Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Pavel EISNER

* 16. 1. 1889, Praha 
† 8. 7. 1958, Praha 
 
Esejista, publicista, překladatel a editor
 Původním jménem Paul Eisner. Narodil se v pražské židovské, jazykově utrakvistické rodině, kde se přes německé jazykové tradice udržovalo české povědomí. V roce 1906 maturoval na české reálce, v roce 1910 složil doplňovací maturitu na gymnáziu, v letech 1911–1916 studoval na FF pražské německé univerzity germanistiku, slavistiku a romanistiku (PhDr. 1918 prací Lessing, Goethe und Schiller in tschechischen Übersetzungen). Po vzniku Československa konvertoval k evangelické víře. Od ukončení studia až do roku 1939, kdy byl z rasových důvodů předčasně penzionován, byl zaměstnán v České obchodní a živnostenské komoře v různých funkcích, též jako šéf překladatelského oddělení. Zároveň působil až do konce roku 1938 jako externí redaktor deníku Prager Presse. Okupaci prožil v ústraní, původní práce a překlady tehdy publikoval pod pseudonymy a cizími jmény. Po roce 1945 byl nakladatelským redaktorem, od roku 1948 spisovatelem a překladatelem z povolání.– Dcera Dagmar Eisnerová (provd. Peroutková, 1922–2000) se podílela na některých jeho překladech.
 Své první články publikoval v německojazyčném tisku, přispíval především do Prager Presse (1921–1930, zejména entrefilety) a Prager Tagblatt, posléze i do řady českých novin a časopisů: Cesta, Kmen, Panoráma, Almanach Kmene, Čin, ELK (Evropský literární klub), Kritický měsíčník, Kvart, Lidové noviny, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Národní osvobození, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Slovo a slovesnost; po roce 1945 do Časopisu pro moderní filologii, Hosta do domu, Hudebních rozhledů, Kulturní politiky, Kytice, Lidové demokracie, Slovesné vědy, Světové literatury, Svobodného slova, Svobodného zítřka, Svobodných novin, Zlatého máje aj. Redigoval Zprávy Obchodní a živnostenské komory (1924–1931). Ve druhé polovině třicátých let příležitostně spolupracoval též s rozhlasem. Řada jeho překladů především z období Protektorátu zůstala nevydána. V sedmdesátých letech vyšlo několik Eisnerových knih v reedici (obvykle formou reprintu) v curyšském exilovém nakladatelství Konfrontace, a to zásluhou Eisnerovy dcery Dagmar, která po roce 1968 odešla do švýcarského exilu. Koncem třicátých let Eisner připravil projekt antologií ohlasů na Čechy a české dějiny vybrané ze světové poezie, v edici Kořeny nakladatelství Toužimský & Moravec vyšly čtyři svazky (Věčné Čechy, 1939; Ohlasy z Čech, 1940; Město vidím veliké..., 1940; Ta krásná země, 1941), pod nimiž je jako hlavní pořadatel podepsán německý bibliofil a literární agent Vincy Swarz (1902–1942 ), ovšem zásadní podíl na jejich vzniku (uspořádání i překladech) měl právě Eisner, skrytý pod různými pseudonymy, resp. pokrytý různými jmény. – Používal pseudonymů a šifer: Emil Janovský, Faber, Ferus Homo, František Chlumský, Jan Fárek, Jan Horáček, Jan Orel, Jan Ort, Jana Baborová, Dominik Dlouhý, Jaroslav Dlouhý, Josef Machuta, Karel Babor, Karel Benda, Marius Hartman, O. Jahoda, R. Černý, Vít Sochor, Dagmar Wagnerová; J. O., p. e., P. E., PE. Jméno mu propůjčil nakladatel a spisovatel Josef Podroužek (1913–1954, mj. pro Veselé pohádky, 1942) a překladatelka Taťána Peřinová (provd. Tilschová, ??–1978), v jednotlivých případech některé další osobnosti. – V roce 2018 mělo premiéru divadelní pásmo Koupila jsem husu, tak nevím... , které podle textů Pavla Eisnera, Karla Čapka a Miroslava Horníčka sestavila a režírovala Lída Engelová.
 Jazyková vybavenost, široký rozhled a činorodost předurčila Pavlu Eisnerovi roli kulturního prostředníka. Otázku interkulturní komunikace se snažil i teoreticky reflektovat, a to prostřednictvím pojmu symbióza, jímž označoval vzájemně podnětné a obohacující soužití různých národností v jednom prostoru, v jeho úvahách konkrétně především živlu českého a německého. Jeho mnohostranná literární činnost (psal česky i německy a publikoval v Praze i v cizině) zahrnuje vedle beletrie i dílo vědecké, kritické, publicistické a překladatelské. Kromě původní básnické tvorby (zastupují ji mj. lyrické, tvarově vytříbené Sonety kněžně, založené na asociacích a jazykovém bohatství) pěstoval Eisner esejistiku (Bohyně čeká, esej o kráse a síle češtiny), psal díla literárněhistorická (Na skále, osvětlující Máchův bilingvismus, Milenky, pokus o výklad specifičnosti pražské německé literatury) a také práce, v nichž spojoval vědecký výzkum opřený o encyklopedické znalosti faktů a schopnost syntézy s výrazovými prostředky charakteristickými pro umění. V populárně naučných knihách Chrám i tvrz a Čeština poklepem a poslechem sledoval otázky z hláskosloví, tvarosloví, sémantiky a historické mluvnice, odborné terminologie aj. Ve všech těchto pracích, přesahujících do oblasti kulturní historie, duchaplně a s jiskřivým humorem popularizoval vědecké poznatky, využívaje hluboké znalosti jazyků i citu pro řeč jakožto dorozumívací nástroj.
Součástí Eisnerova díla jsou i hojné překlady poezie, prózy, dramat i esejů z němčiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, angličtiny, ruštiny, srbochorvatštiny, maďarštiny, islandštiny a orientálních jazyků, a též převody významných děl českého písemnictví do němčiny. Jako překladatel upřednostňoval německy psanou literaturu od konce 18. století až po současnost, do kontextu českého písemnictví uvedl mj. tvorbu Thomase Manna, doprovozenou – stejně jako další překlady – komentáři a studiemi. Zásadní vliv měly také jeho převody Elegií z Duina R. M. Rilka. Do češtiny přeložil i německé básně Karla Hynka Máchy (Okusy Ignaze Máchy). Z angličtiny pořídil mj. výbor z Whitmanových Stébel trávy (pod tit. Demokracie, ženo má!), z francouzštiny přeložil např. F. Villona, středověká dramata Adama de la Halle či starofrancouzská fabliaux (výbor Smích sladké Francie). – Coby generační vrstevník předních představitelů pražské německé literatury (Franze Kafky, Maxe Broda, Egona Ervina Kische, Franze Werfela) zpřístupnil českému čtenáři vedle Franze Werfela zejména dílo Kafkovo, a to nejen překlady, nýbrž i interpretací jeho tvorby (ve studiích otiskovaných časopisecky, knižně a v doslovech, mj. Franz Kafka a Praha). Zformuloval rovněž koncepci výkladu tvorby okruhu pražských německých židovských autorů coby „trojího ghetta“, která byla v pozdější, zejména kafkovské, literatuře hojně přejímána, jakkoli se setkala i s kritikou a odmítnutím (např. ze strany Maxe Broda v knize Pražský kruh). – Svými převody české poezie (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický, Antonín Sova, František Halas), prózy (zejména Durychovo Bloudění, vydané pod. tit. Friedland), operních libret, oratorií a hudebněvědné literatury z češtiny do němčiny zvyšoval kredit českého umění a kultury v cizině. Z tohoto hlediska byly významné též jeho překlady z české i ostatní slovanské lidové slovesnosti (Volkslieder der Slawen a Slowakische Volkslieder), jíž věnoval pozornost i jako pořadatel (výbor Matky) a esejista (Malované děti). Se zájmem o folkloristiku částečně souvisejí i jeho literární adaptace z oblasti světové literatury pro děti a mládež, poznamenané jeho svérázným humorem a jazykovou hravostí (Veselé pohádky).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o umění: Závislost české a německé kultury (přednáška, b. d. [1929]); Milenky. Německý básník a česká žena (EE 1930); Gesammelte Werke (FF 1931); Co číst? Z literatury německé (1935); Spisovatel, otec a světoobčan: Lion Feuchtwanger: Římský žid (1935); Kniha knih (E 1937, pod pseud. Jan Ort); Šedesátiny grafických závodů V. Neubert a synové (1937, pod pseud. Jan Ort); Zwei Literaturen und ein Argot (studie, 1937); Veselé pohádky (1942, pod jm. J. Podroužka); Sonety kněžně (BB 1945); Bohyně čeká (E 1945); Na skále. Dvanáct zastavení máchovských (studie, 1945); Podivuhodná dobrodružství námořníka Sindibáda (pro ml., 1945, podle Tisíce a jedné noci); Chrám i tvrz (EE 1946); Sedmdesátiny Grafických závodů V. Neubert a synové, Praha-Smíchov (soukromý vánoční tisk 1947, pod pseud. Jan Ort); Slovo k libereckým: Jazyk a kultura (bibliofilie 1947); Tři kapitoly o lidové písni (studie, 1948); Čeština poklepem a poslechem (EE 1948); Malované děti (EE 1949); Milenec Petrarca (E 1949); Franz Kafka and Prag (E, New York 1950, přel. L. Nelson a R Wellek; původní čes. verze s tit. Franz Kafka a Praha in KM 1948, č. 3/4); Mozart a česká národní kultura (1957); Kleinstädter/Maloměšťáci (libreto k opeře T. Veidla, přel. V. Reittererová, in: V. Reittererová: Theodor Veidl a jeho operní dílo, 2005).
Výbory: P. E. Divadlu hudby (výbor z průvodních slov, 1965); Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině (EE 1992, ed. A. Stich).
Ostatní práce: Lebendes Tschechisch (učebnice, 1938); Mýtus 20. století. Alfred Rosenberg a jeho dílo (1947).
Korespondence: Rudolf Pannwitz, Otokar Fischer, Pavel Eisner (2000, ed. M.-O. Thirouin-Déverchère, přel. N. Macurová; v němec. orig. Briefwechsel Rudolf Pannwitz – Otokar Fischer – Paul Eisner /Stuttgart 2002/).
Překlady do češtiny: L. Labé (= L. Labéová): Sonety krásné provaznice Louisy Labé (1930); R. M. Rilke: Elegie z Duina (1930) + Bozi a lidé (výbor BB, 1936); J. W. Goethe: Básně (bibliofilie, 1937) + Ifigenie, Pandora (1931, in J. W. G.: Dramata); + Výbor z díla 2 (1949, spolu s O. Fischerem); Němci v českých zemích (výbor, 1931; M. Brod: Osudný rok (1934); F. Werfel: Čtyřicet dnů (1934) + Sourozenci neapolští (1934) + Verdi (1949); F. Kafka: Zámek (1935) + Proces (1958; 1992 s D. Eisnerovou); L. van Beethoven: Dopisy, myšlenky, vzpomínky (výbor, 1936); T. Mann: Utrpení a velikost mistrů (1936, in T. M.: Spisy, sv. 13) + Freud a budoucnost (1938, spr. 1937) + Doktor Faustus (1948) + Lota ve Výmaru (1949) + Buddenbrookovi (1950) + Josef Živitel (1951; in Josef a bratří jeho 1959) + Zpověď hochštaplera Felixe Krulla (1958, s D. Eisnerovou) + Novely a povídky (2 sv., 1959) + Smrt v Benátkách (1973); E. Sommer: Templáři (1936) + Poselství z Granady (1937); P. Wiegler: Dům nad Vltavou (1936); T. Mommsen: Diktátoři (výbor z Římských dějin, 1937); Jan ze Žatce: Oráč a smrt (1938); A. Döblin: Země, kde se neumírá (1938); E. Schikaneder – K. J. G. Giesecke: Kouzelná flétna (libreto k opeře W. A. Mozarta, 1939, pod pseud. Jan Ort); Michelangelo Buonarroti: Skrytý Michelangelo (básně a listy, 1940, pod pseud. Jan Ort) + Titán a člověk (1941, pod jménem Josefa Šupa) + Požár smyslů (1977); M. Dickmann: Matka Amerika (1940, pod pseud. Jaroslav Dlouhý); L. Marcuse: Ignác z Loyoly (1940, pod pseud. Jaroslav Dlouhý); E. L. G. Weil (pod pseud. A. Vojtěch): Praha, kamenný sen (1940– 1941; překladatel neuveden); J. Knittel: Hakim (1941, pod pseud. Jaroslav Dlouhý); G. Büchner: Básník Lenz (1942, pod jménem Miroslava Drápala); J. Nestroy: Aforismy (1942, pod jménem Taťány Peřinové); E. Zalamea Borda: Čtyři roky na palubě duše (1942, pod pseud. Dagmar Wagnerová); M. de Cervantes: O žárlivém Estremadurci (1942, pod pseud. Emil Janovský) + Cikánečka (1944, pod pseud. Emil Janovský) + Cikánečka (1950; obs.: Cikánečka, Roháček a Střížek, Žárlivý Estramadurec) + Tři Příkladné novely (1998, + J. Forbelský a Z. Šmíd); Dante: Nový život (1944, pod pseud. Emil Janovský); F. Petrarca: Vzývání (výbor, 1944, v tiráži 1945; i ed., pod pseud. Emil Janovský); W. Whitman: Demokracie, ženo má! (výbor ze Stébel trávy, 1945, i ed.); K. Gudmundsson: Svatá skála (1946, s J. Vrtišovou); B. Lovrić: Kuzmaničova loď (1946); L. Rosten/L. Q. Ross: Pan Kaplan má třídu rád (1946); I. S. Turgeněv: Šlechtické hnízdo (1946); F. Villon: Básně (1946); H. Bosco: Já, Pascal Dérivat (1948, pod jm. Taťány Peřinové); R. Halliburton: Sedmimílové boty (1948, pod jm. Taťány Peřinové); A. P. Puškin: Tři pohádky (1948); Smích staré Francie (výbor z verš. povídek, 1948, i ed.); C. Crow: Učitel Kung (1949); R. Fuchs: Vzkaz (výbor, 1950, s dalšími); L. Fürnberg: Amadé a Casanova (1950); H. Heine: Flétny a dýky (1949) + Výbor z díla (2 sv., 1951); Ch. De Coster: Thyl Ulenspiegel (1951 uprav. pro ml.); H. Mann: Zrání krále Jindřicha IV. (1951); H. W. Longfellow: Píseň o Hiawathovi (1952); Lu Dub: Strom moudrosti (1952, podle překladu P. Pouchy); S. Petöfi: Blázen Ištók (1952, + D. Eisnerová a B. Müller); H. J. Ch. von Grimmelshausen: Vojna (1953, i uprav.); G. Hauptmann: Bobří kožich (1953); Nizámí: Chvály (1953, podle překladu J. Rypky); M. Fazekas: Zbojník Matyi (+ J. Lichtensetin, 1954); H. Kleist: Rozbitý džbán (1954); R. Rolland: Život Beethovenův (1954) + Goethe a Beethoven (1956); Adam de la Halle: Hra pod loubím; Robin a Marion (1956); K. H. Mácha: Okusy Ignaze Máchy (překlad něm. básní, 1956); J. Sonnleithner – G. K. Treischke: Fidelio (libreto k opeře L. van Beethovena, 1957); Paní z Vergi (1959); F. Schiller: Úklady a láska (1959, s D. Eisnerovou); T. Storm: Pavel loutkář (1959); R. Wagner: Bludný Holanďan (libreto, 1959, s J. Voglem); Moravo, Čechy, radujte se! Němečtí a rakouští básníci v českých zemích za posledních přemyslovců (1998, ed. V. Bok a J. Pokorný; překlady básní s dalšími); Nágárdžuna: Strom moudrosti. Prameny staroindického myšlení (2000, + P. Poucha).
Překlady z češtiny (popř. slovenštiny) do němčiny: Tschechische Anthologie: Vrchlický, Sova, Březina (Leipzig 1917); Slowakische Volkslieder (Bratislava 1920); Slowakische Anthologie (Leipzig 1920); Volkslieder der Slawen (Leipzig 1926); F. X. Šalda: Sieben Gedichte (1927, s Otto Pickem); Die Tschechen. Eine Anthologie aus fünf Jahrhunderten (München 1928); O. Březina: Neun Gedichte (München 1928); J. Durych: Friedland (= Bloudění, München 1933); F. Halas: Die alten Frauen (1936); E. Lešehrad: Zwei komische Dichtungen (1936); K. H. Mácha: Die sieben Sonette (1936); O. Šourek: Antonín Dvořák, sein Leben und sein Werk (1953); J. B. Foerster: Der Pilger (1955); V. Nezval: Antonín Slavíček, ein grosser tschechischer Maler (1955); Das Vöglein Glück und viele andere tschechische Märchen (Berlin 1955).
Účast v týmových pracích: Čs. vlastivěda (sv. 7, Písemnictví, 1933, zde část Německá literatura na půdě Československa, od roku 1848 do našich dnů); Příruční slovník německo-český (1. díl, 1936–38, i redig., s dalšími); Prag heute (1937).
Uspořádal, vydal a redigoval: Landsleute. Deutsche Prosa aus der Tschechoslowakei von A. Stifter bis F. Werfel (1930); Němci v českých zemích (výbor PP, 1931); Prag in der deutschen Dichtung (výbor, 1932); Vlast (výbor BB O. Theera, A. Sovy a V. Dyka, 1936); Otto Pick zum 50. (1937, spolu s O. Baumem a M. Brodem); Láska v písních celého světa (1940, pod krycím jménem Jaroslava Seiferta); Očima lásky: verše českých básníků o Praze (1941, vydáno pouze pod jm. spolueditora V. Schwarze); Ukolébavky (naše i cizí) (1941, pod krycími jm. Arno Krause a Jaroslava Podroužka); Matky (1941, pod krycím jménem Jaroslava Podroužka; 1950 pod vlastním jm. podstatně rozšíř. vyd. s podtitulem Kniha slovanské poezie lidové); Dětské písně z celého světa (1941, pod krycím jménem Jaroslava Podroužka); Milování pod palmami (1942, pod krycím jménem Jaroslava Podroužka); Kvítí milodějné (1944, pod krycími jm. Taťány Peřinové a Jaroslava Podroužka); Chvála Čech. Umlčená svědectví světových básníků (1945); V. Schönfeld: Učebnice vědecké grafologie pro začátečníky (1948, uprav.); spisy: T. Mann: Spisy (1930–36) + Dílo (1948–50).
Příspěvky ve sbornících: Na paměť F. X. Šaldy: sborník vzpomínání, lásky a vděčnosti (1938); Věčný Mácha (1940; pod pseud. Vít Sochor a Jan Orel); Jaroslav Durych: Život, ohlasy, soupis díla a literatury o něm (2000); Jahrbuch des Adalbert-Stifter-Institutes des Landes Oberösterreich 2002/2003, Band 9/10 (Linz 2005); Čtení o Jaroslavu Vrchlickém: básník ve sporech o životnost díla (2013).

LITERATURA

Knižně: Paul Eisner. Prag 1889–1958 (Marburg 1981, katalog výstavy, ed. D. Hamer); Na rozhraní kultur – Případ Paul/Pavel Eisner (sb. 2009, eds. V. Dudková, K. Kaiserová a V. Petrbok; němec. pod tit. Übersetzer zwischen den Kulturen: der Prager Publizist Paul/Pavel Eisner, 2011, eds. I. Koeltzsch, M. Kuklová a M. Wögerbauer).
Studie a články: F. Kubka: Pavel Eisner a Pavel Eisner, in Na vlastní oči (1959); M. Stern: Hoffmannsthal und Böhmen /3/, Hoffmannsthals Plan einer „TschechischenBibliothek“ /1918/, Ein Aufklärungswerk für die Deutschen. Mit unveröffentlichten Briefen und Notizen von und an Paul Eisner, Franz Spina und Ottokar Winicky, Hoffmannsthal-Blätter 1969, č. 3; D. Eisnerová: Učiň ji vyvolenou mezi dcerami Slova, doslov in P. E.: Chrám i tvrz (Curych 1974; Praha 1997); L. Nezdařil in Česká poezie v německých překladech (1985); M. Chlumský: Une collaboration oubliée. Cercle linguistique de Prague et Pavel Eisner, Die Welt der Slawen XXX (1985); J. Mourková: Od Paula Eisnera k Pavlovi Eisnerovi: Zamyšlení nad korespondencí P. Eisnera O. Fischerovi, in Laudatio Milan Jankovič (strojopisný sb. 1989), též in ČL 1990, č. 1; A. Stich: Doslov, in P. E.: Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině (1992); J. Povejšil: K překladatelské praxi P. E., ČMF 1992, č. 1; M. Tvrdík: Paul Eisner — Vermittler deutschsprachiger Literatur der böhmischen Länder, in Dokumentation der Tagungsbeiträge. Germanistentreffen Bundesrepublik Deutschland–ČSFR 1992 (sb. Bonn 1992/1993); J. F. Franěk: Ještě jednou Pavel Eisner. Sborník Kruhu přátel českého jazyka: přednášky z roku 1990–1991 (1993) + Paul Eisner oder der tschechische Schicksal, in Přednášky z 39. běhu LŠSS (1997); S. Čmejrková – F. Daneš – J. Kraus – I. Svobodová: Pavel Eisner: bilingvistova láska k češtině, in Čeština, jak ji znáte i neznáte (1997); P. Kneidl: Pavel Eisner, in Pražská léta německých a rakouských spisovatelů (1997); D. Blümlová: Proměny úlohy národního jazyka v díle Františka Jílka-Oberpfalcera a Pavla Eisnera, in Věda v českých zemích za druhé světové války (sb. 1998); L. Friedlaenderová-Koubová: Pavel Eisner jako překladatel lužickosrbské lidové poezie – do češtiny i němčiny, in Slavica Pragensia ad tempora nostra: Sborník statí z mezinárodní vědecké konference ke 150. výročí založení stolice slovanské filologie na Karlově univerzitě (sb. 1998); H. Binder: Paul Eisners dreifaches Ghetto. Deutsche, Juden und Tschechen in Prag, in Le monde de Franz Werfel et la morale des nations. Actes du Colloque Franz Werfel à l’université de Dijon 18–20 mai 1995 (sb. Bern/Berlin/Frankfurta. M./Wien 2000); M.-O. Thirouin: Korespondence Rudolfa Pannwitze s Pavlem Eisnerem a Otokarem Fischerem, Svět literatury 2000, č. 20, též in Korespondence: Rudolf Pannwitz, Otokar Fischer, Pavel Eisner (2000, ed. M.-O. Thirouin-Déverchère, přel. N. Macurová); R. Růžička: Skrývání podmětu (Poznámky k Eisnerovým překladům Thomase Manna), SaS 2000, č. 4; M. Wögerbauer: „…tätiger Dienst am eigenen Volk“. Paul Eisner als Propagator deutsch-tschechisch-jüdischer Symbiose, in Jahrbuch des Adalbert Stifter Institutes des Landes Oberösterreich (Linz) 2002/2003, sv. 9/10; K.–H. Ehlers: Rudolf Pannwitz – Otokar Fischer – Paul Eisner. Lesefrüchte aus einem deutsch-tschechoslowakischen Briefwechsel, Brücken: germanistisches Jahrbuch Tschechien — Slowakei (Praha) 2003, Neue Folge, Bd. 11; K. Krolop: Pavel Eisner a Franz Kafka, Die Verwandlung: Ročenka Společnosti Franze Kafky 2006 (2007) + Pavel Eisner und Franz Kafka, in Kafka a Čechy = Kafka und Böhmen (sb. 2007); L. Nováková: Veselé pohádky Pavla Eisnera, SPFFBU, Bohemica litteraria 2007, č. 10; Zpravodaj Centra Óndry Lysohorského 2008, č. 1 (monotematické číslo věnované P. E.); M. Wögerbauer: „Das Schicksal dieses Landes ist die Symbiose“: Der Prager Paul Eisner – Vermittlerzwischen den Kulturen, Landeszeitung 21. 10. 2008; Feuilletons am Ende einer Utopie. Paul Eisners Beiträge in der Prager Presse von 1938, in Grenzdiskurse. Zeitungen deutschsprachiger Minderheiten und ihr Feuilleton in Mitteleuropa bis 1939 (sb. Essen 2009); V. Schneider: Symbiose als Schicksal: Der Fall Paul/Pavel Eisner, Bohemia 2009, Heft 1; M. Wögerbauer: Od Paula Eisnera k Pavlovi Železnému? Pražský kulturní prostředník v období mezi světovými válkami, in Praha–Prag, 1900–1945: město literatury dvou jazyků a mnoha prostředníků (sb. Passau 2012; původně něm.: Von Paul Eisner zu Pavel Železný? Ein Prager Kulturvermittler zwischen den zwei Weltkriegen, in Praha–Prag 1900–1945: Literaturstadt zweier Sprachen, vieler Mittler /sb. Passau 2010/); L. Udolph: „Tschechische Weiblichkeit“ als Erlösung des „deutschen Mannes“. Pavel Eisners Milenky, in Kafka und Prag: Literatur-, kultur-, sozial- undsprachhistorische Kontexte (sb. Köln 2012); J. Svobodová: Hranice mezi dvěma překlady Rossova „Pana Kaplana“, Studia slavica (Opole) 2013, č. 2; T. Kasten: Pavel Eisner a Bloudění Jaroslava Durycha: literární transfer, tvorba kánonu a identita, ČL 2014, č. 6 + In der Geschichte des tschechischen Buches ein beispielloser moralischer Erfolg“: zur Entstehungs- und Publikationsgeschichte von Jaroslav Durychs (und Paul/Pavel Eisners) Friedland, SaSm 2015, č. 24; V. Tuckerová: Translator´s Visibility. Paul/Pavel Eisner´s Translation of The Trial, in Prager Moderne(n): interkulturelle Perspektiven auf Raum, Identität und Literatur (sb. Bielefeld 2018).
Recenze: Tschechische Anthologie: J. F. (= J. Folprecht), Česká revue 1916/1917, č. 9; F. X. Šalda, Kmen 1917, č. 16, též in Kritické projevy 10 (1957) * Volkslieder der Slawen: K. Paul, Časopis pro moderní filologii a literatury 1926/1927, č. 2; F. X. Šalda, Tvorba 1927, č. 6, též in Kritické projevy 13 (1963) * Milenky: L. Silberstein, Slavische Rundschau 1931, č. 8; Ktk (= J. Krátký), Čin 3, 1931/32, č. 22; J. Peňás, Prostor 4. 9. 1992; P. Janáček, LidN 1. 10. 1992, příl. Národní 9, č. 40; A. Haman, Iniciály 1993, č. 32 * Na skále: R. Havel, LF 1946, č. 3; J. Š. Kvapil, KM 1946, č. 17/18 * Sonety kněžně: B. Polan, KM 1946, č. 10/11; J. B. Č. (= J. B. Čapek), Naše doba 1946, č. 5; M. V. (= M. Vacík), MF 26. 3. 1946; K. Schwarzenberg, Proměny (New York) 1977, č. 3; J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1978, č. 55 * Bohyně čeká: J. Haller, Naše řeč 1946, č. 1; J. Linhart, KM 1946, č. 4/6; J. D. (= J. Dresler), Národní politika (Mnichov), 1978, č. 2 * Chrám i tvrz: V. Černý, KM 1946, č. 20; M. Otruba, ČMF 30, 1946/47, č. 2; M. Dvořák, Akord 13, 1946/47, č. 7, též in Inflace slova v našem věku (2009); O. Králík, Vyšehrad 1947, č. 10/11, též in Platnosti slova (2001); V. Skalička, SaS 10, 1947/48, č. 1, též in Souborné dílo. I. díl (1931–1950) (2004); K. Nešvera, Telegram (Edmonton) 1974/1975, č. 3/4; -a, Proměny (New York) 1975, č. 3; J. Chuchma, MS 1992, č. 52; M. Bauer, Tvar 1998, č. 4; Š. Ledvinka, Vaše Literatura (online) 6. 3. 2016 * Tři kapitoly o lidové písni: jp (= J. Pinkava), LidN 27. 6. 1948; J. Brambora, Kulturní politika 1947/1948, č. 50 * Čeština poklepem a poslechem: R. Havel, Naše řeč 1949, č. 1/2; V. Fanderlík, Proměny (New York) 1976, č. 3; M. Čechová, LidN 3. 8., příl. Nedělní LN – Národní 9, č. 31; J. Putík, LitN 1996, č. 45 * Malované děti: O. Šuleř, Slezský sborník = Acta Silesiaca 1949, č. [4], příl. Slezská tvorba, č. 4; N. M. P. (= N. Melniková-Papoušková), SvSl 14. 7. 1949 * Matky: pt, Marginalie: věstník Spolku českých bibliofilů 1951, č. 1 * K. H. Mácha: Okusy Ignaze Máchy (rec. překladu): O. Králík, HdD 1957, č. 3 * Rady Čechům...: B. Dokoupil, Tvar 1992, č. 49; J. Chuchma, MS 1992, č. 52; P. Janáček, LidN 20. 8. 1992, příloha Národní 9, č. 34.
K životním jubileím: jz (= J. Závada), LidN 15. 1. 1949; kp (= K. Polák), LitN 1954, č. 3; Š. Engel, Novinář 1978, č. 3; P. Polák: LidN 10. 1. 2009, příl. Orientace; P. Kosatík, Respekt 2009, č. 43.
Nekrology: K. (= J. Kolářík), LitN 1958, č. 28; A. Molnár, Kostnické jiskry 1958, č. 28; A. Přidal: HD 1958, č. 9; F. Gottlieb, NŽ 1958, č. 8; V. Šolín, Hudební rozhledy 1958, s. 642; E. Goldstücker, ČMF 1959, č. 1.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, 2. stupeň evidence (soupisy: D. Holmanová, 1989; M. Šrůtová, 2000).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu
Literární archiv Památníku národního písemnictví

Autor hesla: Blanka Svadbová (1995); Veronika Košnarová (2019)
Aktualizace hesla: 2. 8. 2019 (vk)
Aktualizace bibliografie: 2. 8. 2019 (vk)
 
zpět na hlavní stranu