Lumír ČIVRNÝ
V samizdatu vyšly (některé i dvakrát) jeho básnické sbírky Na dech (1979) a Stíny (1989), román Černá paměť stromu (1974, 1970 byla rozmetána sazba), novely Libovánky (1. sv. 1979, 2. sv. 1984), povídky Jít jen tak (1983) a překlad básní Rutebeufa Život bez rukávů (Kvart 1977). Přispěl do samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Československý fejeton/fejtón 1975–1976 (1976, ed. L. Vaculík), Písačky pro Dominika Tatarku (1983, ed. P. Kabeš), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi), Výběr z Obsahu VIII. – XII. (1988), Výběr z Obsahu I. – V. 1989 (1989), Z Obsahu 1988 (1989), Z Obsahu 1989 (1990), Bylo nebylo (1991, ed. Z. Koňák).
Svým jménem kryl Čivrný publikaci Bedřicha Václavka Historie utěšené a kratochvilné (1941). Jeho dílo naopak kryl Eduard Hodoušek (Ostrůvek Zelená bota, 1976) a Jitka Míšková (překlad Eugène Le Roy: Trhan Kuba, 1979). Užíval šifry L. Č., pro překlady 70. let pseudonymů Marie Nováková a Vlasta Březinová.
Již
Čivrného prvotina z konce 30. let Hlavice sloupů naznačila dva póly autorovy básnické tvorby, kterými jsou milostné téma a motiv chudých. Poezie bezprostředně následující rozvíjela především milostnou tematiku ve smyslovější poloze (Sonety paní). Motiv chudých se v pozdější sbírce Ráno tkané nahrubo konkretizoval v rozsáhlém portrétu otce-dělníka a zároveň se rozšířil ve chválu prostých lidí, v motivy mezinárodního bratrství a míru. Oproti patosu a bohaté metaforičnosti těchto veršů se básník v pozdní formálně oproštěné poezii sbírky Na dech obrací ze své mlčenlivé samoty k mrtvým a trpícím. Tato sbírka však v Čechách oficiálně vyšla až v posmrtně vydaném svazku Bylo takové ticho, který také obsahuje dosud netištěné texty z básníkovy pozůstalosti.
Obdobným procesem zklidnění procházela i próza, kterou začal Čivrný psát v 60. letech. Dramatické osudy židovského lékaře během nacistické okupace tvoří v románu Černá paměť stromu podklad pro vnitřní hrdinův monolog, v jehož rozsáhlých souvětích se prolínají útržkovité vzpomínky s patetickými úvahami o tragice a naději lidského života. Pozdní cyklus lyrizujících povídek Jít jen tak odhaluje v autobiografických klukovských zážitcích první projevy erotického citu i uměleckých vloh budoucího básníka. Čivrného memoáry Co se vejde do života představují pohled levicového intelektuála na literární život a kulturní politiku v Čechách od dob protektorátu až po devadesátá léta.
Svými četnými převody rozšiřoval Čivrný od 50. let poněkud jednostranně orientovanou českou překladatelskou produkci o španělsky píšící básníky, objevné byly zvláště překlady Kubánce
Nicoláse Guilléna. Ve studiích, jimiž své překlady provázel, se pak projevil i jako teoretizující interpret poezie.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Hlavice sloupů (BB 1938); Sonety paní (BB, bibliofilie, 1943); Pohádka o kouzelném džbánu, jak se našel, co uměl a jak to s ním nakonec dopadlo, že se rozbil (B pro děti, 1958); Doma i venku (BB pro mládež, 1959); Ozvěna ódy (B 1960); Ráno tkané nahrubo (BB 1960); Dva sonety z parketu (BB 1961, příležitostný tisk); Čokoládová princezna a jiné pohádky školní a předškolní (1961); Ostrov mladé svobody (RpRp 1961); Ostrůvek Zelená bota (P pro mládež, 1974, pod pseud. Marie Nováková, který kryl E. Hodoušek); Na dech (BB, Mnichov 1984; 2005 in Bylo takové ticho); Jít jen tak (PP, Kolín nad Rýnem 1987; rozšíř. 1991); Černá paměť stromu (R 1991; 1970 rozmetáno); Co se vejde do života (vzpomínky, 2000).Výbor: Bylo takové ticho (2005, ed. V. Daněk, obsahuje sbírku Na dech a básnické texty z pozůstalosti).
Překlady: Španělské romance (výbor, 1938, s F. Nechvátalem a J. Taufrem); V. de Castro e Almeida: Život Camőesův (1941); H. Löns: Poslední Hansbur (1944); A. Zweig: Bonaparte v Jaffě (rozmnoženo, 1956); F. García Lorca: Cikánské romance (1956) + Krvavá svadba (rozmnoženo, 1957) + Neprovdaná paní Rosita neboli Mluva květů (rozmnoženo, 1957) + Mariana Pinedová (rozmnoženo, 1957) + Pláňka (rozmnoženo, 1958) + Čarokrásná ševcová (rozmnoženo, 1958) + Spisy (1. Lyrika, 1959; 2. Dramata, 1958; 3. Dramata a próza, 1962) + Písně na andaluskou notu (1961) + Dům Bernardy Albové (rozmnoženo, 1961) + V zahradě jsou s láskou svou Don Perlimplín s Belisou (rozmnoženo, 1961) + Zelený vítr (výbor, 1969); R. Alberti: Čiré jako voda (výbor, 1957) + Rozkvetlý jetelíček (rozmnoženo, 1957) + Válečná noc v muzeu Prado (1964); N. Guillén: Antilské elegie (1957) + Písně a elegie (1958); L. Aragon: Cestující z imperiálu (1960); J. Chabás: Dějiny španělské literatury (1960); B. de Otero: Režný vítr (1960); Španělsko, tobě (výbor španělské poezie, 1960); Z tvé číše, Ameriko (výbor latinskoamerické poezie, 1962); A. Rimbaud: Já je někdo jiný (výbor, 1962, s dalšími); E. Bagrjanová: Meteority (1963); J. Zalamea: Velký Burundun Burunda zemřel (1963); P. Neruda: Dvacet básní o lásce a jedna píseň o zoufalství (1964); L. de Vega: Svůdná Fenisa (1964); O. Paz: Na břehu světa (1966); Ty uvězněný strome (výbor španělské poezie, 1964); Refrény země. Antologie slovenské poezie 20. století (1965); R. M. Rilke: Kniha obrazů (1966); H. Matarasso – P. Petitfils: Život Rimbaudův (1968); M. Aub: Nebožtíci (rozmnoženo, 1969); Ch. Cros: Hořká láska (výbor, 1969); M. Vuillaume: Zápisky očitého svědka pařížské komuny (1975, pod jménem Vlasta Březinová); E. Le Roy: Trhan Kuba (1979, pod jménem Jitka Míšková); Rutebeuf: Život bez rukávů (1991); Milost milosti: 100 francouzských sonetů (výbor, 1997).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Na střepech volnosti (Mnichov 1989; 1991); Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN-klubu, 1994, zde Čivrného esejistické dějiny českého PENu, též anglicky, francouzsky, španělsky).
Uspořádal, vydal a redigoval: Národní čítanka (výbor poezie, 1939, s dalšími); České kraje (výbor poezie, 1940, s dalšími); Verše nad melodií (1940); Knihy dětem (1941); Almanach české knihy 1942 (1942); Dík bojovníku soudruhu S. K. Neumannovi k sedmdesátinám (sb., 1945); K padesátinám soudruha Gottwalda (sb., 1946, s G. Barešem a F. Nechvátalem); Májový list KSČ (1947, s B. Vodou-Pexou, J. Hendychem a H. Šebetovskou); Básnický almanach 1955 (1956); J. A. Rimbaud: Verše (1956).
LITERATURA
Studie a články: jšr (J. Šnobr): Lumír Čivrný, ZM 1969, č. 7, příloha, s. 4; I. Kadlečík: doslov, in Černá paměť stromu (1991); A. Křivská: Tajemství ostrůvku Zelená bota, Rodným krajem 1997, sv. 15 (o autorství knihy); V. Daněk doslov in: Bylo takové ticho (2005).Recenze: překl. Španělské romance: V. Černý , LidN 21. 11. 1938 * Ráno tkané nahrubo: M. Červenka, LitN 1961, č. 2; M. Vacík, RP 26. 5. 1961 * Ostrov mladé svobody: H. Klímová, LitN 1962, č. 23 * Černá paměť stromu: B. Balajka, Tvar 1991, č. 48 * Jít jen tak: J. P. (J. Procházka), Svědectví (Paříž) 1988/1989, č. 85; M. Suchomel, List pro literaturu 1990, č. 4, přetištěno in: Co zbylo z recenzenta (1995); J. Honzík, NK 1991, č. 47; M. Petříček, Tvar 1991, č. 51/52; (sch.), LitN 1992, č. 42 * Milost milosti (edice): P. Šrut, LidN 18. 7. 1997; P. Komers, NK 1997, č. 31; J. Fryčer, Tvar 1997, č. 21 * Co se vejde do života: J. Slomek, LidN 4. 1. 2001; J. Chuchma, MFD 22. 5. 2001; M. Jungmann, LitN 2001, č. 4; R. Kvaček, NK 2001, č. 8; M. Bauer, Tvar 2001, č. 11; A. Marenčin, Mosty 2001, č. 9 * Bylo takové ticho: O. Horák, LidN 17. 10. 2005; I. Malý, A2 2005, č. 8.
K životním jubileím: V. Daněk, LidN 3. 8. 1995; Š. Vlašín, Naše pravda 2000, č. 32.
Nekrology: V. Daněk, LidN 17. 12. 2001; J. Chuchma, MFD 11. 12. 2001; A. J. Liehm, LitN 2001, č. 51;
Archiv: LA PNP: Osobní fond (zpracováno v 1. stupni evidence).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literatury
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu 1945–1989
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)