Slovník české literatury po roce 1945

Oldřich KRYŠTOFEK

* 7. 6. 1922, Praha

† 22. 11. 1985, Praha

Básník, autor literatury pro děti

Otec byl inženýr, matka učitelka. V letech 1933–1941 Kryštofek studoval na klasickém Jiráskově gymnáziu v Praze, kde na něho měl značný vliv literární historik Felix Vodička a filosof Josef Fischer. Po maturitě (1941) se stal v rámci pracovního nasazení pomocným kresličem v Českomoravských strojírnách v Praze–Libni. Roku 1944 byl zatčen a vězněn na Pankráci, v Malé terezínské pevnosti a v koncentračním táboře Flossenbürg. V roce 1945 se stal redaktorem deníku Mladá fronta (nejprve vedl oddělení reportáží, poté kulturní rubriku) a souběžně studoval pět semestrů na FF UK. Od roku 1949 aktivně působil v pionýrském a mládežnickém hnutí, kde zastával řadu funkcí (mj. v letech 1968–1970 předseda české rady Pionýra). V roce 1949 musel odejít z Mladé fronty do výroby mj. za svou účast při šíření tzv. protinezvalovského pamfletu, bylo s ním zahájeno stranické řízení a z pozice člena strany byl přeřazen do pozice kandidáta (jeho otec byl v témže roce odsouzen a uvězněn v Jáchymově). Kryštofek nastoupil do smíchovské Škodovky, zpočátku jako dělník, později jako redaktor závodního rozhlasu a časopisu Škodovák. V letech 1952–1953 působil v Československém rozhlasu, poté od roku 1953 do roku 1956 v Československé televizi jako dramaturg redakce Televize dětem. V období 1956–1961 byl šéfredaktorem Pionýrských novin, poté se až do roku 1964 věnoval pouze literární tvorbě a publicistice. Od roku 1964 byl vedoucím redaktorem Zrcadla kultury Československého rozhlasu. V roce 1970 byl nucen z politických důvodů rozhlas opustit, během normalizace nesměl oficiálně publikovat, udržoval kontakty s autory samizdatových edic a opakovaně byl vyslýchán a pronásledován Státní bezpečností. V roce 1974 mu byl přiznán částečný a od roku 1977 plný invalidní důchod. Od roku 1984 žil převážně v obci Pístovice u Vyškova.

Debutoval roku 1940 v časopise Jitro. Dále přispíval zejména do deníků Mladá fronta, Práce a Obrana lidu (zde zejména divadelní kritiky) a do časopisů Akord, Řád, Doba, My, Kulturní politika, Štěpnice, Mateřídouška, Literární noviny, Tvorba, Ohníček, Pionýr, Pionýrské noviny, Učitelské noviny, Vedoucí pionýrů a Zlatý máj. Redigoval periodika Český domov (1945–1947), Karavana (1946–1947), Štěpnice (1948–1949) a Raketa (dětská příloha deníku Práce, 1962–1964) a řídil dětské knižnice Bubu (pohádky, 1947–1949) a Střelka (1960–1963). Kromě dlouholeté součinnosti s dětským a mládežnickým vysíláním Československého rozhlasu a Československé televize jednorázově spolupracoval s filmem (námět k filmu Kuřata na cestách, 1961, sc. Milan Pavlík; r. Václav Vorlíček). V letech 1965–1970 napsal pro Divadlo Viola scénáře pořadů Inspirace aneb Večer u carevny (1965, z díla Isaaka Babela a Anny Achmatovové); České vánoce (1967 spolu s Josefem Henkem) a Křičící ryba (1970, poezie Oldřicha Mikuláška), jednoho představení se ujal jako režisér Křehký letopočet – Dvanáct (1967, verše Osipa Mandelštama a Alexandra Bloka). S Violou spolupracoval i v sedmdesátých letech, kdy nemohl z politických důvodů publikovat. V rukopisu zůstalo Čtení o Viole (1970), nevyšla ani studie o dětské literatuře a jejím vývoji Děti, knížky a my, připravovaná roku 1970 k vydání ve Státním pedagogickém nakladatelství. V samizdatové Edici Petlice publikoval básnickou sbírku Malá říkání roku 1976 (1977), v autorském samizdatu vydal dále sbírky Barevná stráň (1980), Smím přece (1982), Balady krátké a kratší (1984) a Lístky do památníku (1985), studii o Jaroslavu Seifertovi Poněkud dlouhé vyznání (1981), vzpomínky a komentáře Dvanáct zastavení u Jaroslava Seiferta a díky jemu... (1982), a dvoudílný životopis Erika Kolára Když. Kniha – dokument o českém loutkáři JUDr. Eriku Kolárovi (1982, v roce 1996 část prvního dílu na pokr. v časopise Loutkář uveřejnil pod názvem Sedmiramenný svícen Petr Pavlovský). Spolu s manželkou Milenou vydal též řadu příležitostných samizdatových bibliofilií (s kresbami Alfréda Fuchse) obvykle k narozeninám dcery či jako PF, mj.: O domově (1977); Rybička (1978); Dalekoskok (1981); Planeta Suterén (1982); Na dně jezera. Triptych roku 1984 (1985) a Rybičky nezdraví... (1984). Mnohé samizdatové publikace v osmdesátých letech i sám editoval a vydal (Jaroslav Seifert, Erik Kolár, Jan Skácel, Ladislav Fikar, Ivan Blatný, Milena Kryštofková). Přispěl do samizdatových ročenek Československý fejeton-fejtón 1975/76 a 1976/77, do sborníků statí a vzpomínek na Erika Kolára Měl jsem krásný život... (1978) a do sborníku k 65. narozeninám Jaromíra Hořce Dialog s časem (1986). – Užíval pseudonymu Oldřich Svatý (poezie v Národní práci 1944) a šifer ok, -ok.

Kryštofkova básnická tvorba prošla několika proměnami a vlivy. Jestliže její počátky nesou výrazné stopy poezie Jiřího Wolkra a Vítězslava Nezvala (Ukrytá v korálech), osobní prožitek války a vězení i vliv Ortenovy tvorby autorův vztah ke skutečnosti prohloubily a daly jeho veršům osobitost (Bolehlav). Následnými (výhradně časopisecky publikovanými) verši se pak Kryštofek stal jedním z hlavních představitelů socialistické budovatelské poezie. Ke konci padesátých let se vrátil k tradičnímu typu milostné lyriky, v níž ovšem svou politickou angažovanost nadále vtěloval do optimistického přitakání životu (Modrá obloha). Naopak jeho poezie z poloviny sedmdesátých let má hořce konfesijní charakter (Malá říkání roku 1976; Smím přece). – Ucelenou kapitolu tvoří Kryštofkova činnost pro děti a mládež. Kromě mnoha organizačně teoretických a programových úvah a článků, jež vyplynuly z jeho aktivity v pionýrském a mládežnickém hnutí, k ní náleží i několik básnických a prozaických děl, v nichž dokázal dovedně skloubit literární námět s didaktickým zřetelem. Svůj zájem o literaturu promítl také do mnoha recenzí v denním tisku a odborných časopisech, v nichž se zaměřoval zejména na dramatickou tvorbu (značnou pozornost věnoval divadlu pro děti a mládež).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Ukrytá v korálech (BB 1941); Hranice (BB 1945); Bolehlav (BB 1946); Příběhy Ilji Muromce (PP pro ml., 1948); O radostných písmenkách (P pro děti, 1948); Leťte, mláďata (P pro ml., 1957); Modrá obloha (BB 1958); Modrou dálkou světa (BB pro ml., 1962); Malá říkání roku 1976 (BB, Mnichov 1984).
Překlady: I. Vasilenko: Boj o hvězdičku (1951, s A. Hálovou); H. Volanská: Tajemství (1952); K. Szpalski – M. Załucki: O dvanácti havranech a bílé holubici (1953).
Ostatní práce: Mladé Československo (1959, s D. Hajnou); The Theatre for Childern and Youth in Czechoslovakia (př. J. Marhan, 1965).
Příspěvky ve sbornících: Válečná poesie SSSR (1945); Leť, bílá holubičko! (1951); Vítáme Dědu Mráze (b.d., 1954, zde verš. hra Děda Mráz přijíždí); Písně Rudých průkopníků (1959); 7. světový festival mládeže a studentstva ve Vídní (1959); Rok za rokem (1962); Čára na zdi (1977); Rudolfu Havlovi: sborník k 70. narozeninám (1981); ...a co si o tom myslíte Vy? Odpovědi na anketu (1986); Generace 45 / Pamětníci Mladé fronty 1945–1950/ (1997).
Uspořádal, vydal a redigoval: Sborník 1. světového festivalu mládeže a studentstva v Praze (1947); Od slov k činům. Sjezd čs. spisovatelů 4. – 6. 3. 1949 (1949, s J. Nohou); Rudý květ (výbor z časopisů proletářských dětí předmnichovské republiky, 1954); Vějíř (sb. BB pro ml., 1958, se S. Pilkovou); O velké divadlo pro malé diváky (sb., 1959, s E. Kolárem); Písně Rudých průkopníků (zpěvník, 1959); Rok za rokem (sb., 1962); Čítanka pro 4. ročník (1962, s T. Mackem a M. Koukalovou); Každou vteřinu (sb. poezie pro ml., 1964, se Z. K. Slabým a H. Polákovou); Vzpomínky Václava Vacka a Marie Vackové (1964, lit. úprava, s A. Kantorovou).

LITERATURA

Studie a články: H. Poláková: Poezie pro „nepoetický“ věk, ČJL 13, 1962/1963, č. 9; jšr. (= J. Šnobr): Oldřich Kryštofek, ZM 1969, č. 7, příloha; (vv) /= V. Vondra/: Viola o Kryštofkovi, SvSl 19. 11. 1990; R. Matys: Oldřich Kryštofek. Básník, publicista, redaktor a dramaturg, Svět rozhlasu 2012, č. 27; rtl (= D. Hertl): Nic není zadarmo, platí se i za naivitu, Týdeník Rozhlas 2020, č. 48.
Recenze: Ukrytá v korálech: L. Č. (= L. Čivrný), Čteme 1941, č. 14; ft (= F. Tichý), LidN 6. 9. 1941; Bojar, Studentský časopis 1941/1942, č. 1; strn (= J. Strnadel), Národní práce 15. 10. 1941; F. Listopad, Řád 1942, č. 4 * Hranice: J. Pilař, ZN 9. 9. 1945; J. Morák, MF 4. 10. 1945; K. P. (= K. Polák), PL 2. 9. 1945; ar, Rovnost 8. 9. 1945; Z. Urbánek, Národní osvobození 22. 9. 1945; vbk (= V. Běhounek), Práce 22. 9. 1945; J. Morák, MF 4. 10. 1945; J. Janů, Svobodné noviny 10. 10. 1945; V. Kovařík, Umělec 1945, č. 9; J. Grossman, My 45, 1945, č. 9; zš (= Z. Šmíd), Vyšehrad 1945, č. 7; JH (= J. Hájek), RP 22. 12. 1945 * Bolehlav: I. S. (= I. Slavík), LD 23. 5. 1946; AMP (= A. M. Píša), Práce 9. 7. 1946; G. (= F. Götz), Národní osvobození 26. 6. 1946; lk (= L. Kundera), Rovnost 11. 7. 1946; list. (= F. Listopad), My 46, 1946, č. 28; J. Janů, Svobodné noviny 6. 8. 1946; J. Pilař, ZN 11. 8. 1946; D. Šajtar, My 46, 1946, č. 43; J. B. Č. (= J. B. Čapek), Naše doba 1946/1947, č. 4; jšr. (= J. Šnobr), Česká osvěta 1947, č. 6/7 * Modrá obloha: J. Opelík, HD 1958, č. 10; gf (= G. Francl), LD 15. 6. 1958; V. Stejskal, RP 30. 8. 1958; K. Hrách, Květen 1957/1958, č. 12 * Malá říkání roku 1976: H. S. (= Helena Střítecká), Zpravodaj (Curych) 1985, č. 3.
Rozhovory: an., Růst 1947, č. 7/8; D. Palacká, ZN 27. 11. 1966; L. Razimová, VP 2. 6. 1969.
Nekrology: mj. (= Milan Jungmann), Obsah (smz.) 1985, č. 10 + Listy (Řím) 1986, č. 1; K. Kyncl: Svědectví (Paříž) 1986, č. 77.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Eduard Burget (2021)

Aktualizace hesla: 18. 7. 2021 (eb)

Aktualizace bibliografie: 18. 7. 2021 (eb)

zpět na hlavní stranu