Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Dagmar  SEDLICKÁ

* 12. 11. 1947, Karlovy Vary  
 
 
Básnířka, publicistka
 Dívčím jménem Ouřadová. Narodila se v rodině úředníka, mimo základní zaměstnání též dopisovatele novin, zakladatele a dlouholetého prezidenta Čs. svazu kouzelníků, organizátora mezinárodních festivalů magie v Karlových Varech. – ZŠ a SVVŠ Sedlická vychodila v rodišti (maturita 1965), kde též hrávala v amatérských studentských souborech a příležitostně konferovala na festivalech kouzelníků. Od roku 1965 studovala na FF UK filozofii a psychologii (abs. 1970 prací K pojetí práce a hry v dějinách filozofického myšlení, PhDr. 1972 prací K pojetí práce a hry aneb O dandysmu). Po studiích pracovala jako psycholožka ve Výzkumném ústavu psychiatrickém, jako dramaturgyně výstav ve Státním divadelním studiu a jako redaktorka filozofické literatury v nakladatelství Svoboda. V roce 1974 přešla do kulturní rubriky deníku Mladá fronta a v letech 1980–1988 tuto rubriku řídila. 1988–1990 byla redaktorkou literárního týdeníku Kmen (posléze Tvar) a 1990–1993 šéfredaktorkou měsíčníku pro ženy Mona. Od roku 1994 působila jako redaktorka víkendové přílohy deníku Mladá fronta Dnes, 1995 přešla do časopisu Playboy (zde pravidelné sloupky Mysterium komunikace a Mužské a ženské mýty, též příspěvky v rubrice Lidé a sex). Nyní je ve svobodném povolání a působí jako psycholožka a publicistka.
 Publikuje od roku 1972. V 70. a 80. letech postupně přispívala (literární publicistikou a verši) do Mladé fronty, Květů, Melodie, Tvorby, Kmene aj., po 1989 do Tvaru, Romboidu (Bratislava), Playboye, Lidové demokracie, Mladé fronty Dnes, Instinktu Slovenských listů. Zprvu své práce uveřejňovala pod dívčím jménem Ouřadová a šifrou ou, jinak standardně používá šifry sed.
 Vedle literární a kulturní publicistiky (mj. knižní rozhovor Fenomén Šípek, věnovaný českému architektu a designérovi) Sedlická píše od 70. let verše s tematikou vztahů ženy a muže. Charakterizuje je autorčina potřeba vstřícné mezilidské komunikace a stále znovu shledávaná rozpornost, až paradoxnost vztahů mezi pohlavími, sebevědomí moderní emancipované ženy, jakož i přiznání, že je ve své ženskosti potvrzována teprve muži (Dneska se stanu mužem, Jak chtějí být milovány ženy). Její nesentimentální, protiidylické a deziluzivní básně jsou psány volným veršem a pracují zpravidla s variační technikou přehodnocování významů slov a slovních spojení, jejich opakováním v nových kontextech; spíše než v pokusech o rozsáhlejší, významově ambiciózní, ale pseudofilozoficky vyznívající texty se jí daří v básních stručných. Vyznačují se citovou naléhavostí i ironickým odstupem, polaritou věcnosti i mnohoznačnosti básnického pojmenování, soustředěností ke konkrétním situacím a jakoby sumarizujícím až gnómickým vyústěním jednotlivých výpovědí.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Svědectví z Kapitolu (RpRp 1979); Dneska se stanu mužem (BB 1984); Jak chtějí být milovány ženy (BB 1987).
Výbor: Já hříšná (Mnichov 1993).
Ostatní: Bořek Šípek (Paříž 1998, s P. Louguetem); Fenomén Šípek (rozhovor, 2008).

LITERATURA

Studie a články: J. Štefček: doslov, in Jak chtějí být milovány ženy (1987).
Recenze: Dneska se stanu mužem: V. Křivánek, Tvorba 1985, č. 2, příloha Kmen; M. Blahynka, Rt 10. 4. 1985 * Jak chtějí být milovány ženy: (vju) (V. Justl), LD 25. 8. 1987; J. Rulf, ZN 29. 8. 1987 * Já hříšná: M. Hatala, Romboid (Bratislava) 1994, č. 4.
Rozhovor
: N. Klevisová, Tvorba 1985, č. 29, příloha Kmen.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1995)
Aktualizace hesla: 21. 10. 2008 (kb)
Aktualizace bibliografie: 21. 10. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu