Ludvík AŠKENAZY
Narodil se v česko-židovské rodině. Střední školu navštěvoval ve východopolské Stanislavi, maturoval roku 1939 (až po jejím zabrání sovětskými vojsky). Ve Lvově studoval slovanskou filologii a všeobecné dějiny. Po přepadení SSSR (1941) ustupoval se sovětskou armádou do Kyjeva. Odtud byl evakuován do Kazachstánu, kde krátce učil na střední škole v Berčoguru. Roku 1942 vstoupil do čs. vojenské jednotky v SSSR a bojoval s ní u Sokolova. Po absolvování důstojnické školy (1943) byl přidělen jako styčný důstojník 1. čs. armády v SSSR ke štábu 1. a 4. ukrajinského frontu. Během války obdržel sovětská a česká vyznamenání za statečnost. V květnu 1945 se v Praze seznámil s dcerou Heinricha Manna Leonií (1916–1986), která zde prožila válku, a později se s ní oženil. Po válce, jako reportér a zahraniční politický komentátor pražského rozhlasu, často cestoval (Polsko, NDR, USA, Indie, Itálie, Japonsko), působil též jako válečný zpravodaj v Izraeli. Na konci padesátých let se stal spisovatelem z povolání. Po srpnu 1968 emigroval s rodinou do Mnichova, koncem sedmdesátých let se přestěhoval do severní Itálie, kde po dlouhé nemoci zemřel. – Syn Jindřich Mann (*1948) je spisovatel a filmový režisér, syn Ludwig Mann (*1956) je filmový režisér.
Přispíval do novin a časopisů Panorma, Literární noviny, Mladá fronta, Rudé právo, Československý voják, Pionýr, Nový život,
Host do domu,
Květen, Hlas revoluce, Nová svoboda, Kino, Kultura, Film a doba, Světová literatura, Plamen (zde v č. 1/1967 rozhlasový dialog Servítek), Kulturní tvorba,
Divadlo, Impuls (zde v č.5/1966 rozhlasová hra Piškot), Umění a řemesla (zde jako samostatná novoroční příloha 1964 Pohádka o pohádkáři), Divadelní noviny aj. – V č. 2/1987 samizdatového časopisu O divadle bylo uveřejněno pásmo Z dopisů L. A. připravené Hanou Konečnou, v exilových Listech
č. 3/1985 vyšel televizní scénář Tonka Šibenice. – Aškenazy se po celý život věnoval zejména rozhlasové dramatice. Jeho hry z šedesátých let byly nastudovány a vysílány v zahraničí (zejména na německojazyčných stanicích, též četné překlady do holandštiny), v exilu psal Aškenazy naopak německy a tyto hry pro dospělé i dětské posluchače byly po roce 1989 překládány do češtiny. Čs. rozhlas uvedl hry a dramatizace Cena míru (1949, r. Oldřich Hoblík), Začalo to v Chicagu (1949), Plán Barbarosa (1949), Byla to vichřice (1949), Dítě a bomba (1951, r. Oldřich Hoblík), Akce Rudý šátek (1959, r. Miloslav Disman), Piškot (1963, r. Josef Červinka), Bylo to na váš účet (1964, r. Jiří Horčička), Kůže (1967, r. Jiří Horčička), Servítek (1967, r. Jana Bezdíčková), Anamnéze (1969), Host (1970, r. Josef Červinka); Beethoven (1991, r. Jiří Horčička); Mozart (1991, r. Jiří Horčička); Dávné podobizny (1992, r. Jiří Horčička); Třikrát dva (1993, r. Jiří Horčička, pův. Viermal zwei, 1971); Vzpomínka na poníka (1997, r. Jiří Horčička, pův. Nachruf auf ein Pony, 1980); Jehlice (1997, r. Jiří Horčička); Návod k prodeji modré andulky (1997, r. Jiří Horčička); Návod k prodeji jazykového kursu (1997, r. Jiří Horčička, pův. Anleitung zum Verkauf eines Sprachkurses, 1973); Je krásné, když se Florián směje (1999, r. Jiří Horčička); Bodnutí (1999, r. Jiří Horčička, pův. Der Stich, 1973); Doktor Faustík aneb Nová hra s ďáblem (1999, r. Jiří Horčička, pův. Doktor Fäustchen oder Das neue Spiel mit dem Teufel,
1984); Hra s ohněm (2000, r. Hana Kofránková, pův. Spiel mit dem Feuer, 1984); Let k Andromedě (2000, r. Hana Kofránková, pův. Der Flug zur Andromeda, 1983); Jak jsme si tě vymysleli (2000, r. Hana Kofránková); Kiosk (2000, r. Jiří Horčička, pův. něm. 1967, r. Heinz Payer); Mouřenín (2002, r. Lída Engelová); Ve zpětném zrcátku (2003, r. Vlado Rusko, pův. Im Rückspiegl, 1973); Proč svatý Mikuláš nosí falešný vous (2008, r. Petr Mančal, pův. Warum der heilige Nikolaus bis auf den heutigen Tag einen falschen Bart trägt, 1981) a Putování za švestkovou vůní (2019, sc. a r. Adam Svozil a Kristýna Kosová). Pravděpodobně pouze německy či v jiných jazycích byly dosud vysílány hry Der Feuerschein (1967); Eine Handvoll Zuckerwürfel (1969); Passion für Angelika (1970); Die Stecknadel (1971); Namen (1972); Die Leiden des jungen Nowak (1972); Der Schlüsselsatz (1976); Die wahre Geschichte der gutherzigen Dirne Antonie Prussik (1977); Was es noch nicht gab (1977); Der Kürbisberg (1977, r. Ludvík Aškenazy); Das Happening (1979); Ein Schuss tränen, Namen, Taxinapping (rok nezjištěn); Milena (1980); Die schwarzweisse Geschichte (1983); Wüterich, der gute Freund (1985); Verblichene Pastelle (1993, r. Jiří Horčička); Das Wunderei (1996). Původní dramatizaci povídky Vajíčko s titulem Jajce vysílal slovinský rozhlas (1996, sc. a r. Elza Rituper).
Aškenazy je autorem scénářů k filmům Můj přítel Fabián (1953, + r.
Jiří Weiss, podle povídky Dva Gáboři), Tam na konečné (1957, r.
Ján Kadár a Elmar Klos), Hry a sny (1959, r.
Milan Vošmik, námět dodatečně zpracován v jedné z povídek knihy Milenci z bedny), Noční host (1961, + r.
Otakar Vávra, podle divadelní hry Host, hrané též s tit. Host v noci), Křik (1963, + r.
Jaromil Jireš). Scénář filmu Májové hvězdy (1959, r.
Stanislav Rostockij) Aškenazy napsal na základě povídek ze souboru Květnové hvězdy (Dušan a generál,
Zrzavý,
Cibulka) a povídky
Modrá jiskra, která byla zařazena do druhého vydání uvedeného souboru, vydaného pod názvem filmu (Májové hvězdy). Na námět povídky Vajíčko natočil stejnojmenný krátký film podle vlastního scénáře režisér Zdeněk Kopáč (1964). Jako studentské cvičení vznikl na FAMU podle Aškenazyho stejnojmenné povídky krátký film Jak jsem tě poznala (2001, sc. + r. Josef Abrhám jr.). Povídka Brutus byla natočena v Rusku jako animovaný snímek Brut (2014, sc. a r. Svetlana Filippovová) a v rusko-ukrajinské produkci jako středometrážní hraný film Brut (2016, sc. a r. Konstantin Fam).
V Československé, resp. České televizi bylo uvedeno pásmo Černá bedýnka (1961), adaptace loutkové hry Šlamastyka s měsícem (1962, r. Svatava Rumlová a Ludvík Ráža), film Rekviem za kouzelnou flétnu (1968, n. + sc. L. A., r. Václav Kašlík), seriál večerníčků Putování za švestkovou vůní (1998, r. Josef Lamka) a inscenace Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (2000, sc. + r. Jindřich Mann). Maďarská televize natočila film Szerelem a ládában (1971, sc. Erika Szántó, r. Károly Makk). V Sovětském svazu vznikl krátký film Ukradennyj mesjac (1969, sc. Žanna Vitenzon, r. Michail Botov a Pjotr Nosov). V SRN vznikly podle jeho námětů, předloh či scénářů televizní filmy Der Kiosk – Eine Komödie zum Weinen (1970, r. Frank Guthke); Biskuit (1971, sc. a r. Klaus Kirschner); Galgentoni (1972, r. Michael Kehlmann, podle E. E. Kische); Des Pudels Kern (1975, sc. + r. Vojtěch Jasný); Der Poltergeist (1981, sc. L. A. + r. Jindřich Mann) a Weihnachtspost für Jacob (1981); v některých západoněmeckých televizních filmech působil Aškenazy také jako herec.
Aškenazyho prózy bývaly často dramatizovány a uváděny především na půdě amaterských divadel. Na profesionálních scénách byly uvedeny mj. inscenace Ukradený měsíc (sc. Ladislav Smoljak, Divadlo Semafor 1959, Divadlo Lampion, Kladno 2002; Vida Neuwirthová, Divadlo Minor, Praha 1997), Černá bedýnka (sc. Vladimír Tomeš, Divadlo Alfa, Plzeň a Divadlo V. Nezvala, Karlovy Vary 1962), Beze slov (pantomimický pořad, r. Hana Lamková a Karel Brožek, Černá scéna Praha, 1964); Dětské etudy (scénické čtení, sc. Jana Kafková a Rostislav Marek, Zlín 1991); Milenci z bedny (sc. Milada Nuslová, Plzeň 1991); Na jednom stromě (sc. Simona Pěničková, 1992, též dramatizace Dany Svozilové in Tvořivá dramatika 1/2001); Praštěné pohádky (kol. dramatizace, r. Zdeněk Říha, Most a České Budějovice 1993), Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka (sc.
Jan
Borna, Divadlo v Dlouhé 2000, ND Brno 2016) a Štědrý den malého Jakuba (Divadlo loutek Ostrava 2014). – Skladatel František Kovaříček zkomponoval podle Aškenazyho předlohy operu Ukradený měsíc (1966). – Čs. televize uvedla o Ludvíku Aškenazym dokumentární film Spokojeně vypadající pyknik (2001, n. + sc. Marek Hlavica, r. Pavel Linhart), Čs. rozhlas uvedl komponovaný Večer s L. A. (2001).
Různorodou literární činnost
Ludvíka Aškenazyho stmeluje specifická poetická obraznost, lyrizace dějových prvků, sugestivní náznak, směs laskavého humoru, jemné ironie a smutku, jakož i čapkovská úcta k nenápadným hodnotám, orientace na obyčejného člověka, tolerantní humanismus a odpor proti válce. Aškenazyho stylistická výlučnost byla patrná již v prvních reportážích z Polska a NDR (Ulice milá, Německé jaro), poplatných tehdejší ideologizaci literatury. V reportážích Z modrého zápisníku, pořízených na druhém světovém sjezdu obránců míru ve Varšavě, demonstruje autor mírovou ideu prostřednictvím osudů účastníků sjezdu a podobným způsobem postupuje i v povídkách Sto ohňů. Ideový akcent se postupně vytrácí z povídek Květnové hvězdy, v nichž autor dává přednost všednosti a nepatetickým reakcím prostých lidí na skončení druhé světové války před monumentalizovaným hrdinstvím. V beletrizovaných reportážích a črtách z tříměsíčního pobytu v New Yorku (Indiánské léto), drobných autentických výsecích z amerického způsobu života a jeho filozofie, už převažuje bezprostřední dojem a objektivní nadhled kořeněný mírným sarkasmem a parodičností.
Postupně se Aškenazy etabloval jako mistr drobných literárních útvarů pro dospělé čtenáře i pro děti, psal prozaické etudy, črty a miniatury. Emocionální působivost jeho lyrického výrazu se zcela vyhranila v náladových prózách z tehdy opomíjené intimní sféry (Dětské etudy), přibližujících dětskou hravost a upřímnost. Autorův syn – človíček – v nich často klade prosté otázky, na něž otec nenalézá odpovědi. Rozpory mezi deformovanou a přirozenou skutečností tak vystupují na povrch právě při konfrontaci bezelstnosti dětí s nevypočitatelným světem dospělých a jeho kritérii. Nechybí tu ani nezaměnitelný rys autorova stylu: stesk nad plynutím času. V další Aškenazyho tvorbě postupně přibývalo prolínání reálných a fantazijních elementů, asociativní spojování rozmanitých detailů, které rozvíjejí rysy příznačné pro dětskou fantazii, a opět se zde objevuje jemně světélkující smutek nad ztraceným časem dětství (Ukradený měsíc, Milenci z bedny). Aškenazyho snová melancholie kulminovala v jeho jediném pokusu o větší epický celek v próze Putování za švestkovou vůní. Ústřední konflikt vyprávění o strastiplném cestování trpaslíka Pitrýska je dějově rozvinutou stavbou blízký modelu pikareskního románu, laděním pak
Andersenovým pohádkám. Vyrůstá z hledání čistého citu, přátelství a lásky, jejichž metaforou se stává vůně švestkových květů. Reálné děje a jejich detaily tu slouží jako poetické východisko hravé fantazie, jež v sobě nese moudrost a humanistické poselství. – Z Aškenazyho tvorby tohoto období se formou částečně vydělují volnému verši blízké texty pod fotografiemi v knize Černá bedýnka.
Účastností na lidských osudech a důrazem na psychologickou autentičnost postav zachovává si Aškenazyho dílo svou vnitřní kontinuitu také v protiválečných povídkách Psí život a Vajíčko, obvykle vyprávěných er-formou, založených na kontrastu mezi tématem a způsobem podání, který vypravěči umožňuje zdánlivě se distancovat od dění. Jejich lehký konverzační styl, místy až anekdotičnost, černý humor i drastická ironie spolu s groteskností situací umocňují výraznou pointou tragiku lidského údělu v neúprosné mašinérii války a vyhlazování. V další Aškenazyho prozaické tvorbě, která je určena víceméně dětskému čtenáři, převažují moderní pohádky (Osamělý létající talíř, Praštěné pohádky, Pohádka na klíč, humorem a parodičností prostoupený Cestopis s jezevčíkem aj.).
Svou vnitřní kontinuitu si účastí na lidských osudech a důrazem na psychologickou hodnověrnost jednajících osob zachovávají také rozhlasové a divadelní hry, jejichž dramatickou formu uvolňuje všestranná lyrizace textu, meditativnost a záliba v kupení poetických detailů (Vendulka, Pašije pro Andělku aj.). V poloze poetické grotesky, parodující kult osobnosti, se pohybuje komediálně vyhraněnější hra C. k. státní ženich. Dlouholetý zájem o námět prózy E. E. Kische Nanebevstoupení Tonky Šibenice přivedl Aškenazyho v emigraci k vytvoření několika verzí divadelní hry (morytátu), v konečné podobě nazvané Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem, v níž za běžnými dialogy hledal skutečnou a pravdivou hodnotu lidských charakterů.
V dílech psaných německy (vesměs pro děti) se
autor
často vracel k tématům svých starších českých prací. Především jeho pohádkové knihy byly přeloženy do mnoha jazyků (vycházely ve Finsku, Izraeli, Maďarsku, Jižní Africe aj.).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a publicistika: Kde teče krev a nafta (RpRp 1948); Ulice milá a jiné reportáže z Polska (RpRp 1950); Německé jaro (RpRp 1950); Dítě a bomba (D 1950, i prem.); Záře (P 1951; poté in Sto ohňů a jiné povídky); Sto ohňů (PP 1952; přeprac. s tit. Sto ohňů a jiné povídky, 1953); Vysoká politika (PP 1953); Všude jsem potkal lidi (RpRp 1955, zahrnuje též některé reportáže z knih Ulice milá a jiné reportáže z Polska a Německé jaro); Dětské etudy (PP 1955, přeprac. 1966); Květnové hvězdy (PP 1955; 2. vyd. s tit. Májové hvězdy, 1960); Indiánské léto (RpRp 1956); Ukradený měsíc (PP 1956); Milenci z bedny (P 1959); Psí život (PP 1959); Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli Strastiplné osudy pravého trpaslíka (R pro ml., 1959); Dušan a generál (P bibliof. 1959, pův. v souboru Květnové hvězdy); Černá bedýnka (texty k fotografiím, 1960; přeprac. 1964); Host v noci (D, rozmnož., 1960, i prem. s tit. Noční host; posléze upraveno s tit. Host, 1960, i prem.); Šlamastyka s měsícem (D loutk., 1961, prem. 1960); C. k. státní ženich (D 1962, prem. 1961, podle novely Poručík Kiže J. Tyňanova); Vajíčko (PP 1963; přeprac. 1967); Osamělý létající talíř (P pro děti, 1963); Praštěné pohádky (1965); Malá vánoční povídka (pro děti, 1966); Pohádka na klíč (1967); Pašije pro Andělku (D, rozmnož., 1968, i prem.); Cestopis s jezevčíkem (P pro děti, 1969 náklad zničen; 1992); Der Tiger mit dem gelben Tank (něm., P pro děti, München 1970); Paul, Pauline und der gelbe Tiger (něm., P pro děti, Aarau – Frankfurt a. M. 1975); Wo die Füchse Blockflöte spielen (něm., pohádky, Aarau – Frankfurt a. M. 1976); Wo die goldene Schildkröte tanzt (něm., pohádky, Aarau – Frankfurt a. M. 1977); Molly, die Schiffskatze (něm., P pro ml., Aarau – Frankfurt a. M. 1978); Du bist einmalig! (něm., PP Köln a. R. 1981); Die Geige und drei weitere Geschichten (něm., PP pro děti, Köln a. R. 1981); Die Grille und drei weitere Geschichten (něm., PP pro děti, Köln a. R. 1981); Die Kirsche und drei weitere Geschichten (něm., PP pro děti, Köln a. R. 1981); Der Schatten und drei weitere Geschichten (něm., PP pro děti, Köln a. R. 1981); Der Schnee und drei weitere Geschichten (něm., PP pro děti, Köln a. R. 1981); Der Zirkus und drei weitere Geschichten (něm., PP pro děti, Köln a. R. 1981); Aschenputtel oder gläsernes Pantoffelchen (něm., pohádka, Köln a. R. 1984); Der Tannenbaum (něm., pohádka, Köln a. R. 1984); Der standhafte Zinnsoldat (něm., pohádka, Köln a. R. 1984); Die Schöne und das Tier (něm., pohádka, Köln a. R. 1984); Estrella aus dem grünen Haus (něm., pohádka, Ravensburg 1985); Die schwarzen Engel (něm., pohádka, Ravensburg 1985); Die Sirenenforelle (něm., pohádka, Ravensburg 1985); Der Weisswurst-könig (něm., pohádka, Ravensburg 1985); Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (D, rozmn. 1991 i prem., adaptace Nanebevstoupení Tonky Šibenice E. E. Kische, z pozůstalosti připravil L. Pistorius a J. Mann); Der grüne Jockey (Köln a. R. 1992); Der Schlittschuhkarpfen (Köln a. R. 1992); Juviro (München 1992); Märchen für die Dämmerung (München 1993); Das Wunderei (P Hamburg 1996); Hasen pfeifen nicht (Berlin 2004); Pohádky čtyř větrů (PP pro děti 2006, přel. Jindřich Mann, německy s tit. Die Märchen der vier Winde, Weinheim – Basel 1991, obsahuje dříve samostatně vydané pohádky Die Sirenenforelle, Estrella aus dem grünen Haus, Die schwarzen Engel, Der Weisswurstkönig); scénicky: Vendulka (1962); Rasputin (1967, podle A. N. Tolstého, tiskem in L. A., Vybrané spisy 3, 2011); Kůže (Příbram 1970); Wie ein Käter König werden wollte (Hannover 1978).
Výbory: Etudy dětské a nedětské (PP 1963, ed. M. Jungmann); Světla zastaveného času (1992, ed. A. Haman).
Souborná vydání: Vybrané spisy (nakl. Carpe Diem, od 2008, proponovány 4 svazky): sv. 1 Etudy dětské a nedětské (ed. Michal Huvar, 2008); sv. 2 Pohádky (ed. Michal Huvar, 2009), sv. 3 Divadelní hry (ed. Michal Huvar, 2011; zde poprvé tiskem hra Rasputin).
Příspěvky ve sbornících a kolektivních publikacích: Modrý zápisník (1951, + Stephan Hermlin a Alena Vančurová, zde reportáž Z modrého zápisníku); Varšavský kongres (1951, + Jiřina Brejchová a Karel Marek, zde táž reportáž Z modrého zápisníku); Mírová estráda (1951, zde mj. dialog Německé jaro); Mistři kultury v prvních řadách boje proti fašismu a za mír (1953); Repertoární sborník 1, 4 (1953); Spisovatelé Ostravsku (1953); Příběh pionýra Péti a jiné aktovky (1954, zde scéna Vánoční sirotek); Svět za dolary (1954); Lidový kalendář na rok 1954 (1954); Repertoární sborník 5 (1954); S hlavou vztyčenou (1954); Země kytice (1955); My přišli, soudruzi (1955); Jen dál (1955); Průvan stoletím (1956); Almanach Květen (1957); Na pochodu (1959); Cesta do Prahy otevřená (1960); Bábkové hry (Bratislava 1961); Na dobré hodince 5 (1962); Rozhlasové hry (1965, zde hra Bylo to na váš účet); Muži a válka (1966, zde povídka Kuřátko); Rozhlasové hry (1969, zde hra Kůže); Souhvězdí smutku (2003); Pohádková mateřídouška (2017).
LITERATURA
Bibliografie: Hry L. A. v českých divadlech, O divadle (smz.) 1987, č. 2; F. Šalé: Německá bibliografie L. A. 1970–1990, Klub (PdF MU Brno) 1992, č. 1.
Knižně: R. Schmid: Ludvík Aškenazy. Studien zu seinem Prosawerk (Bern 1975).
Studie a články: V. Kaplický: O povídkách L. A., NŽ 1952, č. 11; M. Beck: Kompozice povídek L. A., HD 1954, č. 9; J. Vohryzek: Reportér a povídkář L. A., Květen 1955/1956, č. 3; Z. Hedbávný: Při pracovním světle, doslov in Host (1960); J. Dvořák: O loutkách, měsíci i šlamastyce, doslov in Šlamastyka s měsícem (1961); M. Grygar: Zobrazení skutečnosti v umělecké reportáži, ČL 1961, č. 3; P. Klecík: C. k. státní ženich – nejen liboherní, doslov in C. k. státní ženich (1962); M. Jungmann: hledání ztraceného dětství, doslov in Etudy dětské a nedětské (1963); A. Haman: Aškenazy a Branald v „masce“ reportérů, ČL 1963, č. 2; Z. Heřman: Piškot na váš účet, Divadlo 1965, č. 10; Z. Heřman: L. A., dětství a tak vůbec aneb Pokus o pokus čili Esej na zkoušku, ZM 1966, č. 8; J. Dvořák: Principy tvorby L. A., Impuls 1967, č. 5; J. Černý: Aškenazyovská etuda, Divadlo 1968, září; A. Haman: Od novináře k básníkovi, doslov in Světla zastaveného času (1992); J. Herman: Básnické drama Josefa Topola, Františka Pavlíčka, Ludvíka Aškenazyho, Amatérská scéna 1992, č. 2; P. Foglová: Ahasver po dětských světech, LidN 23. 3. 1996; A. Reinbergerová: Pohádkář, který uměl psát i pro dospělé, LidN 29. 4. 2002; F. Všetička: Putování za švestkovou vůní, Ladění 2010, č. 1/2.
Recenze: Kde teče krev a nafta: –k–, Obrana lidu 9. 1. 1949 * Dítě a bomba: J. Janovský, LidN 30. 12. 1950 * Ulice milá a jiné reportáže z Polska: bs (= Bedřich Slavík), LD 13. 9. 1950 * Německé jaro: vbc (= V. Vrabec), SvSl 2. 3. 1951; V. Čihák, Obrana lidu 8. 4. 1951 * Modrý zápisník: rst (= R. Ströbinger), LD 12. 4. 1951 * Sto ohňů: rp, ZN 27. 9. 1952; J. Otčenášek, F. Vrba, LitN 1952, č. 42; V. Pazourek, HD 1954, č. 5 * Vysoká politika: F. Vrba, LitN 1954, č. 8; V. Solecký, MF 19. 3. 1954 * Všude jsem potkal lidi: Jindra: MF 15. 10. 1955* Dětské etudy: M. Jungmann, LitN 1955, č. 20; J. Hájek, NŽ 1955, č. 9 (polemika S. Machonin LitN 1955, č. 43, J. Hájek, č. 45); Z. Vyhlídalová, HD 1955, č. 6; L. Sedláková, NK 1997, č. 11 * Květnové hvězdy: I. Skála: RP 23. 10. 1955 * Indiánské léto: F. Vrba, LitN 1956, č. 45; J. Vohryzek, Květen 1956/1957, č. 1; J. Opelík, HD 1956, č. 11; A. J. Šťastný, NŽ 1956, č. 11 * Ukradený měsíc: J. Řezáč, Kultura 1957, č. 3; J. Petrmichl, LitN 1957, č. 5; Z. Heřman, HD 1957, č. 2; K. Hrách, Květen 1956/1957, č. 6 * Milenci z bedny: J. Hájek, Plamen 1959, č. 4; M. Postler, Kultura 1960, č. 2 (také ad Psí život); EB (= E. Blatná), Komenský 1999/2000, č. 3/4 * Psí život: –dk (= K. Dobeš), SvSl 19. 11. 1959; F. Buriánek, RP 19. 12. 1959; petr– (= J. Petrmichl), LitN 1959, č. 51/52 (také ad Milenci z bedny) * Putování za švestkovou vůní: vbc (= V. Vrabec), SvSl 14. 4. 1959; M. Jungmann, LitN 1959, č. 16; J. Trefulka, HD 1959, č. 5; Z. Malý, ČK 1959, č. 6; Z. Heřman, Tvar 1993, č. 4 * Host: F. Götz, DivN 1959/1960, č. 18; S. Machonin, LitN 1960, č. 15; V. Kudělka, HD 1960, č. 4; vbc (= V. Vrabec), SvSl 18. 10. 1960; Z. Roubíček, MF 18. 10. 1960; J. Císař, Tvorba 1960, č. 45; M. Lukeš, Divadlo 1961, č. 1 * Černá bedýnka: M. Schulz, LitN 1961, č. 1; I. Štuka, Plamen 1961, č. 3; J. Boček, Kultura 1961, č. 7; P. Den, Proměny (New York) 1965, č. 2 * Šlamastyka s měsícem: zn (= Z. Neumannová), LitN 1961, č. 2 * C. k. státní ženich: Z. Roubíček, MF 3. 1. 1962; J. Císař, Tvorba 1962, č. 1; V. Gabriel, Kultura 1962, č. 2; S. Machonin, LitN 1962, č. 3 * Vendulka: M. Smetana, DivN 1961/1962, č. 25/26; J. Opavský, RP 22. 6. 1962; S. Machonin, LitN 1962, č. 25 * Vajíčko: M. Jungmann, LitN 1964, č. 1; K. Tomášek, KT 1964, č. 2; M. Petříček, HD 1964, č. 2; LHZ (= L. Hanzlíková), Tvář 1964, č. 3; P. Den, Proměny (New York) 1969, č. 2 * Bylo to na váš účet: V. Poppová, Rozhlasová práce 1964, č. 7; H. Pekárek, Týdeník Rozhlas 2019, č. 25 * Praštěné pohádky: V. Stanovský, ZM 1967, č. 2 * Rasputin: K. Valtera, LitN 1967, č. 49; P. Grym, LD 6. 12. 1967; J. Opavský, RP 10. 1. 1968 * Malá vánoční povídka: J. Pecháček, Plamen 1967, č. 6; O. Chaloupka, ZM 1967, č. 10 * Servítek: IC (= I. Ciprová), MF 16. 9. 1967 * Kůže: V. Zima, Svoboda 12. 5. 1970 * Cestopis s jezevčíkem: O. Chaloupka, ZM 1970, č. 4; D. Pleva, Tvorba 1970, č. 21; V. Vařejková, Komenský 1969/70, č. 10; Z. Heřman, NK 1992, č. 47 * Pravdivý příběh Antonie Pařízkové: Jindřich Černý, LidN 6. 2. 1991 * Světla zastaveného času:
B. Balajka, Tvar 1992, č. 40; rs, Telegraf 26. 8. 1992; S. Bartůšková, SvSl (Brno) 2. 12. 1992; V. Novotný, MFD 3. 12. 1992 * Pohádky čtyř větrů: A. Horáčková, MFD 23. 2. 2007.
Rozhovory: E. Hrych, MF 27. 9. 1956; J. Boček, Kultura 1958, č. 4; O. Klein, Kultura 1961, č. 2; J. Dewetter, ZM 1962, č. 12; B. Blažek, LitN 1967, č. 10; S. Volný, Text (Mnichov) 1970, č. 10 (15); K. Hvížďala, in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992).
K životním jubileím: (iso), Brněnský Večerník 24. 2. 1971; M. Nyklová, Naše rodina 2011, č. 8; D. Šafaříková, ZM 1996, č. 1; F. Knopp, Denní Telegraf 18. 3. 1996; P. Lyčka, Duha 2001, č. 1; P. Kovařík, České slovo 24. 2. 2001; M. Chocholatý, Ladění 2001, č. 1; J. Čeňková, Ladění 2006, č. 1.
Nekrology: O. Filip, Obrys (Mnichov) 1986, č. 2; A. J. Liehm, Listy (Řím) 1986, č. 2; M. Schulz, Svědectví (Paříž) 1986, č. 78; A. Kratochvil, Nový život (Řím) 1986, č. 5.
Vzpomínky: Vzpomínání na L. A. (vzpomínky F. Pavlíčka a J. Bezděka), O divadle (smz.) 1987, č. 2; O. Filip, LitN 1992, č. 9, polemika J. Mann č. 15, O. Filip, č. 20; J. Mann, Labyrint 1996, č. 1; A. Lustig, Právo 6. 4. 2000, příl. Salon č. 162; též in A. L.: 3x18 (2002).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963