka Agogh vyšla v samizdatové edici Petlice (pravděpodobně 1973), autor je zastoupen v samizdatových sbornících Zima (Brno 1973), Z pěstiček zaťatých (1982) a v antologii Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich a J. Brixi). Básněmi doprovodil katalogy výstav Jana Najmra (1955), Věry Fridrichové (1956) a tematické výstavy Za krásu života. – Uvedení básní ze sbírky Agogh pod titulem Noční květiny v pražské Viole bylo roku 1972 krátce před premiérou zakázáno (stejnojmenný pořad uvedla Viola v roce 1981, sc. + r. Josef Henke). – Mikuláškovu životu a dílu jsou věnovány televizní dokumenty Básník a lékař (1968), Sólo pro jeden dech (1989, r. Jiří Vanýsek), Krásné jho (1995, r. Karel Fuksa) a Do posledního doušku (2010, r. Zdena Šimčíková). – Užíval šifer O. M., kim.
Oldřich Mikulášek patří k nejvýraznějším osobnostem české literatury druhé poloviny 20. století. Přes určité literární vlivy je jeho poezie vyhraněná a nezařaditelná do žádného z dobových proudů a směrů. Spočívá ve svébytné básnické filozofii dialektického světa, prožívaného naplno smysly i intelektem a zprostředkovaného výrazným lyrickým gestem. Vztahuje se především k hodnotě vzrušeného prožitku lidské existence v okamžicích závrati, strmého vzestupu a pádu, tedy pohybu, vyvzdorovaného na všudypřítomném riziku nehybné lhostejnosti, poklidného živoření a pohodlí jednoduchých odpovědí, v nichž se odehrává naše „kližkovité“ pobývání. Báseň se stává prudkým dramatickým střetem protipólů života a smrti, citového zúčastnění v lásce a netečnosti, vášnivého štěstí a prázdnoty. Odtud pramení také základní kompoziční východisko básně, kterým je kontrast. Projevuje se v častém dialogickém charakteru textu, v sousedství zdánlivě nesouladných, paradoxních obrazů, v paralelismu. Jazyk básně je poznamenán vlivy lidové poezie, stejně jako je obohacován o neologismy, zaumná slova nebo hovorové výrazy. V autorově díle je možno vysledovat tradici
Halasovy meditativní lyriky i projevy blízké civilismu
Skupiny 42. Často bývá připomínána také inspirace
Vladimírem Holanem
i jeho blízký vztah k poezii
Karla Hynka Máchy.
Mikuláškova poezie je poezií opojených smyslů, pevná myšlenková stavba však zabraňuje asociativní rozvolněnosti veršů, příznačné pro poetismus. Ten vážněji ovlivnil pouze debut Černý bílý ano ne z počátku třicátých let, od nějž se později autor distancoval. Již v následujících sbírkách, publikovaných o bezmála deset let později, jsou použity základní motivy autorova básnického vidění: motivy dechu, srdce, krve a vína, stromu, listu, trávy a další. „Směr“ těchto obrazů a celých básní je určen vertikálou, obsaženou v závrati, vzletu i pádu, v růstu trávy i zvednuté číši, v lidském hrdle zvráceném vzhůru. Melancholické tóny Marného milování nabývají v básníkově vývoji na dramatičnosti. Ve sbírce Podle plotu se poprvé výrazně projevuje motivika města Brna. Vyvrcholením básníkova prvního tvůrčího období je pak sbírka Pulsy, v níž Mikulášek svébytně zachytil rytmus a pohyb vášnivě žité každodennosti.
Verše, prostoupené znepokojivými otázkami o možnostech naplnění vlastní existence, zůstanou trvalou součástí i dalšího básníkova díla. Výjimku tvoří pouze sbírky z padesátých let Horoucí zpěvy, Divoké kačeny a skladba Albatros, v nichž zcela převládá hymnický zpěv na oslavu nezproblematizovaného života, poplatný oficiálnímu dobovému optimismu. V téže době však vznikají také básně sbírky Ortely a milosti, která vyvolala značný ohlas pro svou tehdy neobvyklou důslednost při vyjevování rozporů lidského nitra i lidského společenství (např. báseň Vyvolavač). Mučivý rozkmit mezi tragikou samoty, citové okoralosti a smrti na jedné straně a extatickým prožitkem milostiplné vzájemnosti na straně druhé zde básníkovým veršům propůjčil nevšední naléhavost. Ve sbírkách ze šedesátých let Mikuláškovy verše – při zachování všech námětových okruhů – nabývají na meditativnosti, plně se ustaluje nový typický rys autorovy intonace: zámlka, a zejména otázka, málokdy uspokojivě zodpovězená, často několikanásobná a báseň uzavírající. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pak Mikulášek píše své stěžejní dílo, sbírku Agogh, zjevně inspirovanou Vladimírem Holanem a plnou temného smutku a děsu z deformovaného světa.
Mikuláškova nevůle participovat na kulturní „normalizaci“ měla za následek desetiletou odmlku ve vydávání. Texty, jež vznikaly v této době, vycházejí v rychlém sledu až na počátku osmdesátých let (Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Žebro Adamovo, Sólo pro dva dechy, Čejčí pláč). Zachovávají autorův hodnotový svět, přibývá však jemných smutků z odeznělých (především milostných) dramat. Mikuláškova přírodní motivika nadále uplatňuje kontrasty univerzálních celků a jejich drobných součástí. V pokoře a bilančním tichu básní vyniká obraz „listíčka, třesoucího stromem“. Do středu pochybností se posouvá samotná řeč, básník stále více poměřuje slovo mlčením a nevyslovitelností.
Pro Mikuláškovo dílo je charakteristickým útvarem středně dlouhá báseň psaná volným veršem s ojedinělými rýmy, inklinující k syntaktické jednotě souvětí – strofa – báseň. Vedle ní se realizuje také forma hymnického zpěvu (v období před Agoghem, např. báseň Tráva ze sbírky Divoké kačeny) a osobitě pojatá básnická miniatura tzv. „minisonetů“ s desetiveršovou strofickou strukturou 4–3–2–1 (První obrázky) či se strukturou opačnou (Druhé obrázky).
Mikuláškova poezie je poezií opojených smyslů, pevná myšlenková stavba však zabraňuje asociativní rozvolněnosti veršů, příznačné pro poetismus. Ten vážněji ovlivnil pouze debut Černý bílý ano ne z počátku třicátých let, od nějž se později autor distancoval. Již v následujících sbírkách, publikovaných o bezmála deset let později, jsou použity základní motivy autorova básnického vidění: motivy dechu, srdce, krve a vína, stromu, listu, trávy a další. „Směr“ těchto obrazů a celých básní je určen vertikálou, obsaženou v závrati, vzletu i pádu, v růstu trávy i zvednuté číši, v lidském hrdle zvráceném vzhůru. Melancholické tóny Marného milování nabývají v básníkově vývoji na dramatičnosti. Ve sbírce Podle plotu se poprvé výrazně projevuje motivika města Brna. Vyvrcholením básníkova prvního tvůrčího období je pak sbírka Pulsy, v níž Mikulášek svébytně zachytil rytmus a pohyb vášnivě žité každodennosti.
Verše, prostoupené znepokojivými otázkami o možnostech naplnění vlastní existence, zůstanou trvalou součástí i dalšího básníkova díla. Výjimku tvoří pouze sbírky z padesátých let Horoucí zpěvy, Divoké kačeny a skladba Albatros, v nichž zcela převládá hymnický zpěv na oslavu nezproblematizovaného života, poplatný oficiálnímu dobovému optimismu. V téže době však vznikají také básně sbírky Ortely a milosti, která vyvolala značný ohlas pro svou tehdy neobvyklou důslednost při vyjevování rozporů lidského nitra i lidského společenství (např. báseň Vyvolavač). Mučivý rozkmit mezi tragikou samoty, citové okoralosti a smrti na jedné straně a extatickým prožitkem milostiplné vzájemnosti na straně druhé zde básníkovým veršům propůjčil nevšední naléhavost. Ve sbírkách ze šedesátých let Mikuláškovy verše – při zachování všech námětových okruhů – nabývají na meditativnosti, plně se ustaluje nový typický rys autorovy intonace: zámlka, a zejména otázka, málokdy uspokojivě zodpovězená, často několikanásobná a báseň uzavírající. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pak Mikulášek píše své stěžejní dílo, sbírku Agogh, zjevně inspirovanou Vladimírem Holanem a plnou temného smutku a děsu z deformovaného světa.
Mikuláškova nevůle participovat na kulturní „normalizaci“ měla za následek desetiletou odmlku ve vydávání. Texty, jež vznikaly v této době, vycházejí v rychlém sledu až na počátku osmdesátých let (Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Žebro Adamovo, Sólo pro dva dechy, Čejčí pláč). Zachovávají autorův hodnotový svět, přibývá však jemných smutků z odeznělých (především milostných) dramat. Mikuláškova přírodní motivika nadále uplatňuje kontrasty univerzálních celků a jejich drobných součástí. V pokoře a bilančním tichu básní vyniká obraz „listíčka, třesoucího stromem“. Do středu pochybností se posouvá samotná řeč, básník stále více poměřuje slovo mlčením a nevyslovitelností.
Pro Mikuláškovo dílo je charakteristickým útvarem středně dlouhá báseň psaná volným veršem s ojedinělými rýmy, inklinující k syntaktické jednotě souvětí – strofa – báseň. Vedle ní se realizuje také forma hymnického zpěvu (v období před Agoghem, např. báseň Tráva ze sbírky Divoké kačeny) a osobitě pojatá básnická miniatura tzv. „minisonetů“ s desetiveršovou strofickou strukturou 4–3–2–1 (První obrázky) či se strukturou opačnou (Druhé obrázky).
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Černý bílý ano ne (BB 1931); Marné milování (BB 1940); Křídlovka (BB 1941); Tráva se raduje (BB 1942); Podle plotu (BB 1946); Pulsy (BB 1947); Horoucí zpěvy (BB 1953); Divoké kačeny (BB 1955); Krajem táhne prašivec (B 1957); Ortely a milosti (BB 1958); Přípitek všem kumštýřům a těm, kteří je mají rádi (B, bibliofilie, 1958); Taneční fantazie (B, bibliofilie, 1958); První obrázky (BB 1959, část veršů přejata ze sbírky Divoké kačeny); Albatros (B 1961); Pohádka o brněnském krokodýlovi (B pro děti, 1962); Svlékání hadů (BB 1963); Pohádka o tom, jak na zem přišla potopa, jak zemi zachránili ptáci a ptáky zase vosy (text pro dětský sbor a capella, 1964); To královské (BB 1966); Oblázek (B 1966); Šokovaná růže (BB 1969); Utrpení starého Werthera (B, bibliofilie, Františkovy Lázně 1974); Agogh (BB, Mnichov 1980; 1989, z rkp. připravil Z. Drahoš); Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt (BB 1981); Žebro Adamovo (BB 1981); Dávný obraz (B, bibliofilie, 1982); Sólo pro dva dechy (BB 1983); Čejčí pláč (BB 1984); Druhé obrázky (BB 1986); A trubky zlatý prach (BB 1990, ed. Z. Drahoš); Notečky (BB 2002).Výbory: Běžící luna (1959, ed. J. Skácel); Orchestr v korunách (1960, ed. M. Uhde); Zelený chrlič (1964); Faraonka (1966, obsahuje: Pulsy, Ortely a Svlékání hadů); Kam létají labutě (BB 1970, obsahuje: Pulsy, Vyvolavač, Játra, Kam létají labutě a Co víme o bílé); Básně (Havířov 1975, bibliof. s litografiemi D. Tůmy); Červenec (1980, ed. Josef Suchý a Z. Zábranská); Ony (1985, ed. Z. Drahoš); Do posledního doušku (1985, ed. Z. Drahoš); Sólo pro jeden dech (1988, ed. M. Pohorský); A srdce nikdy nelže mi (1990, ed. Z. Drahoš); Utrpení starého Werthera (průřez poezií 1947–1981, 1994, ed. Z. Zábranská a Z. Drahoš); Královské léto (1995, ed. Z. Drahoš); Ze slov svlečený (2003, ed. Z. Hron); Vinohrad (2004, ed. V. Justl); Ztracený v poezii (2010, ed. J. Opelík); Cestou s mnoha verši (2010, ed. T. Andjelkovski, J. Pirner a J. Schwarz); A verš slova namlouvá si (2010, ed. Z. Drahoš); Krásné jho (2012, na obálce název Vybrané básně).
Souborné vydání: Oldřich Mikulášek: Verše (4 sv., 1997–2000, ed. J. Kudrnáč a Z. Drahoš).
Ostatní práce: Město v sadech (místopisný text, b. d., 1956); Chléb pod sněhem (publicistické texty, 2010, ed. J. Schwarz a J. Šofar).
Překlad: A. Kédros: Prokrustovo lože (1961, s B. Kaupovou).
Hudebniny: Divoké kačeny (1960, zhudebnil Z. Zouhar); Vinohrad (1963, zhudebnil Z. Zouhar); Zaklínání času (1971, na texty O. Mikuláška, barokního anonyma a bible, hudbu složil M. Ištvan); Podzimní sonatina (b. d., hudbu složil J. Podešva); Pohádka o brněnském krokodýlovi (2011, zhudebnil P. Fiala).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Český podzim 1938 (1939); Jarní almanach básnický 1940 (1940); Almanach české knihy (1942); Básnický almanach 1953 (1953); In memoriam Františka Halase (1954); Básnický almanach 1954 (1955); My přišli, soudruzi... (1955); Dar přátelství (1955); Básnický almanach 1955 (1956); Jeť srdce pěvců nejčistší (1956); Dvě sestry v kráse (1956); Básnický almanach 1956 (1957); Šel básník, lékař (1957); Básnický almanach 1957 (1958); Antonínu Sovovi (1958); Podzim 1938 (1958); Rok: Kulturní sborník (New York 1957); Tu zazní prostě tvoje poezie... (1958); Vějíř (1958); Básnický almanach 1958 (1959); Děti ho mají rády. Sborník k šedesátinám zasloužilého umělce J. V. Plevy (1959); Básnický almanach 1959 (1960); Brno, moje krásné Brno... (1960); Je v našem zpěvu jistota (1960); Přišli včas (1960); Patnáct májů – Pätnásť májov (1960); Brno (1961); Brevíř lásky (1961); Vyzvání na cestu (1961); Návraty. 6 básníků a 6 zamilovaných (nakl. tisk Čs. spisovatele, 1964); Jakou barvu má srdce (1965); Cesta kolem světa ve dvou tisících verších (1967); Uprostřed Evropy (1968); Mým snem jsi prošla (1969); Hlasy v krajině (nakl. tisk Čs. spisovatele, 1971); Milenky, ženy, matky (1972); Kouzelná píšťalka. Pohádky z Moravy II. (1972); Hvězdy na nebi a lidé na zemi (1974); Čas šeříků a barikád (1975); Zrcadla lásky (1982); Když se řekne Werich... (Kolín n. R. 1981); ... a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983, obojí společně pod tit. Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Nachový plamen (1984); František Hrubín ve vzpomínkách přátel – z dopisů přátelům (nakl. tisk Čs. spisovatele, 1985); Jak lomikámen v dešti (1987).
LITERATURA
Bibliografie: O. Jirečková – J. Kuncová: Dílo Oldřicha Mikuláška (rozmnoženo 1960); V. Slavíková: Básník ortelů i milostí Oldřich Mikulášek (1985).Knižně: M. Petříček: Oldřich Mikulášek. Rozpory a jednota tvorby (1970); Z. Černá – S. Mouchová: Oldřich Mikulášek (nakl. tisk k šedesátinám, 1970, obsahuje soupis knižně vydaného díla); kol.: Pět na jednoho. Interpretační symposion nad Mikuláškovým Vyvolavačem (sb., 1995, obsahuje komentovanou bibliografii, ed. J. Trávníček).
Studie a články: J. Skácel: doslov, in Běžící luna (1959); J. Hrabák in Studie o českém verši (1959); M. Uhde: doslov, in Orchestr v korunách (1960); J. Skácel: předmluva, in Svlékání hadů (1963); J. Opelík in Jak číst poezii (1963; rozšíř. 1969); M. Uhde in sb. Cesty k dnešku (1964); J. Hájek: doslov, in Divoké kačeny (1964); M. Pohorský: doslov, in Sólo pro jeden dech (1988); J. Peterka: doslov, in Agogh (1989); Z. Drahoš: Mikuláškova poezie 40. let, Časopis Moravského muzea 1989, č. 1/2; J. Trávníček: Moravská inspirace v poezii Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela, ČL 1990, č. 4; J. Opelík: Zaumné verše v poezii Oldřicha Mikuláška, ČL 1990, č. 4; týž: doslov, in A trubky zlatý prach (1990); Z. Kožmín in Umění básně (1990); M. Zelinský: Oldřich Mikulášek a Miroslav Válek: dva básnické světy (konfrontační interpretace), Slovenská literatúra 1993, č. 4; R. Burian: Vyvolavač, prašivec, Agogh, blázen..., Tvar 1994, č. 4; Z. Drahoš: doslov, in Královské léto (1995); J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); Z. Kožmín in Interpretace básní (1997); T. Horyna: Mikuláškův Agogh, Tvar 1998, č. 10; L. Štěpán: Motivy smrti a smutku v poezii Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela, SPFFBU, řada literárněvědná bohemistická (V) 2002, č. 4, též in Pohledy na slovanské literatury (2003); B. Marčák: Reportérem raněného města, SPFFBU, řada literárněvědná bohemistická (V) 2002, č. 4; R. Novák in Hudba jako inspirace poezie (2005); J. Opelík: Věrnost až za hrob, in Ztracený v poezii (2010).
Recenze: Černý bílý ano ne: L. Kraus, Středisko 1931/32, s. 18; K. Stránský, Obzor 4. 10. 1931 * Marné milování: M. Dvořák, Akord 1940/41, s. 98; B. Polan, KM 1940, č. 4, s. 175; B. Jedlička, LidN 13. 5. 1940 * Křídlovka: J. Kopecký, KM 1941, č. 8, s. 303; A. M. Píša, Národní práce 1. 2. 1942 * Tráva se raduje: J. Chalupecký, LidN 25. 5. 1943 (též in Obhajoba umění); J. Vladislav, Řád 1943, s. 149; L. Čivrný, Čteme 1943, s. 55 * Podle plotu: L. Kundera, Rt 2. 6. 1947; R. Konečný, List Sdružení moravských spisovatelů 1946, s. 176–177; V. Černý, KM 1947, č. 11/12, s. 310–312 * Pulsy: K. Bodlák, Blok 1947/48, příl. Informace... s. 48–50; J. Grossman, Svobodné noviny 21. 12. 1947; B. Polan, KM 1948, č. 13/14, s. 304–305 * Horoucí zpěvy: A. Závodský, LitN 1954, č. 6; J. Studený, HD 1954, č. 1 * Divoké kačeny: J. Janů, LitN 1956, č. 3 * M. Petříček, NŽ 1956, č. 1; Z. Heřman, Květen 1955/56, č. 6; J. Trefulka, HD 1956, č. 1 * Krajem táhne prašivec: J. Opelík, HD 1957, č. 3; K. Hrách, LitN 1957, č. 14 * Ortely a milosti: M. Vacík, RP 29. 3. 1959; F. Vrba, LitN 1959, č. 16; J. Opelík, HD 1959, č. 3; J. Brabec, Květen 1959, č. 3 * První obrázky: J. Petrmichl, LitN 1960, č. 2 (k tomu polemika: J. Opelík, HD 1960, č. 3); J. Janů, Plamen 1960, č. 4; V. Pekárek, Tvorba 1960, č. 10 * Albatros: J. Opelík, HD 1961, s. 520; M. Petříček, Plamen 1962, č. 1 * Pohádka o brněnském krokodýlovi: O. Sus, Plamen 1962, č. 9 * Svlékání hadů: J. Opelík, HD 1964, č. 1, též in Nenáviděné řemeslo (1969); M. Vacík, RP 3. 2. 1964; J. Brabec, LitN 1964, č. 2 * To královské: Z. Kožmín, Rt 23. 10 1966; Z. Pešat, LitN 1967, č. 14; J. Trefulka, HD 1967, č. 1 * Šokovaná růže: J. Opelík, HD 1970, č. 7; J. Šimůnek, MF 26. 5. 1970 * Kam létají labutě: O. Sus, Orientace 1970, č. 5 * Agogh: A. Kratochvil, České slovo (Mnichov) 1980, č. 10; J. Dresler, Proměny (New York) 1981, č. 2; J. Trávníček, Iniciály 1990, č. 4; Z. Vybíral, Kmen 1990, č. 1; Z. Kožmín, Literární Revue 1990, č. 4 * Červenec: Jakub Just, BV 15. 1. 1981; M. Blahynka, Rt 5. 2. 1981; L. Soldán, SvSl 13. 3. 1981 * Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt: J. Pavelka, Rt 18. 12. 1981; M. Suchomel, BV 22. 12. 1981 * Žebro Adamovo: V. Novotný, ZN 27. 12. 1981; F. Schildberger, Rt 16. 3. 1982 * Sólo pro dva dechy: Z. Kožmín, BV 31. 5. 1984 * Čejčí pláč: V. Novotný, ZN 28. 7. 1984; L. Soldán, SvSl 23. 5. 1985 * Do posledního doušku: Z. Vybíral, BV 27. 12. 1985; M. Blahynka, Rt 22. 2. 1986 * Druhé obrázky: Z. Drahoš, Z. Kožmín, R. Svoboda, J. Trávníček, BV 17. 4. 1987; J. Slomek, MF 8. 7. 1987; J. Kukaň, Práce 16. 9. 1987; M. Zelinský, Rt 14. 7. 1987 * A trubky zlatý prach: M. Petříček, NK 1991, č. 16; L. Soldán, SvSl 22. 3. 1991; Z. Kožmín, LitN 1991, č. 42 * Notečky: J. Štroblová, Host 2002, č. 8; P. Šrut, Právo 4. 5. 2002, příl. Salon č. 267 * Ztracený v poezii: I. Matějka, LitN 2010, č. 21; J. Flanderka, Tvar 2010, č. 17 * Chléb pod sněhem: A. Misař, Tvar 2012, č. 11.
Rozhovory: I. Fleichmann, LitN 1958, č. 38, s. 3; J. Skácel, HD 1964, č. 1; S. Slavík, Rt 30. 4. 1965; K. Kostroun, KT 1965 č. 18; J. Pištora, SML 1966, č. 1; V. Burda, LitN 1967, č. 16.
Nekrology: J. Skácel, BV 15. 7. 1985; L. Soldán, SvSl 16. 7. 1985; J. D. (= J. Dresler), Národní politika (Mnichov) 1985, č. 9; M. Uhde, Listy (Řím) 1986, č. 3; J. Pavelka, LD 27. 1. 1992; J. Veselský, LitN 1995, č. 28.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno. – Moravské zemské muzeum: Osobní fond, nezpracováno.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRČeská literatura v exilu (1948–1989)
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Petr Hruška (1998)
Aktualizace hesla: 30. 3. 2015
(kp, mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 3. 2015
(kp, mlp)