Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vladimír  MERTA

* 20. 1. 1946, Praha  
 
 
Básník a písničkář, autor románu pro mládež
 Syn inženýra. Po maturitě (1964) vystudoval architekturu na ČVUT v Praze (1971). Studia režie na pražské FAMU zakončil filmem Smrt krásných srnců (1976, podle Oty Pavla). Poté působil ve svobodném povolání především jako folkový zpěvák, skladatel filmové a scénické hudby a filmový režisér, intenzivně se věnoval rovněž fotografování. Od roku 1971 byl členem folkově-literárního sdružení Šafrán (Jaroslav Hutka, Jiří Pallas, Petr Lutka, Vlastimil Třešňák, Vladimír Veit a Dagmar Voňková) a od roku 1974 členem volného hudebního sdružení Čundrground (Vladimír Mišík, Jan Hrubý aj.). Jeho zřetelné politické názory mu ztěžovaly přístup do nahrávacích studií a masmédií, konflikt s politickou mocí vyvrcholil po folkovém hudebním festivalu Porta 1986, kdy mu bylo po dva roky zakazováno veřejné vystupování. V této době byl angažován jako herec a tvůrce scénické hudby v Divadle Vítězného února v Hradci Králové, psal hudbu k animovaným a krátkým filmům. V roce 1991 založil vlastní nakladatelství ARTeM. Věnuje se též pedagogické činnosti.
 

Verše poprvé publikoval v časopise Divoké víno (1970), dále přispíval do Mladého světa, Melodie, Tvorby, Scény, Rocku & Popu aj. Stěžejní oblastí Mertova tvůrčího zájmu je ovšem folková hudba. Kromě vlastní tvorby se písňovými texty podílel rovněž na LP Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa, skupiny České srdce aj. – V samizdatu byly vydány soubory jeho písňových textů Zpívání obrazů (1980), Texty (1982, rozšíř. 1987, ed. Ilja Matouš) a Zpívá Vladimír Merta (1989, ed. Stanislav Zárybnický) a teoretická práce Zpívaná poezie (1984). Přispěl do samizdatových sborníků 78/1985 (1985, sb. výtvarníků známý též s tit. Šedá cihla), Lidový dům Praha Vysočany 1. 7.–10. 7. 1987 (katalog výstavy, 1987) a jeho texty jsou obsaženy v antologiích Konec obelisku (1978, ed. Ondřej Fibich), Přátelům (1989, ed. Pavla Piňosová) a Vánoční sen o folkovém kolotoči (b. d., ed. Ilja Matouš). Vedle vlastních textů Merta zhudebňoval i poezii jiných autorů (Josef Čapek, Viktor Dyk, Josef Hora, Jiří Orten, Jaroslav Seifert, Karel Sýs, Velemir Chlebnikov, Jean Arthur Rimbaud); některé z nich zařadil na album Struny ve větru (1989, rozšíř. 2011).
V cyklu pražské poetické vinárny Viola s názvem Přicházejí... byly uvedeny Mertovy tematické pořady Kulhavý poutník Josef ČapekVelemir Chlebnikov. Pro Památník národního písemnictví připravil pásmo zhudeběné poezie Zpívaná poezie (1993, 1994) a Čemu se báseň říká (1994).
V letech 1988–1989 hrál s rockovou skupinou Dobrá úroda (Vladimír Merta, Václav Veselý, Jan Hrubý, Jiří Veselý, Jiří Chlumecký); nahrávky vyšly až v roce 2012 na albu Nikdo v zemi nikoho.
Napsal scénář k filmu Opera ve vinici (1981, režie Jaromil Jireš). Sám režíroval ploškově animovaný seriál Vilík ucho sem, ucho tam (též scénář, 1966–1967, s Pavlem Aujezdským), animované filmy František Nebojsa (1982), Všechno, nic a nekonečno (1983), Kamenné varhany (1984) a divadelní inscenaci hry Báj (Olomouc 1990) Daniely Fischerové. Je autorem scénáře televizní hry pro mládež Čtrnácté patro, čtrnáctý rok (1983, režie Miloš Bobek), pro Českou televizi režíroval podle vlastních scénářů hudebně dokumentární pořady Solidarita se Solidaritou (1990), Jako Šafránu 1, 2 (1991), 12 rozhněvaných mužů Vlasty Třešňáka (1991), Indiánský náčelník (1992), Americký zápisník Vladimíra Merty (1993), Divadlo světa mezi ploty (1995), Svlékám si kůži (1995), Mišpacha je rodina (1996), Chci bejt černej (1996), Ozvěny ženské duše (1997), Veselý starobinec Sváti Karáska (1997), Tajná řeč těla (1997) a Šedá zóna (2016). Česká televize uváděla jeho autorský občasník Dírou v kytaře (1991–1993); Merta zde rovněž moderoval část literárních pořadů z cyklu Kavárna Paseka (1996–1997). Je autorem hudby k filmům Fimfárum Jana Wericha (2002, režie Vlasta Pospíšilová a Aurel Klimt, s dalšími), Fimfárum 2 (2006, režie Jan Balej, Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt a Břetislav Pojar), k několika krátkým filmům a večerníčku Kamarát z chodníka (Slovenská televízia Bratislava 1993–1994). – Jonáš-klub vydal v roce 1996 sborník Pro radost Vladimíru Mertovi k padesátinám.

 

Jako prozaik se Merta představil románem pro mládež Výhoda podání, který čerpá námět z tenisového prostředí a na osudech dospívajících hrdinů ukazuje složitost hledání vlastní identity v okolním, krizí mezilidských vztahů postiženém světě. Ústředním tématem jeho převážně lyrickoepických písní i textů nezhudebněných, jež byly souborně vydány ve sbírkách Narozen v Čechách Mimo čas, je etický rozměr skutečnosti, postihovaný jak v intimním světě samotného mluvčího či ve vztahu dvou lidí, tak v celospolečenské rovině. Toto téma zahrnuje a podbarvuje bohatou motivickou oblast i další dílčí témata realizovaná na široké žánrové základně: intimní zpověď, prvky poezie všedního dne, sebereflexe básníka-zpěváka, názvuky milostné písně (čistá milostná píseň v Mertově tvorbě spíše absentuje), a také témata historická (ze zakotvení písně v konkrétním čase plyne ambice podat generační zpověď). Podstatná přitom je významová nejednoznačnost a Mertova specifická figura, současné uznání dvou vylučujících se stanovisek; těmito prostředky texty čelí moralizujícímu schematismu. V textech polistopadového období sílí perspektiva explicitně společenská (tematika normalizační minulosti), zdůrazněny jsou motivy tělesné lásky (často se sarkastickým zabarvením) přimykající se k tematice války a ohrožení. Mertovu motivickému bohatství odpovídá bohatství stylových poloh, jejichž juxtapozice je umělecky funkční: od patosu, dramatičnosti a velikášského vyjádření k něze a ironii; postupem doby se objevuje skepse. Nedílnou součástí Mertovy tvorby je humor. Jazykovou platformou je mu spisovná čeština, obohacená o poetismy a vulgarismy, objevuje se však i dialekt. – Pro výstavbu Mertových písní jsou typické paralelismy, přirovnání a kumulované metafory; časté užití přímé řeči jako citátu či zvolání podporuje dialogický charakter písní. Typické jsou odkazy na kulturní a politický kontext a zejména odkazy literární. Škála od těžko postižitelných aluzí k parafrázím (Pravda o Marii, cyklus básní-parodií Párkař) odkazuje na světové i české písemnictví (citace a parafráze Františka Halase, Jana Nerudy, Lawrence Ferlinghettiho, Jeana Arthura Rimbauda aj., výrazné jsou odkazy na bibli). – V teoretické knize Zpívaná poezie se Merta na příkladech z písní svých, Jima Čerta, Jaromíra Nohavici, Karla Plíhala aj. zabývá odlišnostmi mezi básní a písní, různými typy textařské práce a její vazbou na hudbu. – Při přednesu svých písní Merta často improvizuje. Opakovaně vydává výběry z vlastní tvorby (Drobné lži, Vladimír Merta 1 a 2) i písně lidové (Chtít chytit vítr, Ballades de Prague). Hudebně je pro Mertu příznačný propracovaný kytarový doprovod (při sólovém hraní doplněn o hru na foukací harmoniku; při studiových nahrávkách hraje Merta i na další nástroje včetně lidových a historických), specifický témbr a tendence k rytmu mluvené řeči. Mezi hudebními vlivy vyniká Joan Baez, Neil Young, Phillip Leitch Donovan a především Bob Dylan.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Výhoda podání (R pro ml., 1989); Zpívaná poezie (studie, 1990); Nebuď nikdy sám (BB s fotografiemi, 1991); Narozen v Čechách (písňové texty z let 1967–89, 1992, částečně uspořádal S. Zárybnický-Houla); Mimo čas (texty písní, libreto k opeře Ikariána, parodie Párkař a texty dosud nezhudebněné, 2013).
Výbor: Songs for a Velvet Revolution (1991, do angl. přel. D. Paton).
Ostatní práce: Folková kytara (metodický list + audiokazeta, 1982); Folk-bluesová harmonika (metodický text + audiokazeta, 1982); Folk-bluesová kytara a harmonika (metodický text, 1992).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Z dílny malých scén (1989); Brnkání na duši (1990); Dokud se zpívá (1991); Nebýt stádem Hamletů (1994); Den bude dlouhý (2004); Československá rocková poezie 1959–1989 (2010); … a to je blues: Antologie textů blues a o blues (2010); Aby radost nezmizela (2011).
Diskografie (samostatné desky): Ballades de Prague (LP, Paříž 1969, vlastní a české lidové písně); Písmenková láska/Zem voní dřevem (SP, 1975); P. S. (LP 1978, reedice CD 1997); Vybraná slova (EP 1988); Vladimír Merta 1 a 2 (obě LP, 1989, živá nahrávka, průřez Mertovou tvorbou); Hodina vlka (LP 1990); Svátky trpělivosti (CD 1992; výběr písní z let 1967–1978); Bití rublem (CD 1992); Chtít chytit vítr (CD 1992; reedice alba Ballades de Prague doplněná šesti písněmi z nevydaného LP Vladimír Merta, 1970); Cestou k... (CD, 1992, s Mariánem Vargou); Nebuď nikdy sám (CD 1997); Obrázky v kartách (1998); obsahuje nevydané LP Vladimír Merta, 1970, a tři písně z let 1966–1967); Mít míň je víc (CD 1999; písně z let 1983–1984); Svátky trpělivosti (CD 1999; rozšířená a upravená verze CD z 1992); Ametysty (CD 2000; výběr písní z let 1974–1975); Bývaly časy (CD 2001; výběr z písní z let 1978–1979); Drobné lži (CD 2003; výběr z písní z let 1986–1987); Filmy v hlavě (CD 2004); Ve tmě mě zanechte (CD, 2008; s J. Levitovou); Ballades de Prague (CD, 2009; reedice LP z 1969); Vladimír Merta – Live (2 CD, 2010); Včerejší vydání (CD, 2011, s Janem Hrubým); Ponorná řeka (CD, 2011); Pravda o Marii (CD, 2012), Nikdo v zemi nikoho (CD, 2012; s kapelou Dobrá úroda); Domilováno (CD, 2013); Kecy (CD, 2014; s Václavem Veselým), Imagena (CD, 2014).
Diskografie (přejaté písně): Struny ve větru (MC 1989); Sefardské inspirace (CD, 1996, s Janou Lewitovou); Staré moravské balady (CD, 1999, s Janou Lewitovou); Svet zmotaný (CD, 2002, s Janou Lewitovou); Struny ve větru (CD, 2011; zhudebněné básně Josefa Hory, Jiřího Ortena, Viktora Dyka, J. Seifert, A. Rimbaud, B. Pasternak, S. Prudhomme; rozšířená verze LP z 1989).

LITERATURA

Bibliografie a diskografie: viz Vladimír Merta (oficiální webové stránky)
Knižně: Pro radost. Vladimíru Mertovi k padesátinám přátelé a Jonáš (1995).
Studie a články: Č. Klos: V. M. – divadlo osobnosti, Hudba pro radost 1970, duben–červen; J. Černý: V. M. – zarputilec poctivých nejistot, Melodie 1974, č. 10; P. Dorůžka: Nápady a písničky V. M., Gramorevue 1978, č. 10; J. Lukeš in Prozaická skutečnost (1982); Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby 3. Část jmenná – československá scéna (1990); J. Trávníček: Od Suchého k Plíhalovi, Tvar 1994, č. 1; J. Prokeš in Estetická výstavba české folkové písně v 60.–80. letech 20. století (2003); P. Houda in Šafrán. Kniha o sdružení písničkářů (2008, ed. J. Šulca L. Houdek); V. Vlasák in Folkaři (2008); J. Štolba: Mertova summa, Host 2015, č. 2.
Recenze knižích publikací: Výhoda podání: A. Mikulášek, ZM 1989, č. 1 * Zpívaná poezie: P. Žantovský, Práce 28. 5. 1990; V. Vlasák, Rock & Pop 1990, č. 4; P. A. Bílek, NK 1990, č. 22 * Nebuď nikdy sám: (luk) (J. Lukeš), LidN 25. 11. 1991 * Narozen v Čechách: V. Justl, Telegraf 18. 9. 1993; J. Trávníček, Tvar 1993, č. 20 * Mimo čas: O. Bezr, MFD 4. 12. 2013; P. Klusák, LidN 7. 12. 2013; V. Burian, Listy 2014, č. 3; J. Štolba, Respekt 2014, č. 25.
Recenze alb: Písmenková láska/Zem voní dřevem: J. Burian, Melodie 1976, č. 3; P. Skála, Melodie 1976, č. 3 * P. S.: O. Konrád, Melodie 1979, č. 4 * Vybraná slova: P. Zapletal, Melodie 1988, č. 12 * Vladimír Merta 1 a 2: J. Rejžek, Melodie 1989, č. 11 * Hodina vlka: J. Moravský Brabec, Folk a Country 1991, č. 5 * Svátky trpělivosti, Bití rublem, Chtít chytit vítr, Cestou k: J. Černý, Rock a Pop 1993, č. 3; J. Moravský Brabec, Folk a Country 1993, č. 11 * Mít míň je víc: J. Moravský Brabec, Folk a Country 1999, č. 7–8 * Drobné lži: H. Just, www.musicserver.cz, 4. 9. 2003 * Filmy v hlavě: J. Rejžek, MFD 24. 7. 2004 * Ve tmě mě zanechte: M. Tesař, Folk & Country 2009, č. 3 * Ballades de Prague: I. Hartman, HN 17. 12. 2009 * Vladimír Merta – Live: V. Lindaur, Reflex 2010, č. 47 * Ponorná řeka: P. Klusák, LidN 21. 5. 2011; V. Vlasák, MFD 25. 7. 2011 * Struny ve větru: A. Kocábek, Týden 2012, č. 2 * Pravda o Marii: P. Turek, Respekt 2012, č. 51/52 * Nikdo v zemi nikoho: V. Lindaur, HN 20. 12. 2012 * Domilováno: M. Šanda, Dobrá adresa 2014, č. 1 * Kecy: T. Polívka, LidN 12. 9. 2014 * Imagena: P. Klusák, LidN 8. 12. 2014 * Mimo čas: O. Bezr, MFD 4. 12. 2013; P. Klusák, LidN 7. 12. 2013; V. Burian, Listy 2014, č. 3; J. Štolba, Respekt 2014, č. 25.
Rozhovory: F. Horáček, Melodie 1989, č. 5; J. Chuchma, MS 1990, č. 32; M. Huvar, ROK 1992, č. 5; týž, Mosty 1994, č. 9; J. Rauvolf, MFD 18. 3. 1993; P. Korál, Xantypa 1996, listopad; V. Ševela, MFD 25. 4. 1996, příl. Magazín MF Dnes; J. Zvelebil, Reflex 1998, č. 20; I. Hartman, Folk & country 1998, č. 7/8; V. Hulec, Právo 7. 1. 1999, příl. Salon; I. Přibylová, Folk & country 1999, č. 1; D. Nesnídal, MS 2000, č. 42; P. Korál, Reflex 2004, č 47; J. Šícha, LitN 2005, č. 9; I. Jirků, Přítomnost 2005, jaro; I. Hartman, Hospodářské noviny 17. 2. 2006, příl. Víkend; A. Budka, Nový Prostor 2009, č. 341; J. Göth, Instinkt 2010, č. č. 5; Z. Pavelka, Právo 1. 11. 2010; K. Kadlecová 2011, č. 22; J. Dědek, LidN 9. 9. 2011, R. Houda, http://ceskapozice.lidovky.cz, 17. 11. 2012, M. Tesař, Uni 2016, č. 1; F. Tomášek, LidN 30. 1. 2016, příl. Relax.
K životním jubileím: J. Rejžek, LidN 20. 1. 2011; J. Burian, Týdeník Rozhlas 8. 2. 2011; A. Slezáková, MFD 16. 1. 2016.

Autor hesla: Petr Bělič (1998); Pavel Šidák (2016)
Aktualizace hesla: 26. 1. 2016 (pš)
Aktualizace bibliografie: 26. 1. 2016 (pš)
 
zpět na hlavní stranu