Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vladimír KŘIVÁNEK

* 7. 5. 1951, Kolín 
 
 
Básník a literární historik
 Jeho otec, technický úředník, byl v 60. letech dvakrát dlouhodoběji delegován jako obchodní zástupce do zahraničí: do Číny (1959–1962) a na Kubu (1963–1966). Díky tomu Křivánek českou základní školu navštěvoval při velvyslanectví v Pekingu a Havaně. Po návratu rodiny do Čech navštěvoval SVVŠ v Hořicích v Podkrkonoší (1966) a v Praze (maturoval 1969). V letech 1969–1970 byl prodavačem v antikvariátu, poté studoval češtinu a historii na Pedagogické fakultě University Karlovy; absolvoval roku 1974 prací Pojetí romantismu v díle K. H. Máchy a M. J. Lermontova (PhDr. 1978 prací K problematice historismu v české literatuře předbřeznové, CSc. 1995 prací Počátky lyriky májovců a Máchovo dědictví).
V letech 1974–1976 byl učitelem na ZDŠ na Kladně. Od roku 1977 pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, zprvu jako bibliograf, později jako odborný pracovník oddělení dějin české literatury. V letech 1989–1990 byl šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. 1990–2005 byl odborným asistentem a posléze docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty UK, v letech 1994–1997 jejím vedoucím. Jako vysokoškolský pedagog působil též na na Literární akademii (2001–2004), na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci (2005–2007) a od roku 2008 je profesorem na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Od roku 1998 je též vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Je předsedou občanského sdružení Litterula a od roku 2008 též předsedou Obce spisovatelů.
Od konce 70. let soustavněji navštěvoval Bulharsko, mj. se několikrát zúčastnil letní školy bulharistiky v Sofii (1979, 1981 a 1991); znalostí bulharštiny a bulharské literatury příležitostně využívá ke komparatistickým studiím a občasným překladům. V letech 1992–1993 absolvoval půlroční studijní pobyt na univerzitě v Londýně.
 Se svými verši poprvé vystoupil na veřejnost 1968 v poetické vinárně Viola (pořad mladých básníků Verše naboso). Časopisecky publikuje od roku 1977. Postupně přispíval do magazínu Co vás zajímá, Českého jazyka a literatury, České literatury, Tvorby, Kmene, Mladé fronty, Literárního měsíčníku, Nových knih, Iniciál, Lidových novin, Telegrafu, ROKu, ZN novin, Literárních novin, Tvaru, Scripta, Estetiky, Literárního archivu, Mladé fronty Dnes, Života, Zvuku Zlínského kraje, Dokořán aj. U kratších příspěvků používá šifru vk.
 

Svou tvůrčí aktivitu Vladimír Křivánek rozděluje mezi tvorbu básnickou a činnost literárněhistorickou a recenzní. Jeho poezie (Vypouštění holubice, Nahé stromy, Kameny písní) vyrůstá z meditativní, protisenzualistické linie českého moderního básnictví (zejména Josef Hora), přičemž autorovo úsilí o dosažení umělecké svébytnosti je doprovázeno reflexí vlastního tvůrčího procesu i obecné povahy básnictví. Utkvěle se Křivánek vrací zejména k existenciálním pocitům vykořenění a k touze po životním zakotvení. Tvarově se pak vyvíjí od volného verbalistického verše k významově hutnějšímu verši vázanému a stručným strofickým útvarům; výchozí slovesnou i obraznou odtažitost a ornamentálnost postupně překonává stupňující se předmětností výrazu. Tendence k výrazové úspornosti a sevřenosti vyústila ve sbírku Testamenty, kterou tvoří výhradně skácelovská čtyřverší. V následující Křivánkově tvorbě (Krajina s torzy, Tušové kresby) přírodní a milostnou tematiku postupně přehlušuje temná melancholie a holanovské kladení základních existenciálních otázek.
Jako literární historik se Křivánek nejprve prezentoval dvojicí drobných obdobně rozvržených monografií, v nichž na základě starších interpretací i vlastních poznatků podal rámcový, čtenářsky přístupný portrét velkých osobností české literatury 19. století (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda). Literárněhistorický rozhled je patrný i z Křivánkovy bohaté recenzní činnosti, jíž se nejintenzivněji věnoval v osmdesátých letech, kdy vykládal a hodnotil tvorbu svých básnických vrstevníků. Mezi kritickým a historickým uvažováním oscilují také autorovy studie a eseje shrnuté v souborech Býti básníkem v ČecháchKolik příležitostí má báseň. Výrazný je jeho podíl na slovníkových příručkách Malý slovník literárních pojmů a autorů a Český dekameron 1969–1992. Jako redaktor a spoluautor kapitol věnovaných poezii se zapojil do rozsáhlého kolektivního díla Dějiny české literatury 1945–1989.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Vypouštění holubice (BB 1982); Jan Neruda (monografie, 1983); Nahé stromy (BB 1985); Karel Hynek Mácha (monografie, 1986); Kameny písní (BB 1990); Testamenty (BB 1999); Býti básníkem v Čechách. Studie a eseje o české poezii od Máchy po dnešek (soubor studií, 1999); Krajina s torzy (BB 2001); Tušové kresby (BB 2003); Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945–2000 (soubor studií, 2007).
Výbor: Zátiší s loňskými ořechy (BB 2004).
Překlad: M. Bradbury a kol.: Atlas literatury (2003).
Účast v týmových pracích: Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Rozumět literatuře 1 (1986); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Lexikon české literatury 2/I (1993); Malý slovník literárních pojmů a autorů (1994, i redig., s H. Kupcovou); Český dekameron 1969–1992 (interpretační průvodce, 1994, i redig.); Dějiny české literatury 1945–1989 I–IV (2007, 2008).
Příspěvky ve sbornících: Úderem tepny (1986); A Contribution to the Study of Developmental Interconnexions in the Czech Realist and Naturalist Short-Story (London 1985); Christo Botev (Sofija 1990); Studie o české literatuře na přelomu století (1991); Václav Černý – Život a dílo (1996); Hospody a pivo v české společnosti (1997); Rok 1947 (1998); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Bítov '99 (2000); Návraty k velkým (2000); František Langer na prahu nového tisíciletí (2000); U jednoho stolu (2000); Zlatá šedesátá (2000); Deset let poté (2000); Krok k autorské existenci (2002); Miscellanea theatralia (2005); Škvorecký 80 (2005); Studia Moravica IV. Symposiana (2006); Vladimír Holan a jeho souputníci (2006); Rozprava o současné poezii (2006); Prostor v jazyce a v literatuře (2007).
Uspořádal, vydal a redigoval: K. Bednář: Sladkost hořkosti (výbor, 1987); F. Gellner: Teplo zhaslého plamene (výbor, 1989); Jan Neruda 1991 (sb., 1992, též přispěl); Poezie (antologie básnických textů, čítanka pro 6. – 9. třídu základní školy, 1993, s J. Hrabákovou a A. Stejskalovou); Autenticita a literatura (1999, též přispěl); Báseň mého srdce (2005, s N. Richtrovou a K. Pioreckým, též přispěl).

LITERATURA

Studie a články: P. A. Bílek in Generace osamělých běžců (1991); H. Kupcová in Český dekameron (1994).
Recenze: Vypouštění holubice: J. Rulf, ZN 18. 8. 1983; J. Peterka, LM 1984, č. 5 * Jan Neruda: J. Lukeš, SvSl 3. 3. 1984 * Nahé stromy: J. Rulf, ZN 8. 10. 1985; Z. Heřman, MF 22. 1. 1986 * Karel Hynek Mácha: Z. Hrbata, Český jazyk a literatura 1986, s. 87; R. Šťastný, LM 1987, č. 3 * Kameny písní: P. A. Bílek, Tvar 1990, č. 24 * Testamenty: P. Vašák, Právo 5. 10. 1999; R. Matys, NK 1999, č. 38; P. Čermáček, Host 1999, č. 8, příl. Recenzní příloha; J. Chrobák, Tvar 2000, č. 1; I. Harák, Psí víno 2000, č. 13 * Krajina s torzy: P. Burian, Haló noviny 2. 2. 2002; J. Chrobák, Tvar 2002, č. 9; M. Hrabal, Host 2002, č. 7, příl. Recenzní příloha * Tušové kresby: J. Krejčí, Host 2004, č. 3 * Zátiší s loňskými ořechy: M. Pohorský, Tvar 2005, č. 4 * Kolik příležitostí má báseň: P. Šidák, A2 2008, č. 32; O. Mainx, Protimluv 2008, č. 4; K. Přikrylová, Tvar 2008, č. 15; J. Suk, Portál české literatury.
Rozhovory: J. Kašák, Svoboda 30. 5.1986; J. Rulf, ZN 18. 11. 1989; J. Chuchma, MS 1989, č. 49; M. Jareš, Tvar 2006, č. 14; L. Kasal, Tvar 2008, č. 3; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2008, č. 37; K. Kubíčková, MFD 27. 12. 2008.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1995); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 7. 4. 2008 (kp)
 
zpět na hlavní stranu