Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Tereza BRDEČKOVÁ

* 10. 2. 1957, Praha 
 
 
Filmová kritička, publicistka, prozaička, scénáristka a překladatelka
 Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze (1976) vystudovala střihovou skladbu na pražské FAMU (19771982). Nejprve (1982–1983) pracovala jako asistentka střihu u Aloise Fišárka, poté (1984–1988) jako tlumočnice z francouzštiny a srbochorvatštiny u Pražské informační služby. Od devadesátých let až do současnosti se věnuje dramaturgii hraných filmů a televizních dokumentů. V letech 19901992 byla dramaturgyní Filmového studia Barrandov a v roce 1997 České televize, s níž a jako dramaturgyně s Českou televizí spolupracovala i v pozdějších letech. Uplatnila se též v managementu filmových festivalů: v roce 1992 byla programovou ředitelkou Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a v letech 1999–2003 (neformálně již od poloviny devadesátých let) působila jako programová ředitelka festivalu Febiofest a v letech 2004–2006 jako jeho hlavní dramaturgyně. – V letech 1995–1996 byla redaktorkou kulturní rubriky týdeníku Respekt a v letech 1995–1997 Lidových novin. Od roku 2010 do roku 2012 pracovala jako koordinátorka artových projektů (art movies coordinator) ve společnosti CME. V období 2012–2016 zastávala funkci radní Státního fondu kinematografie, od roku 2015 lektoruje scénáře pro evropský kulturní fond Eurimages. Dlouhodobě se též věnuje pedagogické činnosti: v letech 2006–2007 mj. učila tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, od roku 2016 působí na pražské FAMU, kde se v roce 2021 habilitovala. – S manželem Jiřím Dědečkem od roku 2013 vlastní a provozuje nakladatelství Limonádový Joe (zde), kde mj. postupně vydává literární pozůstalost svého otce Jiřího Brdečky. V oblasti umění jsou činné i její dvě dcery: Viktorie Dugranpere (*1987; roz. Dědečková) založila a vede vokálně-instrumentální soubor barokní hudby Victoria Ensemble, Antonie Dědečková (*1993) pracuje jako filmová produkční. – Žije v Praze, pravidelně však pobývá také v Berlíně.
 Přispívala do časopisů Kviz (1975), Amatérský film (19771986), jako novinářka a kulturní redaktorka působila dále v Respektu, Lidových novinách, v Týdnu, v Českém rozhlase, Radio Suisse Romande a v českém vysílání BBC. Publikovala v denících a časopisech Cinema, Český deník, Film a doba, Hospodářské noviny, Lettre internationale, Literární noviny, Mladá fronta Dnes, Nová Přítomnost, Pražský deník, Prostor, Scéna, Tvar, Večerník PrahaWagon. – Je autorkou filmových a televizních scénářů Tu es Petrus (TV film, 1981, sc. s  Antonínem Tršem a r. Boro Radojčičem), Toyen (2005, sc. spolu s r. Janem Němcem), Muž a stín (TV film podle románu Emila Vachka, r. Dušan Klein, 2007), Donšajni (2013, sc. spolu s r. Jiřím Menzelem), seriál Bohéma (2017, r. Robert Sedláček). Nerealizovány zůstaly scénáře k filmům Zrcadla pro Valdštejna (s Otakarem Votočkem, 1995) a Zrcadlo 1600 (2011). Jako autorka či spoluautorka scénáře se podílela také na řadě dokumentárních filmů a pořadů: Lucerna (v rámci cyklu Nejpodivuhodnější kina světa, 2015, r. Joël Farges), Universum Brdečka (2017, r. Miroslav Janek), Ten okamžik (dokumentární cyklus, 2018, r. Zdeněk Tyc), Jiří Trnka: Nalezený přítel (2019, r. Joël Farges), Krieg der Bilder – Der Kalte Krieg in Kindercomics und Zeichentrickfilmen / Une guerre froide très animée (2019, r. Joël Farges). V letech 1996–2012 připravovala jako scénáristka a moderátorka cyklus televizních rozhovorů Ještě jsem tady (r. Zdeněk Tyc). Příležitostně (2006) se jako scénáristka a moderátorka podílela též na televizním cyklu Třináctá komnata. – Byla kurátorkou výstavy Jiřího Brdečky, která proběhla na přelomu roku 2013–2014 v pražské Galerii Smečky. – V roce 1995 získala cenu Literárního fondu Stříbrná křepelka za kulturní publicistiku.
 

Literární tvorba Terezy Brdečkové je vzhledem k autorčině zájmu o literaturu i film velmi různorodá. Příznačným jednotícím momentem je ztvárnění společensko-politických událostí, především z doby komunismu, jež významně zasahují do životních příběhů hlavních hrdinů. Proces normalizace bývá vykreslen jako trvale přítomné zranění, nevyslovené trauma generace života v komunismu, která se nedokáže vyrovnat s vlastní minulostí. Prozaická prvotina Listy Markétě obsahuje tvarově různorodý povídkový soubor Sobecký itinerář a titulní novelu, ve které autorka na příběhu mileneckého vztahu aktualizuje problém emigrace. Příběhy na hranici snu a možné reality jsou formálně zpracovány moderními prozaickými postupy s prvky intertextuální kompozice, které autorka použila rovněž v románu Šahrazád a král. Zde na osudu tří žen rozdílné generace se symbolickým příběhem Šahrazády ukazuje v tříštivé mozaice příběhů problémy vztahů mezi ženami a muži, jež jsou jistou paralelou dobové úzkosti vystupující v pozadí textu. Hrdina dalšího románu Učitel dějepisu se při cestě za otcem, jenž emigroval, pokouší nalézt odpovědi na otázky svého dětství i dospělosti. Zatímco zde se hrdina nedokáže vyrovnat s vlastní minulostí, hlavní postava románu Slepé mapy se naopak ocitá v existenciální krizi z důvodu neschopnosti vyrovnat s žitou přítomností. Předstíráním brutálního činu touží změnit své zajištěné štěstí, přičemž druhá linie příběhu mladé dívky odhaluje zlo a brutalitu současnosti. Při vytváření fikčního světa románu Alhambra se autorka inspirovala historií tří generací své rodiny, především postavou otce, filmového scénáristy a spisovatele Jiřího Brdečky. Důležitým tématem je dopad totalitní moci na svobodomyslného jedince, jenž nechce kolaborovat, ale zároveň je příliš zbabělý a sobecký na to, aby se vzepřel nebo někomu pomohl. Všechny postavy jsou poznamenány nevyhnutelnou samotou a pocitem odcizení, marným hledáním cesty k těm nejbližším i k sobě samým. Jedinou katarzi tak nabízí svět tajemství a fantazie, prostor úniku i záchrany. Tajemstvím je obestřena také titulní hrdinka románu Zrcadla Serafina, situovaného do prostředí rudolfinské Prahy, soudobých Benátek a zčásti i Paříže. Vyprávění je prezentováno jako orální paměti reálné historické postavy Jacquese Esprincharda, vystupujícího zde v roli bývalého velvyslance krále Jindřicha Navarského v Praze. Jedním z leitmotivů knihy, navazující na romantizující tradici historických románů (s čímž koresponduje i grafická úprava a doprovodné ilustrace Heleny Wernischové), je fenomén benátských zrcadel, propojující vědu s krásnem a magií.
Autorčina potřeba reflektovat aktuální společenské dění vedla ke vzniku souboru fejetonů Nebezpečí, jaké je tvé jméno. Zájem o film se vedle monografie Gérard Depardieu projevil také v rozsáhlém rozhovoru s významným dokumentaristou Janem Špátou (Dívej se dolů) a především ve „filmovém románu“ Toyen, jenž posloužil jako předloha pro stejnojmenný film režiséra Jana Němce. Vzpomínky na svého otce Jiřího Brdečku uspořádala do souboru Pod tou starou lucernou. Je rovněž spolueditorkou a komentátorkou souboru Brdečkových kreslených vtipů a spoluautorkou jeho výpravné monografie a publikace věnované filmu Tajemství hradu v Karpatech. Ve statích, jimž do všech těchto svazků přispěla, propojuje osobní vzpomínky, znalost soukromého archivu s podivuhodně věcným přístupem a zhodnocením Brdečkovy tvorby v rámci dobového kontextu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a publicistika: Gérard Depardieu (monografie, 1990); Jan Špáta: Dívej se dolů (monografie a rozhovor, s J. Hádkovou 1991); Listy Markétě (PP 1996; rozšíř. 2008); Šahrazád a Král (P 2000); Učitel dějepisu (P 2004) Nebezpečí, jaké je tvé jméno (FF 2005), Ještě jsem tady: rozhovory o životě, dějinách a stáří (rozhovory, 2005); Toyen (filmový román, 2005); Slepé mapy (P 2006); Alhambra (R 2010); Zrcadlo Serafina (R 2016); Jiří Brdečka: Kreslené vtipy (2020; s J. Brdečkou a P. Kourou).
Překlady: F. Truffaut: Román o Françoisi Truffautovi (1989); J.-C. Carrière: Vyprávět příběh (1995, s J. Dědečkem); Z. Şenocak: V novém světě (2008, též ed.); B. O'Donoghue: Rainmaker: selected poems = Deštivec: vybrané básně (2020).
Ostatní práce: Ještě jsem tady: rozhovory o životě, dějinách a stáří (2005; podle stejnojmenného televizního cyklu); Ten okamžik (2018, vydáno společně s: Z. Trávníčková: Můj osmašedesátý; podle stejnojmenného televizního cyklu).
Příspěvky v antologii: Divoká jízda (2006); Povídky: short stories by Czech women (2006).
Uspořádala a vydala: Pod tou starou Lucernou a jiné vzpomínky (1992; též přisp.); Belgický film (Uherské Hradiště 2000); Jiří Brdečka (2013, s J. Šulcem, též přisp; angl. 2015 s tit. Jiří Brdečka: life – animation – magic); Tajemství hradu v Karpatech & Jiří Brdečka (2018, s L. Skupou; též přisp.); J. Brdečka: Kresba slovem, slovo kresbou (2018, s M. Tučnou; též přisp.).

LITERATURA

Studie a články: L. Řezníková: Prostor versus mapa: selhání mapy jako topos a metafora v textech Terezy Brdečkové, Bohemica Olomucensia 2011, č. 3 (též zde), též in Místo – prostor – krajina v literatuře a kultuře (sb. 2012).
Recenze: Listy Markétě: J. Chuchma, MFD 6. 11. 1996; V. Šlajchrt, Respekt 1996, č. 50; L. Sedláková, NK 1996, č. 48; I. Pustějovská, Moravskoslezský den 2. 1. 1997; J. Červenková, LidN 3. 4. 1997 * Šahrazád a Král: P. Mandys, Týden 2000, č. 35; M. Běhounková, Rock & Pop 2000, č. 9; J. Paulas, Magazín AD 2000, č. 9; J. Peňás, Respekt 2000, č. 38, též in Deset procent naděje: Výbor z publicistiky 1995–2001 (2002); J. Chuchma, MFD 19. 9. 2000 [zde]; M. Jungmann, NK 2000, č. 39; L. Bělunková, Host 2000, č. 8; L. Sedláková, Právo 17. 10. 2000; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 2000, č. 47; K. Franczyk, Tvar 2000, č. 20 * Učitel dějepisu: J. Chuchma, MFD 4. 6. 2004 [zde]; A. Haman, LidN 21. 6. 2004; A. Švamberk, Právo 21. 7. 2004; I. Mráz, Host 2005, č. 1; P. Kotrla, Týdeník Rozhlas 2005, č. 14 * Nebezpečí, jaké je tvé jméno: R. Bělunková, Weles 2005, č. 23; P. Kosatík, HN 2. 9. 2005; R. Hylmar, Host 2005, č. 8 * Ještě jsem tady: rozhovory o životě, dějinách a stáří: I. Adamovič, HN 9. 1. 2006; K. Novotný, Katolický týdeník 2006, č. 2; L. Jungmannová, A2 2006, č. 23 * Toyen: -ks- (= K. Svatoňová), A2 2006, č. 2; L. Houdek, Tvar 2006, č. 1 * Slepé mapy: J. Chuchma, MFD 6. 12. 2006; A. Haman, LidN, 18. 12. 2006; P. Fischer, HN 20. 12. 2006; F. Cinger, Právo 16. 1. 2007 * Alhambra: O. Nezbeda, Respekt 2010, č. 17; H. Lundiaková, Reflex 2010, č. 20; K. Jirkalová, LidN 2. 6. 2010; T. Janušová, LitN 2010, č. 27; E. Marková, Topzine [online] 3. 8. 2010; D. Wurzlová, Nekultura.cz [online] 26. 8. 2010; J. Chrobák, Vital plus 2011, č. 3 * Jiří Brdečka: O. Bezr, MFD 8. 2. 2014, příl. Víkend; J. H. Vitvar, Respekt 2014, č. 9; M. Švagrová, LidN 25. 2. 2014; I. Fencl, Neviditelný pes [online] 16. 6. 2014 * Tajemství hradu v Karpatech & Jiří Brdečka: J. Jaroš, iLiteratura [online] 29. 9. 2018 * Jiří Brdečka: Kreslené vtipy: M. Spáčilová, MFD 22. 12. 2020 [zde]; M. Kabát, LidN 23. 12. 2020.
Rozhovory: J: Šprincl, Nedělní svět 2004, č. [5]; D. Novotná, Tvar 2005, č. 6; E. Marková, Topzine [online] 19. 10. 2010; P. Nagy, LitN 2017, č. 1, příl. Interview; E. Zajíčková, Právo 14. 1. 2017 [zde] 14. 1. 2017; L. Hloušková, Právo 22. 9. 2020, příl. Styl pro ženy.

Autor hesla: Zuzana Malá (2008); Veronika Košnarová (2021)
Aktualizace hesla: 1. 11. 2021 (vk)
 
zpět na hlavní stranu