Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Miroslav  IVANOV

* 10. 4. 1929, Josefov nad Metují (dnes Jaroměř) 
 
Literární historik, autor literatury faktu
 Otec byl dělníkem, po 1920 zůstal jako důstojník v armádě. Ivanov absolvoval reálné gymnázium v Jaroměři (maturita 1948). Krátce pracoval jako úředník a dělník v hutích na Kladně, od roku 1949 žil v Praze. Na FF UK studoval češtinu a historii (1949–1953, PhDr. 1953 prací Vlastenectví JaroslavaVrchlického) a poté působil jako odborný asistent na katedře české a slovenské literatury. Od 1960 byl redaktorem časopisu Hlas revoluce (vydavatelství Svazu protifašistických bojovníků). 1967 se stal spisovatelem z povolání. Zkušenosti z četných zahraničních cest zpracoval v literatuře pro mládež, v cestopisech i při práci na knize Novosvětská (USA navštívil 1982). Od 1985 člen sekce spisovatelů literatury faktu, později Klubu spisovatelů literatury faktu (od 1991 jeho místopředseda).
 

Přispíval do periodik: Hlas revoluce, Nový život, Květy, Literární noviny (1967 zde na pokračování Tajemství RKZ), Host do domu, Květen, Tvorba, Nové knihy, Zlatý máj, Literární listy, Kmen (1987 zde na pokračování Memorandum), Lidové noviny, Innostrannaja literatura (Moskva) aj. Spolu se Zdeňkem Karlem Slabým redigoval jediné číslo časopisu Průsečík (1957). – Podle jeho námětů byly natočeny televizní filmy Lenin v Praze (1960, režie Jaromír Vašta), Znám já jeden krásný zámek (1969, režie František Mudra), Smrt na čekané (Ostrava 1972, režie Franitšek Mudra), Akce Tetřev (Ostrava 1975, režie František Mudra) a třídílný seriál Atentát na ReinhardaHeydricha (1965, režie Miloslav Zachata). Byl autorem četných knižních doslovů. Připravil katalogy řady výtvarných výstav (Milana Albicha, Jaroslava Bockera, Cyrila Boudy, Zdenky Burgetové, Václava Rykla aj.). – Užíval pseudonymu Jan Václavů a šifer MI, OV, Iv.

 Ivanov byl od počátku 60. let jedním z nejvýraznějších autorů české literatury faktu. V jeho pojetí tento žánr představuje tematické zaměření na čtenářsky atraktivní historická a literárněhistorická tajemství a záhady, tvarově pak propojení beletristických postupů detektivní prózy, reportáže a cestopisu s historickou faktografií. Kompozice obvykle využívá montáže několika typů textů: fabulovaný rámec pátrání po historické nejasnosti autorovi umožňuje klást vedle sebe (někdy až redundantně) citace z autentických archivních dokumentů, subjektivní výpovědi přímých i nepřímých svědků (případně i svědků autorova pátrání), jakož i vlastní objektivizující výklady. Charakteristickým znakem je rovněž snaha opřít spekulativní úvahy a vývody o metody exaktních věd, kriminalistické analýzy, ba i o metody dobově populární (kondiciogramy). Teoreticky své pojetí literatury faktu Ivanov precizoval v knihách Proč se vůbec scházíme aneb O literatuře faktu bez předsudkůNepravděpodobné příběhy aneb Jak jsem dělal literaturu faktu.
Knižně debutoval cestopisem po Itálii a Řecku Bohové odešli, jeho zájem o cestopisnou prózu se později výrazně projevil i např. v dílech s tematikou z dějin válek (Martova pole, Přípitek na Šipce), v knize o Antonínu Dvořákovi (Novosvětská) a v literatuře pro děti. Zpočátku se Ivanov věnoval také historii dělnického hnutí (Lenin v Praze) a protifašistickému odboji, mj. psal o atentátu na Reinharda Heydricha (Nejen černé uniformy), o Lidicích a Ležácích (A hořel snad i kámen). Původní profese Ivanova přivedla rovněž k „tajemstvím“, jež skrývá česká literární historie, k otázkám životních osudů spisovatelů, autorství a geneze textů, reálných modelů literárních postav, autorských pseudonymů apod. (Historie skoro detektivní, Labyrint, Důvěrná zpráva o Karlu HynkuMáchovi). Významné místo mezi těmito knihami mají práce obnovující zkoumání pravosti Rukopisů (Tajemství RKZ, Záhada Rukopisu královédvorského, Utajené protokoly). Zvláště od poloviny 70. let se Ivanov zaměřil na českou historii od Sámovy říše, přes začátky českého státu, husitství, nevolnické povstání 1775, až po revoluci 1848. Zabýval se záhadami životopisnými (sv. Václav, Jan Žižka, Jan Amos Komenský), lokalizací významných míst (např. středisko Velké Moravy) a rekonstrukcemi událostí (např. smrt Jana Roháče z Dubé). Postupně Ivanov historická fakta stále více beletrizoval (VraždaVáclava, knížete českého..., Český pitaval aneb Kralovraždy, Podivuhodné příběhy) a své záhady konstruoval (Požár Národního divadla aneb Příliš mnoho záhad). V 90. letech Ivanov obrátil pozornost k doposud pomíjeným a zamlčovaným kauzám (Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové). Empirický přístup k předmětu nahradily též impulzy hermetických věd a astrologie (Jiskření aneb Na černé hodince s Máchou, Němcovou a hvězdami). I nadále se však věnoval naučné topografické literatuře (Čtení o Lázních Velichovkách) a žánru biografie (Zahrada života paní Betty /později Boženy N./, Čech v Kanadě /o exulantu Jiřím G. Cornovi/, Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše).

BIBLIOGRAFIE

Literatura faktu, beletrie a práce o literatuře: K. J. Erben (studie, 1958); O některých názorech Jaroslava Vrchlického na umění (studie, 1959); Bohové odešli (RpRp cestopis., 1959; přeprac. 1973, fotografie B. Novotný); Lenin v Praze (LF 1960; 1. přeprac. 1964; 2. přeprac. 1973); Historie skoro detektivní (LF 1961; přeprac. 1973); Nejen černé uniformy (LF 1963; 1. přeprac. 1965; 2. přeprac. 1979 s tit. Atentát na Reinharda Heydricha, 5. přeprac. 1987; 6. doplň. vyd. 1996); Bengt, tvůj kamarád ze Švédska (P pro děti, 1964); Modrá ozvěna (LF 1964, obsahuje dvě přeprac. kapitoly z Historie skoro detektivní); Gaston, tvůj kamarád z Francie (P pro děti, 1965; poté in Kamarádi, + M. Stingl + K. Zvelebil, 1965); Noc hnědých stínů (LF 1966); Černý dostal mat (LF 1967); Lenin a Praha (LF 1967; též angl., franc., ital., něm., rus., španěl.); Tajemství RKZ (LF 1969; uprav. vyd. s tit. Tajemství Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, 2000); Záhada Rukopisu královédvorského (LF 1970); Smrt na čekané (LF 1970); Labyrint (LF 1971); Martova pole (LF 1974; přeprac. 1981); Akce Tetřev (LF 1974); A hořel snad i kámen (LF 1975; přeprac. 1982); Vražda Václava, knížete českého, k níž údajně došlo na dvoře bratra jeho Boleslava v pondělí po svátku svatého Kosmy a Damiána (LF 1975; přeprac. 1979); Všude čeká dobrodružství (P pro děti, 1975, část přejata z knih Bengt, tvůj kamarád ze Švédska a Gaston, tvůj kamarád z Francie); Český pitaval aneb Kralovraždy (LF 1976); Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi (LF 1977); Přípitek na Šipce (LF 1978); Jak ledňáček bloudil Prahou (F pro děti, 1978); Podivuhodné příběhy (LF 1979); Kdy umírá vojevůdce aneb Záznam o zkoumání života i smrti Jana Žižky, kdysi čeledína krále Václava, poté horlitele pro zákon Kristův obzvláštní (LF 1983); Požár Národního divadla aneb Příliš mnoho náhod (LF 1983); Novosvětská (LF 1984); Proč se vůbec scházíme aneb O literatuře faktu bez předsudků (přednáška, 1985); Nepravděpodobné příběhy aneb Jak jsem dělal literaturu faktu (LF 1990); Protokoly o zkoumání Rukopisů královédvorského a zelenohorského a některých dalších rukopisů Národního muzea v Praze /1967–1971/ (studie, 1991); Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové (LF 1991); Zahrada života paní Betty /později Boženy N./ (LF 1992); Utajené protokoly aneb Geniální podvod (LF 1994); Čech v Kanadě (LF 1994); Jiskření aneb Na černé hodince s Máchou, Němcovou a hvězdami (rozhovor s L. Skořepovou, 1996); Čtení o Lázních Velichovkách /1897–1997/ (LF 1997); Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše (LF 1998); 52+2: Čtení pro každý týden v roce a dva navíc (vzpomínky, 1999); Krásné pošetilosti jednoho života (vzpomínky, 2000).
Ostatní práce: Cyril Bouda: Výstava ilustrací (text v katalogu, Nová Paka 1979); Země má (text k fotopublikaci, 1981); Hrady, zámky, tvrze 1997 (texty k fotografiím, týdenní stolní kalendář na rok 1997, foto P. Hron, 1996); Poznej svou vlast aneb Toulky českou minulostí 1998 (texty k fotografiím, týdenní stolní obrázkový kalendář, foto V. Novák, 1997); J. Lesák: Čas oponou trhnul (literární spolupráce, 2000).
Dramatizace: Hledání Toníka a Anny (literární pásmo z knih I. Olbracht: Anna proletářka a M. Ivanov: Historie skoro detektivní, Ostrava 1977).
Příspěvky ve sbornících: Variace na zločiny (1990); Bylo nebylo (1991); Velké finále: Kapitoly ze zákulisí konce druhé světové války v Evropě (1995).
Uspořádal a vydal: Slunce zašlo za mraky (antologie PP pro ml., 1963); Čtení o lázních Velichovkách (1972); Hledání Toníka a Anny (lit. pásmo z Anny proletářky I. Olbrachta a Historie skoro detektivní, 1977); Milada Horáková (1990); Národ ho potřeboval. K 110. výročí narození PhDr. Petra Zenkla (sb. 1994, s J. Doležalem).

LITERATURA

Bibliografie: M. Káňová: Výběrový přehled publikační činnosti zasloužilého umělce PhDr. Miroslava Ivanova a statí o něm i jeho díle (Okresní knihovna Náchod, 1989).
Studie a články: J. Peterka in Dvojramenný proud (1986); R. Pytlík in O literatuře faktu (1987); D. Čermáková: doslov, in Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové (1991); I. Votavová in Literární místopis Náchodska (1999); P. Grym in Mistři bez fraků (2001); T. Horváth in Kriminálna genealógia detektívky (2005).
Recenze: Bohové odešli: DK, Plamen 1960, č. 1 * Historie skoro detektivní: J. Opelík, Kultura 1962, č. 4 * Záhada Rukopisu královédvorského: O. Chaloupka, Český jazyk a literatura 21, 1970/1971, s. 288 * Tajemství RKZ: F. Soldan, Tvorba 1971, č. 50 * Nejen černé uniformy: F. Gel, RP 29. 3. 1964; an., The Times (London) 1. 3. 1974; S. Kussner, The Birmingham News (Alabama, USA) 9. 6. 1974 * Akce Tetřev: J. Pecháček, LM 1975, č. 6 * Vražda Václava knížete českého...: V. Brett, LM 1976, č. 6 * Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi: J. Lukeš, Tvorba 1978, č. 32 * Kdy umírá vojevůdce aneb Záznam o zkoumání života i smrti Jana Žižky...: P. Čornej, in sb. Husitský tábor, 1984, č. 6–7 * Novosvětská: L. Soldán, LM 1986, č. 5 * Nepravděpodobné příběhy aneb Jak jsem dělal literaturu faktu: V. Vlnas, Svobodný zítřek 1990, č. 36 * Zahrada života paní Betty (později Boženy N.): B. Balajka, Tvar 1992, č. 30 * Utajené protokoly aneb Geniální podvod: I. Čornejová, Dějiny a současnost 1994, č. 3 * Jiskření aneb Na černé hodince s Máchou, Němcovou a hvězdami: (ej), SvSl 26. 10. 1996; Protest proti vulgarizaci spisovatelky, Hradecké noviny 20. 11. 1996; E. Skokanová, Hradecké noviny 18. 12. 1996 * Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše: K. Richter, Rovnost 23. 7. 1998, příl. Správná obuv; E. Střížovská, Český dialog 1999, č. 8; O. Šuleř, Zvuk: Zlín – Vsetín – Uherské Hradiště – Kroměříž 1998, č. 4 * 52+2: Čtení pro každý týden v roce a dva navíc: mp, NK 1999, č. 37; A. Fetters, Rodným krajem 2000, sv. 21.
Rozhovory
: K. Hvížďálek, ZM 1976, č. 3; M. Grimmová, Tvorba 1980, č. 33; P. Frýbort – O. Neff, Kmen 1989, č. 27; D. Čermáková, Betty 1991, č. 4; B. Kovaříková, Noviny 13. 7. 1992.
K životním jubileím: P. Vašák, LM 1979, č. 4; O. Chaloupka, LM 1984, č. 4; F. Cigner, Právo 9. 4. 1999; Š. Vlašín, Naše pravda 1999, č. 16.
Nekrology: jas (J. Slomek), LidN 27. 12. 1999 + 28. 12. 1999; (elf) (L. Falteisek), Slovo 27. 12. 1999; K. Pacner, MFD 28. 12. 1999; E. Střížovská, Český dialog 2000, č. 3; J. Rambousek, Ladění 2000, č. 1.
Archiv: Státní okresní archiv Náchod: Osobní fond (neuspořádáno); Hoover Institution Archives, Stanford, USA: Osobní fond.
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1994); Kateřina Bláhová (2006)
Aktualizace hesla: 27. 10. 2006 (kb)
Aktualizace bibliografie: 27. 10. 2006 (kb)
 
zpět na hlavní stranu