Svatava ANTOŠOVÁ

* 3. 6. 1957, Teplice

Básnířka a prozaička

Vyrůstala v dělnické rodině. ZDŠ navštěvovala v Dubí u Teplic. Po studiu na gymnáziu v rodišti (maturovala roku 1976) a na Střední knihovnické škole v Praze (1976–1978) pracovala jako knihovnice Okresní knihovny v Teplicích (1978–1982), pak si zvolila povolání dělnice. Zaměstnána byla v továrně Sfinx v Českých Budějovicích (1982–1986), kam se roku 1982 přestěhovala. Po návratu do rodiště (1987) se stala brusičkou v teplickém podniku Somet. V letech 1993–1997 pracovala jako redaktorka Českého rozhlasu v Ústí nad Labem. Redakční práci se věnovala též v letech 1998–2001 v pražském vydavatelství Hearst-Stratosféra. V letech 2002–2004 byla zaměstnána jako knihovnice v Regionální knihovně Teplice, v roce 2009 nastoupila po čtyřleté pracovní pauze jako redaktorka do literárního časopisu Tvar.

Debutovala v samizdatových časopisech PAKO a Vokno, později přispívala do periodik Dotyky (Bratislava), Kmen, Literární měsíčník, Mladý svět, Revue Teplice, po roce 1989 mj. do časopisů Aspekt (Bratislava), Clinamen, Cosmopolitan, Dekadent geniální, Iniciály, Intelektuál, Lettre internationale, H_aluze, Host, Labyrint, Literární noviny, Marianne, Mladá fronta Dnes, Prostor Zlín, Sanquis, Salón, Souvislosti, Tvorba, Tvar, Soho Revue (zde též členkou redakční rady), Weles (v roce 2017 blok věnovaný autorce s rukopisným cyklem Hologram), Živel aj. – První básnické sbírky z konce sedmdesátých let vydala samizdatem: Underwood (1978), Encefalické probuzení (1979) a Sen o velikém uniknutí (1980). Na začátku osmdesátých let spolu s Petrem Kurandou, Václavem Lukáškem, Eduardem Vackem a Miroslavem Wankem založila v Teplicích literární sdružení Patafyzické kolegium, jež vydávalo samizdatový občasník PAKO, kde Antošová publikovala a na jehož obnoveném vydávání v letech 2006–2008 se autorsky a redakčně podílela. Později navázala kontakty s řadou dalších teplických uměleckých sdružení: se skupinou Půnebí, vydávající časopis Dekadent geniální (Patrik Linhart, Radim Husák), se sdružením Šlauch (Martin Tomášek, Jaromír Urban, Martin David ad.) a s radikálním baletem Vyžvejklá bambule (Radim von Neuvirt, Petr Stejskal, Jiří „Blackfoot“ Šerý, Radek Musil, Václav Vytlačil ad.). V roce 1986 se s blokem své poezie představila v rámci pravidelného recitačního pořadu Zelené peří v pražském klubu Rubín; rozsáhlý soubor textů z let 1980–1985 uveřejnila ve stejnojmenném almanachu básnických debutantů (1987). Od konce osmdesátých let se s Romanem Szpukem, Pavlem Kukalem, Robertem Jandou, Karlem J. Benešem a Zbyňkem Ludvíkem Gordonem hlásila k literárnímu uskupení Skupina XXVI. Připravovala recitační část pořadů rockové skupiny Mimo zákon a navázala úzké kontakty s teplickou hudební skupinou Už jsme doma a psala texty hudební skupině Spolčení hlupců. Své básně recitovala také za doprovodu ústeckého dua Martin Bechynský (kytara) a Míla Uherčíková (housle). Společně vystupovala s kytaristkou a textařkou Karolinou Steinhauserovou (později členkou dua Sestry Steinovy). Z autorčiných básní vzniklo na konci osmdesátých let divadelní představení nazvané Noční přesčas, které nastudovali a sehráli členové pražského divadla Protoč (režie David Czesany). – V časopise PAKO užívala pseudonymy Mour de Zencle a Anastázie Hmilánská, v samizdatovém Voknu publikovala pod jménem Svatka. Používá šifry ant, SA nebo -SA-.

Poezie Svatavy Antošové – manifestačně využívající recitačních možností textu – otevřeně až provokativně zrcadlí charakter autorčina básnického i lidského naturelu a reflektuje morální nepokoj vlastní generace. Její imaginativní ironické a sebeironické verše vyrůstají z poetiky českého undergroundu a tzv. rockové poezie sedmdesátých let, lze v nich však vysledovat i vazby k surrealismu a spřízněnost s tvorbou amerických beatniků. Demonstrují nonkonformní básnické plebejství, v opozici vůči strnulému a pokryteckému světu osmdesátých let vyjadřují úzkost z dehumanizace světa, absenci i potřebu sebezáchovného milostného citu, lásky a sexu (Říkají mi poezie). Bohatá metaforičnost básní se kontrapunkticky doplňuje s častou prozaizací textu, je posilována volbou "nepoetických" scén a scenerií, expresivních obrazů a jazykových vulgarismů (Ta ženská musí být opilá!). Antiiluzivnost básnického gesta však nesměřuje k negaci, nýbrž k hledání univerzálních hodnot individuálního života. Tuto polohu Antošová rozvíjí zejména ve sbírkách Tórana (básně z let 1991–1992) a ...Aniž ťala hlavou, v nichž usiluje o pojmenování nadčasových estetických souvislostí moderní lidské situace a své básnické monology koncipuje jako filozofické úvahy o současném světě. Ve sbírce Kalendář šestého smyslu, jejíž básně vznikaly už na počátku osmdesátých let, se Antošová nechala inspirovat patafyzickým kalendářem Alfreda Jarryho. Odvážné zobrazování tělesnosti, bohatá smyslovost a mluvenostní stylizace promluvy jsou přítomné také ve sbírce Ještě mě nezabíjej, v níž se autorka ovšem posouvá od dlouhých volných veršů připomínajících beatnickou poezii k méněslabičným veršovým útvarům s pevnější strukturou a výraznější rytmizací. Ty určují rovněž zvukovou rovinu apokalypticky laděné sbírky Vlčí slina, jejíž rétorický potenciál autorka akcentovala při vlastním přednesu zaznamenaném na CD, které je součástí sbírky. Od „rapové“ skladby Skoby ke sbírce Diktátor píše báseň Antošová angažovaně a s jistou potměšilou jízlivostí pojmenovává stádní chování společnosti, která je veskrze manipulovaná politickou mocí a ztrácí tak vlastní svobodu na úkor podbízivosti konzumu.
Pro prozaickou tvorbu Svatavy Antošové je charakteristická otevřená tematizace života v homosexuální komunitě a konfrontace lesbicky orientované ženy s většinovou společností. V románu Dáma a švihadlo vypráví formou vnitřního monologu lesbický milostný příběh s kriminální zápletkou a tragickým koncem, jehož hlavní protagonistka a vypravěčka nepostrádá četné autobiografické prvky. Dynamické vyprávění, v němž se střídá několik časových rovin, je zde příležitostně retardováno lyrickými pasážemi. Rovněž v románu Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala je existenciální podtext vyprávění překryt prvky převzatými z pokleslých žánrů (pornografická literatura). Ovšem ani zde se neztrácí výrazná autobiografičnost, v jedné ze svých rovin je román též svérázným svědectvím o životě teplické umělecké scény. Na motivy tohoto díla autorka napsala též divadelní hru Neříkej to mámě.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Říkají mi poezie (BB 1987); Ta ženská musí být opilá! (BB 1990); Dvakrát pro přátele (BB, bibliof. 1991); Tórana (BB 1994); ...Aniž ťala hlavou (BB 1994); Kalendář šestého smyslu (BB 1996); Dáma a švihadlo. Lesbicko-killerská parodie s autobiografickými prvky (R 2004); Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala. Pornogroteska za časů terorismu (R 2005); Ještě mě nezabíjej! Dvanáct nekrofilních grotesek a jedna černá pohádka (BB 2005); Vlčí slina (B 2008, s autorským CD); Neříkej to mámě (D 2011); Skoby. Punkt memory (B 2012); Dvojakost (BB 2014, s P. Kurandou); Diktátor píše báseň (BB 2020); scénicky: Noční přesčas (1989).
Uspořádala a redigovala: Soví let. Almanach autorů sdružených kolem Skupiny XXVI (2009).
Korespondence: Adresát Ladislav Verecký. Dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše (2013).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a kolektivních monografiích: Zelené peří (1987); Der Herrgott schuldet mir ein Mädchen (München 1994); Strach o moudivláčka. Antologie severočeských a lužickosrbských autorů (1996); Sborník poezie za záchranu vrchu Tlustec (1996); Bítov 96 (1997); Od břehů k horám (2000); Almanach 2000 (bibliof. 2000, s CD); Pegasovo poučení. Antologie české poezie 1945–2000 (2002); Almanach 2002 (bibliof. 2002, s CD); Almanach 2003 (bibliof. 2003); Pátá koróna. Antologie severočeských literátů (2004); Poutníci slova / Migrantoj de vorto. Sborník česko-esperantské poezie (bibliofilie, 2004); Lesby –by –by. Politiky identit (Bratislava, 2004); Hovnajs! Antologie české patafyziky 1982–2004 (2004); Antologie českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (2004); Almanach 2004 (bibliof. 2004); Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990–2005 (2005); Báseň mého srdce (2005); Almanach 2005 (bibliof. 2005); Divoká jízda. 18 erotických povídek (2006); Almanach 2006 (bibliof. 2006); 7edm (2007); Triangel. Homosexualita – spoločnosť – politika (Bratislava 2007); Kniha o kundě (2007); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007); Almanach 2007 (bibliof. 2007); - - ode dna! Almanach absurdity (2008); Ty, která píšeš. Čítanka současné české ženské povídky (2008); Almanach 2008 (bibliof. 2008); Kniha o čuráku (2009); Almanach 2009 (bibliof. 2009); Údolí neklidu. Od baroka po neonormalizaci (2010); Královny slz a ostružin. Almanach ženské milostné poezie (2010); Almanach 2010 (bibliof. 2010); Pandezie (2021).

LITERATURA

Studie a články: Z. Vybíral: Autentičnost v poezii, Kmen 1988, č. 47; P. A. Bílek in "Generace" osamělých běžců (1991); Z. Dětáková: "Je to tak příjemné a lidské, že už zase píšu", KPRR 1998, č. 10; P. Kovář: Poetický a reálný svět Svatavy Antošové, Deník Směr 18. 3. 2003; V. Kremlička: Když Lesbos, tak Lesbos, LidN 3. 7. 2010; M. Kovářík: Alegorická pouť neodekadentním zásvětím, in S. A., Skoby (2012); V. Novotný: Literární pornografie aneb Způsob psaní o kulatém kosočtverci, Partonyma 2013, č. 5; M. Kovářík: Jedinečná dvojakost Svatavy Antošové, in S. A., Dvojakost (2014); A. Moskvová: Charakter lyrického subjektu v prvních básnických textech Svatavy Antošové, Usta ad Albim Bohemica 2020, č. 1/2 (online).
Recenze: Říkají mi poezie: P. A. Bílek, NK 1988, č. 12; J. Švandelík, Práce 19. 4. 1988; A. Blažejovská, Rt 19. 4. 1988; M. Zelinský, Kulturní měsíčník 1988, č. 6; M. Blahynka, Tvorba 1988, č. 16; V. Křivánek, Kmen 1988, č. 22; H. Valcerová, Dotyky (Bratislava) 1989, č. 2 * Ta ženská musí být opilá!: T. Kafka, LitN 1991, č. 9; V. Šibrava, LD 3. 4. 1991; P. A. Bílek, Tvar 1991, č. 9 + NK 1991, č. 3; V. Píša, Tvorba 1991, č. 14; V. Barborík, Kultúrny život (Bratislava) 1991, č. 28; I. Harák, Brněnský večerník 12. 8. 1991 * Tórana: V. Novotný, NK 1994, č. 47; M. Zelinský, Tvar 1995, č. 3; P. Motýl, Modrý květ 1995, č. 6 * ...Aniž ťala hlavou: M. Trávníček, Proglas 1995, č. 2; I. Harák, Severočeský regionální deník 21. 11. 1995* Kalendář šestého smyslu: I. Harák, NK 1997, č. 26 * Dáma a švihadlo: V. Dumková, Labyrint revue 2004, č. 15/16; R. Burdová (= P. Janoušek), Tvar 2005, č. 6; P. Hudcová, Host 2005, č. 6; V. Novotný, Weles 2005, č. 23; J. Balvín ml., Intelektuál 2005, č. 1/2 * Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala: V. Novotný, Psí víno 2005, č. 35; J. Nejedlý, LidN 20. 12. 2005; J. Balvín ml., Dobrá adresa 2005, č. 12; J. Vlček, Teplický Patriot 2006, č. 1; Š. Švec, Tvar 2006, č. 4; I. Kedzierski, Host 2006, č. 2 * Vlčí slina: T. Suk, H_aluze 2008, č. 6; B. Správcová a J. Staněk, Tvar 2009, č. 2 * Skoby: V. Kremlička, Tvar 2012, č. 21; M. M. Marešová, Host 2013, č. 1; P. A. Bílek, LidN 20. 3. 2013; A. Zemančíková, Nový prostor 2014, č. 437 * Dvojakost: I. Málková, Host 2014, č. 7; B. Solařík, Tvar 2016, č. 12 * Diktátor píše báseň: M. Šipka, Tvar 2021, č. 17; B. Správcová, Pandora 2021, č. 40, příl. Kritická literární revue, č. 3; M. Lukáš, A2 2021, č. 18; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2021, č. 46.
Rozhovory: J. Holoubek, Kmen 1988, č. 9; an, Revue Teplice 1989, č. 4; (dv) (= L. Verecký), MFD 12. 5. 1993; J. Nejedlá, Ústecký deník 17. 7. 1993; L. Muška, Severočeský regionální deník 24. 9. 1994; S. Gajdoš, Knižná revue (Bratislava) 1997, č. 18; L. Verecký, MFD 27. 7. 2000, příl. Magazín Dnes, č. 30; E. Vacek, Reflex 2001, č. 35; E. Stieberová, Teplický Patriot 2002, č. 6; Z. Pavelka, Právo 5. 6. 2003, příl. Salon, č. 319; R. Kopáč, Právo 27. 7. 2005; M. Pecháčková, Přítomnost 2005, (zima); R. Kopáč: Ascendent mám v Drbně, in S. Antošová: Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (2005); V. Dumková, Labyrint revue 2006, č. 19/20; B. Správcová, Tvar 2007, č. 5; E. Hauserová, Marianne 2007, č. 7; M. Šanda, Právo 31. 3. 2016, příl. Salon, č. 965; J. Straka, Weles 2017, č. 70/71.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Karel Piorecký (2008)

Aktualizace hesla: 16. 6. 2022 (jar)

Aktualizace bibliografie: 16. 6. 2022 (jar)

zpět na hlavní stranu