Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Roman SZPUK

* 4. 9. 1960, Teplice  
 
 
Básník
 Otec Dobroslav Szpuk, architekt a malíř, pochází z polsko-ukrajinské rodiny, matka z rodiny česko-německé. Roman Szpuk byl vychováván pouze matkou a babičkou. Do roku 1965 žil v Havířově, poté v Teplicích, kde absolvoval ZDŠ a Střední průmyslovou školu strojní (obor automobilová doprava, 1976–1980). Po maturitě začal studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, po třech semestrech školu opustil a od roku 1982 vystřídal různá zaměstnání, mj. byl dělníkem v Spolchemii Velvěty, kresličem, pomocným projektantem a figurantem v Lesoprojektu Teplice. V dubnu 1982 nastoupil vojenskou prezenční službu v Lešanech (u Benešova), již v srpnu byl však předčasně propuštěn do civilu. Roku 1989 se přestěhoval do Vimperka a pracoval jako noční hlídač kravínů v Bohumilicích, lesní dělník, strážce Chráněné krajinné oblasti Šumava, poštovní doručovatel a vrátný. Od září 1993 pečoval na rodičovské dovolené o své tři dcery, od roku 1995 příležitostně působil jako lidový výtvarník (grafiky, linoryty), topič a pomocný dělník v charitní truhlárně ve Vimperku, jako staniční dělník na nádraží a opět jako lesní dělník. O roku 1998 je zaměstnán jako pozorovatel počasí na meteorologické stanici na Churáňově.
 Roku 1983 založil na faře v Příchovicích nonkonformní katolické sdružení básníků, prozaiků a písničkářů Skupina XXVI (Robert Janda, Bohuslav Vaněk aj.); je také autorem jeho manifestů. Od roku 1986 spolupracoval s teplickým okruhem literátů (mj. Svatava Antošová) a do roku 1990 rovněž s křesťanskou literární skupinou Portál (mj. Ewald Murrer, Pavel Kolmačka).
První povídky Szpuk uveřejnil roku 1982 v baptistickém časopise Rozsievač a v evangelickém měsíčníku Český bratr, verše otiskoval od roku 1985 nejprve v regionálních severočeských periodikách (v měsíčníku Revue Teplice, poté ve Směru a Průboji). Dále publikoval v periodikách Lidová demokracie, Práce, Turista, Cyrilometodějský kalendář, Blahoslav a Okruh. Pod pseudonymem Jan Donnersberger přispěl i do samizdatového časopisu salesiánů Čtení do krosny (od roku 1990 vycházejícího pod názvem AD – Anno Domini) a své verše uveřejnil také v samizdatových almanaších Skupiny XXVI (1985–86, 1987, 1989), které sám redigoval.
Po roce 1989 Szpuk publikuje v periodikách Katolický týdeník, Velehrad, Iniciály, Souvislosti, Tvar (1998 zde v příloze Tvary č. 3 cyklus Usque ad finem /Syn/), Akord, Revue Obratník, Modrý květ (Ostrava), Setkání, WELES (Vendryně), Plzeňský deník, Okruh a Psí víno, A2 a v letech 1992–1994 též v křesťanských anarchistických časopisech Sedm jatečných (Doksy) a Útulek (Zlín). V samizdatu kolovaly Szpukovy sbírky Atlas oblačnosti (1988), Vlak za konečnou stanicí (1988), povídka Setkání (1987) a pohádka Mezi náměstím a vrcholky (1988). Časopisecky publikoval překlady z němčiny (Adalbert Stifter), připravil také několik literárních pořadů pro Český rozhlas (Adalbert Stifter, Friedrich Schiller, Michelangelo Buonarroti). Sbírku Pták brunát (2000) vydal pod pseudonymem Zuna Cordatová. Od roku 2006 publikuje na internetových servrech www.haiku.cz (později http://haiku.bloguje.cz) a http://hajku.blackhost.cz haiku pod pseudonymem Darmo-šlap.
 Ve sbírce Otisky dlaní, průřezu ranou tvorbou, se Szpuk představil jako komorní lyrik, naléhavě hledající tváří v tvář nepravostem světa a jeho zkažené morálce filozofické a estetické východisko ve vyšší individuální etice, v tulácké vzpurnosti, v tvůrčí pokoře a holdu nadčasovým hodnotám novodobé civilizace. Jeho lyrické imprese tlumočily především niterné hledání sounáležitosti s mytickým základem přítomnosti. Ve Szpukově sbírce Ohrožen skřivanem (dokončené 1989), do které byla po úpravách jako samostatný oddíl zařazena též samizdatová sbírka Vlak za konečnou stanicí), dochází k proměně autorovy poetiky: jeho tvorba se vyvíjí směrem k teistickému pojetí básnictví a ke kosmologické interpretaci světa. Ideálem se básníkovi stává pokorná vznešenost přírody, inspirující a kultivující mravní hledání lidských duší. Ve sbírce Bludiště pak Szpuk nalézá osobitou formu veršované litanie a v monologických deseti a dvanáctiřádkových strofách inklinuje k žánru meditativní poetické modlitby. Podobný charakter tragických samomluv a sebezpytujících reflexivních dialogů s božským absolutnem mají rovněž sbírky Hvězda závěťVězňova oblaka, v nichž básník usiluje o sepětí vlastní senzitivity s metafyzickými principy vesmíru.
Odlišnou podobu své poezie představil Szpuk ve sbírce Pták brunát, kterou vydal pod jméném fiktivní básnířky Zuny Cordatové. Autor zde kombinuje vznešenou formu sonetu a archaizující jazyk s provokativním zobrazováním tělesnosti a sexuality. Erotická a sexuální motivika je přítomna i v následujících sbírkách (např. Tancem pádu), kde se dostává do kontaktu s projevy křesťanské spirituality, která je nadále určujícím momentem Szpukova vnímání světa i básnické tvorby.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Otisky dlaní (BB 1990); Hvězda závěť (BB 1994); Ohrožen skřivanem (BB 1994); Bludiště (BB 1994); Loučení na sever (BB 1994, in Horský triptych, + F. D. Merth + R. Janda, samostatně 1998); Vězňova oblaka (BB 1997); Ker praskot (BB 1997); Pták brunát (BB 2000); Atlas oblačnosti (BB 2000); Troucheň (BB 2002); Tancem pádu (BB 2003); Macecha bouře (BB 2003); Rozervy (BB 2006, kniha obsahuje Szpukovu sbírku Pro obzor jdu si a také sbírku Ivy Košatkové Rozervami); Chrámová studně (BB 2008).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Sborník amatérských výtvarníků a autorů okresu Teplice (1988); Hledání 2 (1989); Sborník současné české katolické literatury (1991); Krajiny milosti. Antologie české duchovní lyriky 20. století (1994); Přetržená nit (1996); Kroky ze tmy (1996); Almanach Pant (1996); Sborník u příležitosti mezinárodního sochařského sympozia Lemberk ‘96 (1996); Cesty šírání (1996); Vánoční almanach (1996, příloha revue Weles); Žleby ‘97 (1997); Skřípavá hudba vrat (2000); Od břehů k horám (2000); Literární a kulturní klub 8 /1997-1999/ (2000); Ryby katedrál (2001); 101 Poemes contre la guerre (Pantin 2003); Cestou (2003); Prameny a soutoky (2004); Pátá koróna (2004); Báseň mého srdce (2005); Zpřítomnění IV (2006).
Ostatní: Jan Chaloupka (2000, básně ve výtvarné monografii).

LITERATURA

Recenze: Otisky dlaní: I. Slavík, LD 10. 8. 1991; J. Zahradnický, Tvar 1991, č. 8 * Hvězda závěť: J. Peňás, NK 1994, č. 34 * Ohrožen skřivanem: I. Harák, Obratník 1994, č. 7 * Bludiště: J. Staněk, Tvar 1995, č. 7; M. Trávníček, Proglas 1995, č. 2. * Vězňova oblaka: P. Truka, Tvar 1997, č. 18 * Ker praskot: J. Suk, NK 1997, č. 46 * Troucheň: M. Chocholatý, Weles 2002, č. 15; V. Novotný, Psí víno 2002, č. 23; R. Fridrich, Tvar 2003, č. 8 * Tancem pádu: P. Hrbáč, Weles 2003, č. 18; I. Harák, Psí víno 2004, č. 29 * Macecha bouře: V. Kremlička, LitN 2004, č. 41.
Rozhovory: K. Rada, Iniciály 1994, č. 38; M. Starý, NK 1998, č. 3; P. Placák, Babylon 2005, č. 1, příl. Literární a výtvarná příloha, č. 1.

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 13. 12. 2007 (kp)
 
zpět na hlavní stranu