Karel KŘEPELKA
Pocházel z rodiny úřednice jako nemanželské dítě; ačkoli rodina žila v Brně, narodil se ve Frýdlantu v Čechách, kam matka krátce před porodem odcestovala. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v Brně (1964) tři roky studoval na FF UJEP češtinu a dějepis. Pod vlivem přátelství s Bohuslavem Reynkem (od roku 1967) začal pochybovat o smyslu vlastního studia a školu nedokončil. Po krátké brigádě v brněnské zoologické zahradě absolvoval vojenskou službu v Písku a vojenském prostoru Boletice (1967–1969). Roku 1969 začal studovat teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, ovšem již v roce 1970 studia zanechal a nastoupil opět do brněnské ZOO, kde pracoval do roku 1973 jako ošetřovatel. Poté vystřídal řadu dělnických profesí (stavební dělník v Praze, zaměstnanec vlakové pošty v Brně, dezinfektor v brněnské Dětské nemocnici, lesní dělník, chemigraf v tiskárně Rudého práva), od sedmdesátých let byl též několikrát hospitalizován v psychiatrické léčebně v Brně-Bohunicích. Po smrti Bohuslava Reynka mělo značný vliv na jeho tvorbu přátelství s Klementem Bochořákem (mj. kmotr Křepelkových synů z prvního manželství). Od poloviny osmdesátých let pracoval jako tiskárenský dělník v podniku Tisk v Brně, v roce 1990 se stal předsedou redakční rady časopisu Host, odkud přešel roku 1991 do revue Proglas, kde pracoval jako redaktor. Zemřel na rakovinu plic.
Debutoval prací o Bohuslavu Reynkovi v teologickém časopisu VIA (1969). Během normalizace spolupracoval se samizdatovými periodiky Bych, Komunikace, Protější chodník, Sursum a Střední Evropa – brněnská verse, od roku 1990 publikoval zejména v časopisech Akord, Souvislosti, Studentské listy, Proglas, Verze 96 a Host. – V rukopisech se dochovala řada sbírek, z nichž většinu Křepelka distribuoval v okruhu svých přátel jako signované průklepy, resp. jako soukromé tisky vytvořené během jeho zaměstnání v brněnských tiskárnách. Šlo mj. o strojopisný soubor Čtyřverší (b. d., pravděpodobně 1972–1974), sbírku Nelaskavá milování (1973), soubor Trpkosti (1973–1980), skladby Slepá Nefertiti (1975) a Tvář ta tvá (1975), sbírky Rybí hodinky (1977), Zatmění (1979), Podzimní rovnodennost (1984), Přílet rorýsů (1984), autorský výbor z předchozích sbírek Hořká sůl (1984), soubor Snídaně ve dvou (1985) a Triptych (b. d. pravděpodobně 1989/90, obsahuje skladby Vdova Dulcinea /1986/, též samostatně jako soukromý tisk, Don Job /1987/ a Insula Sancho /1989/). – Přispěl do samizdatového sborníku Moravská čítanka (1984, ed. Iva Kotrlá). – Ve spolupráci s překladatelkou Stanislavou Káňovou přebásnil sbírku jezuity Pierra Jeana Labarrièra Ódy noci, vydanou v samizdatu v roce 1988. – V roce 1972 vystoupil s autorským čtením v pražské Viole. – Užíval šifer cv, vc (Host), K. K. -KK-.
Křepelkova výrazně spirituálně orientovaná poezie hledá za věcmi a jevy duchovní rozměr lidské existence ve světě. Pod vlivem Bohuslava Reynka usiluje Křepelka o oproštěný básnický výraz i o formulaci náboženských prožitků bez proklamací a nadbytečné zdobnosti. Četné židovsko-křesťanské motivy jsou v jeho tvorbě aktualizovány jako metafory věčného zápasu dobra se zlem, zatímco mariánské téma symbolizuje odpuštění a křesťanskou lásku. Stálé střetávání básníkovy víry s nevírou světa podněcuje apelativnost Křepelkových veršů i drsnost jeho obraznosti, jejíž expresivita zvýrazňuje drastičnost současného světa. – V první polovině devadesátých let představil Křepelka svou poezii prostřednictvím třech výborů, do nichž byly zařazeny básně vzniklé během minulých desetiletí i texty nové. Úplné znění sbírek, z nichž byly tyto básně vybírány, přinesl až svazek Básnické dílo, vydaný po Křepelkově smrti. Jedinou sbírkou, již Křepelka sestavil ryze z básní napsaných v devadesátých letech, je Nejmenší slunovrat. V ní se zřetelně projevuje vliv druhého významného literárního vzoru, jímž pro Křepelku byl Vladimír Holan. V duchu Holanova charismatického stylu konstruuje Křepelka efektní parodoxy, užívá podobných rétorických a syntaktických prostředků, působivě střídá abstraktní, kontemplativní polohy a konkrétní, věcné obrazy a v neposlední řadě svou výpověď opírá o filozofující reflexi. Holanovsky temná vize světa i osobního údělu je ovšem u Křepelky vyvažována křesťanskou, resp. katolickou vizí spásy. – Na dětského čtenáře se zaměřil v knize Tančící hvězdy, kde převyprávěl pohádky pocházející z mnoha zemí světa.
Jako recenzent a esejista se představil ve výboru Ztracené kuře. V literární kritice se věnoval přednostně moravským křesťansky orientovaným tvůrcům. Křepelkova literárněkritická kritéria byla ovliněna jeho katolictvím a konzervativním náhledem na umění, originalitu odmítal započítat mezi měřítka hodnoty literárního textu a pojem epigonství pro něj neměl negativní konotace.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Tančící hvězdy. Pohádky ze všech světových stran (PP 1995); Nejmenší slunovrat (BB 1996); Ztracené kuře (EE 1999, ed. I. Fic).
Výbory: Uskutečňování světla (BB 1992); Hořká sůl (BB 1993, ed. J. Mlejnek); Rorschachův test (BB 1995).
Souborné vydání: Básnické dílo (BB 2000, ed. I. Fic, obs. Čtyřverší; Slova; Nelaskavá milování; Trpkosti; Ty, podzime; Rybí hodinky; Zatmění; Podzimní rovnodennost; Přílet rorýsů; Hořká sůl; Snídaně ve dvou; Triptych; Uskutečňování světla; Rorschachův test; Nejmenší slunovrat).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Krajiny milosti (1994); Eva Filemonová (katalog 1996, s E. Kuksou); Co si myslí andělíček (2004); Antologie české poezie II. (2009); Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně (2009); Chlévská lyrika (2010).
Překlad: G. K. Chesterton: Autobiografie (1997, př. J. Kuchtová, KK př. veršů).
LITERATURA
Studie a články: I. Fic – M. Chytil – G. Křepelková: Život Karla Křepelky, in Básnické dílo (2000), též in Revue Proglas 2001, č. 1; F. Mikš: Toužit po ráji, vstávat na budík! Kontexty 2019, č. 3; G. Křepelková: Učil mě milovat všechny ty houby, ptáky, stromy a kdejaký kvítek, Host 2019, č. 4.
Recenze: Uskutečňování světla: J. Med, LiN 1993, č. 22; H. Housková, Tvar 1993, č. 13; I. Harák, Tvar 1993, č. 19; T. Reichel + V. Mertl, Host 1993, č. 2; L. Soldán, SvSl Brno 12. 3. 1993; M. Trávníček, LD Brno 9. 2. 1993 * Hořká sůl: M. Trávníček, Proglas 1993, č. 9–10; pAb (= P. A. Bílek), NK 1993, č. 42; L. Jurkovič (= L. Soldán), LD 16. 2. 1994; I. Slavík, LD 23. 10. 1993; J. Med, LitN 1994, č. 2; H. Housková, Tvar 1994, č. 1; T. Reichel, Host 1994, č. 1 * Rorschachův test: H. Housková, Tvar 1995, č. 7; J. Med, LitN 1995, č. 21 * Tančící hvězdy: D. Janderová, Český týdeník 1996, č. 121; M. Šubrtová, ZM 1996, č. 1; V. Vařejková, Komenský 121, 1996/1997, č. 1/2; V. Vařejková, BV 26. 7. 1996 * Nejmenší slunovrat: M. Trávníček, Proglas 1996, č. 9/10; L. Soldán, SvSl Brno 12. 12. 1996; M. Doležal, LidN 4. 1. 1997, příl. Národní, č. 1; J. Suk, NK 1997, č. 4; H. Housková, Mosty 1997, č. 8; P. Kotrla, Alternativa nova 3, 1996/1997, č. 7; P. Hruška, Host 1997, č. 3 * Ztracené kuře: A. Haman, NK 1999, č. 23; V. Píša, Tvar 1999, č. 11; J. Mlejnek, MFD 21. 6. 1999; M. Blahynka, Haló noviny 17. 6. 1999; L. Jurkovič (= L. Soldán), Kam v Brně 1999, č. 7/8; příl. Kam; R. Burián, Rt 17. 8. 1999; J. Med, Katolický týdeník 1999, č. 39; P. Studnička, Proglas 2000, č. 7 * Básnické dílo: L. Sedláková, Právo 9. 5. 2001; R. Burián, Rt 17. 5. 2001; J. Med, Katolický týdeník 2001, č. 21, příl. Perspektivy; J. Zizler, LitN 2001, č. 25; V. Rosí, Tvar 2001, č. 14; R. Kopáč, NK 2001, č. 39 (k tomu polemika: I. Fic, Host 2002, č. 1 + R. Kopáč, Host 2002, č. 2 + I. Fic, Host 2002, č. 3 + J. Trávníček, Host 2002, č. 3 + I. Fic, Host 2002, č. 4).
Rozhovory:
I. Fic, Tvar 1993, č. 43/44; M. J. Stöhr, Host 1999, č. 4; B. Rychlík, Host 2000, č. 6.
K životním jubileím: J. Veselský, NK 2000, č. 17; J. Mlejnek, Revue Proglas 2001, č. 1.
Nekrology: P. Bubeníček, MFD 16. 4. 1999; L. Soldán, Kam v Brně 1999, č. 6, příl. Kam; P. Fiala + J. Mlejnek, Proglas 1999, č. 4; J. Kuběna, Potulný dělník 1999, č. 3; J. Mlejnek, Mosty 1999, č. 25; Z. Kaprál, Dokořán 1999, č. 10; V. Kučera, Weles 1999, č. 10.
Vzpomínky: I. Fic, Host 2009, č. 4; L. Jurkovič (= L. Soldán), Kam v Brně 2009, příl. Kam č. 4.