Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Miloslav DISMAN

* 27. 4. 1904, Bělá pod Bezdězem  
† 21. 4. 1981, Praha 
 
Rozhlasový režisér, vedoucí dětského rozhlasového souboru, autor odborných prací o dramatické výchově a recitaci, dramatik a prozaik, metodik matematiky

 

Otec byl úředníkem městské správy. Obecnou i měšťanskou školu vychodil Miloslav Disman v Bělé pod Bezdězem (1910–1918), vyšší reálku studoval v Jičíně a v Praze (1918–1922). V Praze také roku 1927 složil na učitelském ústavu odborné zkoušky učitelské. V rozmezí let 1922 a 1929 byl učitelem v různých místech severních Čech (Nový Bor, Mšeno u Jablonce, Náhlov pod Ještědem, Bezděz a Dolní Poustevna), mezitím vykonával vojenskou prezenční službu (1924–1926). V letech 1930–1935 učil na pokusné škole v Praze (Křesomyslova ul.) a zároveň studoval na Vysoké škole pedagogických studií (1930–1934). Od roku 1931 externě spolupracoval s Čs. rozhlasem. V září 1935 nastoupil do pracovního poměru jako referent v redakci Školského rozhlasu (v červnu 1938 se stal jeho režisérem) a jako příležitostný reportér. Od roku 1952 zastával místo vedoucího vysílání pro děti a mládež. Přednášel rovněž na loutkářské katedře DAMU. Pro svá vystoupení za okupace v srpnu 1968 byl v roce 1971 donucen odejít do důchodu; DRDS směl vést do roku 1973. – Syn Miloslav Disman ml. (*1947) je výtvarníkem; působí jako ilustrátor a knižní grafik.

 

Disman přispíval do periodik Československé divadlo, Komenský, Čin, Ochotnické divadlo, Literární noviny, Mladá scéna, Divadlo, Rozhlasová práce, Zlatý máj, Estetická výchova aj. Některé jeho odborné práce vyšly formou separátů jako samostatné přílohy měsíčníku Tvořivá škola (Poznámky o organisaci třídy při pracovních metodách /kolem r. 1930/ nebo Návrh standardníformy pro napisování rozborů recitačních sborů /1935/), časopisu Voják a kultura (Vliv masových komunikačních prostředků na výchovu mládeže /1967/) nebo Estetická výchova (Jaká bude estetická výchova v ČSSR? /1968/). Při svém pedagogickém působení se autorsky podílel na učebnicích matematiky a didaktiky matematického vyučování pro reformní školy.
Významný je Dismanův přínos v oblasti rozhlasové práce. Od června 1938 působil jako redaktor pořadu Okénka, připravil velký počet vlastivědných pořadů a reportáží; v poválečných letech byl tvůrcem dlouhodobého vzdělávacího cyklu Estetická výchova. Jako autor rozhlasových her debutoval detektivní komedií Zavražděný hlas (prem. 18. 8. 1941), kterou také sám režíroval; v režii M. Jareše byla provedena Dismanova hra Můj ideál (prem. 7. 12. 1942). Pro rozhlas vytvářel rovněž dramatizace pro děti a mládež (Akce rudý šátek, podle Ludvíka Aškenazyho) a koncipoval řadu literárních a literárně-hudebních pásem (mj. Po stopách Máchova díla do města Smetanova Tajemství. Bělá pod Bezdězem /1940/). V rozhlase dále režíroval četné pohádky a adaptace literárních děl (mj. inscenace povídky Jana Drdy Vyšší princip v úpravě Jana Poura /1956/). Do roku 1935 se datuje vznik Dismanova rozhlasového dětského souboru, který v roce 1951 v Čs. rozhlase získal statut stálého tělesa. První skupina dětí vedených Dismanem vystoupila v Čs. rozhlase ve stylizované reportáži Podblanické děti návštěvou v Praze již 15. 5. 1931. V témže roce se spolu s dětmi z klubu účastnil práce na filmu z prostředí dětského domova Na sluneční straně (prem. 1933, n. a r. Vladislav Vančura, sc. + Vítězslav Nezval, Roman Jakobson).
Jako divadelní režisér inscenoval s dětmi z DRDS v letech 1942–1944 v Intimním divadle v Umělecké besedě v Praze na Malé Straně dramatizaci Karafiátových Broučků (332 repríz) a několik dalších her. V letech 1945–1946 vedl Divadlo mladých diváků v Realistickém divadle v Praze na Smíchově, od roku 1947 Divadlo Broučků (zde inscenoval vlastní hry Tři medvíďataHaló, tady Hurvínek). Je autorem scénických poznámek k pohádkové hře Král Lávra (1952), kterou podle básně Karla Havlíčka Borovského napsal Václav Čtvrtek. S Mílou Mellanovou a Václavem Vaňátkem se Disman angažoval v pokusech vytvořit síť profesionálního divadla pro děti. V letech 1932–1947 byl jednatelem Pedagogické jednoty Komenského, v níž založil sekci Pražské divadlo dětem. V oblasti dramatické výchovy a divadla pro děti výrazně působil též při koncipování literárně-dramatických oborů Lidových škol umění. Jako propagátor divadla pro děti se v roce 1965 podílel na založení mezinárodní organizace divadla pro děti a mládež ASSITEJ.
Za své působení v rozhlase byl Disman vyznamenán Řádem práce (1953), titulem zasloužilý umělec (1964) a Československou cenou míru (1966).

 Nejvýznamnější částí Dismanova díla jsou odborné práce, v nichž zobecňoval své poznatky z estetickovýchovné práce s dětmi. Těžiště jeho přínosu tkví v oblasti dramatické výchovy, vycházející z reformních pedagogických směrů první poloviny 20. století. Jako jediný udržel prací v DRDS kontinuitu dramatické výchovy a dětského přednesu od let třicátých do začátku sedmdesátých. Zkušenosti ze své práce uložil do publikace Receptář dramatické výchovy – souboru her, cvičení, improvizací a etud, které uplatňoval v DRDS. Ovlivněn rozhlasovou prací kladl důraz na techniku řeči a věnoval se také metodice dětského přednesu a jeho odlišnosti od přednesu dospělých (Sborová recitace; zde se mj. zabýval tzv. voicebandem podle E. F. Buriana). Důležité místo v procesu práce na přednesu měla u Dismana improvizace a etudy na námět textu, které umožňují dětem hlubší proniknutí k jeho významům (Dětský přednes a dramatický projev). Disman rovněž opakovaně prováděl průzkumy kulturních zájmů dětí a jejich rozvoje prací v souboru (1933–1934 , 1936, 1942–1944); po roce 1945 do průzkumu zahrnoval i vztahy uvnitř DRDS. Výsledky průzkumů z let 1933–1969 shrnul v publikaci Cestou k odpovědnosti. K významným Dismanovým počinům v oblasti umělecké a estetické výchovy dětí patří jeho plán na zřízení Ústřední studovny umění pro mládež (ÚSUM), ojedinělý koncept nikdy nerealizované instituce, která se měla zabývat studiem a ovlivňováním literatury pro mládež, rozhlasu, televize, hudby, výtvarné výchovy, školního filmu i divadla pro děti a s dětmi, a to z hlediska etiky, filozofie, sociologie, estetiky, historie umění, psychologie, tvorby, pedagogiky, techniky, metodiky, organizace, poradnictví a propagace (Ústřední studovna umění pro mládež ÚSUM. Pokus o celkové řešení otázky umělecké výchovy dětí a mládeže).
Za německé okupace byl Disman členem ilegálního Národního výboru Čs. rozhlasu, byl napojen na Národní revoluční výbor československé inteligence a při květnovém povstání roku 1945 působil jako jeden z rozhlasových hlasatelů a komentátorů; stal se prvním předsedou revoluční závodní rady. Na jeho osobních zážitcích a zkušenostech jsou založeny knižní publikace Československý rozhlas v bojiHovoří Praha.
V jinotajném románu pro dospělé Paprsek, využívajícím různých forem od deníkového záznamu po verše, modifikoval Disman dobově oblíbený žánr románu o románu paralelou mezi životním příběhem hlavního hrdiny a postavami jím vytvářené divadelní hry. Ve své dramatické tvorbě pro děti (Tři medvíďata Rýša, Míša, Máša) usiloval o moderní tvar a provedení, které se ve všech aspektech přiblíží divákům předškolního a mladšího školního věku, ať už jde o jednoduchý, přehledný děj s výchovným akcentem, jasně profilované postavy, živé tempo udržující pozornost nejmenších diváků nebo mluvu blízkou dětskému vyjadřování. Finální podoba hry byla výsledkem diváckých ohlasů mnoha zkušebních představení a vznikla ve spolupráci s režisérkou první inscenace Mílou Mellanovou.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Broučci. Dramatické pásmo o prologu a osmi obrazech (1944, s M. Kolářem; dramaturgický rozbor M. D.); Paprsek (R 1946; návrh obálky Toyen); Tři medvíďata Rýša, Míša, Máša (D pro ml., 1951, prem. 1950; s tit. Tři medvíďata 1959); G. Matvejev: Kouzelná galoše (rozmn., b. d.; jevištní úprava překladu P. Denka); Náš bělský spolužák Vladimír Holan (dramatické pásmo, rozmnož., 1971); O vychytralém králíčkovi (rozmnož., b. d., dramatizace podle M. Skořepy); Hovoří Praha. Vzpomínky na revoluční květnové dny 1945 v rozhlase (1975, 2., upr. vyd. 1985); scénicky (pro mládež): Trojlístek (1945); Haló, tady Hurvínek (1955).
Příspěvky ve sbornících: Ve službách Thalie I. (Olomouc 1944, eds. J. Rydvan a V. Talík); Cestou k barikádám (1955, ed. K. Štorkán); Velká pionýrská estráda (1958, ed. K. Perutka); Vějíř. Sborník veršů českých básníků (1958, eds. O. Kryštofek a S. Pilková); Dny radosti. Pomocné texty pro pořádání vzpomínkových akcí u příležitosti významných dnů školního roku (1959, ed. H. Stuchlý); Našim dětem. Sborník básní, povídek, pohádek a písní pro dětskou uměleckou tvořivost a práci s dětmi (1959, ed. L. Nejedlý); Děti dětem. Repertoárový sborník (1960, eds. A. Břízová a E. Košlerová; rozšíř. vyd. 1962); Velké divadlo pro malé diváky. Sborník k 25. výročí práce československého divadla pro děti a mládež (1961); Umění vychovávat uměním. Materiály z mezinárodního setkání spisovatelů a pracovníků literatury pro mládež v Praze 9.–11. června 1964 (1965, eds. V. Stanovský a Z. Heřman); Kapitoly z dějin Čs. rozhlasu, sv. 6 (1967); O estetické výchově nejmenších (1971, ed. V. Mišurcová, 3., dopln. vyd. 1978); Mít dětské srdce. Deset let cesty dětí za uměním s Klubem mladých čtenářů /1963–1973/ (1974, ed. J. Hilčr; příspěvky z XVII. Šrámkovy Sobotky).
Ostatní práce: Sborové recitace.Teorie a praxe sborového přednesu s ukázkami nácviku (1932, s A. Kuršem; slovensky Prešov 1935, s A. Kuršem a J. Pecháněm); Ústřední studovna umění pro mládež. Organizační a pracovní návrh Miloslava Dismana, Praha-Nusle, Leflova 1114/8-I (vl. nákl. 1945); Ústřední studovna umění pro mládež ÚSUM. Pokus o celkové řešení otázky umělecké výchovy dětí a mládeže (1946); Československý rozhlas v boji (1946, též anglicky, francouzsky a rusky, foto K. Hájek a další); Sborové recitace dětí, mládeže a dospělých (1949, s A. Kuršem); Sborová recitace. Pro tábory letní rekreace mládeže do patnácti let (1950); Jak vést tábory a zotavovny (1951, s dalšími); Výchova dětí a mládeže pro spolupráci před mikrofonem. Díl 1. (1952); Využití divadla v školní práci (1954, s A. Stromšíkovou a O. Zukalem); Tři setkání s recitačním souborem (1957, s kolektivem); Československý rozhlas dětem a mládeži (1958, s. J. Kolářem, V. Bágeľem a F. Smrčkou); Má vaše dítě umělecký talent? (1963); Rozhlas jako pomocník školy. Příspěvek k metodice využití pořadů pro školy a mládež (1964, s O. Vančatou); Funkce, metody a techniky sociologického výzkumu v osvětě (Liberec 1965); Dětský přednes a dramatický projev (1968, s V. Kubálkem; úvodní báseň F. Hrubín); Cestou k odpovědnosti. Pokus o průzkum vlivu estetickovýchovného působení v DRDS při rozvíjení literárně dramatické tvořivosti dětí ve věku od 7 do 15 let v období od května 1933 do května 1969 (rozmnož., 1969); O zcizovacím principu (rozmn. ÚKVČ, b. d. /1972?/; Technika kultury mluveného slova (1972); Technika a kultura mluvy (rozmn. ÚKVČ, 1973); Receptář dramatické výchovy (učeb. text, 1976, připr. E. Machková).
Didaktické materiály, vyučovací pomůcky a učebnice matematiky: Základní početní spoje. Pomůcka k nácviku základních početních úkonů. Skupina I–VI (1932, s V. Tvrdkem a B. Hohausem); Studie o základních početních spojích (1932, s V. Příhodou, V. Tvrdkem, B. Hohausem, J. Trajerem a J. Tesárkem); Počty na škole prvního stupně (b. d. /1932/, s V. Příhodou a V. Tvrdkem); Test základních úkonů početních zejména pro žactvo přestupující ze školy I. stupně do školy II. stupně (z obecné školy do školy měšťanské a střední) (1932); Početní testy pro 5. a 6. školní rok (b. d. /1932/); Pracovní metody v počtech. Poznámky k pracovní knize počtáře pro pátý školní rok (1932); Pracovní kniha počtáře. Učebnice k samostatným cvičením v počtech pro žáky páté třídy školy prvního stupně (1933, s V. Příhodou a V. Tvrdíkem); Podrobné osnování učiva pro obecné školy podle normálních učebních osnov z r. 1933 (1934, s J. Beranem, J. Čápem a dalšími; usp. M. Skořepa); Reformní snahy v početním vyučování. Zpráva o prvním pětiletí činnosti Početní sekce Reformní komise Školy vysokých studií pedagogických v Praze-Nuslích, v Boleslavově ulici č. 250 (1934); Stupňovité a postupné početní testy pro 1. až xtý školní rok (1934, s M. Součkovou-Dismanovou a kolektivem Početní sekce I. stupně Reformní komise Školy vysokých studií pedagogických v Praze; vědecká revize testů a závěrečného měření J. V. Klíma, V. Příhoda a S. Velinský); Test na měření počtářské kapacity absolventa 5. školního roku, zejména pro žactvo přestupující z obecné školy do školy měšťanské a střední (1934, s L. Müllerovou-Dismanovou, M. Manychovou, J. Hájkem a kolektivem Početní sekce; vědecká revize testů a závěrečného měření J. V. Klíma, V. Příhoda a S. Velinský); Početní stupnice na čtyři základní početní výkony (1934, s J. Müllerem a kolektivem Početní sekce; vědecká revize testů a výsledků záverečného měření J. V. Klíma, V. Příhoda a S. Velinský); Pomůcky ke kolektivnímu nácviku základních početních spojů čtyř početních úkonů (návrhy nástěnných tabulí, 1934, s V. Tvrdkem); Výběrové testy odvozených spojů pro obecnou školu a pro I. ročník škol měšťanských a středních (1934, s J. Trajerem a kolektivem Početní sekce); Výběrové testy pro těžší základní početní spoje pro 2. až 6. školní rok (1934, s J. Trajerem a kolektivem užšího pracovního výboru Početní sekce; vědecká revize testů a závěrečného hodnocení J. V. Klíma, V. Příhoda a S. Velinský); Odvozené početní spoje čtyř početních úkonů, hlavně písemných. Tabulky k individuálnímu opakování (1934, s F. Pátkem, J. Trajerem, V. Tvrdkem a kolektivem Početní sekce); Početní testy pro 5. a 6. postupný ročník (1934, s L. Müllerovou-Dismanovou a kolektivem Početní sekce); Mladý počtář. Početnice pro 1. postupný ročník všech škol obecných (1934, s dalšími členy Početního sdružení a kolektivem Početní sekce); Mladý počtář. Početnice pro 4. postupný ročník obecných škol československých (1934, s týmiž); Vyučování počtům ve 4. postupném ročníku. Průvodce k početnici Mladý počtář pro 4. postupný ročník (1935, s F. Pátkem a J. Trajerem); Mladý počtář. Početnice pro 2. postupný ročník obecných škol (1935, dalšími členy Početního sdružení a kolektivem Početní sekce); Praxe školského měření . Testování na škole prvního stupně. Pedotechnika. Díl II. (1936, autor V. Příhoda za spolupráce M. D., J. Trajera a M. Kühnelové); Mladý počtář. Početnice pro 2. a 3. postupný ročník málotřídních škol obecných (1936, s dalšími členy Početního sdružení a kolektivem Početní sekce); Mladý počtář. Početnice pro 3. postupný ročník obecných škol československých (1936, s týmiž); Mladý počtář. Početnice pro 4. a 5. postupný ročník obecných škol československých (1936, s týmiž); Mladý počtář. Početnice pro 5. postupný ročník obecných škol československých (1936, s týmiž); Velký obrázkový ceník (1938, s V. Tvrdkem); Výsledky příkladů v početnici Mladý počtář a v početních testech pro 5. postupný ročník (1938, s F. Holzmannem a J. Trajerem); Mladý počtář. Početnice pro 6.–8. postupný ročník českých škol obecných (1939, s dalšími členy Početního sdružení a kolektivem Početní sekce); Počtářské základy. I. díl. Početní spoje a výkony. Tabulky k individuálnímu docvičování (1941, s F. Pátkem, J. Trajerem a V. Tvrdkem); Početní testy pro 5. postupný ročník (1941, s L. Müllerovou-Dismanovou, J. Trajerem a kolektivem Početní sekce); Početní testy pro 4. postupný ročník (1946, s F. Pátkem, J. Trajerem a kolektivem Početní sekce); Výběrové testy odvozených spojů pro školy obecné a pro první třídu škol měšťanských a středních (1947).

LITERATURA

Bibliografie: E. Machková, E. Hřavová in Dětský přednes – dětský dramatický projev – dětské divadlo očima zasloužilého umělce Miloslava Dismana, nositele Řádu práce (Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti 1969); E. Machková in M. D., Receptář dramatické výchovy (1976).
Knižně: Dětský přednes – dětský dramatický projev – dětské divadlo očima zasloužilého umělce Miloslava Dismana, nositele Řádu práce (Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti v Praze 1969); M. Homolová: Význam tvorby Miloslava Dismana pro dramatickou výchovu (diplomová práce, rozmn., 1998; text uložen na Katedře výchovné dramatiky DAMU).
Studie a články: E. Machková: Dramatická výchova v pojetí M. D., předmluva in M. D.: Receptář dramatické výchovy (1976); E. Machková: M. D. ve století dítěte, Amatérská scéna 2004, č. 1; jhu (= J. Hubička): Disman Miloslav (slovníkové heslo) in E. Ješutová: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů (2008).
Recenze: Paprsek: pt, Svobodné noviny 28. 8. 1946; Brk (= F. Buriánek), ZN 14. 9. 1946; J. H. (= J. Hrabák), List Sdružení moravských spisovatelů 1947, č. 1/2 * Tři medvíďata Rýša, Míša, Máša: J. K. (= J. Kopecký), LidN 28. 3. 1950, J. M. Kvapil, SvSl 18. 4. 1950; J. Halík, Čs. loutkář 1960, č. 12 * Dětský přednes a dramatický projev: L. Žáčková, Komenský 1968/1969, č. 6 + Český jazyk a literatura 1968/1969, č. 7 * Cestou k odpovědnosti: vku (= V. Kubálek), ZM 1970, č. 7 * Hovoří Praha: H. Tichá, NK 1975, č. 11.
K životním jubileím: J. Kolář, Rozhlasová práce 1964, č. 4; an., Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 1969, č. 4/5; J. Sokol, Čs. loutkář 1974, č. 4; J. Tomáš, RP 27. 4. 1979.
Archiv: Osobní fond v Archivu Českého rozhlasu (přednášky, fotodokumenty, publikace, časopisy, magnetofonové pásy).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární biblografie 1945-1963
Bibliografické databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Anna Blažíčková (1994); Eva Machková (2007)
Aktualizace hesla: 27. 2. 2019 (vbr, av)
Aktualizace bibliografie: 27. 2. 2019 (vbr, av)
 
zpět na hlavní stranu