Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří DĚDEČEK

* 13. 2. 1953, Karlovy Vary  
 
 
Písničkář, básník, prozaik a překladatel
 

Manžel spisovatelky a publicistky Terezy Brdečkové. Po absolvování SVVŠ v Praze (1968–71) a dvou semestrech na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK (1971–72) studoval Dědeček na FF UK knihovnictví a vědecké informace (absolvoval 1976 prací Společenská funkce vědeckofantastické literatury). Studium scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU (1982–87) ukončil prací Jazyk scenáristy Jiřího Brdečky. Po absolvování roční vojenské služby působil ve svobodném povolání jako tlumočník z francouzštiny a ruštiny v Pražské informační službě (1977–83). V roce 2006 byl zvolen předsedou českého centra PEN-klubu.

 

V letech 1974–86 vystupoval s Janem Burianem ve vlastních kabaretních pásmech na malých pražských scénách (např. Ateliér, Rubín, Junior klub na Chmelnici) a podnikal zájezdy do studentských klubů po celé republice. V samizdatu vyšel soubor písňových textů Výběr z textů 1981-85 (Kvasar, sv. 2, 1986). Po roce 1989 publikoval ve Tvaru (1991 zde seriál Otevřená psaní z Dijonu), Lidových novinách, Lettre Internationale, Divadelních novinách, Hospodářských novinách, Pražských novinách a na několika internetových serverech. Příležitostně spolupracuje s Českou televizí (pravidelný pořad rozhovorů Host do domu, cyklus Cizí slovo Poezie) a několika rozhlasovými stanicemi: pro Český rozhlas připravoval mj. pořady Písničky po francouzskuOdrhovačky po kapkách, fejetony psal pro české vysílání Svobodné Evropy a BBC. Na CD různých interpretů přispěl svými písňovými texty, ale též překlady textů Jacquese Brela, Edith Piaf či Borise Viana, týmž způsobem se podílel na několika divadelních inscenacích (mj. Kabaret Vian-Cami v Divadle v Dlouhé, 1997; Sólo pro tři v Národním divadle, 2007).

 

Dědečkova básnická a zejména textařská tvorba jednoznačností výrazu a epigramatickou zkratkovitostí vědomě navázala na poetiku Františka Gellnera, často bývá stylizována jako agresivní provokace tradičního posluchačského vkusu. Její podstatou je gesto vzpoury proti zmechanizovaným mezilidským vztahům, pokleslé etice konzumního způsobu života i dominanci tuposti nejen v předlistopadové společnosti. V satirických pamfletech a ironických baladách zejména z prvních sbírek písňových textů (souborně v knize Blues pro slušný lidi) využívá Dědeček nadsázku blížící se absurdnímu černému humoru, perzifláž, vyhrocené pointy, postupy nonsensové poezie, slang. Pro celou jeho básnickou a písňovou tvorbu je příznačné napětí mezi „vysokým“ a „nízkým“, mezi patosem a jeho destrukcí projevem racionálního odstupu a oscilace mezi okázale zdůrazňovaným cynismem a úzkostí. Veršová forma se pohybuje od jednoduchého rýmovaného popěvku k sonetu, jehož archaičnost lexikální, syntaktická i morfologická stojí v protikladu k aktuální tematice (Znělky); v některých případech autor dospívá k rozsáhlejším komponovaným celkům (Můj vůz).
Hra s jazykem, kritická reflexe a ironická sebereflexe se projevují i v Oběžníku, kaleidoskopu prozaických fragmentů evokujících atmosféru druhé poloviny 60. let. V útržcích příběhů, úvah a veršů, ve kterých se prolíná rovina intimní s rovinou společenskou, probouzení pubertální sexuality se změnami politickými, nelze nevidět příbuznost s Dědečkovou písňovou tvorbou. Sarkastická analýza skutečnosti a groteskní nadsázka vyúsťují v tematizaci trapnosti jako projevu sebeuvědomění i poznání stavu společnosti. Podobné postupy autor využívá i v mnoha více či méně časových fejetonech (soubory Projevy a statiBát se a krást).
Prožité poznání konečnosti lidského života je východiskem sbírky Věci po mrtvých, v níž jsou zachovány některé typické rysy autorské poetiky, ustupuje však dosud příznačná stylizace: cynická maska a okázalý nadhled, s jejichž pomocí bylo možné úspěšně čelit nejen falešnému, ale i přirozenému patosu tragických stránek lidské existence, jsou v konfrontaci se smrtí samy usvědčeny z falše a zbytečnosti. V motivech pozdního hledání cesty k zemřelým blízkým na sbírku navazuje útlý román Snídaně se psem. Životní osudy postav, odvíjející se v podmínkách daných politickými i společenskými konstantami komunistického režimu, jsou obrazem převažujících dobových, často generačně podmíněných hodnotových měřítek a limitovaných možností a životních zkušeností individua i společnosti. Autor však nedospívá ke karikatuře či k jednoduchým soudům: jakkoli ani zde zcela neopouští humor a ironii, předmětem jeho zájmu je spíše motivace jednání postav ve sféře veřejné i intimní. V jiné rovině lze román považovat za zprávu o obtížném pokusu překonat generační vzdálenost mezi synem a otcem. – Dvojdílnou sbírku původních rispet nejprve adorujících milovanou ženu a posléze ironizujících pošetilosti pozdní lásky prezentoval jako vlastní překlady veršů florentského renesančního básníka Angiola Poliziana (Rispetti e dispetti / Poklony a pošklebky). – Jazyková vynalézavost a neotřelé rýmy jsou dominantním kvalitami Dědečkových veršů pro děti (Šli červotoči do houslí, Uleželé želé).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Ohnivá pohádka (neprodejný tisk Čs. pojišťovny, 1978); Texty (BB 1982, s J. Burianem); Co se stalo v ZOO (BB omalovánky, 1987); Měsíc nad sídlištěm (BB 1987); Oběžník (PP, BB, Mnichov 1989; 1990); Znělky (BB 1991); Tři hry (1991, s J. Burianem, obsahuje: Já nechci lítat v raketě, Rozčtvrcení osobnosti, Love story); Defilé (BB 1991); Reprezentant lůzy (BB a písňové texty, Toronto 1992; 1994), Písničky (texty s notovými záznamy, 1992); Projevy a stati /a jiné kydy/ z let 1974–1992 (FF 1992); Můj vůz (BB 1999); Věci po mrtvých (BB 2001); Šli červotoči do houslí (BB pro děti 2001); Uleželé želé (BB pro děti 2005); Bát se a krást (soubor FF z let 1993–2004; 2005); JáMy (BB bibliof. 2008); Snídaně se psem (P 2008); Haiku haiečku (BB 2008); Rispetti e dispetti / Poklony a pošklebky (BB 2009, pod jm. Angiola Poliziana).
Souborná vydání: Blues pro slušný lidi (2002, zahrnuje sbírky Měsíc nad sídlištěm, Reprezentant lůzy, Oběžník, Defilé, Znělky, Můj vůz a poprvé publikovaný výbor písňových textů Když jsem šel z hospody).
Výbory: Uže tridcať let dělaju gadosti /Už třicet let škodím/ (FF 2005).
Učebnice: Český jazyk pro 9. ročník ZŠ (2001); Veselé diktáty (2002, s I. Svobodovou);
Překlady: John Lennon (Sekce mladé hudby 1983, s dalšími); G. Brassens: Klejme píseň dokola (1988); J. C. Carrière: Vyprávět příběh (1995, s T. Brdečkovou); Colette le Bour'his: Procházka Malou Stranou / Une passante à Malá Strana (1997); G. Deleuze: Film 1. Obraz – pohyb (2000); B. Émond: Ulice Darling ve 20.17 (2006); scénicky: P. Grégoire: Blb (D, 2004).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: To byl František Horáček (1993); Pro radost. Vladimíru Mertovi k padesátinám přátelé a Jonáš (1996); Lásky a nelásky (1998); Kostkovaný ideály aneb Breviář pro teenagery (1999); Den bude dlouhý (2004); Báseň mého srdce (2005);
Diskografie: Zabili trafikantku (LP 1990); Večírek rozpadlých dvojic (2LP 1990); Reprezentant lůzy (MC Toronto 1992); Reprezentant lůzy (CD, MC 1995); Kouzlo noční samoty (CD 1996); Žalozpěv pro lehký holky (CD 1998, písně G. Brassense); Romance postmoderní (CD 2001); Kdyby smrtka měla mladý (CD 2003); Musíme vidět dál (CD 2004, písně J. Brela); Řekněte to mýmu psovi (CD 2006).

LITERATURA

Recenze: Měsíc nad sídlištěm: J. Lukeš, SvSl 6. 4. 1988; J. Slomek, LM 1988, č. 8 * Klejme píseň dokola: J. Hajný, Kmen 1988, č. 45 * Oběžník: V. Písecký (= Jan Čulík), Obrys (Mnichov) 1989, č. 4; J. Lukeš, Rock & Pop 1990, č. 2 * Znělky: V. Justl, Občanský deník 10. 1. 1991; J. Slomek, LitN 1991, č. 5; Jan Chalupecký, MF 8. 3. 1991 * Tři hry: J. Lukeš, LidN 9. 9. 1991 * Defilé: V. Píša, Tvar 1992, č. 5 * Projevy a stati...: J. Lukeš, LidN 16. 8. 1993 * Reprezentant lůzy: P. Komers, LidN 22. 10. 1994 * Můj vůz: J. Podzimek, NK 2000, č. 9 * Věci po mrtvých: J. Peňás, Týden 2001, č. 25; M. Kovářík, Tvar 2001, č. 21; R. Malý, Aluze 2003, č. 1 * Šli červotoči do houslí: N. Sieglová, Ladění 2001, č. 4 * Blues pro slušný lidi: M. Bystrov, LidN 17. 10. 2002; P. Lyčka, Host 2004, č. 2 * Uleželé želé: R. Kopáč, Právo 10. 3. 2006 * Bát se a krást: M. Orálek, Texty 2006, č. 41 * Snídaně se psem: J. Lukeš, DivN 2008, č. 10; L. Nagy, Respekt 2008, č. 22; E. Juříková, Host 2008, č. 6 * Rispetti e dispetti: T. S. Polívka, Týden.cz 22. 6. 2009; M. Platzová: Respekt 2009, č. 30; J. Špička, iLiteratura.cz 13. 8. 2009.
Rozhovory
: J. Dvořák, MF 18. 6. 1988; E. Wicazova, Reportér 1990, č. 9; J. Lukeš – V. Vlasák, Rock & Pop 1990, č. 7; M. Kozánková, Týdeník Rozhlas 1994, č. 20; J. Brabec Moravský, Folk & Country 1998, č. 11; R. Diestler, Rock & pop 1999, č. 5; P. Klusák, Týden 2004, č. 39; M. Balaštík, Host 2006, č. 7; M. Prokop in Krásný ztráty 2 (2006); J. Burian in Další posezení s Janem Burianem (2007).
K životním jubileím: P. Klusák, Týden 2003, č. 8.
Autor hesla: Michaela Nondková (1995); Michal Přibáň (2008)
Aktualizace hesla: 30. 11. 2008 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2008 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu