Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Z filmu Škola základ života

 Jaroslav

 ŽÁK

* 28. 11. 1906, Praha  
† 29. 8. 1960, Praha  
 
Humorista, satirik, prozaik a scénárista
 Narodil se v rodině poštovního úředníka. Po absolvování klasického gymnázia v Praze (maturita 1925) a studiích latiny a francouzštiny na FF UK (1925–1929) se stal středoškolským profesorem. Před nástupem vojenské služby (1930–1932) krátce učil v Praze a ve Dvoře Králové, pak odešel na Slovensko, do Liptovského sv. Mikuláše. V roce 1936 se vrátil zpět a do roku 1946 působil na gymnáziu v Jaroměři. Po úspěchu knihy Študáci a kantoři a její divadelní verze Škola základ života uspořádal v roce 1938 přednáškové turné po Čechách na téma Študáci na jevišti, v literatuře a ve skutečnosti, za něž byl kritizován Ústředním spolkem čs. profesorů pro snižování vážnosti profesorského stavu. 1946 se přestěhoval do Prahy a věnoval se beletristické tvorbě, současně do 1948 pracoval jako lektor a scenárista Čs. státního filmu. Po únoru 1948 byl za politickou satiru na současnost vyloučen ze Syndikátu spisovatelů a nesměl publikovat. Pracoval pod cizími jmény jako překladatel a korektor, od poloviny 50. let byl zaměstnán na částečný úvazek v Ústavu pro zdravotnickou dokumentaci.
 Již na gymnáziu psal žertovné prózy, redigoval třídní časopis a začal přispívat do humoristických časopisů, především do Humoristických listů, později publikoval v periodikách: Pražský ilustrovaný zpravodaj (zde na pokračování humoristické prózy Praktický přírodopis, 1943, a Lidový kurs fysiky, 1944), Svět, Rozhledy, Eva, Nová doba, Venkov, Literární noviny, Lidové noviny (1931–1932 zde Dobrodružství šesti trampů... s tit. Příběhy šesti trampů aneb Nové pověsti české), České slovo aj.; po 1945: Dikobraz, Svobodné slovo (zde 1948 na pokračování politická satira Ve stínu Kaktusu, jejíž otiskování bylo po únorovém převratu zastaveno), Svět práce, Svobodný zítřek, Práce, Mladá fronta, Ahoj na sobotu.
Vedle Žákovy vlastní adaptace Študáků a kantorů pro divadlo E. F. Buriana (Škola základ života, 1937) vznikla také dramatizace Zdeňka Pošívala (Bitva v gymplu aneb Študáci a kantoři, rozmnož., 1966) a úprava režisérky Hany Burešové (Škola základ života, 1994).
Podle Žákovy předlohy byl také natočen film Škola základ života (1938, režie Martin Frič, scénář Václav Wasserman), sám se pak s režisérem Martinem Fričem podílel na scénářích filmů Cesta do hlubin študákovy duše (1939, scénář + Jan Kaplan) a Čapkovy povídky (1946, scénář + František Vlček, podle Karla Čapka). Na motivy knih Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor DittrichDobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české vznikl šestidílný televizní seriál Dobrodružství šesti trampů (1970, režie a scénář Pavel Brezina). Pohádka Kouzelné rukavice byla 1971 Milošem Stránským upravena pro divadlo.
Užíval pseudonymů: Jerry Jack, Jerry, Jack (Humoristické listy), Discipulus (Lidové noviny). Po únoru 1948 tiskl drobné novinové články pod jménem Václava Wassermana.
Práce z pozůstalosti byly vydány až v 90. letech 20. století.
 Humorista a satirik Jaroslav Žák začínal – ve dvojici s malířem Vlastimilem Radou – parodiemi oblíbené lidové četby, jež kombinovaly inspiraci indiánkami a romány z Divokého západu s českými reáliemi, s trampským hnutím i národními mýty, např. s rukopisnými boji. Knihy Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Dittrich, Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české a také parodie na detektivní a gangsterské romány Z tajností žižkovského podsvětí přitom již představily typické vlastnosti celé Žákovy následné tvorby: smysl pro groteskní nadsázku, recesi a mystifikaci, využívající četných aktuálních politických a kulturních narážek, jakož i smysl pro situační a jazykovou komiku, která vyrůstala ze střetu literárně květnatého stylu s obecnou češtinou a se slangy. Tento osobitý typ komiky, opírající se tentokrát o slang studentský, určil také Žákovy populární prózy ze školního prostředí. Autor, ze své profese dobře obeznámený s tématem, si pro ně zprvu zvolil formu parodie na zoologické pojednání, jež prostřednictvím exaktní typologie a řady definic sleduje jednotlivé druhy „člověka školního“ (Študáci a kantoři). Druhý plán výpovědi přitom utváří ironický obraz soudobé střední školy, který je prostoupen autorovou nedůvěrou v konzervativní systém, v dogmatismus výuky pracující s mrtvými poučkami. To je patrné zvláště tam, kde autor přešel od živočichopisu k vyprávění příběhů, v nichž protipólem školní strnulosti často bývá sport (hra Škola základ života, próza Cesta do hlubin študákovy duše). Ke kritice nedostatků školního vzdělání, ale i k recesi a černému humoru se později vrátil rovněž knihou Kámen mudrců.
Během války a krátce po ní se Žák představil především jako osobitý esejista a fejetonista, věnoval se nejrůznějším tématům, za okupace i se snahou symbolicky posilovat národ v odvaze (Vydržte až do finiše, Svět se mění nenápadně). V textech, věnovaných humoru, vědě, filmu, cestování i různým lidským typům a činnostem, přitom s oblibou opět užíval formy parodie na historické nástiny, typologie a definice (Bavíme se ušlechtile, Z palce). Humoristickým a popularizujícím výkladem filozofie Henriho Bergsona je kniha Mezi nebem a zemí, formulující také autorovo pojetí humoru.
V druhé polovině 40. let Žák napsal trojici satirických románů, které nemohly být v této době publikovány, neboť byly polemikou s komunistickou interpretací soudobých dějin. Světová válka utváří historický rámec alegorického obrazu fiktivního jihoamerického národa: karikatury národní povahy Čechů, v jejichž vypočítavosti satirik spatřuje příčinu deformace společenského a politického dění (Ve stínu Kaktusu). Únoru 1948 a „uchopení moci lidem“ na malém městě je věnována dvojice satirických románů Konec starých časůNa úsvitě nové doby.
Po nucené odmlce Žák v druhé polovině 50. let navázal na své prózy se studentskou a sportovní tematikou humoristickým příběhem z 20. let o sportujících středoškolácích (Dobrý borec Antonín) i pohádkou (Kouzelné rukavice).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Dittrich (P humorist., 1930, pod pseud. Jerry Jack, s V. Radou; poté in Bohatýrská trilogie); Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české (P humorist., 1933, s V. Radou; poté in Bohatýrská trilogie); Z tajností žižkovského podsvětí (P humorist., 1933, s V. Radou; poté in Bohatýrská trilogie); Študáci a kantoři (P humorist., 1937); Příběhy dědy Posledy (P humorist., 1937, s V. Radou; přeprac. s tit. Pan Posleda, přítel študáků, 1939); Škola základ života (D 1937, i prem., na základě prózy Študáci a kantoři); Cesta do hlubin študákovy duše (P humorist., 1938); Vydržte až do finiše (EE humorist., 1939); Svět se mění nenápadně (EE humorist., 1940); Hvězdy nad Roupkovem (P humorist., 1941, s F. Supem /= F. Soukup/); Oheň (EE humorist., 1943); Bavíme se ušlechtile (EE humorist., 1945); Z palce (EE humorist., 1946); Mezi nebem a zemí (EE humorist., 1946); Kámen mudrců (EE 1946); Kouzelné rukavice (pohádka, 1958); Dobrý borec Antonín (P pro ml., 1959); Bohatýrská trilogie (1959, s V. Radou, obsahuje Vzpoura na parníku Primátor Dittrich, Dobrodružství šesti trampů, Z tajností žižkovského podsvětí); Ve stínu Kaktusu (R satir., 1990); Konec starých časů (R satir., 1991); Na úsvitě nové doby (R satir., 1993, navazuje na předchozí román); Nesportovní povídky (2001, obsahuje Tajemství domovníka Jaroslava, Létající mnich, Vojtíšek); scénicky: Čistka (1947).
Výbory: Žákovská knížka Žáka Jaroslava (1991, ed. M. Krulichová).
Adaptace: Babička čaruje (filmový scénář podle V. Tůmy, rozmnož., 1946, s V. Tůmou a J. Weissem); K. Čapek: Z jedné kapsy do druhé (filmový scénář podle K. Čapka, rozmnož. 1946, s. M. Fričem).
Souborné vydání: Spisy J. Ž. (Olympia, 1969–1971, 3 sv.).
Zvukové nosiče: Dobrodružství šesti trampů (2002).

LITERATURA

Studie a články: V. Kocourek: doslov, in Študáci a kantoři (1968); M. Horníček: předmluva, in Študáci a kantoři (1982); F. J. Soukup in Letokruhy (1982); M. Krulichová: doslovy, in: Cesta do hlubin študákovy duše (1990), Ve stínu Kaktusu (1990), Žákovská knížka Žáka Jaroslava (1991), Konec starých časů (1991), Na úsvitě nové doby (1993), Nesportovní povídky (2001); J. Rambousek: Čeští spisovatelé o škole, Komenský 122, 1997/1998, č. 5/6; M. Křístek: Stylizovaný školní rozbor uměleckého textu: Hálkova báseň očima postav Jaroslava Žáka, in: Dvojí průhled do světa literatury (ed. M. Přibáň, 1999); M. Hybler: Lechtající žák, KPRR 2003, č. 25; J. Rambousek: Nesportovní povídky Jaroslava Žáka, in: Karel Poláček a podoby humoru v české literatuře 19. a 20. století (ed. E. Gilk, 2004); H. Taudyová: „Ó kolena! Kolena nechť přiblíží se k jezeru“ aneb Zpráva o písemné pozůstalosti kantora a humoristy Jaroslava Žáka, Literární archiv (Česká literární kritika 20. století) 2006, č. 37.
Recenze: Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české: K. Sezima, Lumír 59, 1932/1933, s. 537 * Študáci a kantoři: B. Jedlička, LidN 25. 10. 1937 * Škola základ života (film): -gra-, Právo lidu 13. 11. 1938 * Cesta do hlubin študákovy duše: jd, LidN 12. 2. 1939 * Cesta do hlubin študákovy duše (film): jz, Telegraf 1939, č. 248 * Kámen mudrců: -ě-, RP 25. 12. 1946 * Čistka: S. Machonin, Svobodné noviny 29. 3. 1947 * Kouzelné rukavice: O. Pavel, Čs. voják 1958, č. 25 * Konec starých časů: (mpk) (M. Petříček), NK 1992, č. 40; R. Krejčík, Tvar 1994, č. 3 (též Ve stínu Kaktusu, Na úsvitě nové doby); J. Peňás, LidN 20. 3. 2010 * Nesportovní povídky: I. Adamovič, Ikarie 2002, č. 4.
K životním jubileím: F. Knopp, LD 26. 11. 1981; M. Procházka, Český jazyk a literatura 51, 2000/2001, č. 1/2; A. Hlaváček, Filologické studie 2001 (2003).
Nekrolog: J. Dresler, České slovo (Mnichov) 1960, č. 9.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (nezpracováno).
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 30. 1. 2007 (ef, kb)
Aktualizace bibliografie: 30. 1. 2007 (ef, kb)
 
zpět na hlavní stranu