Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří DYNKA

* 4. 10. 1959, Zlín 
 
 
Básník
 Po absolvování Základní školy v Luhačovicích (1975) a po gymnaziálních studiích v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlíně, maturoval 1979) studoval Dynka na stavební fakultě brněnského Vysokého učení technického (absolvoval 1983). V letech 1984–1987 pracoval jako projektant ve Výzkumném ústavu průmyslového stavitelství v Brně. Od roku 1989 žije trvale v Praze, kde pracoval již od roku 1987 jako topič na strahovských vysokoškolských kolejích; posléze byl zaměstnán v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) jako dispečer. Od roku 2020 je v důchodu.
 

Debutoval roku 1986 pod pseudonymem Otík Bzenecký v samizdatovém časopise Host. Přispěl do strojopisného sborníku Dnem bazénu (1987, eds. Jana Soukupová, Jen Vopatrně = J. A. Pitínský), byl jedním z adresátů Pitínského samizdatové edice Žeň grafenbergská. – Od počátku osmdesátých let vydával v minimálních nákladech své jednotlivé texty („minisbírky“, vizuálně i formátově různé typy básnických textů), které později zčásti soustředil do knihy Minimální okolí mrazicího boxu. – V období 1989–1995 zcela rezignoval na literární tvorbu. Později publikoval v časopisech Ticho, Souvislosti, Literární noviny, Psí víno, Host, Tvar, Intelektuál, Pěší zóna, A2, Prostor Zlín a v příloze deníku Právo Salon. – Svými texty se podílel na scénickém časopisu brněnského HaDivadla Rozrazil 1 / 1988 (O demokracii). Jan Antonín Pitínský inscenoval v Brně roku 1989 Dynkovy texty ze sbírky Minimální okolí mrazicího boxu a sestavil z nich též rozhlasové pásmo, které roku 1997 odvysílal Český rozhlas. – Texty ze sbírky wrong! se dočkaly divadelní adaptace v rámci festivalu Divadlo evropských regionů v Klicperově divadle v Hradci Králové (1998, režie Zdeněk Plachý); následně vznikla také televizní realizace (2001, režie Zdeněk Plachý). – Česká televize zařadila Dynkovy básně do seriálu Česko jedna báseň (2011, režisér neuveden, Martin Františák). – Dynkovy verše byly instalovány spolu s plastikami Josefa Daňka na výstavě Vila pomponek (2001, Moravská galerie v Brně). Digitální varianty prvních sbírek autor vystavil na internetové adrese www.magazlin.cz/dynka. – Za sbírky KavárnyPomor byl nominován na cenu Magnesia litera.

 

Dynka jako básnický i výtvarný experimentátor zprvu částečně navázal na vizuální poezii šedesátých let, pozornost ovšem namířil k realitě současného světa, na jehož obraze se výrazně podílí agresivní pseudokultura reklamy a populární zábavy (Minimální okolí mrazícího boxu). Život člověka v tomto světě se banalizuje, zplošťuje, nudně se vleče zatížen stereotypy. Účinný výraz pro tyto skutečnosti autor nalézá v mnohonásobném opakování a minimálních variacích zdánlivě nesmyslných sentencí, jakož např. i v prázdné ploše stránky, která má být vnímána jako deníkový záznam. Dynka je vyhraněně současný i ve svém jazyce, v němž kombinuje češtinu s angličtinou, užívá množství cizích slov, ale i číslic či zkratek. Svět zachycuje též prostřednictvím bohatého a přesného smyslového vnímání – každá věc má svou barvu, vůni, chuť. – Významným tématem Dynkovy poezie je kromě erotiky a lásky též konfrontace života v konzumní popkultuře s přírodou jako přirozeným prostorem lidského života (wrong!). Důvěrný vztah k přírodě člověk ztratil, neidentifikuje se již s tradičními vážnými tématy poezie, ale vnímá jen banální obcování s věcmi, jídlem, genitáliemi. Dynka popisuje člověka jako fyzicky vegetující zvěcnělou bytost, jako zjevení pozorující svět kolem sebe a postrádající vlastní niternost. Neznamená to ale, že tuto existenci vykresluje jako tragickou, rád pracuje s komickou nadsázkou a ironií.
Ve sbírce líviový lenkový se Dynkův výraz už více přibližuje tradiční představě básně jako veršového a strofického útvaru, nicméně časté střídání typů a velikosti písma trvá. Dynkovy postavy jsou stále víc zaměstnány svými bizarními rozkošemi, o existenciálních tématech vypovídá už jen jejich absence. Počínaje sbírkou Sussex Superstar přebírá dominantní roli téma lásky, která je u Dynky živočišně tělesná, ale zároveň spojená s touhou po transcendenci fyzických limitů erotismu. Nadále autor postupně překonává formální extremismus návratem k tradičnější podobě poezie. Odvrácenou stranu tělesnosti reflektuje ve sbírce Tamponáda, když otevírá významové pole těla ohroženého a nemocného, které nepředstavuje jen možnost erotické slasti, ale také nebezpečí bolesti a zániku. Následující sbírky dotahují tematickou rozvolněnost do specificky pojaté milostné poezie, aby nadále zkoumaly existující svět napříč časem – například v podobě koláží z dopisů Dynkova přítele, básníka Jiřího Veselského (Krev na onom světě Jiřího Veselského), dále z SMS zpráv (Poběžme natrhat růžové kakosty), e-mailů i reklamních sloganů. Snahu o zachycení maximálního mnohohlasí dějů i stavů mysli během jedné chvíle, která je zároveň obohacována vzpomínkami a intertextovými narážkami, přináší sbírka Kavárny. Výsledná báseň se stává systémem vzájemně se prolínajících a doplňujících obrazů, zvuků i textů, které doplňuje i specifický humor a hravost, mnohdy ironizující a parodující sebe sama.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: povrchy form. A4 (BB, bibliof., 1990); Minimální okolí mrazicího boxu (BB 1997); wrong! (BB 1998); líviový lenkový (BB 2000); Sussex Superstar (BB 2002); Tamponáda (BB 2006); Naučná stezka Olšanské hřbitovy (2010); Poběžme natrhat růžové kakosty (2012); Krev na onom světě Jiřího Veselského (2013); Kavárny (2015); Pomor (2019).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Uprostřed průmyslové noci (1996); Vila Pomponek (katalog 2001, verše J. D. a syntetické plastiky Josefa Daňka); Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945 – 2000 (Paříž 2002); Lepě svihlí tlové (2002); Jaszmije Smukwijne (Katovice 2004); Antologie nové české literatury 1995–2004 (2004); Jezdec na delfíně (2005); Báseň mého srdce (2005); Kniha o kundě (2007); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007); Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně (2009); Nejlepší české básně 2011 (2011); Co to je toto? (2012); Nejlepší české básně 2013 (2013); Nejlepší české básně 2014 (2014); Nejlepší české básně 2015 (2015); Terasa Zlínské literární tržnice 2 (2016).

LITERATURA

Studie a články: P. Petr: Jiří Dynka – básník, Prostor Zlín 1998, č. 5; R. Kopáč: Mallarmé pro jednadvacáté století (doslov), in J. D., Sussex Superstar (2002); M. Šanda: Vrchol básníka Dynky, Reflex 2020, č. 9.
Recenze: Minimální okolí mrazicího boxu: R. Burián, Slovo (Brno) 13. 11. 1997; P. Hrbáč, Tvar 1998, č. 7; P. Motýl, Sojky v hlavě 1999, č. 8 * wrong!: E. Talpová, Rt 2. 6. 1998; P. Cekota, Tvar 1998, č. 16; J. Veselský, Host 1999, č. 1; M. Vajchr, KPRR 1999, č. 14 * líviový lenkový: (rak) (= R. Kopáč), Uni 2000, č. 12; R. Kopáč, MFD 28. 12. 2000; P. Hrbáč, Tvar 2001, č. 8; J. Nejedlý, NK 2001, č. 16; Š. Švec, Dobrá adresa 2000, č. 11; -jk- (= J. Kovanda), Psí víno 2001, č. 17 * Sussex Superstar: P. Voňka, Dobrá adresa 2002, č. 8; J. Pulkrábek, Host 2002, č. 5; D. Kaprálová, MFD 17. 4. 2002, příl. Jižní Morava; J. Staněk, Tvar 2002, č. 18; D. Kaprálová, MFD 17. 4. 2002, příl. Jižní Morava * Tamponáda: D. Kaprálová, MFD 29. 11. 2006; L. Neumann, Tvar 2007, č. 1; R. Kopáč, Psí víno 2007, č. 41; S. Martínková-Racková, A2 2007, č. 15; P. Andreas, Dobrá adresa 2007, č. 8; J. Soukupová, MFD 10. 5. 2007; K. Piorecký, Host 2008, č. 1 * Naučná stezka Olšanské hřbitovy: S. Martínková-Racková, Tvar 2011, č. 6; K. Piorecký, Host 2011, č. 4; J. Nejedlý, HN 4. 1. 2011 * Poběžme natrhat růžové kakosty: M. Šanda, Právo 21. 3. 2013, příl. Salon č. 814; P. Mladějovská, Protimluv 2013, č. 1/2; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2013, č. 14; R. Polách, Weles 2014, č. 58/59; M. Charvát, Tvar 2014, č. 9 * Krev na onom světě Jiřího Veselského: M. Šanda, Dobrá adresa 2014, č. 1; J. Řehák, Tvar 2014, č. 11; P. Mladějovská, Protimluv 2014, č. 3/4; W. Heinrichová, Host 2014, č. 3; dal (= D. Fiala), Kam v Brně 2014, č. 2; M. Blahynka, Haló noviny 17. 9. 2014, příl. Literatura – Umění – Kultura č. 22 * Kavárny: T. Gabriel, Souvislosti 2015, č. 4; J. Spěváček, H_aluze 2016, č. 36; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2016, č. 6; I. Fic, Tvar 2016, č. 5 * Pomor: R. Kopáč, Uni 2020, č. 1; R. Fridrich, Tvar 2020, č. 13; L. Staněk, iliteratura 15. 4. 2020 (zde).
Rozhovory: J. Nejedlý, NK 1998, č. 26; V. Hulec, Právo 11. 3. 1999, příl. Salon č. 107; R. Kopáč, Uni 2001, č. 6; O. Horák, Tvar 2003, č. 9; P. Gojda, Týdeník Rozhlas 2020, č. 53/1.

Autor hesla: Karel Piorecký (2007); Michal Jareš (2021)
Aktualizace hesla: 20. 8. 2021 (jar)
Aktualizace bibliografie: 20. 8. 2021 (jar)
 
zpět na hlavní stranu