Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Aleš  HAMAN

* 26. 6. 1932, Josefov u Jaroměře (dnes Jaroměř)  
 
 
Literární historik, teoretik a editor
 Syn armádního důstojníka. Jeho manželka, literární historička Růžena Hamanová (* 1942), je pracovnicí a od 1991 vědeckou tajemnicí a zástupkyní ředitele PNP.
Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové (1951) studoval Haman na FF UK češtinu a literární vědu. Absolvoval roku 1956 diplomovou prací Vlastenecká lyrika z let 18851895 (titul PhDr. mu byl přiznán 1967). Krátce byl redaktorem Státního zdravotnického nakladatelství, v roce 1957 nastoupil jako odborný pracovník (od roku 1965 vědecký pracovník) v Ústavu pro českou literaturu ČSAV a stal se redakčním tajemníkem kritického vydání Spisů Jana Nerudy (1965 CSc. prací Neruda prozaik). V roce 1972 byl nucen z ústavu z politických důvodů odejít. Zaměstnání našel ve Státní (později Národní) knihovně ČSR. Zpočátku pracoval zvláště v oddělení národní článkové bibliografie, v roce 1982 přešel do oddělení výzkumu a metodiky knihovnictví, od 1986 působil v NK jako vědecký pracovník. Roku 1990 se vrátil jako vědecký pracovník do Ústavu pro českou a světovou literaturu. V roce 1992 získal titul DrSc. prací K otázkám teorie četby a čtenářství krásné literatury. Od roku 1990 učil na Západočeské univerzitě v Plzni, kam také v roce 1992 v hodnosti docenta přešel (habilitační práce Literatura z pohledu čtenářů). V roce 1998 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 přednáší na katedře bohemistiky PedF JU, resp. ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích, od roku 2006 je současně ředitelem ústavu estetiky a dějin umění na téže univerzitě. Žije v Praze.
 Haman publikoval v periodikách Česká literatura, Nový život, Plamen, Kulturní tvorba, Tvář, Lidová demokracie, Literární noviny aj.; v druhé polovině 80. let většinou v knihovnických časopisech, zvláště v časopise Čtenář, po 1989 v Lidových novinách, Literárních novinách, Tvaru aj. – Studii o Vladimíru Páralovi vydal v samizdatu (Dvakrát Páral, 1976, společně se studií Luboše Dobrovského) pod pseudonymem H. Rak. Přispěl do strojopisného sborníku Miroslavu Červenkovi k padesátinám (Xenia Miroslao Červenka quinquagenario a solidabus, amicis, discipulis oblata, 1982). – Užívá šifry ahm.
 

Aleš Haman v sobě spojuje všechny tři základní literárněvědné dovednosti: historickou, teoretickou a kritickou. Coby literární historik se věnoval především 19. století, přičemž syntetické završení všech jeho dílčích pokusů (Neruda prozaik, Česká literatura 19. století a evropský kontext) představuje publikace Trvání v proměně. Teoretickou produkci sleduje Haman průběžně a v dialogu s moderní světovou metodologií stanovuje i vlastní pozici. Pevným východiskem jeho úvah je strukturalismus, zejména spolehnutí na dominantnost estetické funkce; mnoho podnětů načerpal z francouzské naratologie (G. Genette ad.) a ještě více z tzv. kostnické školy recepční estetiky (Literatura z pohledu čtenářů); rozvinout tuto linii mu pomohly i vlastní výzkumy čtenářů a čtení, které prováděl během svého zaměstnání ve Státní knihovně v Praze (70. a 80. léta). Textostředná pozice strukturalistická podléhá v jeho pojetí inspirativnímu zpochybňování z hledisek apelativistických (dílo jako účinek). Odtud i jeho blízkost k P. Ricoeurovi jakožto tomu, kdo se snažil propojit strukturalismus s hermeneutikou. Literární kritice, a to především kritice soudobé prózy, se Haman věnoval zejména v 60. letech a potom znovu po roce 1990 (během normalizace, kdy byl propuštěn z Ústavu pro českou literaturu, se kritice věnoval jen příležitostně v samizdatu). V 60. letech mají jeho texty zřetelný programatický nádech (ve snaze o prosazování moderních trendů české prózy). V polistopadovém období Haman jako kritik i deníkový recenzent postihuje široký záběr autorů a poetik, ale ve formulaci toho, co od literatury požaduje a jak ji vidí z hlediska jejích vývojových proměn, je nyní zdrženlivější (knižně ve výboru Prozaické surfování). Za významnější a daleko pronikavější (se schopností i kontextového zasazení) je možno považovat jeho kritickou reflexi textů literárněvědných (Východiska a výhledy). V rámci svého polistopadového pedagogického působení na vysokých školách Haman připravil i několik kompendií (Česká literatura po roce 1945 z ptačí perspektivy, Úvod do studia literatury a interpretace díla).

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Adolf Branald (monografie, 1963); Neruda prozaik (monografie, 1968); Jan Neruda (k 150. výročí narození, rozmnož., 1984); Obsahová analýza beletrie pomocí obsahových indikátorů (studie, rozmnož., 1986, s J. Jílkem); K funkčnímu modelu estetickovýchovného působení krásné literatury ve fondech veřejných knihoven (studie, rozmnož., 1986); Česká literatura po roce 1945 z ptačí perspektivy (příručka, 1990); Model základního fondu krásné literatury pro veřejné knihovny (rozmnož., 1990, s J. Jílkem); Literatura z pohledu čtenářů (1991); Česká literatura po roce 1945 (učebnice pro 4. ročník středních škol, 1992, s dalšími); Literatura 19. a začátku 20. století (učebnice pro 2. ročník středních škol, 1994, s dalšími); Arnošt Lustig (monografie, 1995); Úvod do studia literatury a interpretace díla (skripta 1997, knižně 1999); Česká literatura 19. století a evropský kontext (skripta 1999); Nástin dějin české literární kritiky (učebnice, 2000); Česká literatura 19. století (skripta 2002); Kritické úvahy o západní literární teorii (2006, s J. Holým a V. Papouškem); Trvání v proměně. Česká literatura 19. století (monografie, 2007).
Výbory: Prozaické surfování (výbor kritik a recenzí z let 1990–2000, 2001); Východiska a výhledy (výbor statí, 2002); Literatura v průsečíku pohledů: teorie, historie, kritika (soubor studií, 2003).
Překlady: P. Trenský: Josef Škvorecký (1995); H. Voisine-Jechová: Dějiny české literatury (2005).
Účast v týmových prácích: Bibliografie Jaroslava Haška (1983); Proměny subjektu 2 (1994); Literatura v diskusi (slovníková příručka, 2000, též redig.).
Příspěvky ve sbornících: Konference o novinářském díle J. Nerudy (1959); Styl i kompozycja (Wrocław – Warszawa – Kraków 1965); Realismus a modernost (1965); Příběhy pod mikroskopem (1966); K interpretaci uměleckého literárního díla (1970); Probleme des Erzählens in der Weltliteratur (Stuttgart 1971); Kniga v socialističeskom obščestve (Tallin 1985); Modern Research in Development of Libraries and Their Users (Martin 1987); Knihy a čtenáři (1987); Literární ročenka Státní knihovny ČSR 1981–1985 (1988); O interpretácii umeleckého textu (Nitra 1989); Hrabaliana (1990); Literární archiv (1990); Karel Čapek (1990); Jan Neruda 1991 (1992); K české literatuře 1945–1948 (1992); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním (1992); Po cestách naléhavosti myšlení (1993); Česká literatura 1948–1956 (1993); Monology o J. K. Tylovi (1993); Hlavní téma: psychologická próza (1994); Václav Černý (1994); Cesty a cestování v jazyce a literatuře (1995); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); Prameny díla, dílo pramenem (1995); Světová literárněvědná bohemistika 1 (1995); Kultura, historie a současnost Plzně (1996); Návrat Egona Hostovského (1996); Normy normalizace (1996); O české a švédské literatuře (1996); Václav Černý – Život a dílo (1996); Žena – jazyk – literatura (1996); J. V. Sládek 1845–1995 (1997); Hospody a pivo v české společnosti (1997); Sacrum et profanum (1998); Rok 1947 (1998); Neznámí (autoři) – neznámé (texty) (1998); Autenticita a literatura (1999); Dvojí průhled do světa literatury (1999); Sex a tabu v české kultuře 19. století (1999); Spory o dějiny (1999); Jan Mukařovský and the Prague School (1999); Jinakost, cizost v jazyce a v literatuře (1999); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Literární věda na prahu 21. století = Nauka o literaturze u progu XXI stulecia (2000); Návraty k velkým (2000); Slovo – struktura(lismus) – příběh. Pocta K. Chvatíkovi (2000); „Umělý člověk“ dvacátého století (2000); Zlatá šedesátá (2000); Česká literatura na konci tisíciletí 2 (2001); Český jazyk a literatura na sklonku 20. století = Jezyk i literatura czeska u schylku XX wieku (Walbrzych 2001); Konec a začátek v jazyce a v literatuře (2001); Neznámý člověk Milada Součková (2001); Česká próza 90. let 20. století (2002); Bohumil Hrabal. Palabres et existence (Paris 2002); Okraj a střed v jazyce a v literatuře (2003); Reflexe baroka v české literatuře 20. století (2003); Konstanty a proměny v českém jazyce a literatuře 20. století = Stalosc i zmiennosc w jezyku i literaturze czeskiej XX wieku (Prochowice 2004); Nadnárodní kontexty národní kultury (2004); Od struktury k fikčnímu světu: Lubomíru Doleželovi (2004); Transfer: Vertreibung (2004); Čas v jazyce a v literatuře (2005); Perla v hrubé kazajce (2005); Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století (2005); Božena Němcová. Život – dílo – doba (2006); Čas moderny (2006); Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006); Hledání expresionistických poetik (2006); Hledání literárních dějin v diskusi (2006); Ideologie a imaginace (2006); Jezyk i literatura czeska w interakcji = Český jazyk a literatura v interakci (Racibórz 2006); Mezi texty a metodami (2006); Místa bez hranic (2006); Otázky českého kánonu (2006); Setkání s druhým (2006); Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století (2007); O psaní dějin (2008).
Uspořádal a vydal: J. Neruda: Menší cesty (1961) + Aforismy a dodatky (1976) + Knihy básní (1998) + Různí lidé (2002); I. Herrmann: Ze staré Prahy (1970); L. Quis: Vzpomínky ze staré Prahy (1984, s K. Neradovou); Přeludy a přízraky (výběr z povídek českých a světových autorů, 1991, s I. Zítkovou); Čítanka literatury pro 4. ročník středních škol (1991, s dalšími); L. Aškenazy: Světla zastaveného času (1992); Čítanka české a světové literatury pro 2. ročník středních škol (1993, s dalšími); Almanach současné české literatury 1997–1999 = Almanach der zeitgenössischen tschechischen Literatur 1997–1999 (2000); Epizoda z 60. let. Korespondence V. Havla a A. Fetterse (2006, autor komentáře).

LITERATURA

Recenze: Adolf Branald: B. Svozil, LitN 1963, č. 49; gs (O. Sus), Kulturní tvorba 1964, č. 13; Z. Heřman, ČL 1964, s. 63 * Neruda prozaik: Z. Kožmín, Plamen 1969, č. 4; O. Králík, Listy 1969, č. 16; Z. Pešat, ČL 1969, s. 291; A. Stich, SaS 1969, s. 182 * Česká literatura po roce 1945 z ptačí perspektivy: B. Svadbová + M. Železná, Tvar 1991, č. 23; J. Zizler, Kritický sborník 1991, č. 3 * Literatura z pohledu čtenářů: I. Pospíšil, Rovnost 14. 5. 1991; B. Svadbová, Čtenář 1991, s. 396; P. Vašák, ČL 1992, č. 5 * Arnošt Lustig: A. Jelínek, NK 1995, č. 25; V. Novotný, Tvar 1995, č. 16 * Úvod do studia literatury a interpretace díla: I. Harák, Český jazyk a literatura 49, 1998/1999, č. 7/8; K. Chvatík, Tvar 2000, č. 13; V. Novotný, NK 2000, č. 1; J. Staněk, Český jazyk a literatura 50, 1999/2000, č. 7/8; Z. Mathauser, ČL 2001, č. 3; A. Janik, Bohemistyka (Walbrzych) 2002, č. 1 * Česká literatura 19. století a evropský kontext: D. Tureček, Tvar 2000, č. 9; V. Viktora, Spektrum 2000, č. 3 * Nástin dějin české literární kritiky: I. Harák, NK 2000, č. 46; J. Holý, ČL 2001, č. 1; L. Machala, Host 2000, č. 8; V. Novotný, Bohemistyka (Walbrzych) 2003, č. 2 * Prozaické surfování: L. Foldyna, Host 2002, č. 4 * Východiska a výhledy: L. Machala, LidN 26. 6. 2002; J. Holý, ČL 2002, č. 3; K. Chvatík, Host 2002, č. 7; Z. Mathauser, Tvar 2002, č. 14 * Česká literatura 19. století: jas (J. Slomek), LidN 21. 3. 2003; D. Tureček, Plž 2003, č. 6; V. Viktora, Český jazyk a literatura 54, 2003/2004, č. 3 * Literatura v průsečíku pohledů: J. Pechar, LitN 2003, č. 48; L. Nováková, Tvar 2004, č. 5 * Trvání v proměně: K. Chvatík, Tvar 2007, č. 15.
K životním jubileím: V. Novotný, Český jazyk a literatura 42, 1991/1992, s. 180; D. Tureček, Český jazyk a literatura 52, 2001/2002, č. 9/10; V. Novotný, Plž 2007, č. 6 + Tvar 2007, č. 13; J. Trávníček, Host 2007, č. 6.
Rozhovory: P. Nový, MFD 16. 7. 1991; L. Kasal, Tvar 2000, č. 9; J. Trávníček, Host 2005, č. 9.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Jiří Trávníček (2008)
Aktualizace hesla: 12. 12. 2007 (kb)
Aktualizace bibliografie: 12. 12. 2007 (kb)
 
zpět na hlavní stranu