Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří VALJA

* 22. 7. 1914, Praha 
† 17. 3. 1967, Praha 
 
Překladatel, prozaik a básník
 

Vlastním jménem Josef Bubeník. Jeho žena Libuše Bubeníková (roz. Žižková, 1920–1994) překládala z angličtiny. Po maturitě na reálce v Praze (1932) a po doplňovací maturitě z latiny studoval Valja zároveň na filozofické i právnické fakultě UK, od druhého ročníku pak pokračoval pouze ve studiích práv (JUDr. 1938). Poté pracoval jako novinář, v letech 1941 a 1942 byl kulturním redaktorem Českého slova, následně redaktorem nakladatelství Českomoravský kompas. V letech 1944 a 1945 byl pracovně nasazen. Po válce pracoval na ministerstvu informací, v období 1947–1951 byl redaktorem Lidových (resp. Svobodných) novin, do roku 1956 působil jako tajemník překladatelské sekce SČSS, poté spisovatelem z povolání. – V roce 1967 spáchal sebevraždu oběšením.

 

Debutoval roku 1929 básněmi a později také recenzemi poezie ve Studentském časopise (v letech 1931 až 1938 jej také spoluredigoval), dále publikoval básně, články, povídky a překlady v Českém slově (zde rozhlasové a literární kritiky), Lidových novinách, Národním osvobození, Právu lidu, Kritickém měsíčníku, Kultuře doby, Kvartu, Listech pro umění a kritiku, Literárních novinách, Našich zprávách, Rozhledech, Světu mluví, po roce 1945 v Mladé frontě, Národním osvobození, Práci, Zemědělských novinách, Českém životě, Hlasu revoluce, Novém životě, Literárních novinách, Plameni, Světové literatuře aj. – Pro rozhlas napsal hry Pohádka o osudech dřevěného panáčka Pinocchia (1940, r. Mil. Jareš); Dobrý kluk (1940, r. C. Sonevend); Poseďme chviličku (1940, r. J. Bezdíček), Každá pohádka dobře končí (veršovaná hra pro ml., 1940), Salon slečen Salabových (1943), Dějiny v srdci (1945, r. J. Bezdíček), Dům na hranici (1947, r. M. Disman) a řadu literárních pásem a dramatizací. – Je autorem básnického komentáře k dokumentárnímu filmu Naše země (1938, r. J. Weiss). – V pozůstalosti se nachází jeho nevydané juvenilní sbírky básní Jen hlína; Magnetová horaNa pomezí, prózy a soubory povídek Blouznivé jitro; Les plný stromůPozdrav od havířů; rozhlasová hra Cesta do ztracena a divadelní hra Křídla aneb Celou noc strašidla. – Používal šifry al, Ji Va, jv, va, jva.

 Pozdější autor psychologických próz zahájil svou tvorbu básnickou sbírkou nedovyslovených lyrických nápovědí vycházejících z útržkovitých výjevů (Nohama v blátě). K básním v próze má blízko také jeho následující soubor kratičkých, na úvaze založených povídek Vypravěč aneb 57 povídek pro všechny případy. Naopak spíše volně řazeným povídkám se blíží próza Rodina komediantů: jednotlivé „kapitoly románu“ (jak zní podtitul) jsou tvořeny samostatnými průhledy do bolestných vzpomínek stárnoucích bratrů a do zmatků a dychtění dospívajících dětí jednoho z nich. – Po válce Valja publikoval povídku pro mládež s partyzánským námětem Děti vítězného května. Ve dvojici románů situovaných rovněž do období okupace pak dal před vnějším dějem přednost psychologické kresbě. První z nich, Zbraně bezbranných, je převážně záznamem vnitřních monologů navzájem se trýznící manželské dvojice. Hlavní hrdina, slabošský sobec pronásledovaný pocitem viny z odpovědnosti za smrt své první manželky, není schopen skutečné lásky, jeho žena pak kolísá mezi láskou k němu a chladnými kalkulacemi. Oba se ve svých vzpomínkách konfrontují s vnitřní čistotou svého mladého příbuzného, který se však také zmítá v pocitu viny. Román Zahradní ulice 70 je navenek historií židovských a poté německých majitelů jedné vily, mnohem více místa však zde zaujímá osud jejího domovníka a tiskárenského sazeče, který příběh vypráví. Osou je opět rozporný manželský vztah; hrdinou, jenž se odhodlá k ilegální protiněmecké činnosti, je tu slabošský, tentokrát milující dobrák, jímž jeho manželka pohrdá. Dějovou osnovu obou románů přehlušují úvahy, přibližující se v prvním případě až k autorovým básním v próze, zatímco v druhém získávají spíše podobu lapidárních sentencí. Povídky ze současnosti Cestující se zavazadly, psané v době, kdy se už Valja věnoval především překladům, střídají různé stylové polohy a také tematicky se pohybují ve značném rozpětí od pohledu do nitra dětí přes varianty mezilidských, především opět manželských vztahů až například k politicky demaskující konfrontaci rozhlasové reportáže s realitou. Očišťující existenciální vzmach rozporných hrdinů, kteří se snaží vybřednout ze svých slabostí, nabýval veValjových prózách postupně stále více podoby souboje nového světa se starým, až se v některých povídkách ideologizoval do protikladu mezi socialismem a kapitalismem. – Jako překladatel se Valja orientoval především na angloamerickou literaturu, zvláště na moderní prózu (Graham Greene, William Faulkner aj.) a poezii (největší ohlas měly překlady T. S. Eliota). Překlady někdy doplňoval vlastními doslovy. Přetlumočil také verše v řadě prozaických publikací jiných překladatelů.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Nohama v blátě (BB 1936); Vypravěč aneb 57 povídek pro všechny případy (1940); Rodina komediantů (R 1943); Zbraně bezbranných (R 1946); Děti vítězného května (P pro ml., 1946); Zahradní ulice 70 (R 1950); Cestující se zavazadly (PP 1958).
Ostatní práce: Vernosť za vernosť (jaz. příručka, 1945, pod jm. Josef Bubeník, s E. Čirikovem); Slavjanskaja družba (jaz. příručka, 1945, pod jm. Josef Bubeník, s E. Čirikovem); Ruskim braťjam (jaz. příručka, 1945, pod jm. Josef Bubeník, s E. Čirikovem); Privjet sovětskomu narodu (jaz. příručka, 1945, pod jm. Josef Bubeník, s E. Čirikovem); Ptáci (PP populárně nauč. pro ml., 1954, ke kresbám K. Svolinského a za odborné spolupráce J. Hanzáka).
Překlady: G. Greene: Černý chlapec (1946, s L. Bubeníkovou) + Tichý Američan (1959) + Ministerstvo strachu (1964) + Komedianti (1968); N. Vapcarov: Z díla (1953, s dalšími); V. Hugo: Francii a světu (1953, s dalšími); S. P. Ščipačev: Poezie (1953, s dalšími); Ch. Čojbalsan: Dějiny mongolské revoluce (1954, př. veršů, s P. Pouchou); N. S. Tichonov: Život pod hvězdami (1954, s dalšími); V. J. Brjusov: Mé zemi (1954, s dalšími); Zpěvy anglických havířů (1956, též ed.); F. Norris: Chobotnice (1957, s L. Bubeníkovou); L. Hughes: Černoch si zpívá blues (1957) + Harlemský zpěvník (1963, též ed.); E. T. Seton: Dva divoši (1957, s L. Bubeníkovou); S. Crane: Rudý odznak pravdy (1958); Černošská poezie (1958, s dalšími);W. Faulkner: Neodpočívej v pokoji (1958) + Divoké palmy (1960) + Mink (1963) + Pobertové (1965) + Absolone, Absolone! (1966) + Když jsem umírala (1967); Amerika se směje. Výbor z americké humoristické prózy (1958, s dalšími); M. Doddová: Kdo seje vítr (1958, s L. Bubeníkovou); F. Harper: Hrnčířovo pole (1961); W. B. Yeats: Slova snad pro hudbu (1961); Americká lidová poezie (1961, s dalšími); S. Chalupka: Zpěvy (1962); Sluneční prudké pochodně. Verše afrických básníků (novoročenka, 1962, s Petrem Koptou); P. B. Shelley: Odpoutaný Prometheus (1962); E. Hemingway: Komu zvoní hrana (1962) + Povídky (1965, s dalšími); R. Aldington: Zemřel hrdina (1963); Darebné verše Roberta Burnse (1963, též ed.); W. Blake: Svět v zrnku písku (1964, též ed.); J. Steinbeck: Toulky s Charleym za poznáním Ameriky (1964); J. Gay: Žebrácká opera / Polly (1964); H. G. Wells: Lidé jako bozi (1964, s L. Bubeníkovou); Ch. Achebe: Už nikdy klid (1964); Moderní anglická poezie (1964, s dalšími); X. Herbert: Rajské peklo (1964, př. veršů, s A. Tomáškovou); A. Wesker: Ke všemu brambůrky (1965, př. veršů, s P. Pujmanem); 7x Tennessee Williams (1966, s dalšími); T. S. Eliot: Pustina a jiné básně (1967, též ed.); Modří husaři (1967, s dalšími); J. Jones: ...až navěky 1, 2 (1968, s L. Valjovou); T. S. Eliot: Vražda v katedrále (1971); D. Lessingová: Tráva zpívá (1974); scénicky: W. Shakespeare: Sen noci svatojanské (1943).
Příspěvky v almanaších a sbornících: Kalendář česko-židovský (1938, 1939); Jarní almanach básnický 1940 (1940); Mládí světa v boji za mír (1951); Poezie zbraň pravdy (1953); V. I. Lenin v sovětské lidové poezii (1954).
Uspořádal a vydal: Dílo Hanuše Bonna (1947).

LITERATURA

Studie a články: V. Černý: První a druhý sešit o existencialismu (1992); V. Papoušek: Existencialisté (2004).
Recenze: Nohama v blátě: V. Černý, LidN 19. 10. 1936; J. Hora, Listy pro umění a kritiku 1936, č. 14; es (J. Strnadel), Čin 1936, č. 27; J. V. S. (J. V. Sedlák), Venkov 7. 11. 1936; A. M. Píša, PL 14. 11. 1936, též in Třicátá léta (1971); vbk (V. Běhounek), Dělnická osvěta 1936, č. 8; R. H. (R. Habřina), Kolo 1936, č. 9; B. V. (B. Václavek), Index 1936, č. 10; V. Renč, Rozhledy 1936, č. 30; J. P. Lang, U 1936, č. 4; M. Hlávka, Studentský časopis 1936/37, č. 4; F. Halas, Almanach Kmene 1936/37; B. Březovský, Rozhledy 1938, č. 7–8 * Pohádka o osudech dřevěného panáčka Pinocchia: davi, Venkov 10. 9. 1940 * Dobrý kluk: davi, Venkov 10. 10. 1940 * Poseďme chviličku: Večerník Národních listů 19. 11. 1940; davi, Venkov 23. 11. 1940 * Vypravěč aneb 57 povídek pro všechny případy: R. Č. (R. Černý), Akord 1940/41, č. 8; J. Pilař, Venkov 13. 2. 1941; J. Novotný, KM 1941, č. 9; amp (A. M. Píša), Národní práce 6. 3. 1941; K. Sezima, Čteme 1941, č. 5; J. Červinka, Řád 1941, č. 4; jšr (J. Šnobr), Česká osvěta 1941/42, č. 4 * Rodina komediantů: K. M. (K. Milotová), Venkov 12. 12. 1943; B. F. (B. Fučík), Akord, 1943/44, č. 8–9; J. Hájek, LidN 31. 1. 1944; jšk (J. Š. Kvapil), Naše doba 1943/44, č. 4; J. Vladislav, Řád 1944, č. 3 * Dějiny v srdci: J. Linhart, PL 7. 9. 1945; JFM (J. F. Mölzer), MF 29. 6. 1945 * Zbraně bezbranných: F. Listopad, MF 11. 12. 1946; jp (J. Pilař), ZN 19. 12. 1946; kp (K. Polák), PL 4. 2. 1947; G (F. Götz), NO 5. 2. 1947; K (K. Koval), SvSl 14. 2. 1947; V. Černý, KM 1947, č. 3/4; D. Šajtar, Vyšehrad 1947, č. 14/15; FH (F. Hampl), Práce 1. 5. 1947; E. J. (E. Jiříček), Akord 1946/47, s. 316; J. Kloboučník, Lidová kultura 1947, č. 7; J. Pistorius, Svobodné noviny 18. 4. 1947 * Zahradní ulice 70: miv, SvSl 3. 3. 1950; I. Skála, RP 1. 10. 1950; M. Filip, Tvorba 1950, č. 25; vbk (V. Běhounek), Práce 19. 3. 1950; J. Hrabák, Rovnost 13. 4. 1950 * Cestující se zavazadly: M. Uhde, HDD 1958, č. 8; J. Petrmichl, RP 28. 8. 1958; ik (I. Klíma), Květen 1958, č. 11; M. Petříček, NŽ 1958, č. 8; J. Hájek, LitN 1958, č. 32; vbk (V. Běhounek), Práce 2. 8. 1958.
Rozhovory: MF 1. 12. 1946 (tazatel neuveden).
Nekrology: K. Bednář, Plamen 1967, č. 5; J. Kaňa, Impuls 1967, č. 6; -pp- (V. Poppová), LitN 1967, č. 12; KM (K. Mrzena), Kulturní tvorba 1967, č. 13.
Archiv: LA PNP: Osobní fond.

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998)
Aktualizace hesla: 9. 3. 2017 (jar)
 
zpět na hlavní stranu